Dřeme v datech a Facebook se nám směje. Je to trapnost sama, říká spisovatel Zábranský | info.cz

Články odjinud

Dřeme v datech a Facebook se nám směje. Je to trapnost sama, říká Zábranský

Spisovatel David Zábranský pracoval jako právník v neziskovém sektoru, ale už před víc než deseti lety zběhl k literatuře. „Je to moje vášeň a cílem je propsat se ke štěstí,“ říká o psaní. V květnu mu vyjde nový román s názvem Logoz, reflektující jeho pobyty v Číně a Řecku. Zábranský v rozporu s dnešním zvykem knihu nebude propagovat na sociálních sítích, které opustil. „Pokud věnujete rok a víc takové činnosti, jako je psaní románu, nutně nakonec uvěříte v sílu askeze. Navíc už mi není patnáct, abych čekal na lajky,“ dodává v rozhovoru pro INFO.CZ.

Jaké to dnes pro spisovatele je, vyrovnat se se sociálními sítěmi, nebo dokonce na nich prorazit?

Musíte dospět do stavu, kdy se s nimi vůbec nebudete vyrovnávat. Doba letí, takže někde v koutě pochopitelně a docela nenápadně stoupají akcie s označením stoický klid. Zvláště umělec by měl mít prst na tepu doby, nebo by aspoň měl na té drkotající době nechat natřásat své čelo. A pokud to jde, měl by se snažit být o takt před dobou.

Prostě jsem došel k tomu, že moje působení na sociálních sítích byl omyl. Ve čtyřiceti postovat! Je to jako dloubat se veřejně v nose, ponižující záležitost. Stydím se, když si vzpomenu, že jsem kdy postoval. Doba už je jinde, ačkoli se to možná nezdá… Je nejvyšší čas – lidé, odejděte! Copak je vám dvacet? Ve dvaceti člověk musí být levičák, pak z toho vyroste, jak se říká. No a podle mě něco obdobného platí v případě sociálních sítí. Do určitého věku se tam můžete vyblbnout, ale potom je to už v rozporu s dobrým vkusem. Nehledě k tomu, že z vás majitelé těch sítí dělají blbé stádo. Smějí se vám.

Ale není to i tak klíčová otázka, se kterou se potýkají nejen spisovatelé, ale také média a politici, jak propagovat sám sebe a svůj „produkt“ na sociálních sítích?

Mnozí umělci a vůbec veřejné postavy na facebooku pečlivě budují své profily a snaží se prorazit, jak říkáte. Ve čtvrtek postnu tohle, v pátek první dovolená, v sobotu kupujeme auto, v neděli postnu fotku, jak někdo drží v zubech mojí knížku… To je podle mě to nejhorší, trapnost sama. Když už, tak na facebooku přiznejte, že jste nejlepší na světě, a pak třeba po týdnu všechno smažte a dejte mu sbohem. Ať je v tom aspoň nějaká síla, gesto.

Ta každodenní práce na proražení je smutná. Dřeme v datech. Díky, ale já už nechci. Hodlám vést svůj život bez tohohle dlouhého facebookového nosu a nechci být odkázaný na to, jestli mě sleduje dostatek lidí. Zboží, marketing, auta, facebook, tohle všechno je navíc najednou tak zastaralé… Knížka prostě není zboží jako každé jiné. Není to produkt. Doba produktů pomalu, ale nevyhnutelně končí. Psát knížky bez podpory sociálních sítí je dneska ta nejaktuálnější činnost, které se můžete věnovat. Je to štěstí. Příprava na apokalypsu? Pole na brambory, zbraň na obranu a pero na psaní knížek. Víc nebudete potřebovat.

Jak podle vás sociální sítě změnily literaturu? Konkrétně mám na mysli, že se snižuje reakční čas na určité události a lidé nechtějí číst dlouhé texty?

Žádná literatura v celku neexistuje, vždycky záleží na tom, jak se k tomu postaví jednotliví autoři. Volí různé cesty. Já jsem se nedávno setkal s jednou influencerkou, která mi otevřela celý nový svět youtuberingu a věcí s tím spojených. V tu chvíli mi došlo, že nemám šanci se do tohohle světa zapojit. Ani svým věkem, životním ustrojením... Pokud bych nechtěl popřít sám sebe, nemohl bych se stát součástí téhle sféry. Co vám pak zbývá? Těžko budu plakat na záchodě, že nebudu youtuber. Nebudu a je mi to jedno. Já si pořád myslím, že v první řadě musíte napsat dobrou knížku. Možná teď nebudete mít lajky, ale třeba je dostanete zpětně někdy dejme tomu za deset let. Pokud věnujete rok a víc takové činnosti, jako je psaní románu, nutně nakonec uvěříte v sílu askeze.

David Zábranský v ČíněDavid Zábranský v Číněautor: Archiv Davida Zábranského

V tom případě, jaká je podle vás dnes úloha spisovatele?

Spisovatelství jako takové je podle mě taková vypelichaná slepice, kterou před sebou duch doby honí už pěknou řádku let. V první řadě literatura ztratila roli informativní s nástupem Wikipedie a podobně. Dneska už nemusíte v románech vzdělávat obecný lid, protože ten si hezkou řádku věcí může najít jedním 'kliknutím' v telefonu. A těch rolí takhle postupně ztratila literatura hodně.

Aktuálně je její největší rolí zabavit. Nadchnout, vzbudit v člověku pocit, že když otočím stránku, tak nevím, co na té stránce bude. Na papíře se může stát cokoli. Víc než kde jinde. Daleko víc než ve filmu. Nepředvídatelnost. Možnost. V tomhle směru literatuře nic nesahá ani po kotníky. Role spisovatele – zabavit lidi, odtrhnout je od konzumu, od cestování a od aut. Ukázat jim, že v době, kdy docházejí fosilní paliva, máme všichni k dispozici ještě i jiné zdroje energie. Ty vnitřní…

A dnešní úroveň psaného slova?

Jistě! To už brzy znovu bude zásadní věc. Až se nám omrzí auta a jejich značky, nebo až o ně třeba v důsledku nějaké pohromy prostě přijdeme, tak se miliardy lidí ponoří znovu do knížek. A budou v nich hledat úroveň. Je rolí spisovatelů, aby v téhle přechodné době tu úroveň udržovali. Skutečně jsem přesvědčený, že nás čeká výkyv. Změna. A pak zas dojde k tomu, že budeme oceňovat pomalost literatury a táhlou práci. Rozhodně tedy nejsem z těch, co by házeli flintu do žita. Hodnota literatury je velká, ale samozřejmě to vyžaduje splnění jedné podmínky: Autor musí být v kontaktu s přítomností, což je bohužel nešvar velké části dnešní české literatury, které tenhle kontakt chybí.

Takže podle vás je velká část českých literátů odtržená od své doby?

Minulost a co kde lítá, tak píší mnozí čeští autoři. A pivo v hospodě. Hlava, která padá na desku dubového stolu. Držet hlavu rovně a koukat před sebe, to tady dělá málokdo. Podle mě je psaní o dnešku autorská povinnost, maturita, úkol. Aspoň jednu knížku o dnešku! Pak se vraťte k tomu, co jste dělali, k pivu a k pozorování, kde co lítá… Tady a teď je nutnost. S tím také souvisí veřejné působení spisovatele. 

Jaké je dnešní veřejné působení českých spisovatelů?

Nula. Kdyby se na nás člověk dokázal podívat hodně z výšky, z takového božího oka, tak by nám z toho vylezl strašně směšný obrázek. K jakým velkým tématům se vyjádřil ten který český autor? Jaká velká témata se vůbec řeší v českém veřejném prostoru?

Před dvěma lety vám vyšel román Za Alpami, který Petr A. Bílek nařknul ve své recenzi pro časopis Respekt z fašounkovství. Vy sám říkáte, že je pro vás důležité, aby román šokoval nebo rovnou vyvolal diskuzi. Povedlo se vám to?

Vyvolalo to reakci, množství reakcí. Diskuzi určitě ne. Ale jak jsem říkal, copak se tady vede nějaká diskuse? Je tady někdo, kdo na ni má čas? Uprchlickou krizi jsme vyřešili tím, že tady žádné uprchlíky nemáme, takže o nich máme mlčet a číst Die Zeit. A hotovo. To byla česká debata.

Asi s tím také souvisí velikost českého kulturního prostředí, prostě velikost národa. Nemáme šlechtu, peníze a čas, a navíc je nás málo. Tak holt budeme papouškovat titulky z Die Zeit, pokud nám je někdo přeloží. Malá země, která takzvaně přejímá cizí kulturní vzorce. Jako tomu bylo za první republiky s naším vztahem k Francii. Ale jak říkají jinak nesmiřitelní Badiou a Finkielkraut, jeden francouzský maoista a druhý jasný francouzský konzervativec, Francie je mrtvá. Tihle dva se neshodnou na ničem jiném než na tomhle.

To zní hrozně smutně…

To není smutný. Čas ještě stále jde dál, není hotovo. Může se něco stát. Třeba debatu spustí ekologická katastrofa. Smutná pravda, kterou nikdo nechce moc slyšet, je podle mě taková, že zabránění katastrofě nejde dohromady s dnešním kapitalo-parlamentarismem, abych použil tenhle termín Alaina Badiou. Dám příklad: Není to tak dávno, co jsem vzal do ruky sobotní Lidovky. Otvírákem byla zpráva o globální změně klimatu. Katastrofa! Listoval jsem dál a narazil jsem na přílohu Relax. Dobře, tak tedy relax… Přestože třeba v Číně už vidíte reálné peklo na zemi.

David Zábranský v ČíněDavid Zábranský v Číněautor: Archiv Davida Zábranského

Co konkrétně vás v Číně zasáhlo?

Zabijí nás, jak říká jedna postava v mojí nové knížce. Smogové mraky, které se táhnou tisíce kilometrů, neuvěřitelně rozsáhlé skvrny na oceánech, mrtvé řeky a tak dále. Navíc se velká část Číňanů chová přesně tak, jako se u nás chovali filmoví Homolkovi. Je strašné, jak se tam na Východě chovají k sobě a k životnímu prostředí. Jejich cíl je dohnat a předehnat, čemuž obětují úplně všechno. Mstí se za století ponižování po opiových válkách. Resentiment je silná motivace. Problémem je, že tohle vyřizování si účtů už není o vztahu Čína–Francie nebo Čína–Británie. Čínská pomsta zasahuje fatální měrou i nás v naší kotlince.

Objeví se téma Číny a globální ekologické katastrofy i ve vaší nové knize?

Objeví. Knížka by mi měla vyjít v květnu a z části se bude věnovat právě mým zkušenostem z pobytu v Číně. Krom toho v ní popisuji svůj vztah k Řecku, konkrétně k Aténám. Koupil jsem si tam byt a žasnu. Miluji to město.

Proč zrovna Atény?

Všechno tam má daleko jasnější kontury.

Jak dlouho vám trvalo novou knížku napsat?

Zhruba rok. Píšu rychle. Ráno nastoupím a píšu třeba až do večera. K tomu mi pomáhá největší objev mého života – ovesné vločky.

Ovesné vločky?

Když si ráno v sedm dám mísu ovesných vloček, tak můžu být až do dvou hodin bez jídla a psát. To je zázrak!

Největší objev života...

A asi patnáct let potom jsem objevil Kindle, což je podle mě druhý největší vynález naší doby. To jsou dva revoluční mezníky v mém životě.

V čem vám čtečka elektronických knih změnila život?

Vyhýbám se té 'zajížďce' do Čech. Nečekám na překlady, nečekám dokonce ani na to, až sem kamión přiveze knížku z Londýna. Jsem díky tomu světoobčanem.

Kupujete si ještě papírové knihy?

Papírovou knížku jsem už dlouho nevzal do ruky. Na Kindlu dokonce šetříte přírodu. A co je důležité – vypadá to jako knížka, ta iluze je docela dokonalá. Iluze, o které víte, to je dobrý kompromis mezi slepotou a všemocným pánembohem. Hle, člověk!

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud