Falešné respirátory stále ohrožují Čechy včetně dětí. Dodavatel zdraví lidí neřeší, důležitější je byznys | info.cz

Články odjinud

Falešné respirátory stále ohrožují Čechy včetně dětí. Dodavatel zdraví lidí neřeší, důležitější je byznys

Symbolem pandemie koronaviru už asi navždy zůstanou roušky a respirátory. Mnozí Češi si je ale možná spojí taky s podvody a falešnými certifikáty. Takové ‚ochranné‘ pomůcky, které ve skutečnosti mohou poškozovat zdraví, se v Česku prodávají i ve verzi pro děti od čtyř let. INFO.CZ jeden takový případ v následujícím textu popsalo. Na konkrétní firmu už se u obchodní inspekce sešlo přes 200 stížností.

Nákupní portál poštovnézdarma.cz upoutal mou pozornost reklamami, ve kterých už od poloviny března sliboval, dodávky respirátorů s nanovlákny od české firmy Respilon s nejvyšší ochrannou FFP3. Stovky lidí proto v nejvážnější etapě epidemie ochotně obětovaly 249 korun za kus. Zkusila jsem to tedy taky. Těsně po zaplacení objednávky z 16. března se ale firma s omluvou ozvala s tím, že tyto respirátory v Česku nejsou a nebudou k dispozici, takže zákazníkům buď vrátí peníze, nebo dodá „srovnatelný“ respirátor od jiné firmy s ochranou na úrovni jen o něco málo nižší. Rozhodla jsem se pro to druhé.

Zásilka skutečně hned na začátku dubna došla, ale bylo zjevné, že něco nehraje. Respirátor se zdál být už na první pohled pro dospělého člověka malý. A protože firma nabízí stejný výrobek i ve velikosti pro děti od čtyř do deseti let a omylem mohlo dojít k záměně mé objednávky, nezbývalo než jej vyzkoušet. Překvapil mě nepříjemný zápach – takový, jaký zná každý, kdo byl v tržnici, kde se prodávají a skladují boty. „Ty bývají často napuštěny fungicidy, aby při dlouhé cestě z Asie do Evropy neplesnivěly. Už jsem se setkala s řadou alergických reakcí na takový ‚levný nákup‘ z tržnice, takže jsem si zjišťovala, o co jde,“ říká mi kosmetička Alena Němcová. Respirátor jsem obratem odložila, ale do večera se mi „osypal“ obličej…

Ukázalo se, že respirátor je dodávaný s falešným certifikátem. Dodavatel ATELI Goods, který je s e-shopem poštovnézdarma.cz personálně propojený, v průvodním dopise přiloženém k masce píše: „Tento certifikát splňuje normu KN95, respektive FFP2, kterou Světová zdravotnická organizace radí jako minimální ochranu proti koronaviru. Přikládáme Vám i aktuální certifikát vydaný evropskou laboratoří ISET S.r.l. osvědčující splnění evropských standardů.“ Na stránkách zmíněné italské společnosti, která měla atest vydat, ovšem najdete místo informací o certifikaci varování, že jde o falzifikát.

„U nás v Česku smí takovou certifikaci vydávat jen náš úřad. Podobné zkušební ústavy, jako ten náš, musí být zařazeny do celoevropské databáze NANDO, kde jsou oznámené subjekty s povolením pro schvalování různých druhů výrobků. Nemám sice certifikát, o kterém hovoříte, ale vyhledal jsem si firmu ISET S.r.l. a je to skutečně firma zařazená v systému NANDO, čili by měla být důvěryhodná. Problém je ten, že ve výpisu jejich oprávnění nejsou prostředky na ochranu dýchadel, takže nejsou vůbec oprávněni pro tyto výrobky vydávat tyto certifikáty. Jestliže tvrdí, že číslo tohoto certifikátu, pod nímž je podepsaná, je falzifikát, tak bych jí to skutečně věřil,“ řekl mi k tomu Karel Škréta, který je zástupcem vedoucího Oddělení zkušebnictví a certifikace ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce a má právě atesty respirátorů na starosti.

„My třeba nejsme oprávněni dávat atesty na celoobličejovou ochranu, a kdybychom to udělali, tak je to také falzifikát. Jestliže ale před falešným testem italská firma sama varuje, tak se s tím již setkala a její atest to nebude. Takže ve vašem případě je zřejmě zodpovědný dovozce výrobků. Ten by měl mít potřebnou dokumentaci, dokladující, že výrobky jsou v pořádku,“ vysvětluje mi Škréta s tím, že sami mají jako státní zkušebna plné ruce práce s ověřováním ochranných vlastností respirátorů vlastními zkouškami. „Snažíme se ve zrychleném režimu vyhovět co největšímu počtu zájemců a jsme pod značným tlakem,“ říká.

Podle Škréty se stává, že respirátory nevyhoví deklarované kvalitě, ale mohou stále ještě posloužit. Nikoliv zdravotníkům a dalším lidem v „první linii“, ale běžným spotřebitelům – jako obyčejná jednorázová ochrana. „Akorát to ti lidé, co si výrobek pořizují, musí vědět. A samozřejmě se to netýká výrobků, které mohou být potenciálně zdravotně závadné,“ dodává odborník.

Dozor nad tuzemským trhem má Česká obchodní inspekce. A jejímu mluvčímu Jiřímu Fröhlichovi stačí jen říct název firmy, která respirátor s falešným atestem v Česku prodává, aby si povzdechl. „Máme na ni strašně moc stížností, patří mezi rekordmany. Jsou to stovky lidí, proto jsme je také zařadili mezi rizikové e-shopy a varujeme před nimi. A to se nám ještě ozve jen zlomek lidí s podobnými zkušenostmi a podá podnět, takže lze předpokládat, že jde o stovky dalších nespokojených zákazníků se stejnými zkušenostmi. A pak se na nás firma obrací a diví se, proč ji řadíme mezi rizikové,“ říká Fröhlich a odhaduje, že budou padat žaloby, i když jde jen o stokorunové částky. „Těch naštvaných lidí je už opravdu enormní množství,“ vysvětluje.

Nejčastěji jde podle něj o stížnosti za nedodané zboží, nevrácené peníze, dlouhé dodací lhůty, zboží dodané v jiné, nižší kvalitě, nekomunikaci se zákazníky a teď respirátory, takže tuto společnost inspekce intenzivně šetří a zahájila proti ní řízení pro podezření na nekalé obchodní praktiky. „V původních obchodních podmínkách totiž měli napsáno, že spotřebitel souhlasí s tím, že při odstoupení od smlouvy, tedy třeba při reklamaci, mu nebudou vráceny peníze. Což před několika týdny a po našem šetření z obchodních podmínek stáhli, nicméně my to máme uloženo v databázi jako fakt,“ dovysvětluje mluvčí.  

Co tedy zmůže nespokojený zákazník? Někoho prohlížeč na stránky e-shopu z bezpečnostních důvodů ani nepustí, těm méně obezřetným nezbývá než psát a telefonovat. Trvalo mi to 23 minut vůbec se dovolat…

Operátorka mi sděluje, že „informace o falešném certifikátu nemá, ale předá to kolegům k přešetření.“ A „pokud mi to způsobilo zdravotní potíže, tak mi samozřejmě vrátí peníze,“ říká s omluvou. Ještě týž den se skutečně ozval právník firmy Jakub Hablovič. Za komplikace se mi omluvil, slíbil vrácení peněz, kompenzaci zdravotní újmy a – hlavně – ujišťoval mě, že neplatný certifikát respirátoru prošetří. „To je zvláštní, co říkáte, je to pro mě nová informace. Dodavatel si to tam zadával sám, takže se na to podívám, ale sám jsem se na ně díval a přišly mi v pořádku,“ diví se falzifikátu.

Později uvedl, že certifikáty „jsou ve shodě“ s českými normami. Jak se stalo, že zákazník dostane falešný atest, ale vysvětlit neuměl: „Prodejce dodá své certifikáty, že výrobek je bezpečný, a na základě toho my pak vydáváme prohlášení o shodě, že výrobek splňuje české normy. Zřejmě si to prodejce chtěl vylepšit svým certifikátem, takže jsme jej rozesílali spolu s výrobkem, což už dělat nebudeme,“ řekl.

A skutečně: v „Prohlášení o shodě“ vydaném 11. března, které Hablovič následně zaslal, se píše, že výrobek splňuje české normy pro respirátor daného typu a je bezpečný. Problém je, že neodkazuje na jediný test, který by reálně v Česku proběhl, nebo na číslo certifikátu, jež by toto tvrzení ověřovalo. Je to jen obecný výčet norem, jež má výrobek údajně splňovat, a metodika, jak se bezpečí a propustnost zkoumají, což si ale může sepsat kdokoliv a takové dokumenty nemají žádnou váhu. To se obratem potvrzuje v praxi, protože ono prohlášení o shodě si napsala sama firma, jež zboží v Česku skrze portál poštovnézdarma.cz prodává, tedy plzeňská ATELI Goods. Podepsán je sám ředitel Jan Kocáb. Jinak řečeno to znamená, že zákazník je odkázán jen na jeho dobré slovo a nemá možnost si cokoli ověřit.

Lze věřit firmě, jež si ani neprověří atest, který zákazníkům rozesílá? Nebo společnosti, která neodkáže na žádná čísla certifikací, jen si sama napíše, že její zboží normy splňuje? Na to si zákazník musí odpovědět sám.

V každém případě respirátory jsou k dostání za stejnou cenu dál, a to i pro děti, a firma se dokonce pochlubila, že jich deset tisíc darovala lidem v „první linii“. Může se člověk kromě reklamace a vrácení peněz – jež skutečně přišly – domoci nějakého odškodného, notabene je-li výrobek potenciálně zdravotně závadný a prokazuje se neexistujícím certifikátem? „Z dodávek vadného zboží by měly plynout smluvní sankce či možnost reklamací, to měl zajisté pohlídat ten, kdo zakázku zadal a podepsal smlouvu. I zde si lze představit odpovědnost za neprofesionalitu či nedbalost v podobě soudů o odškodného za újmu,“ říká k tomu právník specializující se na zdravotnické právo Ondřej Dostál.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud