Hindls: Nebojovat tvrdě proti chorobě, abychom neublížili hospodářství, je ekonomický nesmysl | info.cz

Články odjinud

Hindls: Nebojovat tvrdě proti chorobě, abychom neublížili hospodářství, je ekonomický nesmysl

Hindls: Nebojovat tvrdě proti chorobě, abychom neublížili hospodářství, je ekonomický nesmysl
 

Ekonom Richard Hindls, který je od roku 2017 členem Národní rozpočtové rady, v rozhovoru pro INFO.CZ komentuje plány vlády na zmírnění ekonomických škod a podporu podnikatelů. Mimo jiné kritizuje podle něj extrémní úvahy o tom, že příliš razantními opatřeními proti koronaviru přibližujeme ekonomický rozvrat a že koncept potlačení nemoci, spočívající v rozsáhlých omezeních běžného i ekonomického života, přinese nakonec horší důsledky než nemoc sama.

 

Jak může vláda aspoň z části zamezit těm nejčernějším scénářům, pokud jde o ekonomickou krizi, která nás podle všeho čeká?

Zdraví a životy našich spoluobčanů jsou prvořadé. Náklady budou vysoké, to už je jisté. Povede to v blízké době nesporně i ke změně zákona o státním rozpočtu na rok 2020. Výrazné navýšení letošního rozpočtového schodku je už zřejmé, třebaže jeho výši v tuto chvíli ještě nejde příliš přesně odhadnout (ministryně financí v pondělí vládě navrhne zvýšení schváleného schodku ze 40 na 200 mld. - pozn. redakce). Ale reálně může jít až o nízké jednotky stovek miliard korun, závisí to na délce pandemie. Máme však jednu výhodu.

Jakou?

V porovnání s řadou jiných zemí vcházíme do nadcházející ekonomické krize s nízkým veřejným dluhem. I když bude samozřejmě záležet i na konkrétní situaci úrokových parametrů na finančních trzích, dosud nízký dluh a dobrý rating Česka jsou dobrým předpokladem pro pozdější financování dluhu. Takže Česko by nemělo mít vážnější problém si peníze půjčit.

Co konkrétně, prakticky, musí vláda dělat pro to, aby minimalizovala pád lidí do dluhů?

Paradigmatem je zažehnání pandemie. Tedy biomedicínské a epidemiologické řešení problému. Na délce a hloubce epidemie pak závisí finální ekonomický a sociální účet. V posledních dnech se ovšem objevují, i když naštěstí řídce, i extrémní úvahy o tom, že přespříliš razantními opatřeními proti koronaviru přibližujeme ekonomický rozvrat a že koncept potlačení nemoci, spočívající především v rozsáhlých a přísných omezeních běžného i ekonomického života, přinese nakonec horší důsledky než nemoc sama. Idea těch, kteří razí myšlenku nebojovat maximálně důsledně proti chorobě, abychom příliš neoslabili hospodářství, je ovšem ekonomický nesmysl.

Co by tedy vláda měla dělat?

Státy a vlády musí samozřejmě cílit na obojí: jak na zastavení virové agrese, tak paralelně i na udržení sociálního a ekonomického systému. Samy peníze nemoc neodvrátí (výjimkou jsou samozřejmě peníze přímo do výzkumu a do léku proti chorobě), ale mohou pomoci alespoň částečně zmírnit její systémové důsledky.

Jak byste okomentoval opatření, která se vláda chystá schválit?

Krizová omezení běžného života nás všech jsou sice nepříjemná, ale jsou nutná. Je dobře, že vláda paralelně přijímá rovněž opatření ke zmírnění dopadů na sociální a ekonomické prostředí. Stát nás to bude mnoho, a nejen nás – jak v dynamice ekonomik, tak v podobě rekonstruovaných rozpočtů jednotlivých zemí.

Zdravotní a ekonomická situace je výjimečná a bude vyžadovat výjimečná a rozsáhlá rozpočtová opatření. Nebudou-li masivní, nebudou ani dostatečná. A nejen to – všechna opatření musí přicházet hlavně rychle. Je proto dobře, že česká vláda už avizovala obecný rámec přímé a nepřímé podpory firmám i občanům, respektive domácnostem. Úhrnem momentálně jde o bilion korun, tedy cca o šestinu ročního českého HDP.

Pojďme ke konkrétním skupinám obyvatel. V obrovských problémech budou už tak mnohdy živořící matky samoživitelky, nízkopříjmové skupiny, mnohdy také obecně zaměstnanci…

Důležité je ošetřovné, které se stát chystá proplácet rodičům dětí, kteří po uzavření škol museli zůstat s potomky doma, hovoří se o věku až do třinácti nebo patnácti let dítěte. Podobný význam má i podpora rodičům – živnostníkům. Je tu institut půjček v nouzi, odklad plateb a splátek a podrobně. Další naléhavá věc: nemělo by docházet k propouštění zaměstnanců při krachu živnostníků.

Stát by měl tudíž zaměstnancům proplatit podstatnou část jejich mzdy, pokud je jejich zaměstnavatelská firma už nemůže vyplácet. To je v tuto chvíli vážný faktor, protože nynější propouštění povede později, po odeznění krize, k významným komplikacím s restartem ekonomiky. Výdaje na takováto opatření na sebe bude muset vzít vláda, respektive státní rozpočet. Ale je to cesta, jak čelit významným sociálním problémům teď i pro budoucnost.

Jak by vláda měla předejít katastrofálním dopadům na OSVČ a malé živnostníky?

Naštěstí se tak už děje. Odpouštění odvodů, kompenzace mezd, snaha zavádět kurzarbeit, finanční stimuly, odklad termínu podání daně fyzických osob a OSVČ, respektive nevymáhaná penalizace za jejich pozdní platbu, bezúročné půjčky z programu COVID, který realizuje Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB), půjčky pro drobné podnikatele od deseti tisíc korun, které chystá rovněž ČMZRB ve spolupráci s komerčními finančními institucemi, a četná další opatření už jsou v běhu. To je správná cesta.

A bude to stačit?

Důležitá je ještě jedna věc: asi ne každý, na koho pandemie ekonomicky dolehla, bude spokojen. Ale je nutné, aby centrální orgány dokázaly dohlédnout i na malé detaily svých rozhodnutí, tedy dohlédnout i na ty, pro které pomoc třeba není dostatečně rychlá či dostatečně účinná. Prostě aby existovala silná zpětná vazba směrem k účinnosti rozhodnutí.

To není v hektických dobách vždy snadné, ale je to důležité proto, že současná situace je opravdu neznámá a ojedinělá, nikdo s ní nemá dost zkušeností, rozhodnutí se přijímají za pochodu… Mělo by proto platit, že není nic špatného na tom, že se určitá rozhodnutí operativně korigují, pokud v první fázi nebyla nastavena úplně dobře. Prožíváme výjimečné časy. Bohužel.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud