Hrozba z Ruska i kyberútoky. Je třeba uvažovat o aktualizaci bezpečnostní strategie, říká Povejšil

Export.cz

Blahoslav Hruška

EXPORT.CZ | Čtyři roky starou Bezpečnostní strategii České republiky není třeba měnit, to podstatné v ní je. Je ale třeba uvažovat o její aktualizaci, která by reflektovala svět, v němž dnes žijeme. A k tomu patří nejen obavy z ruské politiky, ale i hrozby spojené s útoky z kyberprostoru, říká Martin Povejšil, náměstek ministra zahraničí pro řízení sekce bezpečnostní a multilaterální.

„Žijeme v době, kdy se rozdíly mezi vnitřní a vnější bezpečností stírají,“ říká Martin Povejšil s tím, že bezpečnostní agenda je stále širší. Spadá pod ni mimo jiné také kybernetický prostor a nástup 5G sítí. Z nich by náměstek ministra apriorně nikoho nevylučoval. „Nevytvářejme černé seznamy potenciálních hříšníků, dělejme bílé seznamy pravidel, která jsou pro nás zásadní podmínkou, abychom nabízenou technologii používali,“ apeluje.

Česko letos oslavilo dvě výročí – dvacet let od našeho vstupu do NATO a patnáct let od doby, kdy jsme se stali členy Evropské unie. Má z hlediska bezpečnosti a strategického postavení Česka jedna instituce bez druhé smysl?

Obě členství se vzájemně doplňují, jsou to spojené nádoby. Česko potřebuje mít jistotu maximálního zapojení do evropských a transatlantických struktur. Těžko si dovedu představit, že by tomu bylo jinak. Skutečnost, že jsme nejprve vstoupili do NATO, je daná spíše technicky – stát se členy Aliance je zkrátka procesně jednodušší než vstup do EU.

K tomu je třeba dodat ještě jednu věc, na kterou se často zapomíná. Nemohli bychom se stát členy ani NATO, ani EU, pokud bychom si neuspořádali vztahy se sousedy. Tím myslím především s Německem. V tomto ohledu sehrála česko-německá deklarace z roku 1997 roli nezbytné podmínky a vstupenky do Aliance i do EU.

V Černínském paláci vedete sekci bezpečnostní a multilaterální. To je oblast, která spadá do gesce hned několika ministerstev i státních úřadů. Jaká je v tom vaše role?

Moje agenda je dvojího druhu. Mám na starosti vytváření českého přístupu, politiky – ve smyslu policy – vůči celé řadě mezinárodních či mezivládních organizací od NATO přes OSN po OBSE, spadá sem i část agendy EU. Bezpečnostní politika je ale především horizontálního rázu, prolíná se celou zahraniční politikou ve všech různých odstínech. Koordinovat tohle prostupování do jiných odborů v rámci ministerstva zahraničí je mým druhým úkolem. Také jsem v každodenním kontaktu s ostatními aktéry české bezpečnostní politiky. Jinak to ani nejde, protože žijeme v době, kdy se rozdíly mezi vnitřní a vnější bezpečností stírají.

Ukrajina – první oběť nové generace ruského válčení. Kdo další je na řadě?

sinfin.digital