Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Česko má svého Elona Muska. Exministr Nečasovy vlády Kuba škrtá lidem 70 % z účtů za energie

Česko má svého Elona Muska. Exministr Nečasovy vlády Kuba škrtá lidem 70 % z účtů za energie

Po odchodu z politiky se ministr průmyslu a obchodu Nečasovy vlády Martin Kuba se vrátil k podnikání. Věnoval se developmentu, má aktivity v textilnímu průmyslu, v poslední době se soustředí na energetiku. Se svou společností OIG Power vyvíjí systémy na výrobu a uchovávání elektrické energie a efektivně mění podniky a domácnosti na soběstačné energetické jednotky. „Řešení Elona Muska jsme dotáhli až do konce,“ říká Martin Kuba v rozhovoru pro INFO.CZ.

Na začátku roku jste se svým produktem vyhrál hlavní cenu na soutěži Quality Innovation Awards. Jak významný posun to pro vás byl?

Opravdu velký. Výhra této mezinárodní ceny v kategorii start upů nás utvrdila v tom, že jdeme správnou cestou a že naše řešení energeticky soběstačné budovy má smysl. Ale také jsem si tam uvědomil, že by bylo chybou zůstávat jenom u původního produktu. Naše vize musíme posouvat a vyvíjet. Chci, abychom v OIG POWER dokázali tvořit budoucnost decentralizované energetiky a ukazovat, jakou cestou půjde.

Váš produkt si tedy mohu představit jako domácí elektrárnu?

Naše řešení propojuje výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, její skladování a následné využití v čase, kdy ji potřebujete. Problém obnovitelných zdrojů dříve byl, že energii v domě potřebujete většinou ráno a večer, kdy slunce ještě nebo už nesvítí a energie se nevyrábí. Díky našemu sytému máte energii, která se za den ve vašich solárních panelech vyrobí a nespotřebuje, uloženou. A využít ji pak můžete kdykoli. Zároveň náš systém řídí inteligentně rozdělování energii podle nastavených priorit tam, kde je to nejvíce potřeba, a dbá na hospodárnost celého procesu. Po nákupu battery boxu si můžete škrtnout sedmdesát až osmdesát procent nákladů na energii.

Cílíte primárně na fyzické osoby?

Rozhodně ne, naše produkty dodáváme i podnikům a spolupracujeme i s municipalitami. Z té průmyslové oblasti spolupracujeme například se společností Innogy. Nyní budeme realizovat další konkrétní projekty, jako jeden z příkladů mohu uvést třeba společnost Čepro.

Jak byste popsal vaši konkurenční výhodu oproti firmám, které podobné řešení rovněž nabízejí?

Když dnes s někým mluvím, tak náš systém většina lidí srovnává s Powerwall Elona Muska, který je ale proti našemu systému spíše jen baterii. Navíc jsem si téměř jistý, že když se rozhodnete si ho jako Evropan koupit, tak budete na dodání čekat velmi dlouho, jestli se vůbec povede. Oproti tomu my dodáváme naše výrobky během pár týdnů, zapojené a fungující. To je v tomto odvětví docela unikát. Naše velká výhoda je, že už jsme si prodělali všechny dětské nemoci a máme fungující sériovou výrobu desítek zařízení měsíčně. A skvělé reference. Naše třífázové all-in-one řešení je speciálně vyvinuté pro české domácnosti kde je rozvod proudu na třech fázích. A náš Battery box navíc zajistí, že váš dům už bude mít vždy svou energii a bude svítit, i když všude kolem vás vypadne elektrický proud. Většina evropských konkurentů neumí takto fungovat v našem českém prostředí.

Tvrdil jste, že se chcete vyvíjet a posouvat. Jakým směrem je to u takového zařízení možné?

Nyní pracujeme na další generaci, na tom, abychom jej polidštili. Chceme, aby systém se zákazníky komunikoval mnohem přirozeněji, intuitivněji a zábavněji. Vyvíjíme software, který lidem umožní se systémem jednoduše zacházet třeba z obývacího pokoje. Systém je bude upozorňovat na to, jak nejlépe využít energii, kterou mají k dispozici, například oznámí, že je aktuálně energie přebytek a že je vhodné ji přesměrovat do nabíječky elektrovozu.

Takový systém už nejspíš bude pracovat s nějakou formou umělé inteligence.

Ano, s tím počítáme. Ale pravděpodobně to bude na platformě aplikací, které už máme k dispozici. Já primárně nyní tlačím na náš programátorský tým, aby náš box polidštili. Aby to pro zákazníka nebyla jenom nějaká krabice, ale skutečný rádce a komunikátor. Aby mu pomohl s tím, jak s energií nakládat co nejlépe. Myslím, že to je i určitá identita našeho řešení, něco, čím se odlišujeme od ostatních.

Další verze vaší domácí elektrárny tedy bude podobná například virtuálnímu asistentovi Alexa od Amazonu?

Budeme využívat podobné technologie, ale celý princip budeme oficiálně představovat až v příštích měsících. V zásadě nám jde o to, aby komunikační část Battery Boxu, který je fyzicky umístěný většinou v garáži nebo v nějaké technické místnosti, byla s majiteli v jejich domě. Aby s nimi mohl jednoduše komunikovat a aby přirozeně zapadnul do rodin a efektivně jim pomáhal. Tam vidím budoucnost.

„Tvoří pro nás designér, který pracoval i pro Obamu.“

Nedávno jste ohlásil, že se chcete zaměřit i na výrobu nabíjecích stanic pro elektromobily.

Ano, vstupujeme do tohoto segmentu. Věříme, že v budoucnosti má elektromobilita své pevné místo a chceme být toho součástí. Proto už brzy uvedeme na trh stanice pro elektroautomobily a elektrokola, které budou svými funkcemi do jisté míry unikátní. Budou třeba schopné si elektřinu vyrábět přímo na místě a budou umět selektivně pracovat s elektřinou vyrobenou z obnovitelných zdrojů. Je to technicky ojedinělý koncept.

Rozšiřoval jste kvůli těmto stanicím svůj tým?

Ano posilovali jsme tým programátorů. Navíc jsme jsme začali například spolupracovat se špičkovými designéry, kteří se postarají o zcela nezaměnitelnou formu našich produktů a celé značky. Jedním z nich je třeba Pavel Fuksa, designér zařazený do „30 under 30“ magazínu Forbes a ilustrátor, který pracoval i pro Baracka Obamu. S Pavlem pracujeme na celkovém firemním designu. Speciálně pro vývoj designu dobíjecích stanic spolupracujeme i s jedním velmi významným designérským studiem, ale jeho jméno ještě nechci prozrazovat. Každopádně v silném důrazu na kvalitní design se jasně odráží naše víra, že v budoucnu bude decentralizovaná energetika hrát obrovskou roli. Bude součástí veřejného prostoru měst a světa kolem nás. A proto si myslíme, že řešení musí být nejenom na špičkové technické úrovni, ale i dobře vypadat.

Elektromobilita je v posledních letech in, míří do ní i mnoho dotací. Je to podle vás zdravé prostředí?

My máme na budoucnost rozvoje elektrických vozů trochu jiný pohled, než Evropská komise a úředník v Bruselu. Pokud má být elektromobilita přirozeně se rozvíjející segment na trhu, tak to určitě nebude skrze přístup, že by zde byly na každé benzínce na dálnici rychlonabíječky pro vozy Tesly za dva miliony korun. Taková auta tady v Česku totiž ve velkém počtu prostě dlouho nebudou.

Martin Kubaautor: Jiří Turek a Jana Jabůrková

Jaká je tedy vaše vize?

Já jsem přesvědčený, že první elektrická auta, která se prosadí, budou malé vozy patřící do měst. Protože pokud má elektromobilita něco vyřešit, tak jsou to emise. A ty nikoho netrápí na dálnici mezi poli, ale ve velkých městech, v Praze, v Brně a v Ostravě. A v centrech těchto měst. Proto je využití takových typů automobilů nejlogičtější, navíc jsou i ekonomicky mnohem dostupnější, než drahé americké elektrovozy za několik milionů.

Proto se soustředíte na nabíjecí stanice pro tento typ elektrovozů, které jsou navíc schopné pracovat s lokálně vyrobenou elektřinou.

Přesně tak. My přicházíme s konceptem nabíjecích stanic, které jsou schopny pracovat s lokálně vyrobenou elektřinou a nejsou závislé jen na centrální síti. To je unikát. Ono když si představíte, že by u supermarketu dala polovina nakupujících svůj elektrovůz do zásuvky, tak by to přenosová soustava ani nevydržela.

O rozvoji elektromobility se stále hovoří, ale úplně běžná tu ještě elektrická auta nejsou. Kdy podle vás přijde ten zlom?

Každá automobilka má na tuto otázku svoji odpověď, je těžké předjímat. Já jsem přesvědčený, že mnohem podstatnější něž „kdy“ je „jak“. A ten rozvoj nesmí být dogmatický, ve stylu veřejné podpory za každou cenu. Aby to nedopadlo jako fotovoltaické elektrárny. Zároveň ale jde o technologii, která do budoucnosti určitě patří, a jestli máme příští generaci předat naši planetu v alespoň trochu zachovalém stavu, tak zde má své místo.

Ale s minimálními subvencemi ze strany národních a nadnárodních celků.

Ano, ten vývoj musí být hlavně komerční. A pokud už chceme tento vývoj nějak podporovat, tak to dělejme rozumně. Ne v první vlně stavbami drahých rychlonabíječek u dálnic, ale mějme připravenou infrastrukturu, která bude reflektovat reálnou poptávku běžných lidí. Já jsem přesvědčený, že malá, úsporná elektroauta na popojíždění po městě bude využívat zejména střední a vyšší střední třída jako své druhé auto. A tomu musí odpovídat infrastruktura.

„Muskovo řešení jsme dotáhli o kousek dál.“

Už jste zmínil Powerwall Elona Muska. Je pro vás tento vizionář inspirací?

Elon Musk posouvá hranice představivosti v mnoha oblastech, z tohoto pohledu je to pro mě určitě inspirativní postava. A to neplatí jen o něm, ale o každém, kdo ve svém oboru posouvá hranice. Já jsem rád, že nám se podařilo uspět v naší části světa a že si s Elonovým řešením nezadáme. A možná jsme ho dotáhli ještě kousek dál. Navíc jak jsem již zmiňoval – jako Evropan budete mít s koupí a instalací Powerwallu pořádné trable, naše řešení máte doma a fungující během pár týdnů.

Nemělo by pro vás smysl vyrábět dodávat kompletní domácí elektrárnu, včetně solárních panelů? Nebo vyrobit vlastní baterii?

Nemyslím. My prodáváme řešení, které se postará o energetickou soběstačnost domu nebo podniku. To umíme, v tom jsme dobří. Skládáme k sobě mnoho dílků do jednoho komplexního řešení. Když nám nějaký dílek chybí, tak si ho vyvineme a vyrobíme. Ale nemá pro nás smysl zbytečně zvedat náklady nebo vyvíjet baterie. Nám jde o to, abychom poskytovali službu, kterou zákazník potřebuje – energetické řešení. To je naše vyšší přidaná hodnota. A to taky děláme.

Říkal jste, že už máte zájezdu sériovou výrobu. Museli jste tedy v posledních měsících rozšiřovat výrobní kapacity?

Ano ve výrobě jedeme nadoraz, ale stále to zvládáme. V poslední době jsem přesunul velkou část produkce do Jižních Čech do Českých Budějovic. Jsem patriot a chci, aby výroba probíhala tady. Zbytek ještě vyrábíme v Pardubicích a na případné další rozšíření budeme reagovat flexibilně. Obrat u OIG Power letos očekávám okolo 150 milionů korun, to je číslo, se kterým bych byl spokojený. A pokud se zadaří a vyjdou nám i některé plány zahraniční spolupráce, tak by to mohlo být i o 50 milionů více.

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Může vyklíčit nová totalita. Lidé milují Babiše, protože podvádějí stejně jako on, tvrdí Kroupa

Vyslechl už stovky příběhů politických vězňů, ale i donašečů StB. Většinu z nich si mohou zájemci prohlédnout v nejrozsáhlejší pamětnické databázi v Evropě – Paměti národa. Ředitel a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa už hleděl do očí lidem, kteří trpěli za nacismu i komunismu, ale i těm, kteří za jejich útrapy mohli. Je možné, že se podobní lidé brzy opět dostanou k moci. „Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů,” vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ Mikuláš Kroupa.

Kolik příběhů Paměť národa zhruba uchovává?

V databázi jsme zpřístupnili příběhy kolem čtyř tisíc lidí. Ve skutečnosti jich máme ale kolem sedmi tisíc. Řadu z nich ještě zpracováváme a nechceme publikovat nedokončenou práci. Další část vzpomínek, které ještě nejsou veřejné, pořídili žáci a studenti v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Pak máme nahrávky, které nejsou přístupné veřejnosti, protože pamětník si to nepřál, těch je jen několik desítek. 28. října, přesně po deseti letech od vzniku webu Paměti národa, chceme spustit novou podobu této jedinečné databáze s novým designem a novým způsobem, jak příběhy zveřejňovat. Uvažujeme o tom, že zpřístupníme i ty nahrávky, které anonymizujeme. Hlavně Paměť národa proměníme v komfortní publicistický web pro širokou veřejnost, ale zároveň ji ponecháme jako rozsáhlý archiv zpřístupňující celé neupravované mnohahodinové nahrávky určené pro studenty, učitele, spisovatele, scénáristy, a pro ty, kteří ke své práci prostě potřebují celý záznam a písemnou a fotografickou dokumentaci.

Link

Proč se někteří pamětníci rozhodli své vzpomínky poskytnout, ale zakázali je publikovat?

Pro nás je velice důležité, aby každá vzpomínka měla svého jmenného vypravěče, ale jsou lidé, kteří se bojí k vlastnímu příběhu přihlásit. Tak například: když jsme natáčeli lidi, kteří prošli sovětskými gulagy, někteří se nám svěřili, že i dnes mají strach z tajných služeb Ruské federace. Pak jsou tady i pamětníci, kteří se za svůj příběh prachobyčejně stydí. Vypráví s velkými detaily, ale s podmínkou, že neprozradíme jejich jméno. Mají obavy, jak by veřejnost jejich vysvětlení přijala, někteří souhlasili, že je můžeme jmenovitě publikovat až po jejich smrti. Jsou to ale jen výjimečné případy a velmi to zvažujeme. Jde například o některé udavače Státní bezpečnosti.

Jaké to je mluvit s člověkem, který Vám líčí, jak ubližoval jiným lidem? Je těžké v té chvíli zachovat novinářský odstup?

Paměť národa dává prostor lidem, aby vyprávěli svůj příběh tak, jak uznají za vhodné. Nechodíme lynčovat. Jsem vděčný, že tito lidé vypráví. Je výjimečné rozpovídat člověka, který se dopouštěl zločinů třeba v 50. letech. Někteří současnou dobu berou jako dočasnou a mají pocit, že se režim brzo překlopí a oni se opět chopí kormidla. Chápou to tak, že byli dočasně poraženi, ale blíží se doba, kdy nám to natřou. S tím jsem se taky už několikrát setkal. Svůj příběh nám ale svěřují i lidé, které jen trápí svědomí. Krátce před svojí smrtí mi popisovali, za jakých okolností se k udávání dostali, že vnímali svojí situaci bezvýchodně a chtěli využít nabízené cesty, jak si zařídit pohodlnější život. Nejeden z nich mi řekl, že je mu to líto a že si tím zkazil život. Bohužel ale převažuje u bývalých fízlů a donašečů názor, že taková holt byla doba. Osobní charakterové selhání vylučují.

A dostanou se podle Vás komunisté opět k moci? Platí výrok, že historie se opakuje?

Komunisté či jiní darebáci. Dříve nebo později ano. A ten výrok platí i neplatí. To, co se děje, je vždycky jiné, ale přitom můžeme vidět historické paralely. Přítomnost neexistuje bez minulosti a bez znalosti minulosti nemůžeme předvídat. Tvrdím, že ten okřídlený výrok „kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat“ dává smysl jakožto morální apel. Takže by měl podle mě znít „chovejme se tak, jako kdyby se historie mohla opakovat“. Určité tendence a podobnosti s dobou před rokem 1989 nelze nevidět. Přehnaná loajalita k těm, kdo jsou zrovna u moci, nedostatek odvahy ve veřejném životě, bezzásadovost, nenávist k náboženským či etnickým menšinám stejně jako rozšířená česká xenofobie mají určitě kořeny i v době komunistického experimentu.

3677646:article:true:true:true

Dnešní politická atmosféra těmto odpudivým vlastnostem spíš nahrává. Někteří podnikatelé nám třeba řeknou, že by Paměť národa rádi podpořili. Jenže mají obavu, když rýpeme do Babiše, že by mohli mít problémy. Ale také jich naštěstí moc není. V lidech také přetrvává shovívavost k totalitnímu komunistickému režimu, zvlášť k době normalizace. Jezdili do Jugošky, měli zajištěnou rekreaci, na Vánoce kolekci, na ulicích nebyli bezdomovci a nebyl problém s uprchlíky. Děsivý omyl. Lidé zapomínají nesvobodu té doby a na zločiny, které komunisté páchali.

Ale o KSČM teď nejde. U ní aspoň víme, s kým máme tu čest. Horší jsou údery z jiných a nečekaných stran. Třeba mě mrzí, jak se zachovala ČSSD. Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů. Stačí jim říci, že tohle všechno vyřeším, když mi do toho ostatní nebudou kecat, Parlament je žvanírna a zdržuje mě od makání. Omezíte veřejnoprávní média, ty nejčtenější si koupíte, šlápnete na krk občanskému sektoru – neziskovkám, zkomplikujete spolkaření, podnikání začnete masivně kontrolovat a zčásti i ovládat. Přesně tak se rodí diktátoři a totalitní režim.

Když se zeptáte lidí, co pro ně znamená svoboda, tak většina řekne, že „dělat si co chce“, a k tomu potřebujete peníze. Pro diktátora je tak nejsnazší lidem naslibovat bohatství a bezpečnost, ve skutečnosti pak všechny ožebračí a ohrozí. Podívejte se třeba na Venezuelu. Jedna z nejbohatších zemí na ropu a jak tam vypadá onen slibovaný ráj na zemi – socialismus? To bohatství pro každého? Lidé tam umírají hlady. Milion lidí ze země prchnul jen za posledních pár let, denně se snaží utéct pět tisíc zoufalých lidí. Jak tento diktátorský režim reaguje? Uzavírá hranice a pronásleduje oponenty.

Link

I když se Vám už podařilo nasbírat tisíce vzpomínek, je přesto osobnost, kterou jste zaznamenat nestihli, a mrzí Vás to?

Těch je obrovské množství. A mrzí mě to moc. Škoda, že jsme s Pamětí národa začali tak pozdě, až v roce 2001. Jeden z úplně prvních pamětníků, za kterým jsem se vydal, byl nesmírně zajímavý válečný veterán z východní fronty druhé světové války, vězeň gulagů a politický vězeň. Žil v Karlových Varech a já jsem se na ten rozhovor hrozně těšil. Když jsem za ním přijel, tam řekl mi, že si to rozmyslel, že nechce, ať se obrátím na tiskového mluvčí obce legionářské. Dodnes mě mrzí, že jsem mu nedokázal vysvětlit, o co nám jde. Nestihli jsme například Rudolfa Pernického, legendárního parašutistu z války a bývalého politického vězně, nebo osudy třeba pátera Josefa Zvěřiny nebo Jiřího Dienstbiera staršího. S Václavem Havlem jsme natočili jen asi hodinu, ale pak už mu nebylo dobře a k dalším setkáním nedošlo. Máme tak zdokumentované jen jeho vzpomínky na dětství a mládí. Ale i dnes takřka denně někdo vzácný a důležitý pro Paměť národa zemře a my ho třeba sice máme mezi těmi, které chceme oslovit, ale už je pozdě, nestihli jsme ho. Je nás málo a nemáme dost peněz, abychom se rozšířili. Skládáme rozpočet na Paměť národa především ze soukromých darů.

Zaznamenáváte pouze vzpomínky přímých účastníků událostí, nebo třeba v případě jejich úmrtí zpovídáte i potomky a příbuzné?

Řada příběhů na Paměti národa přináší svědectví o někom jiném, se kterým vypravěč trávil část života a vzpomínky na něj může předat. Třeba s generálem Heliodorem Píkou jsme mluvit pochopitelně nemohli, ale s jeho synem Milanem ano. Dáváme prostor i příbuzným, ale vždy pečlivě zvažujeme, protože zaznamenat a zpracovat něčí paměti stojí několik tisíc korun. Je důležité si ale uvědomit, že i děti politických vězňů nesou samy velice silné svědectví o životě, který byl tím utrpením maminky nebo tatínka zásadně poznamenaný.

V poslední době se často mluví o tom, že společnost je rozdělená. Co nebo kdo ji rozděluje?

Žijeme v době, kdy dostávájí opět nemalý prostor různé ideologie založené na násilí. Na jedné straně v globálním měřítku to je jistě islamismus, politický islám. Na druhé straně hlásají násilí ti, kteří volají po boji proti islámu a uprchlíkům. A ještě navíc se zaštitují křesťanstvím. Právě ti stejně jako islamisté ničí demokracii nebo ji chtějí takzvaně „řídit“. Někteří politici promyšleně šíří nenávist a manipulují, ti ostatní často přizvukují. Dost to připomíná dobu, kdy se rodila masová podpora komunismu. Co jiného než násilí proti nějaké menšině hlásá marxistická nebo nacistická ideologie. Principy jsou podobné. Vždy jsou založené na nenávisti k nějaké skupině třeba majetných lidí, sudeťáků, židů, cikánů, věřících, homosexuálů… Politici si vědomě a účelově s nenávistí zahrávají, přiživují je – nenávist vůči uprchlíkům, náboženským menšinám, takzvaným. „pravdoláskařům“, „pražské kavárně“. To vytváří strašně nebezpečné klima nenávisti. Stačí dost málo, abyste paušálními polopravdami skupinu pomluvili a už máte své voliče, kteří vás v boji proti nim následují.

Diktátor si v tu chvíli obléká uniformu, opentlí se krvavými symboly. Ano, symboly je dost prozrazují. Všimněte si třeba, jaké klikyháky, odkapávající písmo používají třeba neonacisté, kapely jako Ortel, šibenice na náměstích, placky s přeškrtnutou mešitou... A také jak mluví. Používají arogantní útočné fráze nadřazenosti a pohrdlivost, odmítají chodit do diskuzí. To přeci známe z minulosti. Třeba: „Nevyšším přáním je vůle lidu!“, „Kolik ti je, aby ses do toho pletl?“ a „Politické neziskovky rozkrádají stát.“ Jen mimochodem, jedinými politickými neziskovkami jsou samy politické strany. To, že někdo z neziskových organizací kritizuje vládnoucí garnituru, je přece zcela v pořádku, je to přirozený demokratický a sebevědomý občanský postoj, který ovšem strašně vadí arogantním politikům opilým mocí.

Link

Myslíte, že Češi se nedokázali vyrovnat s minulostí?

Důležité je osobní vyrovnání. V rodinách se minulost mnohdy raději ani neotvírá, zůstává tabu. Pokud se člověk s tím, co se dělo, nevyrovná, nesrovná se a nevyjasní si, co bylo špatně, může i příště zaváhat. Jiný druh vyrovnávání se s minulostí, která s tím osobním a společenským souvisí, je soudní vyrovnání, spravedlnost. To se nepodařilo a napravit se to už nedá. Generace bývalých politických vězňů odchází a spravedlnosti se dočkali jen ve výjimečných případech. Je to hrozná tragédie. Bohužel je to i tím, že se tady režim držel tak dlouho, takže zajistit důkazy po několika desítkách let je prostě těžké nebo takřka nemožné. Problém je také v tom, že soudci často měli v rodině nějakého komunistu, byli vychovávaní v komunismu, nebo sami měli stranickou knížku. Jak mohou nezaujatě soudit? Dneska platí, že kde není žalobce a obžalovaný, není ani soudce. A tak o zločinech a bolesti, kterou nacisté a komunisté způsobili, lze už jen vyprávět. A to je taky hodně důležité, abychom nezapomněli.

Je tedy podle Vás český národ národem bez paměti?

Zdá se mi, že český národ je spíše hlavně národem pragmatiků, kteří se snadno vzdávají principů, protože nám to přinese určité výhody, komfort a klid. Podle mého i to je důvod, proč vítězí ANO, dřív klausovská ODS. A také tím pádem není problém vládnout s komunisty, i když voličům slibovali, že to nikdy neudělají. Voliči jsou holt také pragmatici. Pod heslem „stabilní vláda“ nebo „lepší komouši než okamurovci“, se ovšem skrývá touha po moci doprovozená působivým politickým marketingem. Lidé se rádi nechávají nakrmit heslem „bude líp“, a bodrým vystupováním. Tisíce lidí pana Babiše nekriticky miluje. Zeptejte se jich proč? Odpovědi vás dost překvapí. Třeba: „Je už dost bohatý, takže nemusí krást.“ nebo „Myslí to s námi dobře. Rozumí nám.“ „Zatočí s politickými zločinci, co nás tu osmadvacet let okrádají.“ Jsou jim jedno jeho podvody třeba s Čapím hnízdem, koncentrace moci, estébácká minulost. Proč to tolerují? Proč ho volí? Protože to dělají taky. Přemýšlí, jak obejít finanční úřad, získat peníze na úkor někoho jiného a ještě mít škodolibou radost, že se to tak povedlo. Čtyřicet let se tady kradlo. Říkalo se, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Lidem to poničilo charakter. Demokracie je slabá, když nemá dost politiků a dost voličů charakterních, chytrých a vzdělaných, kterým jde o princip.

Link

Nedávno jste publikovali výzkum, podle kterého polovina mladých lidí netuší, co se stalo v roce 1938. Máte nápad, jak by se ta situace dala zlepšit?

Máme třeba projekt Příběhy našich sousedů. Ten spočívá v tom, že žáky a studenty učíme, jak hledat a zpracovávat zajímavé osudy. Ukazujeme jim, jaké dobrodružství mohou při hledání příběhů zažít a jak úžasné je mluvit se starými lidmi a objevovat jejich životy. Na závěr půlročního projektu pak studenti vystoupí před publikem, kterému převypráví pamětníkův příběh a řeknou, co při tom objevili zajímavého. Zjistí tak nejen něco o historii. Projekt Příběhy našich sousedů sbližuje generace – tu mladší a nejstarší. Dědečkové a babičky se setkávají s mladými lidmi a obě dvě generace si na sebe udělají čas. Starý člověk vypráví svůj příběh a i děti – tedy žáci a studenti – jim říkají o svém pohledu na svět. Nejednou jsme se setkali s tím, že vznikla velká přátelství, děti chodí k pamětníkům pravidelně, pomáhají jim, a třeba je učí jak zacházet s mobilem nebo počítačem. Pamětníci mají radost, když vidí, že jejich příběh nebude zapomenutý a posloužil něčemu dobrému. A studenti zase vidí, že staří lidé jsou úžasní, a mají životní zkušenosti. Nevím přesně, jak změnit výuku systémově, ale tvrdím, že do výuky patří příběhy. Byli jsme přizvaní, abychom diskutovali nad takzvaným Rámcovým vzdělávacím programem, ale myslím, že to je jen základ, doporučení ministerstva. Zásadně záleží na učitelích a jejich snaze a ta, jak se zdá, roste.

Nyní chystáte velkou výstavu ke stému výročí založení republiky. Umístit ji chcete na Letnou do podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem. Proč zrovna tam?

Stalin je úžasné místo. Je tam podzemní sloupová síň s neuvěřitelnými možnostmi vystavování. Něco podobného v Praze nenajdete. V podzemí budeme vyprávět příběhy z války a komunismu a v další části se návštěvník stane dokonce svědkem bitvy o Anglii z kokpitu pilota RAF, přenesme ho prostřednictvím animovaných triků do dobytčího vagonu, na samotku 50. let, do ulic 21. srpna 1968 a na Národní třídu 17. listopadu 1989. Stalin je místo úžasné i svým horizontem nad Prahou. Postavíme na něm padesát metrů dlouhou a pět metrů vysokou zeď symbolizující rozdělenou společnost, jakoby berlínskou zeď, symbol totalitních režimů.

3744652:article:true:true:true

Stalin je uprostřed krásného parku. Když se zajedete podívat do zahraničních muzeí o totalitních režimech, bývají obklopeny zelení. Člověk se ztiší a je připravenější nechat se vést příběhy do minulosti. Mimochodem v Polsku za posledních tuším pět let vznikly nejméně čtyři muzea reflektující totalitní režimy, jedno se zabývá Solidaritou, druhé druhou světovou válkou, třetí historií polských židů a tak dále. Každé z nich je v obrovských a nesmírně architektonicky zajímavých a oceňovaných stavbách, hlavní moderní expozice jsou v podzemí. A každé stálo přes miliardu. U nás takové muzeum chybí, vynechám-li památník Vítkov s výstavou plnou vitrín. Chtěli bychom zde vytvořit Institut Paměti národa. Nyní ale chystáme na onom místě, kde by podle mě mohlo takové expoziční místo a zdaleka ne tak drahé vzniknout, velkou výstavu ke stému výročí republiky. Chceme používat nové technologie, videomapping, působivé instalace vyprávějící příběhy a přinášející svědectví o 20. století. Chceme ukázat, že to umíme a že by to stálo za dlouhodobou expozici.

Link

Jak dlouho výstava na místě bude?

Výstava potrvá do té doby, dokud nám to úřady povolí. Zatím máme svolení od 1. října do poloviny prosince. Co bude dál, o tom rozhodne nová politická reprezentace Prahy.

Jak se vám daří výstavu financovat?

Skučíme. A všechno se snažíme umenšit, zlevnit. Máme spoustu nápadů, ale nemáme dost peněz. Například je potřeba desítky velmi výkonných projektorů, abychom mohli pracovat s celým prostorem. Musíme vestavět do podzemí tunely. Na realizaci projektu sbíráme peníze na našich webových stránkách www.nastalina.cz. Zájem přispěvatelů je zatím největší od vzniku Post Bellum a Paměti národa. Lidé už nám poslali více než tři miliony korun. Přispěli i větší donátoři. Další tři miliony nám poskytl magistrát a v tuto chvíli nám chybí asi dva miliony do ideálního stavu. Každá koruna je pro nás teď vzácná. Dary nejsou jen úžasnou pomocí, ale obrovskou vzpruhou, že o co se snažíme, má smysl a veřejnost o to stojí. Za to moc děkuji.

 35718