Jako v 50. letech. Stát se znovu chystá připravit vyšebrodské cisterciáky o majetek | info.cz

Články odjinud

Jako v 50. letech. Stát se znovu chystá připravit vyšebrodské cisterciáky o majetek

Neuvěřitelný příběh kláštera ve Vyšším Brodě pokračuje. Vyšebrodským cisterciákům, zarytým antifašistům, kteří před válkou přijali v klášteře Edvarda Beneše a naopak do něj odmítli vpustit Adolfa Hitlera, hodlá stát sebrat i zbytek dříve vráceného majetku. A to paradoxně kvůli dekretům prezidenta, jehož postoje cisterciáci hájili.

Celý příběh silně připomíná bezpráví z padesátých let, jen v modernějším hávu. Po Lesích ČR, které už se soudně domohly vrácení 2000 hektarů lesa se na základě zjištění INFO.CZ aktuálně o slovo přihlásil i Státní pozemkový úřad. Ten žádá od cisterciáků zpět kolem 900 hektarů lesních pozemků, rybníků a polností. A důvod? Benešovy dekrety.

Vrchní soud a po něm i Nejvyšší soud ČR totiž rozhodly o tom, že vyšebrodští cisterciáci nemají nárok na restituci svého majetku, zabaveného komunisty. Vztahují se na ně dekrety prezidenta Beneše, které rozhodly o konfiskaci majetku etnických Němců, zrádců a kolaborantů. A tak cisterciácký klášter musí státu a jeho organizacím vrátit kromě samotné budovy kláštera vlastně všechno, co od něj v rámci dřívějších restitucí získal zpět.

„Ano, můžeme potvrdit, že SPÚ obnovil svá správní řízení týkající se žádosti o navrácení majetku cisterciáckému opatství ve Vyšším Brodě. Důvodem pro obnovu bylo skutečně soudní rozhodnutí ve sporu mezi cisterciáckým opatstvím a Lesy ČR,“ napsala INFO.CZ mluvčí Státního pozemkového úřadu Lenka Růžičková.

Trochu složitou formulaci lze „přeložit“ takto: Protože soudy rozhodly, že stát neměl kvůli platnosti Benešových dekretů vracet vyšebrodským cisterciákům lesy z majetku Lesů ČR, nezbývá SPÚ nic jiného než požádat, aby i jemu vrátili to, co od něj dříve dostali v restituci zpět.

„Pokud bychom to udělali, zbyla by nám už jen budova kláštera. Bez pozemkového majetku bychom ale do ní už těžko mohli investovat,“ řekl INFO.CZ převor Justin Berka, současný představený vyšebrodských cisterciáků. Klášter podal proti žádosti pozemkového úřadu žalobu, zároveň se bude u Ústavního soudu dožadovat zrušení pravomocného rozsudku Nejvyššího soudu, potvrzujícího platnost Benešových dekretů na cisterciácký majetek. Ale šance na zvrat je mizivá.

Přítel Čechů

Vrchní i Nejvyšší soud totiž pouze a jen potvrdily známou poučku „co je psáno, to je dáno“. A „dáno“ skutečně je, že majetek kláštera ve Vyšším Brodě byl konfiskován na základě Benešových dekretů. Vůbec nikdo přitom nezpochybňuje, že vyšebrodští cisterciáci nikdy nebyli kolaboranti, zrádci ani němečtí nacionalisté. Naopak. Řada z nich položila v boji proti nacismu život, další byli posláni na frontu nebo skončili v koncentračních táborech. A Benešovy dekrety na ně tedy byly uplatněny zcela protiprávně. Jenže zákon je zákon. „Soudy uznávají, že se nám stalo bezpráví. Jenže zároveň říkají, že se s tím vlastně nedá nic dělat, protože Benešovy dekrety není možné prolomit,“ stěžuje si Justin Berka.

Kdo z kritiků církevních restitucí by se teď chtěl škodolibě pousmát, měl by se podívat o více než 80 let nazpátek. Tehdy, v květnu 1937 přijíždí na návštěvu rozbouřeného Vyšebrodska, obývaného především českými Němci, prezident Edvard Beneš. Podle některých dobových záznamů ho nepozval nikdo jiný než tehdejší opat vyšebrodského kláštera Tecelin Jaksch, zvaný místními německými obyvateli pro své postoje hanlivě „přítel Čechů“. Edvard Beneš pronesl v češtině i němčině projev na náměstí ve Vyšším Brodě, v němž vyzval k národnostnímu smíření a slíbil místním Němcům řadu ústupků a výhod.

Pak už odjel do kláštera, kde byl přivítán jako první hlava státu, která místo v jeho historii navštívila. Podle dobových záznamů a popisu z knihy „President v jižních Čechách“ pronesl Beneš přípitek, v němž poděkoval cisterciákům a jmenovitě opatovi za loajalitu k republice. Také předal klášteru prezidentskou zástavu, kterou cisterciáci společně s pamětní knihou s podpisem prezidenta později ukryli před nacisty do skrýše v budově fary.

Beneš dovnitř, Hitler ven

O více než rok poté ukázalo vedení kláštera, že „to, co je dovoleno Benešovi, není dovoleno Hitlerovi“. Když po Mnichovské dohodě a zabrání Sudet přijel v říjnu 1938 Adolf Hitler do jižních Čech, chtěl mimo jiné navštívit i vyšebrodský klášter. Jenže jeho brány před ním zůstaly díky neuvěřitelné odvaze cisterciáků zavřené. To byl podle některých dobových výpovědí i důvod toho, proč Hitler oproti původnímu plánu nevečeřel ve Vyšším Brodě, ale po výjezdu na horu Kleť odjel na večeři do Chvalšin.

Odezva ale na sebe nenechala dlouho čekat. Vyšebrodský klášter byl začátkem dubna 1941 pro „nepřátelský poměr k Říši“ zrušen a jeho majetek zabaven. Pro opata Jaksche stejně jako pro dalších pět členů řádů si přišlo gestapo, jeden řádový kněz byl v Dachau umučen k smrti. Jaksch po krátkém vězení v Linci strávil zbytek války v Tišnově. Vyšebrodský klášter po celou válku nacisté využívali jako skladiště uměleckých předmětů ukradených v celé Evropě.

Po osvobození Československa se ale cisterciáci příliš velké vděčnosti za loajalitu k republice nedočkali. Už v roce 1946 ministerstvo vnitra rozhodlo o konfiskaci zemědělského majetku kláštera, který jak doslova napsalo: „lze považovati za zrádce a nepřítele Čs. Republiky.“ Citace pochází z oficiálního dokumentu, zveřejněného na stránkách cisterciáků. O rok později ale Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil s tím, že šlo o byrokratický omyl.

Prolomení Benešových dekretů?

Cisterciáci ale o majetek stejně přišli. Krátce po únorovém puči jim komunisté v březnu 1948 lesy, polnosti a rybníky přece jen sebrali. A to právě se zdůvodněním, že se na ně vztahují Benešovy dekrety. Těžce nemocný prezident Edvard Beneš umírá o půl roku později. Prakticky ve stejnou dobu prchá opat Jaksch před komunistickou perzekucí do Rakouska, další řeholní bratři, jako třeba páter Xaver, skončili po násilném obsazení kláštera v komunistických pracovních lágrech.

Po sametové revoluci stát cisterciákům vrátil budovu kláštera, dalších 25 let ale trvalo vrácení klášterních lesů, polí, rybníků a totálně zdevastované budovy bývalého klášterního pivovaru. Cisterciáci za první republiky patřili k nejvýznamnějším hospodářům v kraji, mimo jiné vybudovali i první železnici mezi Vyšším Brodem a Lipnem.

O všechen vrácený majetek teď tedy mají přijít znovu. „Snažíme se marně přesvědčit stát, že Benešovy dekrety na nás nikdy neměly být uplatněny, bylo to porušení dokonce i těch komunistických zákonů,“ tvrdí převor Justin. Pokud klášter neuspěje u Ústavního soudu, nezbude podle něj nic jiného než se obrátit na Evropský soud.

Z pohledu české justice a ochrany zájmů států je ale snaha neumožnit prolomení Benešových dekretů zřejmě pochopitelná. Pokud by se vyhovělo cisterciákům, určitě by se našly i další případy, kdy dekrety prezidenta Beneše dopadly na jednotlivce a organizace aktivně vystupující proti nacismu. A otázkou zůstává, co by otevření téhle „pandořiny skříňky“ 75 let po konci války mohlo vyvolat.

Přiznání státu, že cisterciákům neměl být nikdy konfiskován majetek na základě Benešových dekretů, by vyžadovalo od státních i justičních orgánů velkou odvahu. Určitě ale zdaleka ne takovou, jako měli cisterciáci, když v květnu 1937 ve zfanatizovaných Sudetech otevřeli dokořán bránu Edvardu Benešovi, zatímco pro muže jménem Adolf Hitler zůstala zavřená.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud