Jestli pojede autobus? Zavolejte si ráno. Jak nízké platy řidičů ničí český venkov

Robert Malecký

Doufám za vás, že autobus je jen zpožděný,“ říká milý hlas paní na informační lince litoměřického dopravce. Ale naděje trvá jen chvilku. „Tak ten má dnes bohužel výpadek. Zase z personálních důvodů, že není na lince řidič.“ Situace, kterou lidé v určitých oblastech na Litoměřicku zažívají prakticky denně. Čekají na autobus, ten nepřijede. Dál už je dostat se do práce nebo třeba na nákup jen na jejich vlastních silách. Na veřejnou dopravu tady posledních několik měsíců spoléhat nelze.

Stojím na návsi v Kalovicích, malé vsi na okraji litoměřického okresu.

Bývalý bramborářský kraj na pomezí Litoměřicka, Mělnicka a Českolipska to s veřejnou dopravou neměl nikdy jednoduché. Byly doby – to bylo v 70. a 80. letech minulého století – kdy se sem třeba z Prahy bylo možné dostat vlastně jen dálkovými autobusy na lince Praha – Děčín, které zapomenutým krajem zvaný Český Texas projížděly.

Jenže pak dopravci utlumili spoje, které jezdily souběžně po obsluhovaných železničních tratích. A trasa Praha – Děčín patří na železnici k těm vytíženým. Čili na kraj kolem Úštěka, hojně navštěvovaný třeba trampy mířícími do pískovcových skal Roverských hor a části Kokořínska, se zase zapomnělo.

Náprava přišla před pár lety, kdy se Ústecký kraj dohodl se společností Busline (dnes TD BUS). Obslužnost se významně zlepšila – z jednoho spoje bylo několik denně. Lidem, kteří z Úštěcka míří za prací třeba do Prahy, se najednou naskytla možnost dostat se na koridorovou trať z Ústí nad Labem do Prahy ve Hněvicích – a mnozí to začali využívat.

Jsme xenofobní vůči stáří, nebuďte morousové, dožijete se vyššího věku, říká Holmerová

sinfin.digital