Cabada: Babiš nic zásadně nového nepřinesl. Porazí ho ale jen silný populistický lídr | info.cz

Články odjinud

Cabada: Babiš nic zásadně nového nepřinesl. Porazí ho ale jen silný populistický lídr

Dlouhodobá stabilita podpory hnutí ANO podle politologa Ladislava Cabady nikterak nesouvisí s nějakou zásadní kvalitativní proměnou české politiky po nástupu Andreje Babiše a jeho hnutí do vlády. Přesto nepochybuje, že alternativu, která by mohla zásadněji změnit poměry v podpoře hlavních aktérů, může ztělesňovat leda tak silný lídr, který se nebude bát populistické rétoriky a zároveň se bude schopen opřít o silné marketingové strategie. „Asi jako když Miloš Zeman přišel kdysi v opozici vůči ODS s rétorikou tzv. spálené země,“ vysvětluje Cabada v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ.

Median a CVVM tento týden zveřejnily výstupy předvolebních šetření. V zásadě se neliší: ANO dominuje s třiceti procenty voličů, Piráti a ODS oscilují okolo dvanácti nebo třinácti procent, zbytek je pod deseti procenty s tím, že SPD padá dolů, ČSSD a KSČM mírně roste a KDU-ČSL, TOP 09 a STAN jsou okolo kritických pěti procent. Jaký je váš základní komentář, kde spatřujete příčiny tohoto rozložení sil?

Je myslím evidentní, že Andrej Babiš si udržuje přibližně třetinovou podporu, s níž zjevně v tuto chvílí neotřese prakticky nic. V zásadě to znamená, že třetina voličů je s jeho způsobem vládnutí a možná ještě více s jeho způsobem veřejné prezentace spokojena a necítí zásadní potřebu hledat alternativu. Podle mne tento stav není dán nějakou zásadní kvalitativní proměnou české politiky po nástupu hnutí ANO do vlády, respektive k moci.

Co tím přesně myslíte?

Myslím, že je možné najít dostatek jasných důkazů o tom, že vláda vedená Andrejem Babišem nijak zásadně nezměnila dlouhodobé trendy české politiky, zejména pak jejího středolevého tábora - tedy zadlužování státu prostřednictvím schodkových rozpočtů zaměřených primárně na „kupování“ významných voličských skupin.

Toto zadlužování se děje v situaci výrazné ekonomické konjunktury, tedy výrazná část české společnosti poměrně oprávněně nabyla dojmu, že strůjcem jejich ekonomického posilování je Andrej Babiš. Nijak se nezamýšlí nad tím, že jeho vláda výrazně těží z úsporných opatření vlád předchozích, primárně vlády Petra Nečase, jež je v české společnosti tak nepopulární. Zde vidím zásadní téma pro budoucí období - případný ekonomický propad by tuto náladu mohl narušit, což by mohlo Babišovi a jeho hnutí výrazně uškodit.

Pokud jsem nicméně zmínil, že Babiš nic zásadně nového nepřinesl, mám na mysli nenaplněné sliby o vyšším výběru daní (nekoná se), o omezení byrokracie (trvale roste jak počtem úředníků, tak objemem zátěže dopadající na firmy i jednotlivce), o výstavbě stovek kilometrů nových dálnic či železnic (na papíře snad, v realitě nikoli) atd.

Zde je opozice jednak oprávněně kritická, zároveň minimálně její část myslím nabízí i možná řešení. Není nicméně úspěšná v propagaci těchto témat, navíc je roztříštěná, přičemž jednotlivé strany logicky preferují odlišná prioritní témata i řešení.

Co s tím?

Zásadní je, že v české společnosti, inklinující k personalizaci politiky (Havel vs. Klaus, Klaus vs. Zeman, Paroubek vs. Topolánek, apod.), čemuž napomáhají také média (politika jako boxerský zápas), by měl nyní naději na úspěch a porážku Andreje Babiše zejména silný lídr, jenž by nabízel podobné charakteristiky jako sám předseda vlády, i když s jiným programem. Musel by se tedy opřít o marketingové strategie a populismus.

Osobně si cením toho, že lídři ODS, Pirátů, TOP 09 či STAN takové strategie nevolí (politici KDU-ČSL na čele s Jiřím Čunkem někdy ano; nicméně s politikou ve stylu účel světí prostředky, máme v Česku velmi neblahé zkušenosti) a i tím nabízejí jiný styl než Andrej Babiš. Přesto platí, že je právě tato okolnost příčinou toho, že minimálně v příštích parlamentních volbách vše ukazuje na další vítězství Andreje Babiše.
 
