Cizincům podstrkoval milenky, tajně je točil a vydíral. Znalosti pak uplatnil u filmu | info.cz

Články odjinud

Cizincům podstrkoval milenky, tajně je točil a vydíral. Znalosti pak uplatnil u filmu

Kamil Pixa se mohl lehce stát hrdinou. Už jako mladík se zapojil do protinacistického odboje a přežil peklo koncentráku. Po válce pak začal stíhat nacistické zločince a chtěl tak alespoň pomstít svoji matku, kterou v roce 1944 zastřelili. Pixa ale zřejmě záhy pochopil, jaké výhody mu poplynou z toho, když bude po válce sloužit novému režimu. Tento vysoký důstojník Státní bezpečnosti (StB) především řídil sledování západních diplomatů, kterým dohazoval nastrčené milenky. V choulostivých situacích je pak tajně filmoval a pomocí materiálů je chtěl kompromitovat i nutit ke spolupráci. 

„Myslím, že svých činů nikdy nelitoval, alespoň o tom nemluvil. Otázka lítosti a morálky Pixu a jemu podobné příslušníky StB vůbec nenapadala. Přicházeli do služby s tím, že mají svěřené úkoly dle politického zadání a souhlas strany, a tím to pro ně bylo obhajitelné a více se tím nezabývali. Brali to tak, že plní svůj úkol,“ popisuje Pixovy pohnutky historik Vojenského historického ústavu (VHÚ) Prokop Tomek. Pixa se přesto od ostatních „estébáků“ poměrně lišil svým dalším osudem. Začal pracovat u filmu a řada umělců, kteří za normalizace nesměli točit, mu mohla být vděčná...

Pixova rodina bojovala proti nacistům, matku zastřelili

Kamil Pixa se narodil 1. března 1923 v Dobřanech. „Jeho otec Jaroslav byl úředníkem Zemského úřadu a matka Milada pracovala před svatbou jako dělnice, poté byla v domácnosti. Otec psal básně a matka hrála v ochotnickém divadle, proto Pixovi později vyčítali, že pochází z intelektuálského prostředí. Otec byl navíc sociální demokrat, byť rodina zřejmě inklinovala ke komunismu,“ vysvětluje Tomek.

Když začala válka, studoval Pixa právě reálné gymnázium. A jeho rodina se zapojila do odboje. „Za války skrývali doma asi dva roky člena ilegálního Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) Jana Ziku, který nakonec válku nepřežil. Celá rodina na to posléze doplatila. Matka byla zatčena, dlouho vězněna na gestapu a v roce 1944 zastřelena v Terezíně. Otec se celou válku musel skrývat v ilegalitě a sám 19letý Pixa byl také zatčen a odeslán do koncentračního tábora. Tato zkušenost ho beze sporu velmi silně formovala a určila jeho další osud,“ objasňuje historik.

Pixa nicméně věznění v Dachau přežil a po válce se vrátil zpět do Prahy, kde se setkal s otcem, ale zároveň zjistil, že matka zemřela. O její odbojové činnosti se navíc nelichotivě ve své Reportáži psané na oprátce vyjádřil Julius Fučík. „Napsal, že údajně vyzradila nějakou informaci důležitou pro odboj. Pixa se pak celý život snažil tuto pomluvu vyvracet a očistit čest svojí matky,“ dodává Tomek.

Po návratu si Pixa dodělal maturitu a začal studovat práva, ale školu už nedokončil. Zaměřil se na odplatu za válečné bezpráví a chtěl trestat nacistické zločince.

Od trestání válečných zločinců k odposlouchávání cizinců ze Západu

„K práci pro Státní bezpečnost ho přivedly osobní pohnutky. Otevřeně mluvil o tom, že jeho rodina za války trpěla, a on má proto morální právo na pomstu. Hlavní činností předúnorové StB bylo totiž potrestání gestapáků, zrádců a kolaborantů,“ vysvětluje historik. Pixa se tak stal úředníkem Zemského národního výboru, jehož součástí byl i Zemský odbor bezpečnosti II. To byla de facto zpravodajská služba mimo strukturu Ministerstva vnitra i StB, která samostatně fungovala do roku 1947, kdy splynula se Státní bezpečností.

Pixa ale nechtěl pouze trestat válečné viníky. O jeho ideovém ukotvení bylo jasno už za války. „Tvrdil, že byl členem KSČ od roku 1939, tedy od svých šestnácti let. Je to podle mě známka toho, že byl již od mládí velice politicky aktivní. Nicméně i díky svému rodinnému prostředí to nebyl klasický dělnický kádr, kteří se v bezpečnostních složkách pohybovali v těch pozdějších letech. Bylo mu často vytýkáno, že pochází ze sociálně demokratické rodiny,“ dodává Tomek. 

Poté, co se stal příslušníkem StB, dostal na starost sledování západních diplomatů a pořizování kompromitujících materiálů. „Byl zařazen na Obranné zpravodajství, kde měl na starost boj s vnějším nepřítelem. Zaměřoval se tak především na západní ambasády, diplomaty a cizince. To mu určitě zvyšovalo sebevědomí, protože se mohl stýkat s lidmi na vyšší úrovni a oproti tehdejší šedé realitě šlo o poměrně atraktivní práci,“ vypočítává Tomek.

Jeho pracovní metody byly ale poněkud zvláštní. „Pixa byl bezesporu kvalitní zpravodajský pracovník, v jeho práci však převažovala dobrodružnost nad politickou úrovní. (...) Měl sklon - vulgárně řečeno - ke ,kovbojským' formám práce,“ stojí v dochovaném spisu StB.

„Jeho metody byly na tehdejší dobu neobvyklé a později je kritizovali jako příliš romantické. Pixa totiž učil své podřízené tančit i základům chování ve společnosti, aby se dokázali lépe infiltrovat mezi ty, které měli sledovat. Jeho způsob školení mohl trochu připomínat filmy s Jamesem Bondem a Pixa tyto své zkušenosti později zužitkoval také v kinematografii,“ potvrzuje historik. Perfektní krytí bylo totiž nezbytným předpokladem, jak se vloudit mezi diplomaty a zahraniční návštěvníky.

Diplomatům dohazovali prostitutky a tajně je natáčeli

Úkolem Pixovy skupiny totiž nebylo pouze pasivní odposlouchávání, ale také výroba kompromitujících materiálů, které pak sloužily k vydírání. Pořizovali tajně především nahrávky zahraničních diplomatů s prostitutkami, které byly spolupracovnicemi StB.

„My jsme se tím bavili,“ potvrdil sám Pixa v dokumentu Josefa Císařovského Uvnitř vnitra z roku 2008. Vzpomínal také, jak si se spolupracovníky a sovětskými poradci nahrávky poté pouštěli, ale také na to, jak jedné významné diplomatce naopak dohodili tajného důstojníka StB.

„Se svými lidmi byl Pixa nesmírně aktivní v kompromitování cizinců, zavádění odposlechů do bytů a úřadoven a získávání agentů na velvyslanectvích. Byl poměrně aktivní a dokázal získat obrovské množství informací. Zároveň se ale neštítil používat násilí,“ potvrzuje Tomek. A jeho brutální metody dokonce stály život i nejméně jednoho ze zatčených.

Pixův výslech nepřežil poštovní úředník. Rodině poslali krvavé prádlo

27. října 1949 byl v Brně zatčen Ferdinand Lotrek. Pracoval na zdejší poště na hlavním nádraží a údajně rozlepoval poštu, kterou zasílal Krajský výbor KSČ pro Ústřední výbor KSČ. Získané informace měl pak předávat na francouzskou ambasádu. Zde měl ale Pixa svého člověka, který činnost Lotreka prozradil.

„Pixovi lidé si pro Lotreka přišli a odvezli ho na Ruzyni, kde ho brutálně několik dní v kuse vyslýchali. Pak ho nechali další dny svázaného ve svěrací kazajce. Ztýraného a těsně před smrtí ho v prosinci 1949 převezli do nemocnice, kde zemřel,“ vysvětluje Tomek.

V pitevní zprávě stálo, že Lotrek zemřel na zápal plic. Kromě toho měl na těle ale ještě několik vážných zranění, která odpovídala brutálnímu bití. Poslední výslech, který Lotrek absolvoval a ze kterého ho už museli odnést na nosítkách, trval prý nepřetržitě 56 hodin.

„(Jeho) Spodní prádlo nám došlo celé od krve, zabalené v balíku. (...) To už svědčilo o tom, že to asi nebylo normální vyšetřování,“ vzpomíná Lotrekův syn Tomáš na chvíli, kdy jim z věznice poslali otcovy věci v dokumentu Konec poštovního ředitele z cyklu Přísně tajné vraždy

Přesto, že nečekaná Lotrekova smrt byla služebním selháním, Pixa tuto překážku ve své slibné kariéře přestál bez úhony. „To byl už tehdy problém, ze kterého se Pixa musel zodpovídat, ale ustál to. A podobné násilné metody použila jeho skupina ještě v několika případech. Neštítili se ničeho,“ potvrzuje Tomek. I na něj ale dopadly čistky v rámci strany a StB.

Z estébáka filmařem. Zavařila mu neřiditelná povaha

„V roce 1951 StB propouštěla spoustu lidí z toho divokého poválečného období s ne úplně jasným životopisem. V době čistek totiž už nebyli důvěryhodní. Často se nedalo příliš prověřit, jestli ještě z dob války nemají vazby na nějakou nepřátelskou mocnost, pro kterou by mohli pracovat. Komunisté totiž stále a všude hledali nepřátele a špiony. Čistky se týkaly i těch, kteří byli příliš neřiditelní a nevypočitatelní, což na Pixu sedělo, a proto musel StB opustit,“ vysvětluje historik.

V roce 1951 se Pixa stihnul stát ještě na krátkou dobu velitelem I. sektoru StB, tedy kontrarozvědky. Pak byl ale převelen k Veřejné bezpečnosti, kde velel II. sektoru kriminální služby. Není jasné, nakolik mu v době čistek mohlo zavařit podezření z nejasných styku z předválečné doby, nebo právě jeho nevypočitatelná povaha.

„Byl také poměrně neřiditelný, což dokládá například událost z května 1951. Tehdy se Pixa dozvěděl, že v nějakém domě by měly být zazděny důležité dokumenty a sám zorganizoval přepadení. Jeho muži vtrhli do domu se samopaly, ohrožovali lidi, rozkopali zeď, nic nenašli a utekli. Tehdy mu to ještě prošlo, ale takové věci v bezpečnostním aparátu samozřejmě nejsou příliš žádané. Mohli u toho někoho přizabít, nebo si lidé si mohli stěžovat a nedalo by se to ututlat,“ potvrzuje Tomek.

Přesto měl víc štěstí než ostatní, protože se vyhnul procesům i vězení. Dle svých slov ale sám poznal, že je nežádoucí, a z bezpečnostních složek v roce 1953 odešel úplně.

Získané zkušenosti ale hodlal dál využít, byť v jiném oboru. „Poté pracoval jako poradce u filmů s bezpečnostní tématikou na Barrandově. Šlo především o různé snímky o špionech. V 60. letech se pak stal ředitelem Krátkého filmu Praha,“ dodává historik.

Pomáhal perzekvovaným tvůrcům, ale sám na tom zřejmě netratil

U filmu začal žít jiným životem. Je pravděpodobné, že část lidí z uměleckého prostředí, která se s ním setkávala, o jeho brutálním angažmá v předchozím období příliš mnoho netušila.
 
„Po roce 1968 Pixa dokonce pomohl několika tvůrcům, kteří se tehdy dostali do nemilosti. Mluví se třeba o Věře Chytilové, které umožnil točit. Řada lidí z filmařského prostředí by o něm asi nemluvila negativně, často i proto, že neznali jeho minulost. Z té doby ale také existuje na Pixu několik zajímavých svazků StB. V těchto svazcích se například uvádí, že se ve své pozici různě obohacuje, například že získává honoráře za scénáře, které nenapsal, tedy že je takzvaně přikrejvá (je uveden jako autor cizího díla, protože skutečný tvůrce nesměl psát; poznámka autorky),“ popisuje Tomek.
 
Nakolik se v něm tedy možná hnulo svědomí, není jasné, ale zřejmě to vše nedělal ani úplně nezištně. „StB měla v Krátkém filmu řadu svých agentů, kteří měli velice konkrétní informace o tom, kolik má Pixa peněz a jak často jezdí do zahraničí. A dá se říct, že na tehdejší dobu vedl opravdu velice nadstandardní a luxusní život. Zároveň měl stále velkou moc, protože i když zaměstnával nepohodlné lidi, tak se mu nic nestalo. StB navíc spíše vadilo, že na těch zakázaných tvůrcích sám profituje, než to, že jim pomáhá,shrnuje historik.

Jeden ze svazků, které na něj StB vedla, má krycí jméno Mercedes. Pixa si totiž podle získaných informací koupil luxusní auto právě této značky.

Vyšetřovali ho v šedesátých letech i po revoluci. Neúspěšně

Přestože Pixa nebyl trestán, snaha vyšetřit jeho zločiny existovala. „V roce 1962 dostal povolávací rozkaz na fiktivní vojenské cvičení, a i když se z toho snažil vylhat, tak pro něj dokonce přijeli a odvezli ho do ruzyňské věznice, kde byl ve vazbě vyšetřován kvůli smrti Lotreka. Vědělo se, že byl u jeho výslechů, ale nepodařilo se prokázat, že by ho přímo tloukl,popisuje úskalí vyšetřování Tomek. Osobně se s Pixou setkal na přelomu tisíciletí.

„Byl předvolán k výslechu na Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu, u kterého jsem asistoval. Bylo to tehdy poměrně tristní. Víceméně se nám smál a by velmi dobře informovaný, ač to byl už poměrně starý muž. Nic nám neřekl a v podstatě si s námi jen hrál. Takže nikdy nečelil žádnému konkrétnímu obvinění. Spousty důležitých informací o jeho životě vychází najevo až v průběhu let,popisuje Tomek.

„Výslech - to je umění. Jak to z toho člověka dostat. O něco šlo. Většinou o život. (...) Vím, co je to dotek smrti. Vycítíte, jak ten člověk zhasíná. A vy jste to udělal,vzpomínal na svoji kariéru Pixa s úsměvem v dokumentu Uvnitř vnitra.

Zemřel nesouzen a netrestán 8. června 2008, když mu bylo 85 let.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud