Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Doufám, že v tom není bomba." Mladí Češi mají vůči menšinám větší předsudky než před lety

„Doufám, že v tom není bomba." Mladí Češi mají vůči menšinám větší předsudky než před lety

O holokaustu, menšinách a toleranci se ve školách sice učí, na některé rozšířené předsudky to ale nemá vliv, zjistil výzkum, který provedli a dnes zveřejnili odborníci z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) ve spolupráci se Sociologickým ústavem. ÚSTR se výuce citlivých historických témat ve školách věnuje dlouhodobě, jeho kurzy projde ročně přes 600 učitelů.

Výzkumníky ÚSTR zajímalo nejvíce to, jak si v míře předsudků stojí mladí lidé, kteří základní školu začali navštěvovat koncem 90. let či později. V té době se již ve školách objevovaly projekty zaměřené na prevenci rasismu a extremismu a dojížděli do nich lektoři, kteří přednášeli například o romském holokaustu. Výzkumníci proto čekali, že mladí lidé budou mít méně předsudků proti menšinám než ti, kteří podobné programy neabsolvovali.

Výzkum ale ukázal něco jiného. Ve vztahu k Židům se k nesympatiím přiznalo nejvíce lidí právě ze skupiny 15 až 29 let, jako nesympatické je označilo 24 procent dotázaných. U starších respondentů byly nesympatie k Židům méně časté, pohybovaly se pod 20 procenty, u lidí mezi 30 až 44 lety dokonce pod 15 procenty. Romy označilo jako nesympatické 75 procent lidí napříč téměř všemi věkovými skupinami, pouze v kategorii 30 až 44 let uvedlo nesympatie k této menšině 81 procent dotázaných. „To naznačuje, že lidé, kteří navštěvovali povinné vzdělávání v posledních letech (ti nejstarší začali navštěvovat základní školu v polovině devadesátých let), nejen že nemají méně předsudků, ale spíše naopak," uvedli vědci.

„Mohlo by to naznačovat, že programy vzdělání pro toleranci nejsou účinné, ale nevíme, jestli by bez nich nebyla situace ještě horší," řekla výzkumnice a lektorka ÚSTR Karina Hoření. Podle ní má špatný vliv na žáky a studenty i příklad některých politiků, kteří popírají nebo zlehčují romský holokaust. Právě s těmito informacemi, které si děti do školy přinesou, musí učitel umět pracovat a reagovat na ně. „Učitelé a žáci nepotřebují další výukové materiály, ale spíš programy založené na rozvoji určitých kompetencí. Důležitá je komunikace ve třídě, ale i v celé škole. Pokud škola nenaplňuje toleranci ve svém každodenním chování, nefunguje to," uvedla Hoření.

Jako příklad, kdy tolerance na škole nefunguje, přestože ve třídě se o ni učitel snaží, uvedla konkrétní situaci ze střední školy. Student z Blízkého východu přinesl v době maturit do školy pohoštění pro komisi a ředitel na to zareagoval slovy „doufám, že v tom není bomba“. „Když se nechováte tolerantně, je to vaše chování, co se od vás učí vaši žáci, a nejen obsah učiva,“ shrnula Hoření.

Vzdělání pro toleranci by podle výzkumníků z ÚSTR bylo účinnější, kdyby peníze vyhrazené na tyto účely podpořily méně škol, ale dlouhodobými programy. V současnosti platí podle Hoření spíše to, že podpora se nese v duchu „co nejvíce akcí pro co nejvíce dětí“, kdy ale skutečný smysl takového vzdělávání dětem uniká.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1