ČSSD bude v kondici, až přestane fňukat a chytračit, říká její místopředseda Šmarda | info.cz

Články odjinud

ČSSD bude v kondici, až přestane fňukat a chytračit, říká její místopředseda Šmarda

„ČSSD musí přestat chytračit,“ říká ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ místopředseda strany a starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda. Svým kolegům vystavuje tvrdé hodnocení – mnozí z nich se podle něj zacyklili, řeší pořád stejné podružnosti a strana jako celek je ufňukaná. A proto není v kondici. Šmarda vysvětluje, čemu by se moderní sociální demokracie měla věnovat a jak by se měla stavět k nadcházejícím volbám. V této souvislosti reaguje i na Jiřího Zimolu, který se kvůli plánu kandidovat pod jinou značkou dostal s částí strany do konfliktu.

Jiří Zimola mi nedávno v rozhovoru řekl, že zatímco se jiní ve volbách perou za ČSSD, vy jste ji potlačil a šel do voleb pod jinou, novou, a tudíž nepoškozenou značkou. A že on chtěl udělat něco podobného, ale sociální demokracie mu to nedovolila…

Osobně mám za to, že pokud chce být politik věrohodný, musí se zbavit tohoto uvažování, kdy buď potlačuje, anebo zdůrazňuje nějaké značky. Já jsem v Novém Městě na Moravě kandidoval za sociální demokracii v koalici s místními nezávislými osobnostmi, dohromady jsme vytvořili kandidátku Lepší Nové Město. Kandidoval jsem ale za ČSSD, měl jsem to napsáno za jménem a každý Novoměšťák dobře věděl, že jsem sociální demokrat. A ten důvod, proč jsme to dělali, nebyl v tom, že jsme chtěli skrývat značku nebo nějak ošálit voliče.

Bylo to o něčem jiném. Lidé, kteří jsou dlouho v ČSSD, řeší pořád ty stejné problémy, mluví stále o tom samém, jsou v mnoha ohledech zacyklení ve stejných tématech. A to i v čase, kdy společnost uhýbá jinam. Důsledek je, že nejsme schopni adekvátně reagovat na vývoj společnosti.

Upřímně řečeno, začal jsem to pociťovat i v naší místní organizaci, začal jsem cítit, že potřebujeme nové lidi, nové impulsy. A pokud chcete vtáhnout nové lidi do veřejného dění, mnohdy je dost komplikované je přesvědčit k tomu, aby vstupovali do politických stran. Řekli jsme si tedy, že my do toho půjdeme za ČSSD a že s nezávislými uzavřeme předvolební koalici. Jinak řečeno, snažili jsme se naše myšlenky, naší partu, naředit novými lidmi a novými myšlenkami.

„Lidé, kteří jsou dlouho v ČSSD, řeší pořád ty stejné problémy, mluví stále o tom samém, jsou v mnoha ohledech zacyklení ve stejných tématech.“

Byli to lidé, kterým třeba vadilo, jak ČSSD působí na centrální úrovni, nelíbí se jim třeba, co se dneska děje ve vládě, současně nám ale fandili na komunální úrovni. Souhlasili s tím, jak měníme naše město a chtěli nám v tom pomoci. Nakonec to dopadlo tak, že v třiadvacetičlenném zastupitelstvu máme deset mandátů, z toho sedm pro ČSSD a tři pro nezávislé. Myslím, že je to slušný výsledek.

Jiří Zimola tvrdí, že chtěl před krajskými volbami udělat v jižních Čechách něco podobného. „Šmardovi se to povolilo, ale u nás s tím byl najednou veliký problém,“ vysvětloval mi.

To si musí vyříkat v jižních Čechách. Musím ale říct, že jsem jejich postup nepochopil. Chápu, s čím přišel Martin Netolický v Pardubickém kraji. Vytváří předvolební koalici. Hledá, co spojuje sociální demokraty s jinými subjekty na místní úrovni. To mu, podobně jako nám, umožní přitáhnout k ČSSD nové lidi, nové organizace a nezávislé osobnosti. Je to tedy podobné tomu, co jsme udělali my v Novém Městě.

V jižních Čechách šlo o něco jiného. Tam se přece část sociálních demokratů rozhodla, že založí nové politické hnutí. Nebylo to tedy tak, že by k sobě sociální demokraté lákali nové a nezávislé osobnosti, nýbrž sami založili hnutí mimo sociální demokracii a pak s ní chtěli jít společně do voleb. Nešlo tedy o integraci, ale o štěpení sociální demokracie. Nepochopil jsem, proč se to Jiří Zimola rozhodl udělat. On nenavázal vztah s nějakým sobě blízkým hnutím, on ho založil.

Jak vlastně vnímáte současnou kondici sociální demokracie?

Myslím, že i tento náš rozhovor dokazuje, že se mnoho sociálních demokratů zabývá nepodstatnými tématy namísto těch podstatných.

Která jsou podle vás ta podstatná?

Především je to hledání podstaty sociální demokracie ve 21. století. Sociální demokracie nebyla v 19. století založena jen tak pro legraci. Ta strana byla založena kvůli tomu, že v určité historické etapě začaly být neřešitelné problémy mezi lidmi, kteří vyhrávají, a mezi těmi, kteří prohrávají. A těch, kterým pokrok a rozvoj společnosti nic nepřinášely, začalo přibývat. Objevily se velké společenské skupiny, které technický a společenský pokrok ohrožoval. Tito lidé byli příliš slabí, aby se dokázali sami bránit. Kvůli tomu vznikla sociální demokracie. Jako síla, která brala tyto lidi za své, jako síla, která se jich zastala. A byla v tom dobrá.

A co v současnosti? Hájí a reprezentuje ČSSD zájmy těch dole?

I dneska je takových lidí hodně. Jejich souboje vidíme denně. Člověk nemusí být erudovaný politolog, aby viděl, že strukturálně souboj mezi silnými a slabými nikdy neskončí. I když si jde člověk jenom vyřídit občanský průkaz, lze potkat člověka v dobře padnoucím obleku, který předběhne celou frontu prostě jenom proto, že si to umí zařídit, že má správné kontakty.

A to platí všude – při shánění bydlení, práce, často i ve zdravotnictví nebo v sociální péči. Netřeba kvůli tomu zkoumat jen evropské dotace nebo velké zakázky. Nejde jen o nekřiklavější případy, kdy ti nejsilnější odírají ty nejslabší, vidíme to každý den. A ČSSD vznikla kvůli tomu, aby pomohla těm, kterým nikdo jiný nepomůže.

A dneska?

Dneska – bohužel – se v sociální demokracii najdou ti, kteří občas nechají někoho předběhnout.

Takže v jaké kondici je současná ČSSD?

Třeba teď jsem se na našem debatním kempu setkal se spoustou lidí z regionů, kteří si to, o čem tady mluvím, moc dobře uvědomují. Na jedné straně jsou drceni obavou, že nezvládáme bojovat proti rozličným marketingovým fíglům našich konkurentů, na druhé straně však vědí, proč tady jsou a co je třeba dělat. V dobré kondici ČSSD bude, až přestane fňukat nad tím, že jí silnější protivníci ubližují, přestane vymýšlet politické zkratky a začne dělat to, kvůli čemu byla založena. ČSSD musí přestat chytračit.

„Dneska – bohužel – se v sociální demokracii najdou ti, kteří občas nechají někoho předběhnout.“

Když se dva perou, ČSSD se musí postavit na stranu slabšího. Kvůli tomu tady je. Vždycky se musí postavit za zaměstnance ve sporu s korporací. Vždycky se musí postavit za spotřebitele ve sporu s velkým řetězcem. A vždycky se musí postavit za drobného živnostníka ve sporu s velkou firmou. Těch příběhu je spousta, a v každém z nich se musíme postavit za toho slabšího. Jednoduše řečeno: skutečný sociální demokrat se pozná podle toho, že když se dva perou, intuitivně se nejdřív postaví za toho slabšího, a teprve potom zkoumá, kdo je v právu. Tu intuici nesmíme ztratit.

Faktem ale je, že nejpozději od roku 2010 čelíte trendu, který spočívá v úbytku voličů. Týká se to ostatně všech tradičních stran…

Je to tak. Pravici, oligarchům a mezinárodnímu kapitálu – nezlobte se, ale musím to takto říct – se podařilo vnutit lidem falešné dělení světa. Vnutili jim falešný konflikt. Popírají skutečně významný konflikt ekonomicky a sociálně silnějších a slabších. A namísto něj lidem vnucují nesmyslné rozdělování lidí podle toho, odkud pocházejí, jaké jsou národnosti, jak jsou vzdělaní, jakým oborem se zabývají, zda žijí ve městech, nebo na vesnici.

Ale i v tom je náš úkol: musíme lidem vysvětlit, že pokud někdo žije na okraji Prahy a jezdí každé ráno do fabriky na druhou stranu města, tam osm hodin maká, tak není žádná „pražská kavárna“ a má stejné zájmy, jako člověk, který zrovna tak jede do fabriky z Nového Města do Žďáru nad Sázavou. Je zločin štvát tyto lidi proti sobě. Oni mají jiného, společného protivníka. Jsou na tom prakticky stejně. A když se budou mezi sebou hádat, tak je bude jejich skutečný protivník mnohem snáz ovládat.

A je vůbec v možnostech současné levice lidem vysvětlit, že ten původní konflikt nezmizel?

Je naší povinností se o to snažit. Jistotu nemáme. Ale jak kdysi řekl Václav Havel, naděje nespočívá v tom, že dopředu víme, že něco dopadne dobře. Naděje spočívá v tom, že má smysl se o to pokusit. Aby v lidech zůstala naděje, že to má smysl, musí se o to ČSSD snažit.

A lze v tom uspět, pokud jste zároveň ve vládě s oligarchou? A nemyslím to osobně, nýbrž systémově. Není v tom rozpor?

Vybírám si to, jak budu žít a jak budu hrát. Nevybírám si ale hřiště. Osobně jsem byl proti vstupu do vlády s hnutím ANO. Byl jsem proti právě proto, že s ním nemůžeme najít společnou řeč v systémových věcech. Možná s ním najdeme společnou řeč v přerozdělování, avšak určitě ne v tom, na čí straně máme stát v soubojích, o kterých jsem mluvil.

Neshodneme se v tom, zda má být stát na straně korporací, nebo zaměstnanců, na straně velkého byznysu, nebo malých firem. Já jsem se svým názorem prohrál, v té vládě jsme. To ale přece neznamená, že se mám na čtyři roky vypnout, sedět uraženě v koutě a nedělat nic. Teď musíme využít každé příležitosti, abychom pomáhali lidem, o kterých jsem mluvil. Využít k tomu i příležitostí, které nám dává tato vláda. Byli bychom věrohodnější, pokud bychom to dělali ve vládě bez oligarchy. Ale to, že nám vládne oligarcha, nám nedává právo rezignovat.

Blíží se krajské a senátní volby. S jakým cílem, s jakou ambicí, a také s jakou strategií do nich ČSSD jde?

Strategie nesmí být v rozporu s přímočarostí. Pokud třeba Martin Netolický přichází se snahou integrovat levici, aby se neoslabovali lidé podobného myšlení, tak je to správná strategie. Levice to nyní nemá v České republice jednoduché, také proto považuji pokusy o její integraci za správnou. Integrace levice ale není cílem v těchto volbách.

Cílem je prosadit v krajích sociálnědemokratické hodnoty. Ať už se týkají veřejného zdravotnictví, hromadné dopravy nebo podpory bydlení. Jsou tady také kraje, kde vládneme už dvanáct let. Jako příklad mohu uvést Vysočinu, kde chceme obhájit to, co jsme už dělali. V Moravskoslezském kraji je to zase návrat k osvědčené kvalitě. Ostravsko příliš neznám, že je ale Petr Kajnar úspěšný primátor, zpochybní málokdo.

Jak v souvislosti s integrací levice vnímáte, že tady vznikají hned dvě nové levicové strany?

Už když vznikaly různé aktivity v mnoha městech, na komunální úrovni, tak jsem si často říkal, že pokud by ČSSD fungovala ideálně, vůbec by takové projekty nevznikaly. Řeknu to narovinu. Mám z toho dvojí dojem. Ten první je, že mě to mrzí. Jakýkoli vznik další levicové strany vede k oslabení levice jako celku. Jak kdysi řekl Miloš Zeman: Každý člověk, který zakládá novou levicovou stranu, je buď idiot, anebo chce poškodit sociální demokracii.

Ví, o čem mluví, sám později jednu takovou zakládal…

Což nijak nesnižuje hodnotu toho jeho předchozího výroku (smích). A Miloš Zeman rozhodně není žádný idiot. Naopak, když něco dělá, má to vždy jasný cíl. A jeho výroky se obvykle ukazují být až neuvěřitelně předvídavé.

Já tomu rozumím…

Myslím si, že současný vznik nových levicových formací má i jinou rovinu. Vina nemusí jít vždycky za těmi, kteří se rozhodli založit novou stranu. Jinak řečeno, může to být také vina sociální demokracie. Takže mi to na jednu stranu vadí, mrzí mě to. Na druhou stranu mám ale radost. Je v tom totiž i kus naděje.

„Jakýkoli vznik další levicové strany vede k oslabení levice jako celku.“

Jsou to většinou mladí lidé. A pokud jste se mě na začátku ptal, zda má smysl lidem říkat, že ten původní spor, o kterém jsem mluvil, pořád existuje, tak pokud do toho tito mladí lidé jdou, je to důkaz, že to smysl stále má. Naším úkolem je vysvětlit jim, že kvůli tomu nemusí existovat pět politických stran. A že je to sociální demokracie, která přes všechno, co udělala špatně, je tou správnou platformou, se kterou má smysl spolupracovat, anebo do ní přímo vstoupit.

Jak vlastně vzpomínáte na loňské léto, kdy jste se nakonec nestal ministrem, což vyvolávalo pnutí v koalici?

Tento způsob léta zdál se mi poněkud nešťastný… (smích) Ale vážně. Ono to souvisí tak trochu se vším, o čem tady mluvíme. Nejde ani tak o to, že to bylo zábavné letní divadlo pro lidi na můj účet, a že se nejspíš náramně bavil Miloš Zeman. To k tomu asi patří a ani já s tím nemám problém. Celá éra Babiše je ale založená na tom, že je tady vůdce a že si vybírá spolupracovníky, kteří nemají žádný mandát, kteří nejsou politici a nefungují jako svébytné osobnosti.

Co se stane, když odvolá nějakého ministra? Kremlíka vystřídá nějakým jiným Kremlíkem. Jsou to najatí manažeři, a pokud skončí, najme jiného manažera. Ti lidé koncentrují obrovskou moc, otázka je, kdo je volil. Kdo volil Havlíčka? Kdy se promění v dalšího Kremlíka? Jedním vrtochem velkého lodivoda se z jedniček stávají nuly a naopak. A já jsem si uvědomil, že pokud jsem na tuto hru přistoupil, porušil jsem vše, čemu věřím. Ti lidé mě tam nechtěli. Nevybrali si mě. Mě přemluvil Hamáček.

A já teď vím, že by to tak nemělo být. U moci by měli být ti, kteří obstáli ve volbách, ti, které tam chtějí voliči. Jedinou adekvátní reakcí teď je říct si tedy o mandát přímo od nich. Je potřeba se zeptat přímo lidí, zda mě tam chtějí, anebo ne. Půjdu si tedy pro mandát, a buď mě lidé zvolí, anebo neuspěju. A v takovém případě tam nemám co dělat. A jsem rád, že jsem k tomu v létě dospěl. Jinak bych nejspíš začal chytračit, což by nebylo dobře.

Jinými slovy mi říkáte, že budete kandidovat do sněmovny?

Budu letos kandidovat do Senátu. Buď více než padesát procent hlasů, anebo jste looser. To je tvrdý a férový.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud