Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hlasy z pražských demonstrací: Elity končí

Hlasy z pražských demonstrací: Elity končí

Jedni by nejraději přetočili hodinky zpátky před 17. listopad 1989, druzí bývají onálepkováni jako krajní pravice. Jedno je ale spojuje: konspiračním teoriím nahrávající nedůvěra v systém a přesvědčení, že možná vůbec nežijeme v opravdové demokracii. A nově i naděje, že budoucnost bude o něco lepší. „S Trumpem to bude daleko lepší. Největší napětí je pryč,“ zní svorně od obou skupin demonstrantů. A doufají i ve výsledky dalších voleb napříč Evropou. To zásadní je podle nich jisté: elity se brzy dočkají svého konce.

„Kdo z vás tady sleduje Českou televizi, ať dá ruku nahoru,“ vyzývá z pódia moderátorka na akci Demokracie nevítězí pořádané organizací Ne základnám, za přispění třeba KSČM. Pár desítek lidí, kteří se sešli na pražském Klárově – většina z nich v důchodovém věku – ruce drží sveřepě u těla. Mainstreamovým médiím nevěří. Pravdu prý člověk najde na internetu. Tam se dozví, jak svět ovládají nadnárodní podniky a instituce. Recept na zlepšení je v jejich očích jednoduchý: zastavit migraci, založit domobranu, převzít zpět kontrolu nad českými hranicemi a vzepřít se „černé díře“ v Belgii, která lidem rozkazuje, co si mají myslet.

V pražských Letenských sadech se 17. listopadu sešlo zhruba 600 lidí, aby podpořili prezidenta Miloše Zemana a vyjádřili nesouhlas s českou migrační politikouV pražských Letenských sadech se 17. listopadu sešlo zhruba 600 lidí, aby podpořili prezidenta Miloše Zemana a vyjádřili nesouhlas s českou migrační politikouautor: ČTK

„Za komunismu jsem se cítila mnohem svobodněji, a to nemluvím jen o penězích,“ rozčiluje se vitální šedesátnice. A když jí začne jeden z přihlížejících mužů oponovat, dočká se jasné reakce. „Drž hubu a běž si vybrat na americké velvyslanectví žold za ty svoje řeči,“ pouští se do něj starší muž v nepromokavém plášti. Pokud má někdo rozdílný názor, je jasné, že je za tím nějaké spiknutí. Těch nahoře. Mocných, kteří se prý na lidi podobné těm, kteří se sešli na demonstraci, dívají shora, nazývají je lůzou. Venkovem, který ničemu nerozumí. Jenže to by teď mělo skončit. Koneckonců už se to povedlo před týdnem v Americe, povzbuzují se demonstranti. Nakonec si ještě potřásají rukou. Je vidět, že velká část se vzájemně zná. Demonstrace je společenská událost. Spojuje je i placka Zeman je můj prezident, která zdobí hruď většiny z nich.

Jen taková poloviční svoboda

„Já říkám, že spokojenej nejsem, když mám Zemana za prezidenta,“ říká zvýšeným hlasem muž s transparentem v dolním konci Václavského náměstí. „Ale proč? Vy chcete toho Horáčka, co?!“ rozčiluje se druhý. Za rohem, jen pár kroků od nich právě v ten okamžik Michal Horáček, který nedávno ohlásil kandidaturu na prezidenta, opravdu stojí. Pečlivě upravený, v drahém obleku. Právě je ve vstupu do vysílání České televize.

Ještě, že ho nevidí další demonstranti, kteří se sešli v dolní části Václavského náměstí na akci Ukradená revoluce Svobody a přímé demokracie Tomia Okamury. Třeba partička mladíků v maskáčovém oblečení s českou vlajkou kolem ramen. V ruce mají pivo, další plechovky po kapsách. Do televize se podle nich dostávají pořád ti samí lidé, kterým se nedá věřit.

„Internet je výhoda dnešní doby. Já jsem zažil totalitu, kdy nebyl žádný internet. Takže bylo informační embargo. Dnes je naštěstí internet, takže k informacím se dostanete. Problém je, že spousta starších lidí nemá internet a jsou úplně odstřižení od toho, co se opravdu děje. Když se na vesnici bavím se staršími lidmi, tak na mě vyjeveně koukají,“ popisuje mi čtyřicátník v černém kabátu. Úplná svoboda podle něj v Česku není, jen taková poloviční.

„Pepa Nos moc pěkně zahrál, to stálo za to. Schválně si najděte jeho nové písničky. Má i nějaké o muslimech,“ doporučuje ještě pánu v důchodovém věku, který přišel až na závěr akce a koncert propásl. Z pódia doznívá česká hymna.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744