Ten se navíc podle všeho nejspíš zbaví trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo, na což opozice prakticky není schopná reagovat. Skoro to vypadá, že poslední roky spoléhala pouze na tuto kauzu…
 
Jak jsem řekl, já si to nemyslím. Musím ale zdůraznit, že momentálně nemáme v Česku, zejména pak v parlamentu, tzv. spojitou opozici, nýbrž minimálně dva typy opozice - tu skutečnou (ODS, Piráti, STAN, TOP 09) a pak tzv. opozici, jež si buď již zajistila spoluvládnutí s hnutím ANO, anebo k němu směřuje (KSČM, SPD, nově Trikolóra). Součástí tohoto bloku je pak i prezident Zeman.

Tedy opozice nabízí řadu programových témat, ale je v mediálním a obecně veřejném prostoru slabá, což souvisí i se strukturou mediálního trhu a chováním klíčových aktérů. Andrej Babiš zásadně v médiích vystupuje sám a není možné jej napřímo konfrontovat, prezident se chová podobně, navíc si vybírá jen ta média, kde namísto dotazů dostává spíše pochvaly a nahrávky na kopance a údery proti opozici, včetně těch podpásových…

S tím nejspíš souvisí další věc: v české politice posledních let absentuje střet, zásadní debata o směřování a budoucnosti země. Což nelze interpretovat jinak, než jako neschopnost opozice nabídnout smysluplnou a pro voliče lákavou alternativu k Babišovi…

Jak říkám, alternativou, která by mohla zásadněji změnit poměry v podpoře hlavních aktérů, by byl silný antibabišovský populismus, asi jako když Miloš Zeman přišel kdysi v opozici vůči ODS s rétorikou tzv. spálené země (aby se pak na půdorysu opoziční smlouvy jím vedená ČSSD spojila s ODS a společně si rozebraly stát).

Zaprvé je nesmírně těžké být populističtější než Andrej Babiš, zadruhé je to riziková strategie i s ohledem na možnost ztráty minimálně části vlastních voličů u většiny středopravých opozičních stran. Osobně silná témata vidím – například téma malého státu (ODS, TOP 09), téma decentralizace (STAN), téma informační společnosti a jejího posilování (Piráti). Pravdou nicméně je, že nejsou nastolována dostatečně efektivně – nemám ale dostatek podkladů pro hodnocení, zda to je primárně mediální neobratností opozičních politiků, anebo strukturou mediálního trhu.
 
Předseda ODS Petr Fiala se sice pasuje do role lídra opozice, jeho strana ale stagnuje. Čím to?

Petr Fiala je pracovitý a mimořádně inteligentní člověk s životopisem plným úspěchů spojených s budováním institucí. Z ničeho postavil silnou katedru politologie a mezinárodních vztahů, mnoho let úspěšně vedl jednu z největších univerzit v Česku s tisíci akademiků a desítkami tisíc studentů, byl dle mého soudu i dobrým ministrem školství. Jeho mimořádně pozitivní vlastností je konsensualita, založená nicméně na pevných zásadách.

Není pochyb o tom, že ODS vyzdvihl z naprostého dna a je jedním z klíčových politiků stojících za tím, že se nepropadla k pěti procentům, či že dokonce nevypadla z parlamentu. Na druhé straně se bezpochyby shodneme, že konsensualita, byť zásadová, a slušnost, se těžko slučují s populismem, jenž je výraznou částí české veřejnosti preferován. Média Petra Fialu nálepkují jako necharismatického lídra, protože neužívá vulgární výrazy, nepřekřikuje své oponenty, neskáče jim do řeči apod.

Pokud jde o ODS a její stagnaci, souvisí zásadně s tím, že strana nedokáže výrazněji oslovit provovoliče, respektive nejmladší generaci voličů. Zde nejdříve prohrávala s TOP 09, momentálně s Piráty. Pokud by pak měla sáhnout do skupiny voličů nad 40 let, v zásadě by musela přitáhnout zpět velké množství lidí, kteří „dezertovali“ k Andreji Babišovi A to se jistě nemůže podařit skokově.
 
Jak vnímáte Piráty?

Stále se jedná o nejasně zakotvenou stranu s ne zcela jasným programem. Na jedné straně vidíme poměrně liberální a někdy až anarchizující přístupy, například v oblasti ochrany autorských práv, na straně druhé se mnozí členové a sympatizanti strany profilují jako výrazně levicově - ostatně vazba na ultralevé hnutí vedené bývalým řeckým ministrem financí Varufakisem je dostatečně známa.

Strana je plná technokratů, uvažujících ve výrazně černo-bílé perspektivě, v tom se poměrně výrazně podobá Babišovu hnutí. Myslím si, že navzdory ambicím nemá potenciál se v současné podobě stát lídrem opozice, naopak bych nevylučoval možnost se po volbách včlenit do koalice vedené hnutím ANO.
 
Podle v úvodu zmíňovaných průzkumů mírně roste tradiční levice. Přesto je i ona v obrovských problémech. Jediným dneska viditelným politikem, respektive političkou tradičních levicových stran, která dokáže nastolovat agendu je Jana Maláčová…

ČSSD je v dlouhodobé krizi, o tom není sporu. Strana je výrazně oslabila zevnitř - v souvislosti s volebními neúspěchy či dalšími problémy a vnitrostranickými konflikty jí opustila řada viditelných tváří, přičemž problémem není vrcholná politika, ale spíše odchody lídrů na krajské či obecní úrovni.

Současně je vystavena dlouhodobému a brutálnímu tlaku dvou dominantních aktérů současné české politiky – prvním je hnutí ANO, které sociální demokracii jednak selektivně přebírá program a současně efektivně prezentuje vládní „úspěchy“ (tedy zejména přidávání a rozdávání peněz) pouze jako své vlastní aktivity.

Tím druhým je prezident Zeman, který se po volbách v roce 2013 pokusil ČSSD přetvořit v prezidentskou stranu, kterou by ovládal prostřednictvím jemu nakloněných emisarů (Michal Hašek, Jiří Zimola, v daném okamžiku také Milan Chovanec, Jaroslav Foldyna a další).

Když se mu to nepodařilo, začal ČSSD systematicky likvidovat, a to i proto, že si mezitím našel jiné proprezidentské subjekty – tedy KSČM, SPD, nakonec i hnutí ANO a nejnověji Trikolóru. Pod tímto tlakem udělala ČSSD řadu chyb, tou největší podle mne byl vstup do vlády Andreje Babiše po volbách v roce 2017.
 
Jak vlastně vnímáte počínání komunistů?

Komunisté se chovají velmi pragmaticky, jsou sice protestní stranou, současně nicméně stranou nostalgických voličů, kterým dnešní situace připomíná dobu před rokem 1989 - stát se zvětšuje a nabízí „jistoty“, přibývá zásahů do privátní sféry, sílí hrubá rétorika nálepkující opozici jako „štváče“ a „rozvraceče“.

Vedení KSČM vstoupilo do skryté koalice s hnutím ANO výměnou za posílení postavení strany a nominaci kandidátů strany do různých kontrolních orgánů, přičemž věří či věřilo, že touto politikou nebude ztrácet voliče. Blížící se volební sjezd KSČM bude zřejmě právě o tom, nakolik KSČM své voliče spoluprací s vládou opravdu udrží.
 
Svým způsobem zajímavé je, že klesá podpora SPD. Čemu to přičítáte?

Poslední průzkumy ukazují, že neklesá a drží se mírně pod deseti procenty. Část voličů SPD může mít tendenci přejít přímo k hnutí ANO, které zejména v protiimigrační rétorice kopíruje základní postoje SPD, a nově také k Trikolóře. Nezapomínejme nicméně, že voliči stran typu SPD velmi často v průzkumech veřejného mínění svou preferenci „zatajují“ a jejich volební výsledky jsou pak mnohdy lepší než odhady.
 
Co očekáváte od případného spojování menších středových a pravicových stran? Nejde v jistém smyslu vlastně o z nouze ctnost, což voliči mohou vycítit?

Spojování do volebních aliancí nemusí být nutně vnímáno jako slabost, jak ukázaly například volby v roce 1998 na Slovensku, kdy právě dvě volební aliance a později široká koalice dokázaly z vlády vytlačit autoritářského Vladimíra Mečiara. Aliance TOP 09 a STAN byla dle mého názoru funkční a posilovala oba subjekty. Otázkou nicméně je, jak do aliance poskládat čtyři či dokonce ještě více stran s poměrně výraznými programovými neshodami okolo zásadních témat daňové politiky, postoje k evropské integraci apod.
 
Co by se muselo stát, aby Andrej Babiš nesestavoval příští vládu a za jak realistický scénář to považujete?

Vidím v zásadě dvě situace, kdy by Andrej Babiš nesestavoval po volbách vládu, jež jsou i částečně provázány. První je situace, kdy by ANO ve volbách nezískalo dostatek hlasů pro většinovou vládu a současně nenašlo partnery do koalice či podporu pro svou menšinovou vládu. Domnívám se, že taková situace, předpokládající, že by do sněmovny nepronikli komunisté a SPD, je nereálná.

Navíc, pokud bude prezidentem Miloš Zeman a ANO vyhraje volby byť o jediný hlas před jiným subjektem - nehledě na to, jaký absolutní výsledek by hnutí získalo - jmenuje prezident premiérem Babiše a nechá ho případně vládnout i v čele menšinové vlády, která by nezískala podporu sněmovny, respektive ho jmenuje do čela vlády znovu.

Druhou možnost tedy zmiňuji jako teoretickou, protože mandát prezidenta Zemana by měl vypršet na jaře 2023. Touto možností je, že prezidentem bude v době sestavování příští vlády jiná osoba než Miloš Zeman, a to taková osoba, která by více sledovala formování parlamentní většiny pro podporu vládě než osobní preferenci jednoho politika.

I tak by nicméně musela být naplněna první podmínka, tedy že Andrej Babiš a jeho hnutí nezískají pro spolupráci dostatečné množství poslanců z jiných stran, ať již koaličních či podporujících menšinovou vládu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud