Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Depeche Mode, Bob Dylan i Kelly Family. Na jaké koncerty se těšit v roce 2018?

Depeche Mode, Bob Dylan i Kelly Family. Na jaké koncerty se těšit v roce 2018?

V nadcházejícím roce se na koncerty svých oblíbenců v České republice mohou těšit příznivci mnoha hudebních žánrů. Na samostatných vystoupeních se představí zavedení interpreti jako Bob Dylan či Roger Waters nebo kapely jako Depeche Mode, The Kelly Family a Metallica. Poprvé v ČR vystoupí skotská zpěvačka, textařka a skladatelka Emeli Sandéová a kanadská formace Arcade Fire. ČTK o tom informovali pořadatelé koncertů.

„V roce 2018 se nejvíce těším na skupinu Arcade Fire, která v pražské O2 areně zahraje 15. června. Tahle kapela od roku 2004 vydala několik desek, jednu lepší než druhou. Jedná se o zajímavou alternativní muziku, ve které se neztrácejí silné melodie," řekl ČTK hudební publicista Jaroslav Špulák.

Již 31. ledna se do Prahy po vyprodaném koncertu, který se uskutečnil letos 24. května v Eden Areně, vrátí Depeche Mode. Tentokrát v O2 areně nabídnou pokračování turné na podporu studiového alba Global Spirit, které vyšlo v březnu 2017. Emeli Sandéová, vítězka Brit Awards, zazpívá poprvé v ČR 20. února v pražské O2 areně. Nabídne skladby ze svých dvou alb Our Version of Events a Long Live the Angels. Rodinná skupina The Kelly Family, která v 90. letech nadchnula davy teenagerů, v rámci turné We Got Love - Live 2018 přijede koncertovat 8. března také do O2 areny.

Skotská indie-rocková kapela Franz Ferdinand vydá v únoru nové studiové album Always Ascending a následně se 9. března po téměř šesti letech vrátí do ČR. Zahraje v pražském Foru Karlín. Se symfonickým orchestrem a chystaným albem Synthesis, které bude obsahovat starší písně v nových aranžích, vystoupí 17. března v Kongresovém centru oblíbená kapela Evanescence. Metallica přiveze 2. dubna do Prahy své loňské album Hardwired ... To Self-Destruct. Legendární skupina, která se do metropole vrací opakovaně, vystoupí v O2 areně. Na stejném místě 16. dubna své početné fanoušky potěší skupina Imagine Dragons, jejíž letošní deska Evolve se hned v prvním týdnu po vydání stala nejstreamovanější alternativně-rockovou nahrávkou všech dob.

Mladší hudební příznivci zaplní 19. dubna pražskou Tipsport Arenu, kam dorazí poprockoví 30 Seconds to Mars, jejímž frontmanem je hollywoodský herec Jared Leto. O den později v O2 areně zahrají rockoví veteráni Rainbow v čele s Richie Blackmorem, kteří po mnoha personálních podobách a rozchodech odehráli poslední koncert před 20 lety. Hned dvakrát ve dnech 27. a 28. dubna v O2 areně zahraje Roger Waters. Jeho turné dostalo název podle skladby Us And Them z roku 1974 a z alba Pink Floyd The Dark Side of the Moon.

Po devíti letech se vrátí do Prahy zpěvačka Anastacia. Její vystoupení 12. května ve Foru Karlín nabídne i písně z jejího nového alba Evolution. Démonický Ozzy Osbourne se představí na velkém koncertu 13. června v pražských Letňanech. Speciálním hostem bude skupina Hollywood Vampires a Jonathan Davis z kapely Korn. Poté 19. června vystoupí se svým All Star Bandem v pražském Kongresovém centru bývalý člen The Beatles Ringo Starr na turné k novému albu Peace And Love. Do Letňan se příznivci tvrdší hudby vrátí 20. června, kdy zde zaburácí metal slavných Iron Maiden v rámci jejich evropského turné Legacy Of The Beast World Tour.

Pearl Jam, kteří byli letos uvedeni do Rock'n'rollové síně slávy, za velkého zájmu svých fanoušků zahrají 1. července ve vyprodané O2 areně. Na stejném místě 6. října zazpívá country-popová zpěvačka Shania Twainová, která patřila na přelomu 20. a 21. století ke komerčně nejúspěšnějším zpěvačkám vůbec.

Velké koncerty se však neodehrají pouze v metropoli. Například 15. dubna se v brněnské hale Vodova představí Bob Dylan, který vedle svých známých písní zahraje i skladby z nové desky Fallen Angels. Němečtí Scorpions oznámili nový termín zrušeného ostravského koncertu, který se měl původně v Ostravar aréně odehrát 3. prosince. Příznivci se oblíbené kapely nakonec dočkají 6. června. Judas Priest se znovu vrátí do ČR 12. června. Jako host s nimi vystoupí proslulá kapela Megadeth. Po koncertech v Praze, Brně, Ostravě, Pardubicích a Liberci nyní Judas Priest míří do Plzně. V tuzemsku velmi oblíbení Deep Purple prodlužují své turné Infinite, The Long Goodbye. V brněnské DRFG aréně vystoupí 2. července.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1