Jeden z lídrů studentské stávky za klima: Změnit musíme vše, jinak se rozlučme s budoucností | info.cz

Články odjinud

Jeden z lídrů studentské stávky za klima: Změnit musíme vše, jinak se rozlučme s budoucností

Už podruhé v krátké době vyšli v pátek studenti do ulic. Po politicích požadují soubor konkrétních opatření, která napomohou vyřešit aktuální klimatické hrozby. A podle jednoho z jejich lídrů Petra Doubravského se nehodlají spokojit s polovičatými návrhy. „Ten problém je totiž černobílý. Buď přestaneme produkovat emise skleníkových plynů, změníme systém, anebo se můžeme rozloučit s naší budoucností. Nic mezitím neexistuje, tudíž zde není prostor pro kompromisy,“ říká Doubravský v rozhovoru pro INFO.CZ.

Dnes jste už podruhé v krátké době vyšli do ulic. Jak dlouho plánujete kvůli změnám klimatu takto protestovat?

Tak dlouho, jak bude třeba.

A jak dlouho to bude třeba?

Dokud se nezačne něco měnit, dokud neodvrátíme klimatickou krizi.


A myslíte si, že toho lze dosáhnout stávkami a protestními pochody?

Té finální změny určitě nedosáhnou studentské stávky. K tomu je potřeba politická akce a konkrétní politická opatření, která povedou například ke snížení emisí. A samozřejmě je potřeba, aby se k nám přidaly další společenské skupiny a zájmové organizace.

A děje se to? Navazujete kontakty s jinými organizacemi?

Jistě. Navazujeme rozličné kontakty a pomáháme jiným skupinám k sebeorganizaci. Příští týden se například uskuteční pochod rodičů za klima. Organizovat se také začali studenti vysokých škol. Například na UMPRUMu se teď každé pondělí pořádají debaty a přednášky o klimatických změnách. Děje se toho víc, navíc už předtím, než jsme začali stávkovat, tady působilo několik organizací a hnutí, které se změnám klimatu věnují.

Kolik vás vlastně nyní po celé zemi je? Myslím tím studentů, kteří se hlásí k vaší iniciativě.

Jde to těžko odhadnout. První stávky se zúčastnilo okolo deseti tisíc studentů. Do samotného chodu organizace se zapojuje okolo tří stovek lidí. Důležité je ale všechno, od psaní různých textů, pořádání debat, organizování stávek až po roznášení letáků.

Dřív nebo později, jak budete bobtnat, budete nepochybně čelit problému, jak si zachovat jednotu v cílech i strategii. Bude vám hrozit drolení a podobné tendence. Jak vlastně vnitřně fungujete?

Fungujeme v rámci lokálních skupin. V každém městě, kde se stávkuje, se studenti schází, a řeší, co konkrétně podniknou. Organizujeme se ale také celorepublikově, máme videokonference, během kterých řešíme organizační věci, plány do příštích dnů, vzájemnou koordinaci a podobně. A je fakt, že organizovat se a být jednotní v tak velké skupině je složité. Ono to ale bylo složité od začátku, vždyť jsme byli nejdřív asi tři a během pouhých dvou měsíců nás bylo asi 250. Všichni si ale uvědomujeme, že v jednotě je síla, že je třeba umět uvnitř hledat konsensus a být občas i trpěliví.

Pokud jste v úvodu říkal, že budete stávkovat do té doby, než se začnou přijímat konkrétní opatření, která považujete za ta nejpalčivější? Co vlastně po politické reprezentaci požadujete?

Je toho hodně. Primárně by ale politici měli přijmout odpovědnost za změny klimatu. A měli by si jasně stanovit, kdy a co chtějí dělat. Požadujeme po nich jasné kroky, některé lze realizovat za několik let, jiné ale hned.

Například?

Už teď můžeme říct, kdy se vzdáme fosilní energie a přestaneme spalovat uhlí. Zároveň můžeme naplánovat zavření nejšpinavějších a nejškodlivějších uhelných elektráren.

A existuje jedna věc, která by vás vedla k tomu, že byste v protestech nepokračovali?

Ne. S jedním opatřením se zcela jistě nespokojíme. Protože pokud chceme vyřešit klimatickou krizi, změnit se musí úplně všechno.

Jinak řečeno: pokud se úplně všechno nezmění, budete v protestech pokračovat.

Přesně tak. Ten problém je totiž černobílý. Tady se nelze spokojit s nějakým polovičatým řešením. Buď přestaneme produkovat emise skleníkových plynů, změníme systém, anebo se můžeme rozloučit s naší budoucností. Nic mezitím neexistuje, tudíž zde není prostor pro kompromisy.

Komunikujete tedy již s politiky?

Napřímo zatím ne. Pravda ale je, že Poslanecká sněmovna po naší minulé stávce změny klimatu řešila. Dopadlo to ale dost nešťastně. Mezitím tam byly dva návrhy, aby se změny klimatu zařadily do programu, ani jednou to ale neprošlo. Osobně jsem byl pozvaný také do jednoho diskusního panelu s ministrem Brabcem. On ale nedorazil, zatím jsme se tedy nepotkali.

Ptám se proto, že jsem zaregistroval varování vašich starších kolegů v tom smyslu, abyste se nenechali obalamutit nějakým planým slibem politiků a podobně…

Stát se to určitě může. My ale od začátku říkáme, že se musí změnit úplně všechno. Opravdu se nespokojíme s jedním nebo dvěma opatřeními, protože klimatickou krizi nevyřeší. Zrovna tak moc dobře víme, že politici mají ve zvyku především předstírat, že se něco děje, reálně ale nedělají nic.

To mi nahráváte: pokud na vaše protesty aspoň nějak reagovala sněmovna, tak exekutiva mlčí. Anebo mi něco uniklo a vláda Andreje Babiše koná?

Vláda nereagovala vůbec. Ministr Brabec pouze po první stávce v Otázkách Václava Moravce lehce něco zmínil. Sliboval tam, že se zasadí o vznik uhelné komise, zároveň studentské stávky tak trochu alibisticky podpořil. Žádný konkrétní krok ale vláda České republiky neučinila.

Faktem ale je, že se zatím těšíte relativní přízní médií. Jak dlouho myslíte, že to může pokračovat?

Těžko to lze předpovídat. Určitě to bude v nějakých vlnách. Pokud se ale změny klimatu stanou součástí mainstreamu, pokud to téma bude běžnou agendou každého slušného média, už to samo o sobě pro nás bude taková malá výhra.

Podle některých vědců, a je jich čím dál víc, máme na to, abychom zachovali svět alespoň v přibližně stejném stavu, jak ho známe dnes, jedenáct nebo dvanáct let. Vy sám tvrdíte, že některá opatření nelze zavést hned, že je potřeba je naplánovat. Není tedy svým způsobem už vlastně pozdě?

Ještě není pozdě, i když brzo už být může. Z vědeckých studií vyplývá, že pokud máme předejít oteplení o 1,5 stupně, což je ta kritická hranice, tak nesmíme následujících jedenáct let produkovat tolik emisí skleníkových plynů, jako doposud. A určitě je lepší začít snižovat emise hned a postupně, než abychom pak museli prakticky naráz vypnout všechny elektrárny. Ve vlastním zájmu bychom měli co nejdříve začít s postupnou transformací na bezuhlíkovou ekonomiku.

Pokud jsme hovořili o tom, že si téma musí osvojit politici, zajímá mě, jak hodnotíte debakl zelených v minulých volbách? Jak si vysvětlujete, že v čase klimatické změny u voličů propadne strana, která dané téma dlouhodobě brala za své?

Já si myslím, že v roce 2017, kdy byly sněmovní volby, změny klimatu ještě tolik nerezonovaly. Lehce pozitivní ale je, že agendu týkající se změn klimatu postupně začínají přebírat i jiné strany.

Otázka je, zda se toho současná politická reprezentace nezmocňuje pouze na verbální rovině. Jinak řečeno, je otázka, zda bude mít například vláda odvahu ke konkrétním opatřením.

Tak je to klasický rozdíl mezi tím, co politické strany říkají, a co reálně dělají. I současné vládní strany před volbami leccos – pokud jde o životní prostředí – slibovaly, ale dnes to nedělají…

Čím si to vysvětlujete?

Myslím, že se bojí, že by to poškodilo jejich popularitu. Navíc je většina z nás naučená řešit menší a jednodušší problémy. Toto si ale vyžaduje systémové změny. A pravda také je, že jsou tady fosilní korporace, které investují nemalé peníze do své propagace. Snaží se blokovat klimatickou politiku, samozřejmě působí také na veřejné mínění. Například před naší první stávkou píárista obesílal novináře a sháněl někoho, kdo o nás napíše něco negativního. Stojíme tudíž proti někomu, kdo má peníze, a kdo má v této zemi peníze, má také moc.

Logická otázka na závěr: přemýšlel někdo z vás, že byste se v budoucnu politicky angažovali? Myslím stranicko-politicky…

Zatím jsme o ničem takovém nemluvili.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud