Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Budou Češi volit Le Penovou? Evropský parlament se připravuje na revoluci ve výběru europoslanců

Budou Češi volit Le Penovou? Evropský parlament se připravuje na revoluci ve výběru europoslanců

Možná už v příštích volbách do Evropského parlamentu, které proběhnou na jaře 2019, by Češi mohli volit kandidáty ze dvou seznamů. Kromě nabídky domácích politiků by měli možnost vybírat i jména na další samostatné kandidátce, která bude společná pro celou Evropu. Píše se to v návrhu, o kterém budou v těchto dnech ve Štrasburku rozhodovat europoslanci. Těm českým se však novinka nelíbí a mají obavy z toho, že evropská nadnárodní kandidátka, kterou prosazuje třeba francouzský prezident Emmanuel Macron, nepřiblíží unii jejím občanům, ale naopak posílí populisty a extremisty a ve výsledku odradí řadu voličů.  

Poslední volby do Evropského parlamentu proběhly v květnu 2014 a Češi se v nich příliš nevyznamenali. Do volebních místností se tehdy dostavilo jen něco málo přes 18 % voličů a horší skóre zaznamenali už jen na Slovensku (13 %).

Změnit by to podle některých mohly nadnárodní evropské kandidátky, jejichž myšlenka opět ožila v souvislosti s přerozdělováním křesel v Evropském parlamentu po odcházejících britských europoslancích. Rozhodovat o novince by se mělo již tento týden na plenárním zasedání ve Štrasburku a podle zjištění redakce půjde o jedno z nejtěsnějších hlasování za dlouhou dobu. „Názory jsou hodně roztříštěné, důležitý bude každý hlas,“ řekl zdroj blízký jednání.

Po celoevropských kandidátkách dlouhodobě volá šéf evropských federalistů v Evropském parlamentu Guy Verhofstadt a zamlouvají se i francouzskému prezidentu Emmanuelu Macronovi či dalším západoevropským zemím, například Španělsku nebo Itálii.

Tito politici věří, že možnost nevybírat kandidáty do Evropského parlamentu pouze z národních kandidátek, ale také ze seznamu, kde budou uvedena jména lidí z celé EU, přispěje k tomu, že se bude o unii více mluvit. Do středu pozornosti tak bude snazší dostat celoevropská témata a spolu s tím budou logicky hlasitěji zaznívat i názory na řešení společných problémů.

Nadnárodní kandidátky do Evropského parlamentu
Myšlenka o zavedení nadnárodního volebního obvodu pro volby do Evropského parlamentu se poprvé objevila už v roce 2011, ale europoslanci s ní tehdy nesouhlasili. V současné době ožila kvůli v souvislosti s odchodem 73 britských poslanců z Evropského parlamentu kvůli brexitu. Instituce nyní řeší, jak jejich křesla přerozdělí. Nadnárodní kandidátky sestavované panevropskými stranami by podle stávajícího návrhu existovaly vedle „klasických“, které připravují národní politické strany a hnutí. Kandidáti, jejichž jména by nadnárodní kandidátky obsahovaly, by se vybírali z celé EU. Jeden kandidát by mohl být jak na národní, tak celoevropské kandidátce.

Návrh, který nyní mají na stole europoslanci, počítá s tím, že na nadnárodní evropské kandidátce bude celkem 27 míst. Právo zapsat na ně jména svých kandidátů budou mít celoevropské strany, například evropští lidovci, evropští socialisté nebo evropští liberálové.

Proti zavedení nadnárodních evropských kandidátek se však už nyní zvedla silná vlna odporu. Nesouhlasí s nimi třeba státy visegrádské čtyřky včetně Česka. Ruku pro jejich zavedení nezvedne pravděpodobně ani drtivá většina českých europoslanců.

„Tento nový volební systém a jeho komplikovanost, kdy má volič dva hlasy pro odlišné typy kandidátek, vyvolá jen chaos, a ještě více vzdálí EU občanům,“ myslí si třeba česká europoslankyně Martina Dlabajová. Hnutí ANO, za které byla do Evropského parlamentu před několika lety zvolena, se hlásí k evropským liberálům. Na rozdíl od nich je ale Dlabajová přesvědčena, že společné evropské kandidátky se na vyšší účasti ve volebních místnostech neprojeví. Možná spíš naopak. „Lidé budou natolik zmatení a nerozhodní, že k volbám ani nepůjdou,“ říká.

Podobně to vidí i další český europoslanec Evžen Tošenovský (ODS). „Výhody nespatřuji v ničem. Zásadně nesouhlasím s názorem, že by nadnárodní kandidátka mohla přiblížit EU k lidem,“ napsal redakci. Tošenovský upozorňuje na riziko, že se na seznamu objeví hlavně politici z velkých zemí EU. „Scénář by mohl být takový, že se do Evropského parlamentu dostane maximum zástupců z velkých států na úkor ostatních. Dovedu si představit, že tam bude deset Němců, deset Francouzů, několik Italů a nikdo z Lucemburska, Česka nebo Maďarska,“ myslí si europoslanec.

Návrh nepodpoří ani další česká europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM). Nově navržené panevropské volební obvody podle ní rozvolní vazbu mezi poslancem a jeho voliči. „V konečném důsledku by způsobily, že vedle sebe budou sedět poslanci s různě silnou váhou mandátu, avšak totožnými pravomocemi. Na jedné straně budete mít průměrného europoslance, jehož zvolilo pár stovek lidí. Na té druhé pak europoslance se stejnými pravomocemi, ale demokratickou legitimitou odrážející miliony evropských voličů,“ upozorňuje Konečná.

„Myslím, že myšlenka nadnárodní kandidátky se snaží jaksi uměle našroubovat celoevropské uvažování do rozhodování europoslanců potlačením jejich národní příslušnosti. To nicméně v reálném světě nemůže fungovat,“ dodává k tomu sociálnědemokratická europoslankyně Olga Sehnalová.

Čeští europoslanci jsou navíc přesvědčeni, že nadnárodní kandidátky při volbách do Evropského parlamentu mohou výrazně posílit populisty a extremisty. „Pokud se voliči u voleb ukážou, budou volit zvučná jména, která rezonují Evropou. To bude primárně nahrávat extremistům a populistům,“ řekla redakci europoslankyně Dlabajová.

Že by její slova nemusela být daleko od pravdy, potvrzuje i dlouhodobě nízký zájem mezi Čechy o evropskou politiku a integraci a také fakt, že jen málokterý Čech opravdu ví, kdo ho zastupuje v institucích v Bruselu a ve Štrasburku. Některé průzkumy veřejného mínění, které proběhly u příležitosti desátého výročí od vstupu Česka do EU, totiž ukázaly, že polovina dotázaných si dokáže vybavit jen čtyři jména z jednadvaceti českých europoslanců. „Jméno Marine Le Penové a její antievropskou notu ale znají z televize všichni. V tom já osobně vidím největší nebezpečí,“ říká Dlabajová.

„Celé to může nahrát stranám, které jsou pro zrušení EU. Sjednotit se na takto jednoduché tezi, je totiž snadné,“ dodává Konečná.

Pokud iniciativa projde hlasováním v Evropském parlamentu, budou se k ní vyjadřovat členské země, které ji musí podpořit jednomyslně. Pokud vše projde, schválený návrh čeká ještě ratifikace v celé EU. „Už nyní máme signály, že to přes členské státy neprojde,“ říká europoslanec Tošenovský. Šance, že čeští voliči budou z nadnárodních kandidátek vybírat europoslance už v příštích volbách do Evropského parlamentu, které proběhnou na jaře 2019, je proto nízká.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1