Blokáda sněmovny prolomena. Babiš ale zapomíná, komu je vlastně odpovědný | info.cz

Články odjinud

Blokáda sněmovny prolomena. Babiš ale zapomíná, komu je vlastně odpovědný

Vládní koalici se s podporou komunistů podařilo prolomit opoziční obstrukce a prohlasovat daňový balíček. Následně poslanci schválili navýšení rodičovského příspěvku. Dění ve Sněmovně svým typickým způsobem okomentoval pro Novinky.cz premiér Andrej Babiš, který bezděčně přiznal, že ani po šesti letech v politice nepochopil, komu že je vláda v parlamentarismu, jakým Česká republika ještě pořád je, odpovědná.

„Už dvě hodiny tady nepracuju, já už sem ani chodit nebudu. Je to skandál, nemůžu pracovat. Lidi, co tady sedí, taky nemohou pracovat. Nemůžu tady sedět a poslouchat ty nesmysly,“ řekl premiér na adresu dolní komory. Co na tom, že do sněmovny beztak příliš nechodí, neobhajuje před poslanci svou práci, nevede politickou debatu s kritiky, de facto chod dolní komory ignoruje. V tomto ohledu patří v řadě polistopadových premiérů mezi „premianty“. A nic na tom nemění, že chce schválit klouzavý mandát, nejspíš kvůli tomu, aby do sněmovny nemusel chodit už vůbec.

Ve vztahu k voličům ale Babiš dělá tak jako skoro vždycky to nejlepší, co za dané situace může a z čeho nejvíc získá. Protože co si asi o nasazení poslanců pomyslí kdokoli, kdo musí chodit do práce a na směny, po nocích nebo o víkendech odvádět kvalitní výkon. Z večerních zpráv se pak dozví, že poslanci už několik dnů v podstatě nic nedělají, respektive – z pohledu diváka – marní čas čtením několikahodinových projevů a obstrukcemi.

Faktem ale je, že při obstrukcích jde vždy o střet dvou světů: v parlamentním režimu je těžiště politiky v dolní komoře, to ona naplňuje vůli lidu a zrovna tak platí, že je právem opozice vyjádřit se k vládní politice. Sněmovna vyslovuje vládě důvěru, kontroluje ji, vláda jí je odpovědná. Také proto má podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny každý poslanec právo k jakékoli věci vystoupit. Z opačného břehu, z pozice vlády, je zase legitimní mít možnost efektivně hájit a prosazovat svou politiku. Musí ustát rozličné zdržovací a procedurální manévry opozice, ale nemělo by ji to zcela ochromit.

Už jsme to tady psali, obstrukce jsou zcela jistě legitimním, ale krajně problematickým nástrojem politického boje. Záleží vždy na míře. Jednací řád sněmovny totiž opozici umožňuje dolní komoru prakticky paralyzovat. Ve finále to ovšem neznamená nic menšího než prohloubení nedůvěry veřejnosti v demokratický politický provoz. A to nechce nikdo.

Teď je tedy otázka, kde ona míra přijatelnosti takového postupu leží. Je to věc, o které bude zcela jistě rozhodovat Ústavní soud, na který se opozice plánuje obrátit. Nelíbí se jí, že si koalice prohlasovala pevný datum a čas hlasování o daňovém balíčku, čímž podle ní porušila jednací řád sněmovny, tedy zákon. Spor, který není v ničem nový – obstrukce naše sněmovna zažila už mnohokrát – se tedy přesune ze sněmovny na Ústavní soud. Klíčové argumenty nicméně zazněly už ve středu na plénu sněmovny.

Za koalici je shrnul ministr kultury Lubomír Zaorálek: „Mně už to tady v té sněmovně nebaví. Já tady poslouchám dvě hodiny jeden projev, tři hodiny jeden projev. Chvilku jsem se snažil to sledovat, abych na to nějak rozumně odpověděl, a pak jsem zjistil, že to nemá cenu, jako řada mých kolegů. To není normální jednání sněmovny! Tohle je přece něco, co shazuje naši důstojnost. Tohle je snad ústavní? Tohle snad odpovídá nějakým zákonům, to, že sněmovna vypadá takto směšně, že se na to nedá koukat? Tady si myslím, že opozice volá po svých právech, ale ona vlastně snižuje úroveň sněmovny, její respekt u veřejnosti. A opakuji vám, určitě veřejnost chce, aby byl přijat rozpočet. Určitě chce, když tady je většina, aby měla možnost prosadit svou vůli. To je naprosto v souladu s demokratickými principy a s výsledkem voleb! A co chcete vy? Aby pokračovala tady ta šaškárna? Abych tady dvě hodiny poslouchal, jak někdo mi představuje, jak umí číst? To má smysl podle vás? To je to, co chcete před veřejností obhájit?“

Z opačné strany to pak vzal Miroslav Kalousek z opoziční TOP 09: „Samozřejmě, že má vláda právo prosadit svoji vůli; samozřejmě, že má vláda právo vládnout, ale samozřejmě, že musí postupovat podle zákona. To je ta základní zásada právního státu, že vláda je odpovědná za to, aby dodržovala zákony. Vláda nemůže říct, my máme problém, tak porušíme zákon, vědomě porušíme zákon a problém je vyřešen. To pak není právní stát, pane ministře kultury! A, promiňte, to je priorita naprosto zásadní. Já jsem respektoval, když pro vás církevní restituce byly tak principiální věcí, že jste tady obstruovali nepředstavitelným způsobem, tak jsme to také museli vydržet, ale já vás ujišťuji, že znárodnění 5,5 milionu životních pojistek, které uzavřeli naši občané v dobré víře ve slušné chování tohoto státu, ve slušné víře, že když je to produkt podporovaný státem, tak že jim to nikdo neznárodní z druhé strany, je pro mě naprosto stejně principiální jako pro vás ty církevní restituce.“

Uvidíme, co na to řeknou ústavní soudci. Na závěr snad tolik, že se vládě daňový balíček, který zvyšuje spotřební daň na alkohol, tabák a hazard či o tisícovku zvyšuje poplatek za zápis do katastru nemovitostí, schválit nakonec podařilo. Došlo i na hlasování o navýšení rodičovského příspěvku z 220 na 300 tisíc ročně, které poslanci rovněž prohlasovali. Obě předlohy nyní míří k projednání do senátu.  

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud