ČSSD musí přijít s vizí budoucnosti, politika tady a teď nestačí, tvrdí expert | info.cz

Články odjinud

ČSSD musí přijít s vizí budoucnosti, politika tady a teď nestačí, tvrdí expert

Přestože sociální demokraté zůstávají, byť třeba jen latentně, rozštěpenou stranou, je evidentní, že se Janu Hamáčkovi podařilo rozličné proudy uvnitř strany aspoň navenek sjednotit. V rozhovoru pro INFO.CZ to říká politolog Daniel Kunštát. Podle něj to ale, pokud chce ČSSD expandovat, nestačí. Sociální demokraté by dle jeho mínění měli k obrazu iniciativního distributora dávek a podpor přidat také nějakou ambicióznější nadstavbu, kolem které mohou vybudovat jistou pozitivní voličskou emoci. „Kromě politiky tady a teď musí veřejnosti nabídnout i určitý perspektivní společenský projekt, vizi budoucnosti. Bez ironie to, o jakém typu společnosti česká sociální demokracie sní,“ říká.

Jan Hamáček nebude mít na sjezdu ČSSD vyzyvatele v boji o post předsedy strany. Dokonce se to jeví zvnějšku tak, že se uvnitř neformuje vůči jeho politice žádná alternativa. Jak byste to okomentoval?

Sociální demokracie je ve stadiu politické, personální i ideové hibernace. „Modernisté“ i „tradicionalisté“ si patrně uvědomují, že pokračování věčných – a mediálně vděčných – šarvátek by dnes už nevyvrcholily vítězstvím jedněch nebo druhých, a převzetím otěží uvnitř strany, ale definitivním odchodem všech do propadliště dějin.

Strana sice nadále zůstává – a bezesporu i zůstane – latentně, i když dnes spíše v zákulisí, rozštěpená, ale všichni se shodují na dvou premisách krizového vývoje.

Které to podle vás jsou?

Za prvé, v čele zůstane muž kompromisu Hamáček, který sice neoplývá velkolepým charismatem ani dispozicemi velkého politického vůdce, ale nejspíše ve straně nikomu příliš nevadí a ve vztahu k veřejnosti jako celku – i směrem k sociálnědemokratickým voličům – určitě alespoň nedělá ostudu.

Druhým strategickým svorníkem vnitrostranických proudů je snaha „být u toho“. Tedy zůstat ve vládě a doufat, že samotná přítomnost v exekutivě a s ní spojená řada nepopiratelných výhod, jako je například snazší a efektivnější komunikace s veřejností, v posledku sociální demokracii přinese určité politické body a hlavně navrátí kýženou voličskou podporu.

Pokud se ale podíváme na dlouhodobý trend v preferencích, ČSSD stagnuje někde okolo osmi procent. Ani do eurovoleb toho času dominantní síla české levice nejde s nikterak velkým očekáváním. Jakoby se strana, která dříve získávala přes dvacet procent hlasů, vzdávala jakýchkoli výraznějších ambicí. Je tedy otázka, zda jí vládní angažmá onen kýžený efekt přináší…

Možná by bylo lehce komické, pokud by si sociální demokracie v současnosti kladla nějaké velkohubé cíle, ať už směrem k evropským volbám nebo k nějakým dalším. Sociální demokraté dnes bojují o existenci, ne o volební vítězství. To, že ČSSD nebude prát špinavé prádlo na veřejnosti a navenek utlumí vnitřní konflikty je jen prvním krokem k vnitřní konsolidaci.

Ta ale sama o sobě nemůže spočívat jenom v nějakém rituálním zametení frakcionářství pod koberec. Skutečná konsolidace musí být programová. S programovým ukotvením jde ruku v ruce čitelnost pro voliče a v jejím důsledku třeba i znovunalezení voličské atraktivity.

Co tím konkrétně myslíte?

Sociální demokraté si musí určit základní rámec vnitrostranického konsensu, který ale stojí na jasně definovatelných a srozumitelných pilířích. A takové pilíře zkrátka nelze vystavět ve straně, která „mluví“ kakofonií hlasů: na jednom pólu slyšíme nepokryté obdivovatele putinismu, buranské xenofobie a zapšklého provinciálního národovectví, a na druhém zastánce kulturního pluralismu, otevřené liberální demokracie a evropské – přesněji řečeno – západní orientace.

Žádná stranickopolitická střecha není tak rozměrná, aby mohla pokrýt podobně neslučitelná hodnotová východiska. Sociální demokraté by navíc k obrazu iniciativního distributora dávek a podpor – což ke všemu zjevně umí lépe Babiš a jeho hnutí ANO – měli přidat nějakou ambicióznější nadstavbu, kolem které mohou vybudovat jistou pozitivní voličskou emoci.

Kromě politiky tady a teď musí veřejnosti nabídnout i určitý perspektivní společenský projekt, vizi budoucnosti. Bez ironie to, o jakém typu společnosti česká sociální demokracie sní.

Jak si podle vás vlastně počínají ministři ČSSD ve vládě?

Jan Hamáček, Jana Maláčová i Tomáš Petříček ve svých funkcích podávají řekněme standardní ministerský výkon, když minimálně zvládají bez větších potíží administrovat svěřenou agendu. Posledně dva jmenovaní političtí nováčci, navzdory počáteční všeobecné nedůvěře, dokonce patří k docela viditelným členům kabinetu.

Na druhé straně, že by se z nich přes noc staly populární a voličsky přitažlivé stranické celebrity, to také nelze vcelku přirozeně očekávat. Jinou kapitolou je kulturtrégr Antonín Staněk, který v zásadě od počátku potvrzuje, že se do křesla tohoto resortu dostal nedopatřením. O jeho dosavadním působení lze říci jediné: nějaký zástupce moravských regionů v rámci vnitrostranického vyvažování zkrátka do vlády instalován být musel…

O Tomanovi nelze mluvit jako o stranickém kandidátovi sociální demokracie. Obrazně řečeno je ministrem za Hrad, navíc ve své funkci spíše než zájmy sociálnědemokratických voličů, potažmo spotřebitelů zemědělských komodit, reprezentuje velkoagrárnickou lobby. Obávám se, že vzhledem k politickému stylu Jana Hamáčka je paradoxně nejvíce ohrožen ministr Petříček, který svými prozápadními postoji irituje Miloše Zemana i na něj navázanou kliku uvnitř strany.

A právě přesně z opačných důvodů mají ve vládě patrně poměrně silnou pozici ministři Staněk a Toman. Zeman nad nimi drží ochrannou ruku a poslední, co by si předseda ČSSD přál, je rozházet si to s ním. A to navzdory tomu, že jak Staněk, tak Toman, představují pro sociální demokracii z hlediska veřejného i mediálního image přinejlepším nulový přínos. Už jen proto, že pro většinu veřejnosti jde dodnes o zcela neznámá jména.

Právě na střet o ministra zahraničí Petříčka jsem se chtěl zeptat. Souhlasíte s tezí, že se právě na jeho kandidatuře do vedení ukáže, jak silnou pozici vlastně v danou chvíli má uvnitř strany Jan Hamáček?

Domnívám se, že většinová podpora Jana Hamáčka jako lídra bude do značné míry autentická bez ohledu na výsledek ministra Petříčka. Jde o dvě trochu odlišné věci. Potvrzení Hamáčka ve funkci bude výrazem konsensuálně sdílené touhy sjednotit se za lídrem, i kdyby šlo jen o sjednocení pro forma. Použijeme-li bonmot, když teče do lodi, vyzývá k pumpám i Michal Hašek.

Jiná věc je, že právě volební výsledek ministra zahraničí může ukázat přetrvávající silné, více či méně podprahové názorové – a skoro bych se v tomto kontextu nebál použít ani termín světonázorové – štěpení ve straně. Hamáček se s plnou vahou své autority za Petříčka postavil.

A jestliže „mu“ Petříček nebude zvolen do vedení, nutně to pro něj musí být signál toho, že za ním strana nejde programově. Že byl zkrátka dočasně vybrán jako nejmenší zlo, jako fíkový list, pod kterým se alespoň na něčem dokáží dohodnout i ti, kteří se skoro na ničem nedohodnou. Bude náčelníkem, kterého sice zvolila velká většina indiánů, ale jen málokterý za něj vlastně chce nadšeně bojovat.

Hamáčka čeká ještě jeden střet, a to o stanovy. Na sjezd jede s tím, že chce prosadit výrazné zefektivnění zjednodušení chodu strany. Návrh nových stanov zároveň ale vypouští třeba kvóty pro ženy…

Jakkoliv jde o důležité změny vnitrostranického života, můžeme je snad posuzovat vcelku neutrálně a možná i s určitým pochopením. Určitá zkostnatělost a byrokratická neefektivnost rozhodovacích procedur uvnitř stran není problémem výhradně ČSSD. A budou-li mít tyto, přiznejme si, centralizační tendence kýžený efekt, totiž zvýšení akceschopnosti strany reagovat na velmi dynamické posuny v české politice, pak může jít o smysluplná opatření.

Nejen sociální demokracie totiž čelí superefektivním vnitřním rozhodovacím mechanismů hnutí ANO a je dost možné, že nejen ona se bude muset konkurenčnímu prostředí tak trochu přizpůsobit. Chtě nechtě. Pokud jde o kvóty pro ženy, jde samozřejmě o standardní instrument typický zejména pro evropskou levici.

Na druhé straně i v tomto punktu můžeme v připravovaných změnách stanov nalézt určitou racionalitu. Zkušenosti sociálních demokratů zejména s peripetiemi s obsazováním místopředsednického postu vyhrazeného pro ženu určitě v minulých letech nebyla z mnoha důvodů dobrá. A to je řečeno ještě poměrně mírně.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud