Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Honba za „pachateli" minulého režimu nemá smysl. Politizace dějinám škodí, zní z ÚSTR

Honba za „pachateli" minulého režimu nemá smysl. Politizace dějinám škodí, zní z ÚSTR

Nehonit "pachatele" minulého režimu, ale zachovat si kritický odstup a kultivovat diskusi o minulosti, tak vidí hlavní poslání Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) jeho současné vedení. Ústav vznikl před deseti lety a zákon mu stanovil dvě oblasti bádání: období nesvobody v letech 1938 až 1945 a totalitní komunistickou moc mezi roky 1948 a 1989. Dnes se výzkumu věnuje v ústavu přes 60 historiků. Kromě bádání se ústav zaměřuje na popularizaci a vzdělávání, za rok jeho semináři prošlo více než 600 učitelů dějepisu.

„Výzkumných projektů máme přibližně 40," řekl ČTK náměstek ředitele ÚSTR Ondřej Matějka. Zaměřují se na anatomii moci a na to, jak se chová společnost v diktatuře. Platí to o období okupace i komunismu. Na projektech zkoumajících druhé z těchto období pracuje více historiků, kolem 35. Podle ředitele Zdeňka Hazdry to vyplývá z rozsahu tématu i z delšího období, kterou komunistická totalita pokrývala.

Jedním ze zásadních současných výzkumů jsou dějiny Státní bezpečnosti, které historikové rozdělili do tří dílů. První, vztahující se k letům 1948-1953, by měl být dokončen ještě letos. Další z chystaných publikací je Slovník vedoucích funkcionářů KSČ a na počátku příštího roku by měl vyjít slovník se jmény popravených z politických důvodů. "Máme například i projekt o udavačství jako sociální praxi. Kolega se nyní věnuje udavačství v období okupace, ale zajímavé by to bylo i pro období normalizace," zmínil další plány Matějka.

Z období komunistické diktatury se historici věnují i třetímu odboji, spolupráci StB s východoněmeckou Stasi v 70. letech nebo dopingu v komunististickém Československu. "Tuto průlomovou práci o státem podporovaném dopingu dává dohromady náš externí spolupracovník Vít Poláček. Nikde jinde než v Německu to zatím zpracováno není," řekl Matějka.

Historici ÚSTR spolupracují s Archivem bezpečnostních složek, ale také s Národním archivem a s archivy v zahraničí. Mezi nimi Hazdra zdůraznil Archiv bezpečnostní služby Ukrajiny. „Využíváme otevřenost, která nastala po událostech na Ukrajině, po Majdanu. Od té doby máme volný přístup k materiálům, které nás zajímají, co se týká perzekuce Čechoslováků na území někdejšího Sovětského svazu," uvedl. Díky spolupráci s Muzeem Slovenského národního povstání v Banské Bystrici se historici dostali i k materiálům z Ruského státního vojenského archivu.

Ústav se věnuje také vzdělávání, ročně jeho semináře absolvuje přes 600 učitelů. Pro studenty spustil tematický web k Chartě 77, připravil komiks k případu kněze Toufara a zprovoznil aplikaci HistoryLab, která umožňuje interaktivní využití dobových fotografií ve výuce. Podle Matějky vychází činnost ústavu z přesvědčení, že zabývat se dějinami totalit má smysl pro posílení demokracie. Poznání historie podle něj vyžaduje kritický odstup, politizace naopak škodí. "Tam se víří emoce a nedochází k reflexi, ale k utvrzování vlastních postojů, které jsou poté čím dál víc zjednodušující," řekl.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1