Česká města a obce jsou mnohem starší, než se dosud předpokládalo, tvrdí přelomová studie | info.cz

Články odjinud

Česká města a obce jsou mnohem starší, než se dosud předpokládalo, tvrdí přelomová studie

Nová studie českého týmu archeologů a statistiků, zveřejněná v prestižním vědeckém časopise Journal of Archaeological Science, může v některých ohledech změnit pohled na dějiny Česka. Její autoři totiž dospěli k závěru, že kulturní přeměna české krajiny ve středověku začala už o 200 let dříve, než uvádí většina písemných pramenů. To by znamenalo, že počátky kulturního osídlení současného území Česka jsou srovnatelné se západní Evropou. Hlavní autor studie Václav Fanta z České zemědělské univerzity spolu se spoluautorem, archeologem Jaromírem Benešem z Jihočeské univerzity, v rozhovoru s INFO.CZ vysvětlují, jak k tomuto poměrně přelomovému závěru dospěli.

Můžete, prosím, velmi jednoduše vysvětlit podstatu vaší studie?

Fanta: Když chceme zjistit stáří města nebo vesnice, máme ve střední Evropě v zásadě dvě možnosti – můžeme využít buď tzv. prvních zmínek o dané obci v písemných pramenech (kronikách, listinách, úředních záznamech apod.), nebo archeologických dat (výsledků archeologického výzkumu). Z různých jednotlivých případů je již dlouho známo, že datování pomocí písemných pramenů je značně nespolehlivé – od skutečného založení vesnice často uplynula dlouhá doba, než bylo sídlo prvně písemně zaznamenáno. Archeologická datace je spolehlivější (s jistou mírou opatrnosti můžeme tvrdit, že zachycuje dobu založení vesnice nebo města), ale tato data jsou pochopitelně dostupná jen pro omezený počet sídel (řádově vyšší stovky). Tohle všechno se již dlouho ví. Co ale doposud nikdo neudělal, bylo srovnání těchto dvou datačních metod na velkém vzorku. Nám se podařilo získat archeologická data o asi 530 městech a vesnicích, která jsme porovnali s datováním písemných pramenů a zkoumali jsme, nakolik se tyto dva časové údaje liší.

A k čemu jste tedy dospěli?

V průměru celých Čech (Moravy se výzkum netýkal – pozn. red.) se ukázalo, že u sídel, která máme archeologicky doložena již z raného středověku (10. století), mohlo trvat až 250 let, než byla zachycena písemnými prameny. S postupem času pak rozdíl mezi datem první písemné zmínky a skutečným kulturním osídlením pochopitelně klesá. U sídel, datovaných archeologicky do 16. století, je již pravděpodobnost „zpoždění“ datace písemnými prameny jen 25 %, a pokud se toto zpoždění vyskytuje, tak většinou nepřesahuje 50 až 100 let. Plně však můžeme důvěřovat písemným datacím asi až v období od 17. století, kdy např. vznikaly první centrální katastry.

Jinými slovy říkáte, že když je vznik nějakého českého města či vesnice datován první písemnou zmínkou před rokem 1600, takřka jistě se jedná o sídlo mnohem starší. Je to tak?

Je to velmi pravděpodobné, v průměru to tak lze říci. Například první písemná zmínka o Jindřichově Hradci pochází z roku 1220, archeologický průzkum ale dokazuje kulturní osídlení už v jedenáctém století. O Týnci nad Sázavou se poprvé píše v roce 1318, sídlo ale prokazatelně existovalo už o 300 let dříve. A tak bychom mohli pokračovat. Nicméně to neplatí vždy a všude, samozřejmě existují výjimky.

A co třeba Praha?

U velkých měst je pochopitelně rozdíl mezi první písemnou zmínkou a dobou skutečného vzniku sídla menší než u vesnic a městeček. Navíc u Prahy musíme počítat s tím, že se jedná o město, vzniklé postupným splynutím řady menších sídel. Pokud bychom ale vzali například pražskou čtvrť Vysočany, ta je poprvé písemně datována k roku 1239, ovšem archeologicky doloženou ji máme už v 10. století.

Co z takového rozdílu mezi datem první písemné zmínky a skutečnou dobou osídlení vlastně vyplývá? Máme přepsat učebnice?

To není nutné. Z našeho výzkumu jen vyplývá, že se na české dějiny spojené s historickým datováním musíme dívat trochu jinak než jako na sled událostí, potvrzených písemnými zmínkami. A to jak z odborného, tak laického pohledu. Ten pohled musí být mnohem komplexnější, což se dnes někdy neděje. My sice vycházíme ze statistického průměru, ovšem i tak se dá říci, že když nějaká vesnice slaví výročí první písemné zmínky jako pětisetleté výročí svého založení, pak může být s velkou pravděpodobností ještě třeba o 150 let starší.

Dobře, ale vy stále hovoříte o průměru a pravděpodobnosti. To ale přece neznamená, že řada ve středověku založených vesnic a měst může být stejně stará jako první písemná zmínka. Takže automatické přidávání let k písemně doloženému stáří obce je velmi ošemetné...

My skutečně hovoříme o průměru, jinak to ani nejde. A průměr opravdu nelze aplikovat na jednotlivé konkrétní případy, naše data navíc ukazují velký rozptyl. Zajímavé jsou ale i regionální rozdíly oproti průměru v rámci Čech. Existují oblasti, kde první písemné zmínky o místě přicházely po jeho skutečném kulturním osídlení mnohem dříve než v jiných oblastech. A my úplně nevíme proč.

Teď tomu úplně nerozumím. Můžete být konkrétnější?

Například kraj Vysočina. Ten se vymyká v tom, že když tam máme ve středověku archeologicky doložený vznik nějakého sídla, v porovnání s jinými oblastmi se o tomto sídle poprvé napsalo dříve, než se to dělo třeba ve středních Čechách. Stejně je toto zpoždění mezi vznikem a písemnou zmínkou relativně krátké i na severním Plzeňsku. A nepodařilo se nám zjistit proč.

A nějaké teorie?

Samozřejmě můžeme spekulovat o existenci nějaké obchodní stezky v místě nebo také o tom, zda v těchto oblastech nepůsobil nějaký zvlášť aktivní klášter, který poctivě písemně zaznamenával každou událost a každou novou vesnici. Stejně tak by to ale mohlo být třeba tím, že se lidé v konkrétním kraji mezi sebou více soudili. A proto z něj máme i více písemných záznamů. Klidně je ale také možné, že množství písemných zmínek ovlivnil jeden konkrétní člověk, řeholník nebo správce, který prostě psal a zaznamenával z vlastního přesvědčení mnohem víc než jeho kolegové na jiných místech.

Čili naše vnímání stáří sídel a vůbec kulturní historie podle vás nemusejí ani tak ovlivňovat skutečné události jako to, že v kraji zrovna v tu dobu působil nějaký středověký grafoman?

Ano, s nadsázkou řečeno to tak skutečně může být. A byl to také jeden z hlavních důvodů, proč jsme se pustili do našeho výzkumu. Jeho výsledky totiž ukazují, že historii opravdu musíme vnímat komplexně a nikoliv jen na základě písemných záznamů. Určitě by stálo za to, aby se někdo v budoucnu pokusil naše závěry využít k tomu, aby opravdu věrohodně zdůvodnil, proč se v některých oblastech Čech psalo o vzniku sídel s menším zpožděním než v jiných. Mohla by to být opravdu zajímavá zjištění.

Je možné už dnes využít výsledky vaší studie k nějakým obecným závěrům o vývoji třeba středověké populace ve střední Evropě?

Beneš: Ano, částečně ano. Když vezmete námi zjištěný průměr mezi skutečným kulturním osídlením a dobou první písemné zmínky o něm, pak jsou rozdíly v některých případech opravdu značné. Nás třeba dost inspirovaly výsledky výzkumu z Malonína na Šumivé, kde byla zemědělská terasa datována o 150 let dříve, než je první písemná zmínka. Především se ale jednoznačně ukazuje, že takzvaná transformace středověké krajiny na území dnešních Čech zjevně začala mnohem dříve, než se dosud předpokládalo.

Můžete to nějak specifikovat?

Obecně se totiž mezi historiky předpokládá, že hlavní část středověké transformace, spojená s kolonizací a vznikem kulturních sídel, se u nás začala odehrávat až v průběhu třináctého století. Naše poznatky ale svědčí o tom, že to celé začalo už o zhruba 200 let předtím. Sice pomalu, ale začalo. A to znamená, že počátek transformace středověké krajiny je časově takřka shodný s počátkem stejného procesu v západní Evropě. Dosud se předpokládalo, že střední Evropa měla za tou západní zhruba dvousetleté zpoždění.

--------------------------------------------------------------------------------

Studie českých vědců, otištěná v časopise Journal of Archaeological Science, je unikátní mj. v tom, že se na ní podíleli lidé ze zcela různých oborů. Na studii pracovali jak archeologové, statistici i geografové. Časopis Journal of Archaeological Science, který výsledky jejich práce zveřejnil, je nejvýznamnějším vědeckým časopisem o archeologii na světě.

Autoři studie:  

Václav Fanta – historický geograf, Česká zemědělská univerzita

Jan Zouhar – statistik, Česká zemědělská univerzita a Vysoká škola ekonomická

Jaromír Beneš – archeolog, Jihočeská univerzita

Jiří Bumerl – archeolog, Jihočeská univerzita

Petr Sklenička – krajinný ekolog, Česká zemědělská univerzita

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud