Chceme motivovat Amazon a Netflix, aby točily s českými režiséry, říká Fraňková | info.cz

Články odjinud

Chceme motivovat Amazon a Netflix, aby točily s českými režiséry, říká Fraňková

Chceme motivovat Amazon a Netflix, aby točily s českými režiséry, říká Fraňková
 

Podle nově připravované koncepce filmařských pobídek by Česká republika měla motivovat nadnárodní streamovací platformy, aby pro své produkce více využívaly tuzemské režiséry a scénáristy. V rozhovoru pro INFO.CZ to říká ředitelka Státního fondu kinematografie (SFKMG) Helena Bezděk Fraňková.

Když srovnáme české pobídky se situací, jaká je v západní Evropě, jak na tom jsme?

Západ Evropy si uvědomuje, o jak efektivní nástroj se jedná a vydělává na tom hodně peněz do veřejných rozpočtů. Navíc je to činnost s přidanou hodnotou. Velká Británie, Francie, Irsko, všechny ty země to berou zcela vážně, což je vidět mimo jiné i ve velikosti a efektivitě jejich kinematografických fondů. Země více na východ si to, že pobídky lákají cizí produkce a vznik koprodukcí, ještě úplně neuvědomují, případně se na ten instrument dívají spíše než na investici, která se bohatě vrátí a ještě do země přiláká prestižní projekty, jako na subvenci, možná i jako úlitbu filmařům.

A z pohledu střední Evropy? Jak si vedeme v lákání velkých projektů oproti Polsku či Maďarsku?

Nyní jsme v situaci, že filmové pobídky v Evropě nabízí přesně 31 členských států – tedy prakticky všichni. Náš hlavní soupeř je tak právě Maďarsko, které je na tom ale z pohledu pobídek podstatně líp – jednak nabízejí 30 procent oproti našim 20 procentům, jednak mají ten systém trochu odlišný. Systém pobídek je tam navázaný na daňové asignace, a proto nemusí například řešit problém s cash-flow jako my.

Jak moc nás to handicapuje?

Výše pobídky bude vždy na prvním místě v rozhodování, k tomu se následně skládají další benefity dané země. Je to tedy vždy hra o pobídku a něco dalšího. A přestože kvalita doprovodných filmařských služeb v Maďarsku je dobrá, stále nemají kvalitu jako my. Češi jsou kreativnější a pro zdejší doprovodné profese – maskéry, stavaře dekorací a další – neexistuje požadavek, kterému by nedokázaly či nechtěly vyhovět. Asi jsou to takové ty zlaté české ručičky, české štáby každopádně mají pověst, že umí vymyslet řešení jakéhokoliv problému; to je to, co na nás mají cizinci rádi. Kromě toho nám hraje do karet i členitost Česka, dobrá infrastruktura, fakt, že máme poměrně fotogenické hrady, zámky či regiony.

Jediné, co nemáme, je moře, které musíme dodělávat v postprodukci.

A i kvůli tomu by nás mohlo přeskočit sousední Polsko, které nyní zavedlo filmařské pobídky na 30 procent z ceny výdajů. Naštěstí naši severní sousedi ještě nemají vybudovanou filmařskou infrastrukturu, kvalitní studia, různé půjčovny techniky, schopné lidi, kteří dokáží kvalitně postavit třeba část středověké Paříže. Tradice filmové stavby je u nás velká, v Polsku tolik ne. Takže myslím, že po dohlednou dobu s našimi 20 procenty vydržíme, ale pokud bychom zvýšili vratku na 25 procent, bylo by to lepší. S tím by se samozřejmě musel zvýšit i objem absolutních prostředků určených na pobídky, který by tak vzrostl z aktuálních 800 milionů korun ke dvěma miliardám.

Ta 25 procentní vratka je nyní na stole? Existuje na to nějaký formální návrh, nebo je to zatím v podobě diskusí?

Zatím na to máme jen analýzy, o nějaké změně ale hovoříme od loňského roku, kdy u nás nastal mírný propad zahraniční produkce právě proto, že vratka, kterou nabízíme, je nejnižší v Evropě. V ten samý moment ale začaly masivně investovat a natáčet svůj obsah velké streamovací platformy, jako je Netflix, které do té doby pouze skupovaly obsah někoho jiného – efekt tedy byl takový, že se všichni zase nahrnuli zpátky.

Nyní je ale otázka, jak dlouho tento boom vydrží. My se proto zamýšlíme nad tím, zda bychom dokázali streamovací platformy motivovat k tomu, že když jim dáme zpět 25 procent, tak v Česku zaměstnají i tvůrčí profese. To se zatím povedlo jen jednou, kdy pod režií Jana Pavlackého u nás vznikla šestidílná hororová antologie Haunted pro Netflix. Nyní při 20 procentech kromě normálních běžných odběrů zboží a služeb zaměstnávají platformy umělecké profese, ty tvůrčí, jako je třeba režisér či scénárista, však většinou ne. Takže jedna z variant je, že bychom jim nabídli 20 procent vratku za prostou zakázku, nebo 25 procent při koprodukci s uměleckým vkladem.  

To je ideální stav?

Každá varianta má své plusy a mínusy. My nyní musíme rozvinout diskusi o tom, co primárně chceme a co je vůbec možné. Nemá smysl nutit Amazon či Netflix, aby jim jejich seriály psali čeští scénáristé ve chvíli, kdy to oni nebudou chtít. Hloupost je i to, že se občas ozývají někteří čeští politici s tím, že to chtějí zkusit bez pobídek. To je nesmysl, když je všichni okolo nás nabízejí; navíc jsme si to vyzkoušeli už v letech 2004 – 2010 a máme dokázané, že zkrátka nikdo nechodí točit do země, která mu žádnou pobídku nedá. Statečně zrušit pobídky jen v ČR je jednoduše neefektivní.

Dobře, ale když je nyní přetlak poptávky filmařů při 20 procentech, není zvyšování vratky na 25 procent pálením peněz?

To, že tady nyní máme tento přetlak, je kvůli aktuální situaci na trhu – tomu, že platformy začaly vyrábět svůj vlastní obsah – která se může změnit. Je otázka, zda po pár letech nedojde k propadu. A já navíc netvrdím, že bychom měli zavést 25 procent hned. Některé evropské koprodukce počítající každou korunu ale nízká pobídka odrazuje a tedy jdou za vyšší, třeba koprodukce se severem. Rozdíl pěti procentních bodů je pro ně dost peněz.

Obecně ta situace funguje tak, že když se něco stane na trhu, legislativa na to reaguje se značným časovým zpožděním. A tomu chci předejít. Podobná situace totiž nastala, když nám Maďarsko v roce 2004 během chvíle sebralo zavedením vlastních pobídek filmovou produkci za pět miliard korun každoročně, a stát na to reagoval až se zpožděním sedmi let. Nejde přitom jen o kapitál, o který jsme přišli, ale i o filmové profese – část z nich se totiž sebrala a odjela tam, kde práce byla – do Maďarska, a daně platila tam. A navíc, ty Maďary to naučila dělat dobře.

Tehdy to ale byla do jisté míry extrémní situace.

Ale ono se to může opakovat. Pokud se nic nezmění, tak SFKMG příští rok zase zavře přijímání žádostí už v únoru, až dojdou peníze. A bude-li to trvat déle, stane se to, že české filmové profese se zkrátka seberou a půjdou do Polska, tam si zřídí firmu a budou platit své daně do polské státní kasy. Současně ale spousta firem, které nejsou filmařské, tedy umělecká řemesla, kováři, tkalci, truhláři, přijdou o zakázky od filmařů.

Doprovodný efekt pak bude ten, že ten český Svěrák a Hřebejk nebude mít v Česku nikoho, kdo by mu jeho scénář natočil, takže se seberou taky a pojedou si to natočit do Polska, kde kromě českých krajánků budou mít i 30procentní pobídku a budou tam utrácet peníze z české ekonomiky, tedy třeba české granty a vstupy českých koproducentů. Pokud by k tomu došlo, hrozilo by, že by v České republice totálně vymizel filmový průmysl, tedy jeden z kreativních průmyslů, který ČR aktuálně má a který je ještě na vysoké úrovni. Opravdu chceme přijít o filmový průmysl a pět miliard ročně ze zahraničí? Chceme přijít o PR kreativní, kulturní země?

Proč tedy čeští filmaři už nyní neutíkají do Maďarska, které má vyšší pobídky i profesionální infrastrukturu?

Protože v Maďarsku je už nyní velký přetlak. Poláci naopak zavedli pobídky nově, nemají s tím takovou zkušenost a tak trochu se v tom plácají. Zahraniční produkce se do Polska stále ještě trochu bojí jezdit, protože to tam nemají vyzkoušené, nevědí, zda je tam někdo schopný jim film na klíč vyrobit. Ale naučí se to stejně rychle, jako se to naučili Maďaři a následně nás vlastně kapacitně předběhli. Filmaři ze Spojených států, Velké Británie, Německa, Francie vědí, že když přijedou do Česka, vyrobíme jim tu cokoliv, prostě to umíme.

I proto jste asi nyní dostala od ministerstva financí 500 milionů korun na pobídky navíc.

Obecně mě mrzí, že veřejnost nemá k filmovým pobídkám pozitivnější přístup. Lidé to často vnímají tak, že pobídky jsou peníze filmařům. Nejsou, je to systém, jak z bohatých nadnárodních platforem, jako je právě Amazon, vytáhnout jejich peníze. Finance, které utratí zde v Česku. Pobídky jsou tu hojně chápané jako nějaká forma dotace, přitom jde o investici, která se vrací. Za každou stokorunu, kterou dáme v rámci pobídek filmařům, se do českého rozpočtu vrátí 150 korun, byť v delším časovém horizontu.

Co filmové pobídky v Evropě kompletně zrušit? Pak bychom je neměli ani my, ani Maďarsko.

Kdyby se zrušily úplně všude, neměla bych s tím problém. Pokud by to fungovalo tak, že vysvětlíme Bruselu, že filmové pobídky v Evropě zrušíme, tak fajn. Problém je ale v tom, že je mají i státy mimo Evropu. Takže filmaři by se najednou nerozhodovali, zda točit v Česku nebo v Maďarsku, ale šli by rovnou do nějakého mimoevropského státu, který ty pobídky má taky. Zrušit pobídky jen v Evropě by tak smysl nedávalo, filmař, když má možnost ucházet se o nějakou slevu u velmi podobného produktu, tak jde za slevou. Je to jednoduchá matematika.

Kdo nyní v Česku nejvíc točí?

Máme okruh stálých klientů, kteří se k nám vracejí. To jsou například německé televizní projekty, různé české koprodukční společnosti. A pak se tu točí hodně seriálů právě od těch velkých platforem. To funguje tak, že se vždy natočí první řada, počká se na reakci diváků, a pak se případně rozhodne o natáčení nových řad. A ty se k nám vracejí, což je skvělé. Nyní zde například skončilo natáčení další řady Shadowplay od Netflixu, který tento seriál natáčel v obci jménem Lenešice. Tam si půjčili brownfield, bývalý cukrovar, který rozbombardovali a pak jej za asi 35 milionů dostavěli na německé město během II. světové války. Pointa je, že obec Lenešice od Netflixu nyní dostává peníze za nájem, takže si pronájmem vlastních zdevastovaných prostor vydělávají na to, aby, až ten seriál skončí, celý objekt mohli zlikvidovat a postavit tam něco potřebného.

Které z velkých streamovacích platforem zde tedy dále točí?

Z těch velkých všechny. Amazon, Netflix, HBO, Hulu. A to je mimochodem další skvělá věc, kterou filmový průmysl do Česka přináší. Propagace. Když sem takový štáb přiveze například Orlanda Blooma, tak on si na svém Instagramu neustále postuje fotky z České republiky. To je reklama k nezaplacení. Podobné to je, když ve Spidermanovi projíždí v telefonu romantická místa na území Prahy a lidé si to pak na Facebooku dohledávají. To je přece skvělá propagace destinace, která přichází zdarma. A z mého pohledu jde rozhodně o lepší propagaci, než vyhlašovat nějaké veřejné zakázky o točení videí na propagaci metropole pro čínské turisty.

Odebírejte newsletter INFO.CZ

Jak to tedy vypadá s českými filmovými pobídkami do budoucna?

Situace je teď taková, že připravuji pracovní návrh pro MF, který nastaví nějakou koncepci pro příští roky, aby nedocházelo k opakování letošních scénářů. Existuje varianta, že by se s pobídkami mohlo nakládat jako s dlouhodobými investičními akcemi státu. Tedy analogicky k situaci, když vláda rozhodne postavit velkou infrastrukturní stavbu, na kterou v ten moment nemá peníze – ani je nemůže mít, ještě se nevybraly. Ty výdaje se však rozplánují do let budoucích tak, aby to rozpočet zvládnul. To je podle mě jediné řešení, které lze tady aplikovat.

Nyní musím zjistit, zda se takový princip dá nastavit i na něco, co není v majetku státu. Až dám koncepci dohromady, bude to otázka pro úředníky Ministerstva financí a Ministerstva kultury, oba ministři však již vyjádřili pro systémovou změnu svou podporu. Současný stav není trvale udržitelné řešení, pozitivní je, že paní Schillerová i náš pan ministr Zaorálek vůli ke změně mají. Takže teď je to na tom, s čím přijdu, o Vánocích budu namísto lyžování vymýšlet strategii pro příští roky.

Stihne se nová strategie prohlasovat do začátku příštího roku?

Pokud by to nebylo legislativní řešení, ale například vyhláška, případně směrnice v pravidlech Státního fondu kinematografie, kterou schvaluje jen vláda, tak by to šlo. Navíc je potřeba tuhle celou věc stihnout do poloviny února 2020, protože SFKMG v únoru pravděpodobně zavře. Výše evidencí filmových projektů zkrátka převýší disponibilní prostředky SFKMG a my nebudeme mít zase peníze na nové projekty. Takže zase uděláme opatření, že přestaneme přijímat registrace.

Já doufám, že se podaří najít společnou řeč. Například před měsícem tu u mě seděli pánové z Netflixu s tím, že chystají veliký seriál, který se bude natáčet 4 roky, celková výše investic je okolo šesti miliard. Říkali mi, že nechtějí do Maďarska, že chtějí sem, že nás mají radši, že tu máme lepší štáby. Potřebují ode mě ale prý záruku, že po tu dobu těch čtyř let co se tu má natáčet, oni tu budou stavět obří dekorace a investovat 6 miliard, ty pobídky každý rok dostanou. Takže jsem je odkázala na rozpočtová pravidla s tím, že něco takového jim zatím slíbit nemůžu. Bojuji ale o to, aby zde točili.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud