Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bouře v ČT se odkládá: výbor doporučil Sněmovně obě výroční zprávy ke schválení

Bouře v ČT se odkládá: výbor doporučil Sněmovně obě výroční zprávy ke schválení

Volební výbor Poslanecké sněmovny v úterý dopoledne projednal dvě výroční zprávy České televize za rok 2016: o hospodaření a o činnosti. Obě doporučil poslancům schválit. Jednání se sice vleklo, avšak od počátku bylo zřejmé, že se nenaplní hrozby, dle kterých bude jednání výboru jakýmsi symbolickým výkopem, který zahájí otevřený útok na ČT, jehož ambicí je dosáhnout změn v Radě ČT i ve vedení veřejnoprávní televize. Až na výjimky bylo jednání výboru poklidné, kritici poukazovali spíše na jednotlivosti, nikoli na vysílání veřejnoprávní televize v jejím celku.

Poslanci se na chvilku zasekli pouze v tom, zda procedurálně projednávání obou zpráv sloučit, anebo o nich mluvit odděleně. Nakonec asi po hodině usoudili, že bude moudřejší debatu o obou dokumentech sloučit. Podrobnější debata se vedla o zprávě o hospodaření. Především zástupci hnutí ANO se zajímali o transparentnost nakládání s finančními prostředky. Obě zprávy zákonodárcům představil předseda Rady ČT Jan Bednář. Kromě něj v sále sedělo ještě několik dalších členů Rady a pochopitelně také zástupci vedení České televize včetně jejího generálního ředitele Petra Dvořáka.

Předseda Rady ČT Jan Bednář poslancům v úvodu připomenul, že Volební výbor už v minulém volebním období zprávu o činnosti projednal. Podle něj je minimálně zvláštní, pokud se k témuž dokumentu vrací. Bednář nicméně přivítal, že výbor zařadil obě zprávy k projednání současně. Podle něj to má svou logiku, neboť jsou svým způsobem provázané. Zprávu o činnosti poslancům představil Petr Dolínek z ČSSD.

Dolínek označil za klíčovou kapitolu výroční zprávy o činnosti ČT tu, která se věnuje hodnocení Rady ČT v tom smyslu, zda veřejnoprávní televize plní úkoly vyplývající ze zákona o ČT. Zdůraznil přitom, že Rada pracuje s měřitelnými veličinami. Do zevrubného hodnocení vysílání jednotlivých kanálů se ale nepustil, s jedinou výjimkou. Tím bylo předvolební vysílání před krajskými volbami, které se konaly předloni na podzim. Všeobecně se očekávalo, že se právě nad tímto bodem rozvine debata, neboť právě tomuto předvolebnímu vysílání se věnuje tolik citovaná analýza FSV UK, jejímž autorem je Jan Křeček.

1080p 720p 360p
Zeman vyhlásil válku o ČT, Soukup na TV Barrandov mu slouží, říká bývalý šéf ČT Ivo Mathé

Kupodivu se tak ale nestalo, pouze Martin Kolovratník z hnutí ANO se k ní krátce vrátil a požádal vedení Rady ČT o krátký komentář s tím, zda se od dokumentu FSV radní distancovali. Bednář pouze stručně zopakoval, že si ji vyžádala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. „My jsme se k ní formou usnesení nikterak nevyjadřovali,“ řekl pak Bednář. Zpochybnil její zadání i metodologii a pozastavil se nad tím, kolik natropila škod a kontroverzí. Připomeňme, že jedním z výstupů dokumentu bylo, že veřejnoprávní televize ve svém vysílání před krajskými volbami nadržovala TOP 09.

„Zpráva v sobě nemá nic relevantního, co by zpochybňovalo závěry Rady ČT a proto ji doporučuji ke schválení,“ uzavřel pak Dolínek. Předseda volebního výboru Stanislav Berkovec (hnutí ANO) na Dolínka de facto nenavázal, pochvalně se pouze zmínil o charitativní činnosti veřejnoprávní televize. Tomáš Martínek z Pirátů následně poděkoval za investigativu České televize.

Zástupci komunistů si posléze na několika konkrétních příkladech postěžovali, že Česká televize není schopna adekvátně napravovat chyby, kterých se dopouští v publicistice a zpravodajství. Ač poslanci projednávali zprávu za rok 2016, situaci ilustrovali na příkladech z nedávné doby. Místopředseda Rady ČT Jaroslav Dědič v reakci uvedl, že se Rada ČT standardně zaobírá každou stížností, která jí dorazí. Vcelku logicky pak řekl, že není schopen reagovat na každou jednotlivou chybu ve vysílání České televize.

Miroslava Němcová z ODS se následně vrátila k tomu, že byla zpráva za rok 2016 již projednána, podle ní nicméně není tak, že by k ní měli zákonodárci přistoupit jako k formalitě. „Pokud bychom ale na druhou stranu v roce 2018 nedoporučili schválit zprávu za 2016, bylo by to podivné.“ Zároveň se pozastavila nad tím, že se v poslední době změnilo klima ve společnosti, podle ní je tu aspoň v její části poptávka po změnách ve vedení veřejnoprávní televize.

„Z mého občanského i politického pohledu mohu nejen s ohledem na rok 2016 s jistými výhradami – které má ale do jisté míry každý – říct, že Česká televize naplňuje to, co jí zákon ukládá.“ Z řeči Němcové bylo cítit, že sdílí jistou obavu o budoucnost veřejnoprávních médií, několikrát zmínila, jak zásadní roli plní ve vztahu k politice a demokracii vůbec a připomněla, že k útoku na ně zavelel opakovaně prezident Miloš Zeman.

Aleš Juchelka z hnutí ANO pak televizi poděkoval, konkrétně se pozastavil nad tím, že Česká televize navzdory stále stejné výši koncesionářských poplatků vysílá už na šesti kanálech. Debata se následně znepřehlednila, neboť Zbyněk Stanjura z ODS upozornil, že se de facto projednávají obě zprávy zároveň a proto nechal hlasovat, aby tomu tak bylo podle pořadu jednání. Jeho návrh prošel naprostou většinou hlasů. Rázem se tedy začalo hovořit chvíli o činnosti, chvíli o hospodaření.

Zprávu o hospodaření představil zpravodaj Patrik Nacher z hnutí ANO. Vedení Rady ČT a Generálnímu řediteli Petru Dvořákovi položil několik otázek. Týkaly se například fondu poplatků, investic, výběru koncesionářských poplatků, či trendů v odměnách a odvysílaných premiér. Především zmíněný fond poplatků budí dlouhodobě zájem veřejnosti i politiků, místopředseda Rady ČT Jaroslav Dědič nicméně ubezpečil, že vedení ČT hospodaří dle dlouhodobých plánů schválených Radou, fond poplatků by se podle něj měl v budoucnu ustálit na částce odpovídající patnácti procentům ročního rozpočtu ČT.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1