Česko ruský trh zbytečně opustilo, byla to chyba, říká viceprezident Hospodářské komory Minář | info.cz

Články odjinud

Česko ruský trh zbytečně opustilo, byla to chyba, říká viceprezident Hospodářské komory Minář

Bořivoj Minář je jesenický podnikatel a viceprezident Hospodářské komory. A nebojí se říct nahlas věci, které nejsou moc populární. Například proč by podnikatelé měli jezdit s politiky do Číny, proč je naším partnerem budoucnosti Mongolsko a proč jsme hloupí, že jsme opustili ruské trhy. A také že cesta k podnikatelským úspěchům určitě nevede přes státní agentury. 

Bavíme se spolu v den, kdy vyšlo upozornění, že česká ekonomika, významně závislá na té německé, zpomaluje. Co to pro nás bude znamenat?

Ano, Česko má skutečně z více než 86 procent závislosti na Německu. Ten pokles ekonomiky, jenž se nás bude týkat, bude možná hlavně v oblasti automobilového průmyslu, což je u nás velmi silně rozvinutý sektor. Nepatřím ovšem k zastáncům nějakého strašení. Myslím, že je třeba běžet dál. A je řada dalších cest, jak se vyhnout tomu, abychom zůstali závislí na jedné jediné sousední ekonomice.

Jak tedy?

Třeba tak, že podpora podnikání půjde jinudy.

Co byste navrhoval?

Cesty, které jsou složitější a náročnější na čas. I na finance. Jenže agentury jako CzechInvest a podobně, jež mají podporovat podnikatele, dávno ztratily důvod své existence. Mohou dělat třeba start-up věci. A to je tak vše.

Já si uvědomuji, že říct to takto nahlas, je hodně výbušné, ale co s tím mám dělat? Oni ani nelákají investory, ani neposilují podnikání venku. Nemyslím, že by se ta agentura musela hned zcela zrušit. Jen přeměnit. Totéž bohužel platí i o agentuře CzechTrade, Technologické agentuře ČR a dalších. Víte… Jakmile něco funguje bez kontroly, tak to prostě nefunguje. Je to moc krásná imitace činnosti, k níž se pak jen vymýšlí název.

Nejste moc přísný?

Ne. Jim jde o to vykázat činnost a udržet si místa. My od vzniku těchto agentur cítíme jen vykrádání námětů i kontaktů. Bylo by fér těm lidem říct: pardon, vaše mise skončila.

My jsme třeba zcela zbytečně opustili ruský trh. A on má smysl. Jistě, musíme respektovat rozhodnutí o embargu, která politici udělali, ovšem čeští průmyslníci mají na to, aby se na tyto trh dostali a udrželi se tam. Významnou vlastností českých podnikatelů je, že umí nejen udělat super výrobky, ale také to, že jsou flexibilní, a tím se odlišujeme od všech ostatních. A ta naše míra flexibility je v Rusku nutně potřebná, vlastně na všech složitějších trzích.

Když říkáte složitější trhy… Kde vidíte další potenciál pro české exportéry?

Jasné je jedno: musíme vybalancovat současnou situaci. Spousta firem se orientuje právě na Německo…

...na jehož ekonomice jsme možná závislí až příliš, ne?

Přesně tak. Mnohé firmy tam vyvážejí z toho důvodu, že si myslí, že Němec je tak poctivý, že jim vždy a včas zaplatí. Což už dnes také není pravda. Přibývá německých vykuků, kteří pak na poslední chvíli hledají, co reklamovat, aby nemuseli platit plnou částku. Ta absolutní platební kázeň s Německem zkrátka už neplatí. Navíc v situaci, kdy marže na tomto trhu je pět procent, je poměrně hloupost nepustit se do dalších trhů. Čímž se vracím zpět k Rusku. Potíž je, že mnohé firmy dnes už ani nemají jazykové schopnosti, aby se na tomto trhu uchytily.

Mimochodem byznys není o cenách, jak si leckdo hloupě myslí. Je to o vztahu a důvěře. Takže ta historická příbuznost Česka a Ruska, fakt, že si prostě umíme porozumět, ten je jasně daný. To, že se umíme chovat vůči nim nenafoukaně, to nás předurčuje k dobrému byznysu. A je vážně chyba, že jsme tyto trhy kdysi opustili. Vezměte si, že Němci to neudělali a to ani nyní, v době embarga na řadu věcí. Oni to prostě vyřešili tak, že se tam – obrazně řečeno – holt nedoveze celé auto, ale dodají jen součástky na něj, a to auto se složí až tam. A to je OK. My jsme bohužel zcela vycouvali a jsme až příliš slušní a dodržující pravidla.

Co jako Hospodářská komora děláte pro změnu?

Snažíme se jim pomoci, pořádáme exportní konference a říkáme jim, jak vstupovat na nové trhy a co jsou jejich specifika. Děláme to permanentně, jak naučit firmu jít ven. Správná firma by to totiž měla mít vybalancované. Mít něco, co je dlouhodobé, co mi „točí kola“, tedy dělá zisk. Čili mám stabilní byznys, nechť to je to Německo, ale musím mít taky něco v záloze, když se v této ekonomice něco porouchá. A musím mít vedle toho peníze na trhy, které mi ponesou větší míru zisku než to Německo. A větší trh, byť rizikovější, nese větší zisk, ale je také pravda, že je dražší na „otevření“. V Rusku trvá i pět let, než něco prodáte. Takže když slyším nápady některých politiků, jak by chtěli kontrolovat, kolik jsme toho jako Hospodářská komora třeba v Mongolsku zařídili, tak se musím smát. Od prvního slibu do prvního byznysu totiž uplyne zhruba pět let.

Ale třeba co se týče byznysu s Čínou, tak takových slibů jsme slyšeli v uplynulých letech strašně moc, ale výsledek je stále v nedohlednu. Proč?

Ano. I proto se tomu bráním, říkat, jaké výsledky mají obchodní cesty do některých zemí. Jednak ty firmy, které dělají skutečný byznys, tak pochopitelně nechtějí, aby se to „vykecalo“, takže výsledky svých jednání a uzavřených smluv neříkají na každém nádraží. A pak platí, že při první či druhé návštěvě můžete mít jen přísliby. Třeba že od vás odkoupí sto vzducholodí. To je fajn, slibem nezarmoutíš, ale není vymahatelný.

Víte, když čeští podnikatelé někam vyjedou, tak se vždycky strašně kontroluje, proč tam jeli a co za byznys přivezli. Vidím za tím spíš trochu závist. Když pojedete poprvé jako podnikatel do Mongolska, tak byznys neuděláte, to vám garantuji. Přesto to nebyla zbytečná cesta. Jen se nedá převést hned do konkrétních čísel.

No dobře, ale když čeští podnikatelé vyjíždějí do Číny a ještě je tam veze vládní speciál, jak to mám vnímat?

Rozumím. Strašně špatně se to z pohledu podnikatele vysvětluje. Ale to, co je často kritizováno, totiž že podnikatelé jezdí za účasti velvyslance nebo vlády někam dělat byznys, je z mého pohledu hodně důležité. To totiž v cizí zemi velmi pomůže. Respekt má mnohde jen to, že jde o vládní zájem. To je to, co otevírá podnikatelům dveře, takže ty cesty do Číny prosím neodsuzujme.

Kritiky vnímám, ale beru to spíš personálně. Jsou to stesky, že kdyby to byl jiný prezident, tak by to bylo OK. Jenže ono je to OK i dnes. Cesty s ústavními činiteli prostě našim podnikatelům otevírají dveře.

Takže: kam má podle vás smysl dnes vyjíždět? Mongolsko, o němž se hodně zmiňujete v poslední době?

Ano. Když se podívám na Čínu, tak je to jistě velký trh, podobně Indie, ale tam tak trochu platí, že co vyvezete, oni zkopírují. To Mongolsko je země, kam se moc nejezdí, ale Hospodářská komora ano. Jezdíme tam pravidelně už asi šestým rokem a myslím, že je to podnikatelsky úspěšné.

Mluvíte o Mongolsku hodně, znamená to, že to je ten trh, který bychom mohli obsadit? Koneckonců jsme před revolucí s touto zemí poměrně čile obchodovali, i když ne všechny peníze se nám vrátily…

Dnes je to jiné. Už máme podepsané reálné zakázky, skutečný byznys. Například z oblasti potravinářského průmyslu nebo designu, stavebnictví, dodávky nových technologií… Budeme tam dodávat technologie na čištění vody či na zpracování masa.

Zpátky k původní otázce: kde ještě by Česko mohlo být úspěšným exportérem, kde číhá ten dobrý byznys?

Všude! Vážně. Když se podíváme, kam především exportujeme, tak je to samozřejmě Evropská unie. A něco málo do Ruska. Když jsme teď dělali dotazníky pro podnikatele, kam míří, tak nás překvapilo, že hodně z nich cílí na Latinskou Ameriku.

Pak je tu druhá věc, že vidím velký potenciál v Africe. Tu jsme trochu zaspali nejen jako Česko, ale coby celá Evropská unie. Takže ten potenciál je všude. Jen je třeba mít za ním tu podporu od státu, když se podnikatel rozhodne jít do podobně rizikových destinací.

Teď třeba existuje projekt České rozvojové agentury, která je ochotná participovat na riziku, když někdo jde do nějaké země. A když se podnikatel zaváže, že přiveze nějaké penzum informací o té zemi a tamním byznysu, tak ta agentura může přispět nějakou částkou. Oni prostě správně pochopili, že informace přivezené podnikatelem o tamním trhu, jsou velmi cenné. To je o hodně jiné, než když to dostanete na papíře od státu.

Víte, ten trh je vážně všude. Osobně nejsem zaměřený na Indii a Čínu, kde je jistě také velký potenciál. Já se dívám spíš na ty ruské trhy, které jsme zbytečně opustili. A velký potenciál cítím třeba v Ukrajině.

U nás se pořád mluví o Ukrajincích jako o těch, kteří nás coby dělníci přijdou vytrhnout z problémů. Jenže oni jsou to často taky inženýři, lékaři… Je něco, čím bychom naopak my mohli prospět Ukrajině?

Určitě, teď jsme zaznamenali jednu aktivitu, kdy se firmy domluvily mezi sebou a nabízí tam vytvoření celé nemocnice od A do Z. Domluvilo se několik profesionálů a celou ji tam dodají. 

Kdybyste byl ministrem zahraničí či průmyslu a obchodu, kam byste český byznys v zahraničí směroval? 

V prvé řadě bych se ptal českých exportérů, co chtějí, jakou potřebují podporu, protože na to se jich dnes ze státu skutečně nikdo neptá. Největší problém je vždycky samozřejmě financování. Máme spoustu průšvihů, velkých akcí, které nebudu ani přívlastkovat. Jenže naopak neumíme podpořit ty stovky menších exportérů, kteří chtějí jít do zahraničních destinací, ale nemají tu potřebnou podporu. Modelem by mohlo být Německo. Oni mají něco, kde se vytvoří rizikový exportní fond a z toho se financují malé exporty za deset až patnáct milionů korun, a na těch pak vyrostou další exporty.

A jinak: nám chybí produkt, jemuž se říká záruka za export. Viz model Německa. Oni získají víc zakázek, přestože jsou dražší, protože za nimi někdo ze státu, z vlády, stojí. U nás se dokonce řeklo, že to také lze udělat, vytvořit takový fond pro firmy střední velikosti s obratem 50 milionů korun, ale ledy se dosud nijak nepohnuly. Financování malého exportu je u nás velký problém.

Co by to konkrétně těm firmám přineslo? Nejrůznější úvěry jsou přece možné už dnes. 

Když chcete něco profinancovat bankou, tak ta hodnotí toho exportéra. Ona financování zajistí, ale exportér musí sám složit třeba osm deset milionů korun. Kdo to dokáže? Kdybychom měli část záruky překrytou právě tímto fondem, tak jsme coby exportéři úplně jinde a pokryjeme mnohem více trhů. Jak jsem říkal při jedné cestě premiérovi: chcete podpořit export? Tak se nejdřív zeptejte těch opravdových podnikatelů. A vláda nebude muset dělat další tanečky okolo byznysu, které jsou pak celkem logicky předmětem kritiky.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud