Hollan účtuje s Piráty v Brně. A přichází s radikálním tahem pro časy, kdy nebudou peníze | info.cz

Články odjinud

Hollan účtuje s Piráty v Brně. A přichází s radikálním tahem pro časy, kdy nebudou peníze

Hollan účtuje s Piráty v Brně. A přichází s radikálním tahem pro časy, kdy nebudou peníze
 

Bývalý aktivista, lídr Žít Brno a exnáměstek primátora Brna Matěj Hollan v obsáhlém rozhovoru hodnotí, jak město a stát zvládají pomoc kulturní sféře v čase koronavirové krize. Především na Pirátech, kteří po něm kulturu v Brně převzali, nenechává nit suchou. Piráti podle něj kultuře fatálně nerozumí, což se projevuje právě v časech krize. Mimo jiné jim vyčítá, že nechali padnout ambiciózní projekt Kreativního centra v prostorách bývalé Káznice a současně, a podle něj nesmyslně, prosadili vnik dvou nových velkých letních hudebních festivalů. V neposlední řadě přichází s poměrně radikálním nápadem, jak v Brně řešit nedostatek peněz v kultuře.

Po minulých komunálních volbách, když už bylo jasno o nové koalici, se situace jevila tak, že tě Piráti chtějí nějakým způsobem angažovat v tom smyslu, abys jim pomohl dotáhnout na kultuře věci, které jsi měl v gesci předtím jako náměstek primátora. Nakonec z toho sešlo a dnes to vypadá, že patříš mezi jejich nejostřejší kritiky, pokud jde o jejich působení na brněnské radnici. Jak to?

V letech 2014 až 2018 jsme byli s Piráty součástí jednoho klubu, na starosti jsme měli mimo jiné společně i kulturu. Následně jsme šli do voleb proti sobě a oni uspěli, my ne. Protože jsem tam s nimi ale předtím čtyři roky seděl, a kulturu po mně přebíral Mára Fišer (Marek Fišer, radní Brna pro oblast kultury za Pirátskou stranu, pozn. redakce), kterého jsem do politiky přivedl, tak jsem se s nimi domlouval, zda by neměli zájem, abych v práci na kultuře pokračoval.

Konkrétně šlo o práci na projektu Kreativního centra, který byl v ostré fázi projektování, což v danou chvíli vyžadovalo permanentní dohled. S Piráty jsme v podstatě mluvili o tom, zda nechtějí využít moje zkušenosti s tím, že bych tento projekt dotáhl. Časově to bylo specifikováno na rok 2019, kdy by se dotáhlo to nejdůležitější, a pak bych si šel po svém. Nejprve Marek Fišer tvrdil, že by to byl dobrý nápad, nakonec z toho ale vycouval. Rozešli jsme se tehdy přátelsky, nijak mu to nemám za zlé, bylo to jeho politické a manažerské rozhodnutí.

Jak ti to tehdy odůvodnil?

Byla to klasická výmluva na Roberta Kerndla (náměstek primátorky za ODS, pozn. redakce), což od té doby dělají pravidelně. „Robert to nechtěl,“ říkají standardně… Nebyla to pravda! On s tím neměl problém. Přitom je třeba mít na paměti, že ostrost sporu mezi mnou nebo Žít Brno a ODS byla pochopitelně dlouhodobá, mnohdy byla i velice osobní. Robert Kerndl proti nám útočil hodně vyhraněně, přičemž dneska paradoxně navazuje na některé projekty v sociální oblasti, které jsme nastartovali. Jako příklad mohu zmínit „mokré“ denní centrum na Vlhké pro lidi bez domova, což nyní během koronavirové krize protlačil a ukazuje se hned, že jde o velmi potřebný projekt.

Zatímco naše vztahy s ODS se nějak stabilizovaly, u Pirátů, se kterými jsme byli původně v jednom klubu, se to pokazilo. Abych ale neodbíhal od otázky, oni se prostě vymluvili na Roberta Kerndla a nakonec jsme se nedohodli. Marek Fišer sice na začátku volebního období přiznával, že k tomu přišel jako slepý k houslím, de facto to na něj poté, co to odmítla Markéta Gregorová (někdejší brněnská zastupitelka, dnes europoslankyně za Piráty – pozn. redakce), která s koalicí s ODS nesouhlasila, spadlo.

Připomenout ještě musím, že jsme Marka Fišera původně angažovali s Petrem Vokřálem (bývalý primátor Brna za ANO, pozn. redakce) jako projektového manažera Brněnských komunikací na přípravu fotbalového stadionu, ostatně s tím šel Marek do voleb v roce 2014. Proti tomu můj tehdejší kolega z klubu, dnešní náměstek primátorky za Piráty, Tomáš Koláčný, nic neměl. Takže když mi teď po sociálních sítích vzkazuje, že jsem si říkal o „trafiku“, je to dost úsměvné.

A jak tedy hodnotíš jejich počínání od voleb v roce 2018?

V uvozovkách mám nevýhodu, že mi hodně lidí z kultury, se kterými jsem navázal profesní vztahy, dává na Piráty zpětnou vazbu. Jsou lidé, kteří tvrdí, že je tady situace výrazně lepší než v jiných městech, to nijak nezpochybňuju, daleko více ohlasů ale je, že Piráti kultuře fatálně nerozumí, že v tom plavou a že se vůči lidem chovají často neuvěřitelně arogantně. Lidi od jazzu nebo „barokáře“ vyhánějí s tím, že je to nezajímá a že se tomu věnovat nechtějí.

Pokud mluvím s řediteli příspěvkových organizací, a jmenovat je nebudu, aby si na nich pak Piráti nesmlsli, tak říkají, že Marek Fišer s Tomášem Koláčným dokážou ze svých úst vypouštět hodně divné věci. A nejhůř se to projevuje teď, během koronavirové krize. Jejich neschopnost, či spíš nechuť komunikovat hned z počátku hromadně s nezřizovanou kulturní scénou je jeden aspekt. Ten druhý je strašný zmatek, který způsobili okolo velkých letních hudebních festivalů.

O co konkrétně jde?

Místo toho, aby se tady rozvíjel a budoval jeden velký pro město emblematický festival, myslím tím Maraton hudby, tak chtěli rozjet ne jeden, ale rovnou dva další nové velké letní hudební festivaly, nejspíš proto, aby tu co dva týdny v létě byla akce pro deset nebo patnáct tisíc lid? To je nesmysl. Přesto si na tom Tomáš Koláčný proti všem trval a prosadil to. Nejexaktněji lze ale neschopnost Pirátů řídit velké projekty ilustrovat na Janáčkově kulturním centru a Kreativním centru. Zejména Kreativní centrum se jejich vinou dostalo na úplně slepou kolej.

Takže tvrdíš, že jsou – pokud jde o kulturu – nekompetentní?

To, že tomu nerozumí, by nevadilo. Mnoho politiků dostalo na starosti oblast, kterou neznali, nevystudovali. I já jsem jako slepý k houslím přišel ke zdravotnictví. Ne vždy jde rozdělit gesce tak, aby všude seděl někdo, kdo tomu do hloubky rozumí. Jejich chyba spočívá v tom, že si nejsou ochotni nechat poradit, a nemyslím ode mě. Namísto toho rozhodují autoritativně, nevyužívají know how kulturní scény, teď během koronavirové krize se to ukazuje. Několik ředitelů příspěvkových organizací mi třeba řeklo, že jim od Pirátů přišel požadavek, aby v rozpočtech na příští rok seškrtali deset procent.

My jsme přitom ve volbách v roce 2014 uspěli mimo jiné díky našemu kulturnímu programu. Ostře jsme tehdy kritizovali Romana Onderku (bývalý primátor Brna za ČSSD, pozn. red.) a náměstkyni Bohuňovskou, která měla tehdy kulturu na starosti a která mimochodem teď i díky Pirátům vyhrála výběrové řízení na ředitelku jednoho domova pro seniory.

Fakt?

Ano. Ona ve svých šedesáti letech bude šéfovat jednomu z nejkvalitnějších domovů pro seniory v Brně a vedle toho dělat starostku Ivanovic. Ale zpět k období před rokem 2014. Tehdy jsme mimo jiné hodně kritizovali, že vedení města požadovalo po příspěvkových organizacích škrty deset až dvacet procent, což reálně vždycky znamenalo, že skončily v červených číslech a město muselo ztráty zpětně dokrýt. Pokud by člověk zkoumal například rozpočet Národního divadla, zjistí, že nějakých sedmdesát procent tvoří mzdové náklady, se kterými prostě nehneš. Řídí se nařízením vlády o platech ve veřejném sektoru.

A pokud se třeba v opeře hraje podle jasně daných partů, nemůžeš část lidí propustit. Na personálu tedy neušetříš. Zbývá několik desítek procent na tvorbu inscenací a na provozní výdaje. Tam, pokud chceš zachovat kvalitu a dostatečný počet premiér, možná něco málo poškrtat jde, nikdy se ale nedostaneš na deset procent z celkových nákladů. To prostě všichni vědí. No, a pokud jsem zjistil, že Piráti vytáhli požadavek, který je mimo realitu, jediné, co mě napadlo, byla otázka, ve kterém roce že jsem se to zase probudil. Proč to opakují?

Já jsem ale předminulý týden mluvil s primátorkou Markétou Vaňkovou, která mi na tuto věc řekla, že určitě nebudou chtít třeba po divadlech plošné škrty v řádu deseti, nebo dokonce patnácti procent…

Četl jsem ten rozhovor. A jsem rád, že k tomu přistupuje o poznání věcněji a kompetentněji než Piráti, od kterých ten požadavek šel divadlům. Možná primátorce někdo řekl, že když byla ODS naposledy na kultuře, tak že tam podobnými škrty žádné terno neudělala. Přitom i já chápu, že rozpočet města bude příští rok komplikovaný a nikomu to nezávidím, Brno bude mít o miliardu až miliardu a půl nižší příjmy, což bude hodně velký problém. Nepůjde to ale řešit po vzoru Miroslava Kalouska tak, že se všude škrtne třeba deset procent. Někde to zkrátka nejde.

Zrovna tak nesmyslně přistoupili k nezřizované scéně, když vypsali dotační řízení celkově za necelých pět milionů, přičemž na jednu organizaci to zastropovali částkou padesát tisíc, které ale nesmí být použity na personální náklady. Piráti totiž tvrdí, že pokud divadla nehrají, nemohou mít personální náklady na „dohodáře“, na honoráře, neboť nevykonávají činnost. Nejspíš netuší, že jsou v divadle dramaturgové, scénáristé, lidé, kteří musí i teď cvičit, hrát, zkoušet.

Je to nesmysl, nemoct čerpat tyto peníze na mzdové náklady. Oni přece musejí udržet soubory a musí ty lidi zaplatit. V parlamentu Piráti (Mikuláš Ferjenčík zejména) vyčítají vládní koalici, že zrovna tento týden v úterý definitivně zařízla ve sněmovně svými hlasy podporu pro dohodáře. No, a tady dělají totéž.

Ještě nesmyslnější je ten strop padesáti tisíc. Pokud někomu totiž chybí jenom padesát tisíc, je skoro jisté, že si tu částku dokáže obstarat po vlastní ose. I kdyby si měl půjčit od kamarádů. Možná budou v Brně tak dva případy, kdy je padesát tisíc existenční záležitost. Problém je jinde, mnohde jde o mnohasettisícové výpadky, na což Piráti původně vůbec nemysleli.

Markéta Vaňková mi ale řekla, že s těmi velkými institucemi budou vyjednávat individuálně.

Ano, protože je do toho ta kulturní scéna dotlačila. Mluvil jsem o tom s mnoha soubory, orchestry, se zástupci klubů, divadel. Celá ta scéna se obracela na vedení města, na ODS, na lidovce. Pokoušeli se jim vysvětlit, jaká je jejich situace a co potřebují. A jistě, padesát tisíc je lepší než nic, ale pokud víme, že těch peněz je a bude málo, považuju za trestuhodné tady takto rozprášit pět milionů.

A pokud nevím, kolik potřebují velké soubory, jako je Divadlo Líšeň, Divadlo Bolka Polívky, B-Side Band, Buranteatr nebo Czech Ensemnble Baroque, aby mohly město dobře reprezentovat, aby mohly pokračovat ve své činnosti, tak je nesmysl to nejdřív rozházet malým subjektům. Přesto věřím, že se na základě tlaku celé této scény peníze nakonec najdou a Brno nenechá velké soubory padnout.

V posledních dnech se situace zlepšila a vypadá to, že větší problém bude Jihomoravský kraj, kde radní pro kulturu Tomáš Soukal z ČSSD otevřeně prohlašuje, že nikdo z kultury neuvidí ani korunu. Skvělý přístup, když jste politik, který má kulturu na starosti.

Systematicky a opakovaně jsem s mnoha zástupci kulturní scény, ale také s provozovateli barů a klubů, mluvil. Mluvil jsem o tom také s ministrem kultury a již zmíněnou primátorkou Brna. Jak by podle tebe měla pomoc jednotlivým typům organizací ze strany města vypadat?

Primárně to na svých bedrech musí nést stát, který stav nouze vyhlásil a který si může peníze „vytisknout“. Stát musí vytvořit takové podmínky, aby města mohla být v dobré kondici, což Brno před krizí bylo. Ve městě bylo a je obrovské množství kulturních zařízení, gastro podniky, sportovní a společenské akce. Už teď je jisté, že se na životě ve městě projeví nižší rozpočet, o kterém jsme už mluvili.

Pokud jde o příspěvkovou kulturní scénu, která stojí přes miliardu korun ročně, je to přesně ta oblast, o kterou se musí postarat stát. Ministr kultury pro ni musí zajistit financování, protože pokud by to mělo zůstat na bedrech města, nemůže to unést. A pokud dneska tvoří kultura přes deset procent provozního rozpočtu, tak je jasné, že tam Brno bude potřebovat peníze „sekat“. Ale ne stylem, že velkým divadlům řekne, že si to musí ušetřit samy. Bude to muset dofinancovat stát, což si, myslím, Lubomír Zaorálek uvědomuje.

Pokud se do toho stát nevloží, tak Brno tyto velké instituce neudrží. Anebo, pokud by je udrželo, nechá padnout nezřizovanou scénu. Zkrátka a dobře, do kultury šlo přes miliardu korun a příští rok tam tolik nepůjde.

Pak jsou tady velké soubory, jazzové, klasické a jiná tělesa, která žijí hodně z prodeje vstupenek. Všechny musely rušit svá turné. Totéž se týká hudebních klubů, jako je třeba Fléda, Metro Music Bar, Favál nebo Kabinet Múz. Přicházejí o obrovské příjmy a mnohdy nespadají do programů ministerstva kultury. Jde dohromady o skupinu institucí, kterých není zase tolik, čítá třeba patnáct nebo dvacet položek. Město s nimi mělo být od začátku krize v kontaktu, pravidelně s nimi jednat, nikoli individuálně, ale hromadně, týden co týden s nimi řešit, aby případně vykryly to, co nevyřeší stát.

Pokud by se ukázalo, že by udržení těchto souborů město stálo stamiliony ročně, chápal bych, že je to problém. Vím ale moc dobře, že tomu tak není. Bavíme se o částkách, které jsou naprosto v intencích toho, co může město zvládnout. Do patnácti milionů. Praha dává na nezřizovanou scénu nyní v krizi o řád větší peníze.

Město má kulturní politiku, řeší dotační politiku, má nějakou strategii a cíle, a tudíž je za to politicky také odpovědné. Stejně jako třeba za sport. Jinak je tomu u restaurací, obchodů, služeb, za ně město odpovědnost nenese, přesto by jim ale mělo nějakou formou pomoct.

Jak?

Město by mělo mít na zřeteli, že fungují městotvorné partery, že obchodně žije. Znamená to, že dobře prosperuje, že zde dobře funguje turismus a že funguje podstatně lépe než před patnácti lety. Brno se obrovsky posunulo. Centrum funguje skvěle obchodně, je tady spousta gastro provozů, kaváren, klubů. A město se teď musí postarat o to, aby pokud možno velká část z nich přežila, musí vymyslet správný mix opatření finančního i nefinančního charakteru, který je pomůže zachránit. A i tady musí být opatření města doplňkem toho, co dělá stát.

A dělá to vedení města? Má k tomu aspoň nakročeno?

Myslím, že dlouho nemělo, ale starosta Brna-střed (Vojtěch Mencl z ODS, pozn. redakce) na středečním jednání zastupitelstva navrhl zřízení pracovní komise složené ze zástupců obchodů a služeb, města a dalších, která by to měla řešit. Turistické a informační centrum, (TIC – příspěvková organizace města Brna, pozn. redakce) to bude také řešit.

Ostatně pokud by se zhroutil střed, všechny turistické a marketingové strategie města by se mohly zmuchlat a hodit do koše. Pevně ale doufám, že je celá ta podnikatelská maloobchodní scéna a sektor služeb natolik vzájemně prorostlý s městem, že se to nestane. Zatím není důvod radnici kritizovat, obzvlášť pokud se ujme moderace celé debaty o tom, kudy z krize, pokud jde o maloobchodní síť a služby.

Pojďme se vrátit k tomu, co bude příští rok. A možná i ty další. Pokud Brno bude mít o miliardu nebo miliardu a půl nižší rozpočet, kde by podle tebe mělo škrtat, aby to kulturní – a nejen kulturní – subjekty ustály?

Ta částka je zhruba deset procent provozních výdajů města. A pokud by to tak skutečně dopadlo a stát by zkolaboval, selhal a Zaorálek to nevyřešil, pak by bylo k zamyšlení, zda by nebylo nejlepší jednu instituci zrušit, aby ostatní mohly udržet kvalitu a fungovat. Podle mě by to bylo lepší než všechny osekat na dřeň.

Jinak řečeno bys třeba zrušil jedno divadlo, aby ta ostatní mohla kvalitně fungovat…

Z hlediska kvality by to bylo lepší. A v kultuře je kvalita naprosto klíčová. Jistě, může proti tomu jít solidární přístup. A pokud bychom měli jistotu, že jde o to překonat jeden slabý rok, možná by se město mělo i zadlužit. Pokud by to ale měla být dlouhodobá záležitost, všechno se to bude špatně financovat, divadla budou dělat balady z hadrů. A třeba brněnská opera šla v posledních letech hodně nahoru, takže by to byla škoda.

Proto si myslím, že by prostě bylo lepší, pokud by si někdo vytáhl „černého Petra“: některá instituce by se v případě trvalého snížení příjmů města a neochotě státu převzít za velké instituce spoluodpovědnost zrušila. Třeba Centrum experimentálního divadla. Anebo muzikálová scéna v Městském divadle. Uzavření Reduty by naopak nic neřešilo, to máme spočítané. Bylo by třeba hledat velké úspory. Z opačného pohledu je ale třeba říct, že by to byl nesmysl, řada studentů uměleckých škol by neměla uplatnění, lidé by přišli o práci. Kultura je navíc navázaná na další ekonomický provoz ve městě.

Co naopak město nepotřebuje, a už jsem o tom mluvil, jsou tři velké letní hudební festivaly. Je to vzájemný kanibalismus, všichni to Pirátům omlátili o hlavu.

O jaké tři festivaly vlastně jde?

Maraton hudby, ten jsem už zmiňoval. Minulý rok tam bylo celkem asi 25 tisíc lidí. Tím myslím celkový počet diváků, kteří shlédli jednotlivé produkce, ne počet unikátních diváků, ten je u otevřeného venkovního festivalu probíhajícím po celém městě většinou bez vstupného neměřitelný. Je to už tradiční akce, která má potenciál velkého rozvoje.

Piráti ale přišli s tím, že chtějí další dva velké festivaly. Prvním je Pop Messe zaměřený na nezávislou elektro scénu. Zajímavé na tom je, že jeho organizátoři zažádali o podporu šest milionů a dostali ji v plné výši. To se zatím nikomu nepodařilo, aby hned od prvního ročníku získal kompletní požadovanou částku. Druhým velkým festivalem je Trutnoff v Brně. Aby všechny tyto akce dávaly smysl, musí se jich každé zúčastnit nějakých patnáct tisíc. A představa, že na tři letní víkendy jenom v Brně tolik diváků dorazí, je naivní.

Ty festivaly by se vzájemně požíraly, neměly by prostor ani pro propagaci, marketing by si s tím neporadil. Letos si to neověříme, protože koronavirus, pravděpodobně by to ale skončilo tak, že na všechny dorazí málo lidí a prodělají.

Pak jsou tu velké investiční kulturní projekty. Primátorka tvrdí, že těm opravdu velkým zrušení nehrozí, že chtějí všechny dokončit.

Protože nezmínila ten, který už zrušili. A to Kreativní centrum v prostorách bývalé Káznice na Cejlu. Od roku 2009 se s těmito prostory počítalo pro kreativní průmysl. Jde o komplex budov, bývalou barokní věznici, která má za sebou velice pohnutou historii. V 50. letech minulého století tam byl komunistický lágr, vězněni tam byli například básníci Jan Zahradníček nebo Zdeněk Rotrekl. Kreativní centrum se mělo stát motorem lokality, byla to ideální možná investice, jak z brněnského „bronxu“ udělat něco smysluplného.

Z městotvorného hlediska to mohla být jediná veřejná nebo kulturní instituce, která by v dané lokalitě existovala. Plán byl, že to bude Kreativní centrum, kde se každý den protočí několik stovek nebo tisíců lidí. Zrovna tak je důležité, že město od roku 2014 vlastní studii proveditelnosti, a že je to tak akorát veliké, aby tam mohl být koncertní sál, zkušebny, ateliéry, videoherní průmysl, nízkoprahové kluby pro děti.

A jak jsem už říkal, navíc to má přidanou hodnotu právě v tom, že tím objektem procházela historie. Mohly tam vznikat projekty, které by se věnovaly historickým věcem, a vedle toho moderní progresivní expozice.

Proč to současná koalice zařízla?

Mohla to být pro Brno klíčová kulturní investice, (náměstek) Koláčný mi ale před více než rokem řekl, že to pro ně není důležité. Což se také potvrdilo, ten projekt potřeboval řízení, vykašlali se na to ale takovým způsobem, že se prošvihly všechny termíny, pokud jde o podání žádosti o evropské kofinancování. Bylo to do konce dubna a „nestihlo se to“. Piráti udělali všechno pro to, aby to zabili: Nekomunikovali s projektanty, neposouvali to dopředu a úkony, které mohly trvat celkově čtyři dny, jim zabraly sedm měsíců. Zrovna teď mi došla odpověď na žádost o informace. Od Jihomoravského kraje jim přišel v rámci jednoho procesu spis v srpnu, první úkon udělalo město v prosinci a druhý v březnu. Šlo to přitom udělat ze dne na den, pokud by někdo projekt řídil.

Město tak přišlo o 300 milionů korun od státu, o investici, která měla 50procentní kofinancování, což by se obzvlášť teď v krizi hodilo. Strašné také je, že jsme ještě za Vokřála podepsali smlouvu za 37 milionů na projektování, vysoutěžené to bylo na základě mezinárodní architektonické soutěže a Piráti ji nebyli schopni dokončit. Je to jako kdyby hodili ty miliony do kanálu. Celý objekt bude fungovat jako torzo. A jde to jednoznačně za Piráty.

Je rok a půl od voleb, dva a půl roků do voleb nových. Co Žít Brno? Jak sis vyhodnotil minulý volební výsledek a jaké máte plány, pokud jde o ty příští volby?

Myslím, že není možné, aby Žít Brno šlo, natož samostatně, do dalších voleb. Náš úspěch spočíval v kouzlu okamžiku. V roce 2010 si Michal Kašpárek zaregistroval doménu sloganu, o kterém tehdejší Brno tvrdilo, že ho bude rozvíjet. Čtyři roky jsme si s tím užili spoustu srandy, pak se to přetavilo v politický projekt, který nyní pokračuje už jen na Brně-střed. Na magistrát to ale nevyšlo, přičemž propadlo přes šestnáct procent hlasů různých liberálních stran. Takže poptávka tady je, velké množství voličů nemá v zastupitelstvu zastoupení.

Tím spíš, pokud se tady už nějaký čas Pirátům přezdívá „béčko“ ODS. A nemohou se divit, když třeba přihlížejí tomu, jak je politický náměstek Pospíšil, který před volbami lezl z popelnice, jmenován tajemníkem. Podobně veselých kroků dělají více, například teď to brutální odmítnutí výsledků anonymní soutěže na kašnu na Dominikánském náměstí, protože se panu náměstkovi Koláčnému nelíbilo, že odborníci nevybrali to, co chtěl on.

Poptávka po smysluplné liberální politice tady tudíž zcela jistě bude. Já si ale fakt nemyslím, že to bude zase na mně. Musí přijít nová síla, která sjednotí propadlé hlasy a sjednotí za sebou angažovanou občanskou veřejnost. Pokud se to někomu podaří, má velkou šanci uspět.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud