Chceme do vlády. Stát je vedený nýmandsky, ministři problémy sami přikrývají, říká Bartoš | info.cz

Články odjinud

Chceme do vlády. Stát je vedený nýmandsky, ministři problémy sami přikrývají, říká Bartoš

Předseda Pirátské strany Ivan Bartoš jede na víkendové celostátní fórum strany s jasným cílem: obhájit post předsedy a následně stranu dovést po příštích sněmovních volbách do vlády. V obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ Bartoš popisuje vyhlídky Pirátů, obhajuje jejich postup po komunálních volbách v Praze, v Brně a Ostravě, kritizuje politiku vlády v klíčových resortech a odtajňuje způsob, jakým se Piráti chystají na letošní krajské a senátní volby.

O víkendu je v Ostravě celostátní fórum Pirátů. Mimo jiné si zvolíte nové vedení. S čím tam pojedete? Co od akce čekáte?

Jedu do Ostravy obhajovat pozici předsedy. Nominace mám od členské základny i od většiny krajů. A pokud se v politice prakticky vždy říká, jak je následující rok důležitý, tak tady dnes platí, že ty dva roky, což je mandát vedení Pirátů, které máme před sebou, budou zásadní. Už jsme se etablovali jako sněmovní i senátní strana, máme své zástupce v europarlamentu, jsme ukotvení v komunální politice a nyní musíme uspět také ve volbách krajských. Pokud teď máme devět krajských zastupitelů, po volbách jich chceme mít desetkrát tolik, aspoň sto.

Mimo to musíme realizovat náš program na centrální úrovni. Před koncem roku jsem bilancoval dva roky Pirátů ve sněmovně a vycházíme z toho velmi dobře. Pokud jde o naše předvolební priority, řadu z nich jsme již splnili. Zároveň musíme reflektovat, že strana roste a že se blíží také právě krajské volby. Do Ostravy tedy jedu mimo jiné s vizí zvyšování kompetencí našich politiků, a to jak s výhledem na krajské volby, tak s výhledem na volby sněmovní, do kterých Piráty povede vedení zvolené o víkendu. A my máme ambici být po příštích sněmovních volbách součástí exekutivy. V tom bude největší úkol nového vedení.

Pokud jde o volbu předsedy, máte dva protikandidáty. Nepředpokládám, že byste post neobhájil, do jaké míry jde tedy o skutečný souboj, a do jaké je to pouze mediální hra?

Piráti mají vnitrostranickou demokracii. Kandidaturu na jakýkoli stranický post lze získat buď nominací členské základny, anebo nominací z kraje. A Vojtěch Pikal i Mikuláš Ferjenčík obdrželi nominace z krajů, za které byli zvoleni do sněmovny. A přestože věřím, že mandát předsedy obhájím, v žádném případě nejde o slabé kandidáty nebo o kandidáty pro formu. Oba byli už dříve členy republikového předsednictva. Mikuláš je šéf mediálního odboru strany, Vojta je místopředseda sněmovny.

Každý z nich tedy nabízí nějakou vizi a já si myslím, že je to pro stranu zdravé. Je tam soutěž, střet nějakých koncepcí a já si myslím, že tam představí své vlastní perspektivy nebo akcenty, které zatím v Pirátské straně tolik nerezonují. Mikuláš se dlouhodobě věnuje především ekonomickým otázkám a je třeba pravda, že ekonomický program, který jsme představili před volbami v roce 2017, se musí ještě dopilovat. Vládní angažmá předpokládá, že budeme mít jasně zpracované reformní kroky. A nejde jen o snižování zdanění práce a zásadní zjednodušení daní tak, aby jim každý rozuměl, ale o skutečnou rekonfiguraci systému.

A Vojta, jak jsem už říkal, vede dva roky sněmovnu, je kompetentní v procesních a jednacích záležitostech, což je věc, jak sám už kdesi řekl, která mu ve vedení strany chyběla nebo chybí. Sice neznám všechny nuance jednacího řádu, myslím ale, že ho znám, nicméně na formálnosti nebazíruji. Vedení musí být v každém případě složené tak, aby to byl mix silných osobností, přičemž pozice předsedy je stále nejviditelnější. A já si myslím, že je to pozice, ze které dokážu dát straně nejvíc. Jsem přesvědčený, že mám sebereflexi. Pokud bych to takto necítil, post předsedy bych neobhajoval.

Na post místopředsedy již nebude kandidovat Jakub Michálek, který je přitom předseda vašeho klubu ve sněmovně…

A který dneska (myšleno v úterý, pozn. red.), protože i zde máme dvouleté mandáty, post předsedy sněmovního klubu obhájil.

Jinak řečeno, navzdory podzimním peripetiím jeho pozice uvnitř strany oslabená není.

Já si myslím, že výsledky, které máme ve sněmovně, jsou produktem nejen práce poslanců, ale také velmi systematické a tvrdé práce Jakuba Michálka. Ať už jde o strategii klubu, resortní týmy, jejichž vznik inicioval, postavil systém, který se stále rozvíjí. A je třeba mít na paměti, že cyklus ve sněmovně je dlouhý – mezí tím, než něco předložíte, a než se to schválí, uplyne třeba rok a čtvrt.

Což je také příčina toho, že jsme ve sněmovně začali slavit úspěchy právě až ve druhé polovině minulého roku. Třeba limit na zvýšení rodičovského příspěvku je naše práce, do Rady ČTK jsme místo Michala Semína dostali naši kandidátku, dotáhl se zákaz kumulace odměn, což byl náš návrh přepracovaný vládou. Zásluhu na tom všem má také Jakub.

Pojďme k budoucnosti. V poslední době o sobě hovoříte jako o síle, která by měla být po příštích volbách součástí exekutivy. Zároveň někteří vaši kritici tvrdí, že máte malý koaliční potenciál. Umíte si představit, že jste součástí koalice s hnutím ANO na jedné straně, anebo s ODS na straně druhé?

To je věc, která vychází z naší předvolební strategie. A její obrysy budou nejspíš platit i po volbách příštích. Žádné nedemokratické strany, bez lidí, kteří mají problematickou minulost nebo střet zájmů a vláda, kde ANO nemá většinu. Ve vládě, která by nesplňovala tyto parametry, by Piráti nebyli. Obecně ale platí, že se koalice vytvářejí takto: porovná se program, z něhož vyplyne programový průnik a následně koaliční smlouva. A to, v čem není soulad, v ní není obsaženo, protože by v tom koalice nenašla shodu.

Koaliční smlouva tedy obsahuje body, které se budou realizovat, a kromě nečekaných událostí nebo situací nepočítá s ničím, na čem není průnik nebo shoda. A my jsme na komunální úrovni dokázali, pokud se ptáte na náš koaliční potenciál, že toho jsme schopni prakticky s každou demokratickou stranou, tedy s každou stranou kromě KSČM a SPD, zastoupenou ve sněmovně. A pokud bychom hovořili o Praze, Brně a Ostravě, svou politickou vahou, respektive důležitostí, počtem obyvatel i rozpočtem nejde o malou věc. Být ve vedení těchto měst určitě není žádná legrace a vyžaduje to vysokou kompetenci a nasazení.

Právě jsem o tom chtěl mluvit. Přestože je to teprve o něco více než rok od komunálních voleb, jaká je vaše základní zkušenost, pokud jde o účast v koalicích ve vámi zmíněných třech městech. Protože v Ostravě jste v koalici mimo jiné s hnutím ANO, v Brně s ODS proti hnutí ANO, které tam volby vyhrálo, a přesto skončilo v opozici, a v Praze jste v koalici, která do opozice poslala nejen hnutí ANO, ale i ODS.

Pokud jde o Ostravu, je třeba říct, že pan Macura (primátor Ostravy za hnutí ANO, pozn. red.) není typický představitel hnutí ANO. Pokud jde o Brno, tam to jinak nešlo. Ale hlavně, vy to definujete přesně obráceně. Všechny ty koalice se domluvily na nějakém programu, tudíž je třeba je definovat pozitivně, a nikoli negativně. My jsme nikde neuzavřeli koalici a priori proti někomu, ale na dohodnutých cílech. Třeba v Praze vládla čtyři roky koalice pod vedením hnutí ANO. Dnes každý hodnotí stávající koalici, přitom vládne teprve jeden rok. To nelze porovnávat s jejich předchůdci.

Čtyři roky tady vládla Adriana Krnáčová, předtím dlouhodobě ODS. A žádná z těch vlád nekončila s čistým štítem. Jejich korupční kauzy budeme řešit ještě několik let, nejde jen o byty na Praze 1, což je kauza, do které jsou namočeni všichni tehdejší politici. Zkrátka ty koalice vznikly na nějakém půdorysu, mnohdy to bylo tak, že se politici na jiné variantě nebyli schopni shodnout. Navíc třeba v Brně jsme byli v koalici už v minulém volebním období, a v Ostravě to zase bylo tak, že se pan Macura po posledních volbách rozhodl, že to zkusí poskládat na jiném půdorysu.

V každém případě si stojím za tím, že se Piráti zachovali zásadově. Zároveň to neznamená, že jsme neustoupili. Řeknu to na rovinu: pokud jsme šli v Brně do koalice s ODS, těžko jsme mohli očekávat, že ODS, která je dlouhodobě kritikem projektů, jako je sociální bydlení, nějak z ničeho nic stoprocentně obrátí a bude tyto projekty hájit a bít se do prsou, jak je sociálně ohleduplnou stranou. A i já jsem tehdy celou věc vnímal sporně, na druhou stranu, pokud nás Matěj Hollan a Žít Brno, které s námi chtělo jít do krajských voleb, kritizovalo a slibovali nám, že s tím přestanou, pokud do koalice s ODS nepůjdeme, tak já si stojím za tím, že Piráti udělali v danou chvíli maximum možného.

Takže vznik zmíněných koalic v Praze, Brně a Ostravě hodnotíte zpětně pozitivně?

Považuji je za dobrý krok, protože byl v souladu s povolební strategií a všude se plní program a věci se hýbou.

Pokud jste tedy po volbách 2013, ale i 2017 byli bráni výhradně za protestní stranu, dnes je to tak, že se z vaší pozice etablujete i jako strana, která je schopná obstát v exekutivě?

Určitě, ta zkušenost se ale musí sdílet. Mnohde jsme byli také vyšachováni, jinde je to zase tak, že do těch pozic šli naši lidi úplně nově. Přesto si myslím, že obstáli. Stejně tak ale platí, že musíme být ještě připravenější. Politik se musí neustále vzdělávat a pracovat na sobě. Stagnace politických elit vytváří prostor populistickým stranám nejen v ČR, ale v celé Evropě.

Hovořil jste o ekonomickém programu, pokud jde o centrální úroveň. Řádné volby budou v roce 2021, na čem jiném by Piráti měli do té doby zapracovat?

My jsme ale už v roce 2017 náš ekonomický program stavěli velmi racionálně. Jeho těžištěm byly daně, kterým každý rozumí, bylo tam snížení zdanění práce, transparentní sazby, jeden odvod. Daně se vinou současné vlády naopak zkomplikovaly, přibylo EET, anebo rozličné výjimky. Ekonomický program a politika vlády není růstová, naprostá většina rozpočtu jde do provozních věcí.

Vláda naprosto neví, jak modulovat ekonomiku země. Maximálně jedna desetina rozpočtu jde na investice, a to se většinou realizují ty z minulého rozpočtového období. Vláda si běžně na konci roku snižuje deficit jenom tím, že nezvládla proinvestovat peníze, se kterými do investic počítala. Chybí tu jasná vize, přínosy investic. Dochází k drancování rezerv a faktickému zvyšování daní.

Je toho hodně. Andrej Babiš sice navrhl nějaká protikorupční opatření, ale jen na oko. Je za tím jen marketing. Prošel nominační zákon. Třeba šéf Českých drah byl vybrán netransparentně, což je detail, je tady ale řada zásadních věcí pro budoucnost naší země, které vláda dlouhodobě neřeší.

A jde o problémy, které přikrývají i samotní ministři. Třeba zdravotnictví je před krachem. Jasně, lidé jsou v celku se zdravotnictvím spokojeni, systémově je ale před kolapsem. Je to klasická pyramida, není tam žádná prioritizace. Dostupnost zdravotní péče bude tudíž už zase brzo velkým tématem. Gigantickým tématem bude také devastace vodních zdrojů a zemědělské půdy.

Další velké téma je a bude dostupnost vzdělání. Prostupnost škol a volba povolání. Pokud chceme kvalitní společnost, není třeba kouzelné hůlky. Postačí kvalitní analýzy, poslouchat experty, učit se na funkčních příkladech. Mezitím se ukazuje, že náš stát je vedený nýmandsky, je vedený PRově, případně zájmy lidí, jako je Babiš. V žádném případě se jednotlivá opatření vlády nepřijímají na základě faktů… Mnohdy jde o opatření, která nemají oporu v analýze dopadů. Dnes se přijímá novela stavebního zákona a ministryně Dostálová není schopná říct, jak dlouho trvá průměrné stavební řízení a jak ho nový zákon zrychlí.

Anebo: četl jsem teď vyjádření předsedkyně národní rozpočtové rady, což je vládní poradní orgán, které hodnotí rozpočtové směřování země jako neuspokojivé. Podle nich současným tempem bude v roce 2047 v situaci Řecka. Pokud se nic nezmění, prolomíme dluhovou bariéru, a budeme na hraně kolapsu. Jde o věci, ve kterých je třeba zamakat. Je třeba provést skutečnou reformu sociálního systému, který bude adresný, přehledný, jednoduchý a udržitelný. Nejen toto, ale i další věci vláda prostě nedělá.

Shrnu to do několika bodů: dostupné bydlení. Vláda nedělá nic. Řešení krajiny a životního prostředí. Taky nic. Dostupné vzdělání a zdravotnictví. Taky nic. Přitom jde o pilíře společnosti a státu. A pak kultura, která s tím vším souvisí. A přitom zde máme podle analýzy Českého rozhlasu a akademiků okolo čtyřiceti procent lidí, kteří spadají mezi ohrožené nebo strádající. To vám je zvyšující se HDP na nic, pokud je tady čtyřicet procent lidí v kritické životní situaci.

Nechci s tím otravovat, ale nedá mi to. Vy si opravdu myslíte, že se na těchto programových pilířích shodnete třeba s ODS nebo TOP 09?

Pokud jde o daně, o zdanění práce, tak tam ta shoda je. Ostatně například občanští demokraté se o této věci hádají s premiérem.

Piráti jsou nejdecentralizovanější stranou české politiky. O víkendu mimo jiné představíte lídry pro krajské volby. Chci se zeptat, jak to bude v těchto volbách s programem, případně, jak budou vypadat kandidátky. Jdete všude do voleb samostatně?

Kandidátky jsou tradičně otevřené, jejich sestavení předcházejí primární volby. Pokud jde o čela, už máme všechny primárky za sebou. Už se tudíž ví, kdo je povede. V Olomouckém kraji jsme jednali o předvolební spolupráci se Starosty a nezávislými, nakonec to o jeden hlas neprošlo. Všude tudíž kandidujeme samostatně. Pokud jde o povolební strategie, budou zčásti specifické pro jednotlivé kraje.

Důvod je prostý: jednak tam jsou zažité vazby a formace mezi stávajícími politiky a stranami, které je často třeba rozbít, typicky třeba ve Středočeském kraji. To je Klondike, ty lidi tady je skutečně třeba odstavit od penězovodů a koryt. Pro jednotlivé kraje ale platí také specifické programové priority. Máme společné jádro pirátského programu, velkou jeho část ale budou tvořit lokální témata, musíme zohledňovat místní potřeby a preference. Výzvy jsou kraj od kraje jiné.

Kromě krajských voleb budou na podzim volby také do třetiny Senátu. I do nich jdete všude samostatně, anebo se někde rýsuje společný kandidát s jinými subjekty?

Máme v tuto chvíli zvoleno v primárních volbách jedenáct vlastních kandidátů do Senátu v jedenácti senátních volebních obvodech. Dokonce v obvodu Brno - město kandiduje sám zakladatel Pirátské strany Jirka Kadeřávek, což si myslím, je skvělé. Zatím eviduji asi tři senátory, kde se schvaluje společná nominace či podpora s dalšími demokratickými stranami a projektem Senátor 21, v jehož klubu již dnes v Senátu pracují i námi podporovaní senátoři.

Podle předvolebních průzkumů jste druhou nebo třetí nejsilnější stranou v zemi. V zásadě ale platí, že vaše podpora stagnuje někde kolem patnácti procent. Kde spatřujete možnosti růstu?

Ten skleněný strop je podle mého soudu mýtus. Samozřejmě je to postavené na způsobu komunikace a my máme na rozdíl od Andreje Babiše jen omezené prostředky, možnosti i sílu. A teď jde o to, jak efektivně s tím nakládáme. V tom jsme naopak dlouhodobě velmi efektivní. Pirátské kampaně dělají fyzicky naši kandidáti, lidi a dobrovolníci, ne agentury na klíč a zahraniční konzultanti. Máme řadu skvělých nápadů, strašně těžký je ale mnohdy proces realizace. Vládní strany mají v tomto ohledu snadnější pozici, prostě to zadají ministerským úředníkům a pak to prezentují jako svou práci.

My se musíme spolehnout na vlastní síly, a pokud bychom zefektivnili práci a lépe sdíleli nápady, uvolnilo by nám to ruce pro jejich prezentaci lidem. Za dva roky ve sněmovně se nám podařila spousta důležitých věcí. Ne každý to však ví. V tom vidím výzvu. Ostatně třeba před evropskými volbami se náš potenciál pohyboval nad hranicí dvaceti procent. Jeden průzkum dokonce hovořil o tom, že jsme byli druhou volbou po Andreji Babišovi. Kvůli protikorupčním zákonům. Prostor pro růst tady tudíž existuje.

Co letos čekáte od Andreje Babiše?

Mě už nemůže překvapit. Veškeré politické tabu, které šlo porušit, veškeré limity, za které nelze zajít, už Andrej Babiš překročil.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud