Českým drahám by prospěla restrukturalizace, říká bývalý člen dozorčí rady Štrof | info.cz

Články odjinud

Českým drahám by prospěla restrukturalizace, říká bývalý člen dozorčí rady Štrof

Jan Štrof působil do dubna letošního roku jako člen dozorčí rady Českých drah a měl tak možnost nahlédnout do nitra fungování národního dopravce. V jaké kondici jsou podle jeho názoru České dráhy a co by pomohlo k naplnění jejich potenciálu nastínil v rozhovoru pro INFO.CZ. Vyjádřil se i ke kontroverzím, které provázely jeho působení v kontrolním orgánu ČD.

Než jste se stal členem dozorčí rady Českých drah, pracoval jste jako šéf kanceláře předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka, s nímž dlouhodobě spolupracujete. Vaše jmenování do dozorčí rady provázely jisté kontroverze, mohl byste svůj přechod mezi těmito pozicemi okomentovat?

Z pozice v Poslanecké sněmovně jsem se rozhodl odejít sám v květnu 2018, jelikož jsem tam neviděl žádný progres, což jsem i oznámil Radku Vondráčkovi. Následně na konci června přišla nabídka přímo od tehdejšího ministra dopravy Dana Ťoka na pozici náměstka ministra, s čímž bylo spojené i členství v dozorčí radě ČD, stejně jako tomu bylo v minulosti u mých předchůdců. Vše probíhalo naprosto standardně a korektně.

Spekulovalo se o tom, že se na vašem přechodu na ministerstvo dopravy podílel jak Radek Vondráček, tak Jaroslav Faltýnek…

Jednal jsem přímo s ministerstvem dopravy, nikoliv s nějakou třetí osobou, jak se spekulovalo v mediích, o nominaci byl informován premiér. Žádná doporučení či dohody s panem Faltýnkem či Vondráčkem nebyly. Pan Faltýnek se tyto informace dozvěděl až z médií. Směr, kterým se vše vyvinulo, mě překvapil. Od ukončení mého působení na postu ředitele kanceláře předsedy PSP začala média podsouvat zkreslené informace o mé osobě a dle mého mínění je i záměrně překrucovat, a tím zcela úmyslně poškozovala mé dobré jméno, což mě vedlo k tomu, že jsem podal trestní oznámení.

Takže veškeré dohady o tom, že se ve vašem případě jednalo o politickou trafiku, odmítáte?

Kategoricky. Do dozorčí rady ČD jsem byl jmenován z titulu náměstka ministra dopravy, což je standardní praxe vedoucí k tomu, aby fungovala synergie Drah a ministerstva. Dnes to může vypadat jako politická trafika, ale toto můj záměr rozhodně nebyl, to jsem mohl zůstat na pozici ředitele kanceláře předsedy PSP. Nejsem politik, politickou kariéru jsem ukončil již v roce 2006, od té doby jsem nikam za žádný subjekt nekandidoval. Jsem manažer a mám rád odpovědnost za svá rozhodnutí, což bylo i mou hlavní motivací pro přijetí funkce v dozorčí radě.

Spolupracujete po odchodu ze sněmovny s někým v politice?

V politice komunikuji s řadou lidí, ale s nikým nespolupracuji. Jak jsem řekl, nejsem politik. Odešel jsem sám, včetně pozic v hnutí ANO, kde jsem byl kvůli panu Vondráčkovi. Podporuji dál hnutí, ale politiku nechci dělat.

Bylo vám vytýkáno, že do funkce nastupujete bez předchozích zkušeností v oblasti dopravy, vnímal jste tuto skutečnost jako handicap?

Ano, nejsem odborník na dopravu, ale otázkou je, zda musí být každý člen dozorčí rady ČD odborníkem na dopravu či železnice. Podle mě určitě ne, naopak si myslím, že nezbytné jsou spíše manažerské schopnosti a ekonomické dovednosti. Musím se přiznat, že jsem překvapen, jaké složení dozorčí rada má, a to se nechci nikoho konkrétního dotknout, neboť se jedná o osoby, kterých si velmi vážím a chovám k nim úctu. ČD má spoustu oblastí, které odborníky na dopravu nepotřebují.

Domníváte se tedy, že manažeři bez praxe v oboru by byli v dozorčí radě prospěšnější než experti na železniční dopravu?

Dozorčí rada především kontroluje hospodaření a investice, a proto se domnívám, že členové by měli mít manažerské schopnosti a ekonomický přehled, aby orgán jako takový mohl efektivně fungovat. Dále dozorčí rada především schvaluje představenstvu mandáty k veřejným soutěžím, a to za každý rok v řádech několika miliard korun, stejně tak schvaluje podnikatelský plán a hospodářské výsledky. DR neřídí společnost a nemůže vstupovat do kompetencí představenstva. ČD patří k jedné z nejvýznamnějších státních společností, ale současně se jedná o podnikatelský subjekt, který si dle mého zaslouží profesionální manažerské vedení, aby se firma stala pružnou, moderní a konkurenceschopnou společností.

V jakém stavu podle vás České dráhy jsou? Můžeme hovořit o slibných vyhlídkách?

Myslím si, že ČD mají velký potenciál, díky kterému mohou obstát a i po roce 2030 mohou být 90% národním dopravcem na trhu. Dle mého bude hodně záležet na využití současného potenciálu, kterým národní dopravce disponuje. Probíhá liberalizace železnic a to pro ČD znamená nutnost změnit se. Ekonomická situace ČD je dobrá, ale nesmí se přehřát. České dráhy mají velký investiční apetit, ale zatím není jasné jeho krytí.

O jakou výši plánovaných investic se jedná?

Podle požadavků jednotlivých úseků se ČD pohybují v investicích až 65 miliard Kč, ale reálně v období pěti let předpokládám investiční plán cca do 40 miliard Kč. Ten ale ještě nebyl představen na dozorčí radě. Jak jsem již však zmiňoval, musíme hledat i další zdroje na krytí investičního apetitu.

Které zdroje by to měly být?

V letošním roce jsme schvalovali podnikatelský plán, který navazuje na ten loňský, s ohledem na skutečnost, že dobíhají desetileté závazkové smlouvy s kraji. Konstatoval jsem, že se sice navazuje na kladný výsledek hospodaření, s nímž se počítá i letos, ale nemělo by se opomenout finančně kritické myšlení, hledání úspor a efektivnější nastavení nových smluv s kraji od roku 2020. Ty letos mohou zhoršit hospodaření v osobní přepravě. Další otázkou je řešení náhradní autobusové dopravy, která ČD za loňský rok stála přes 800 milionů korun. Východiskem by mohla být třeba novela zákona nebo jednání se SŽDC. Nelze hospodářský výsledek dohánět prodejem majetku.

O čem by se podle vás mělo se SŽDC jednat?

Těch témat je víc, například využití pozemků Českých drah. SŽDC neplatí nájemné, což je dle mého zcela nelogické, tam by se jednalo o příjmy v řádech milionů. Vedou se jednání o odkoupení pozemků a zde vidím hodnotu majetku až 18 miliard korun, což je pro ČD zásadní. Mělo by se přihlédnout ke skutečnosti, že se na některých pozemcích už hospodaří, a jak jsem řekl, neplatí se nájemné. Je to jeden z možných způsobů krytí investic, včetně prodeje zbytného majetku či developerských aktivit. Další krytí obnovy vozového parku či investic může být úvěr od Eurofimy.

Jaká byla vaše osobní vize?

Na lednovém zasedání dozorčí rady jsem představil myšlenku na restrukturalizaci ČD, v četně hledání vnitřních zdrojů. Cílem tohoto návrhu je vytvořit holdingovou strukturu s využitím vzájemných synergií, například po vzoru německého modelu s tříčlenným představenstvem a pětičlennou dozorčí radou, která bude mít ve své kompetenci řízení dceřinných společností, správu majetku, controlling, marketing, cash pooling i veřejnou službu stanovenou zákonem. Plán počítá s vytvořením samostatné společnosti pro osobní dopravu, čímž by došlo k zajištění jasné ekonomiky a efektivního řízení. Dle mého názoru by se tímto ČD staly moderní konkurenceschopnou společností, především v osobní dopravě.

Přinesla by tato restrukturalizace nějaké významné úspory? 

Restrukturalizací a převodem pod holdingovou strukturu by se nastavila operativnější řízení v osobní dopravě, bylo by průhlednější vyčíslení nákladů ze zákona. Samotné úspory by šly předpokládat v hodnotě zhruba 800 milionů až 1,5 miliardy korun. Předpokladem bylo snížení nákladů GŘ o 15 %.

Bylo něco, co vás před vaším odchodem z dozorčí rady negativně na fungování ČD překvapilo?

Nemilým překvapením pro mě byla v poslední době probíhající soutěž na ETCS (evropský vlakový zabezpečovací systém), která se připravuje již od roku 2015. Byla již několikrát zrušena a finalizovala se těsně před koncem termínu v dubnu letošního roku. Celkově pro mě bylo zarážející, proč jsme nebyli schopni již dříve najít partnera tak jako okolní země. Navíc průběžné informace o vysoutěžené ceně pro mě byly poněkud šokující. Pokud budou ceny ve finále více než dvojnásobné oproti plánovaným 4,7 miliardám korun, přičemž navíc známe i ceny z okolních států, tak to bude skutečně alarmující. Je nutné se ptát na věci týkající se zakázky na ETCS, včetně historie, kde a proč se tato soutěž zadrhla a zjistit, proč vlastně máme jen jednoho zájemce.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud