K problémům minulosti nejsem slepej ani hluchej. Ale český sport narovnám, říká Hnilička | info.cz

Články odjinud

K problémům minulosti nejsem slepej ani hluchej. Ale český sport narovnám, říká Hnilička

Už od příštího roku bude Národní sportovní agentura rozdělovat miliardy korun českému sportu. Její šéf Milan Hnilička ujišťuje, že transparentnost bude jedním ze stěžejních kritérií. A to přesto, že si mezi poradce zvolil například i obviněného šéfa České unie sportu Miroslava Janstu. „Chápu, že v minulosti tam byly nějaké problémy, nejsem ani slepej, ani hluchej. Moje mise je ale narovnat český sport,“ tvrdí Hnilička v rozhovoru pro INFO.CZ.

Národní sportovní agentura najíždí do plného provozu. Jak se připravuje na svůj hlavní úkol – rozdělování peněz?

Nyní nabíráme nové zaměstnance a vypisujeme výběrová řízení na volné pozice, lidí nám postupně přibývá. Během roku by nás mělo být přes 40, příští rok pak 60. Kromě toho jsme se nově přestěhovali do nového sídla.

Co se týče investiční programů, ty máme připravené, na konci měsíce je budeme řešit s ministerstvem financí. Nyní se soustředíme na neinvestiční programy, kde chceme primárně navázat na ty věci, které jsou nyní na MŠMT.

Kromě toho intenzivně komunikujeme s MŠMT ohledně rejstříku sportovců, trenérů a sportovišť, který k nám do Agentury přechází v červnu. Nyní jsme ve fázi, kdy na základě nedostatků vyplývajících z toho rejstříku připravujeme metodický pokyn pro sportovní prostředí.

Jaké nedostatky tam vidíte?

Hlavně nejasnosti po formální stránce. Občas je něco špatně ve stanovách, chybí statutární zástupce, takže o dotace ve finále třeba žádá někdo jiný, než kdo by měl. Proto komunikujeme se sportovními organizacemi, aby si to vyčistily. S vyčištěným rejstříkem budou dotace procesovat rychleji.

Budete klást větší priority na investice, nebo na provoz?

Podstatné je pochopitelně obojí. Z mého pohledu je sport silně podfinancovaná oblast a vidět je to jak na nedostatečném financování trenérů i pro nejmladší věkové kategorie, tak na nedostatečné infrastruktuře. U té infrastruktury ale osobně vidím významnější problémy, takže jakékoliv navýšení, které do sportovních peněz v příštích letech potenciálně přijde, půjde minimálně ze 70 procent právě do infrastruktury, tedy do investičních peněz.

Nějaké tyto projekty jsou zmíněny v – poměrně obecném – Národním investičním plánu. Komunikujete s panem premiérem o nějakých prioritách? Zatím to vypadá na spoustu nových zimních stadionů.

S panem Babišem komunikujeme v poslední době velmi často. Co se týče Národního investičního plánu za sport, tak jsme vycházeli z informací od svazů. A jako jeden z prvních, kdo si zpracoval svůj rozvojový plán, byl hokejový svaz, proto se do Národního investičního plánu dostalo více zimních stadionů. Ale předseda Fotbalové asociace ČR (FAČR) Martin Malík mi nyní potvrdil, že podobný plán si připravuje i fotbal. Osobně si ale myslím, že fotbal bude primárně těžit z programu Kabina.

To je projekt pro malá města do tří tisíc obyvatel.

Ano, přesně tak. Je to investiční projekt s limitem půl milionu korun, který podle mých zkušeností v českém sportovním prostředí chyběl. Když jsem v posledních letech objížděl právě sportoviště takových malých obcí, bylo mi jasné, že na tuhle oblast nebylo v dotačních programech dostatečně myšleno. Starostové často požadují jen třeba sto, dvě stě tisíc korun na rekonstrukci kabin, na nové lavičky, záchody, sprchy. Navíc, na těch vesnicích jsou za půl milionu schopní často svépomocí udělat práci, která by na velkém městě měla cenu třeba pět milionů.

STRUNC! Rozhovor s Milanem Hniličkou autor: INFO.CZ

Jak to vypadá s tím mírně zprofanovaným stadionem pro Martinu Sáblíkovou?

Já osobně věřím tomu, že stadion bude, ale musí jít primárně o iniciativu od patřičného svazu, ne od nás. Nyní je situace taková, že sice máme požadavek na místo, kde by měl stadion stát, jenže to nám nedává ekonomický smysl. Zmiňují se lokality jako Pardubicko nebo Hlinsko, jenže to je pro mě problém – starosta města, kde bude stadion vybudovaný, by neměl peníze na provoz, kapacita by podle všeho byla nevyužitá…

Takže?

Ta rovnice je stejná pro všechny sportoviště. Musí se zajistit finance pořizovací i provozní, navíc i vedení svazu si je vědomé toho, že ten stadion nebude přímo pro Martinu – i když by to bylo fajn – a že se tak spíše bavíme o multifunkční aréně.

Kde by vám osobně taková aréna dávala smysl?

Ve velkém městě, kde bude využitá a kde její provozní financování nebude problém. Co mám informace, tak na stole byla nabídka z Brna, což mi přijde logické. Představit bych si ji dokázal i v dalších velkých městech: Praze, Ostravě nebo Plzni.

Aréna nebude zadarmo, i proto prosazujete, aby se peníze na sport postupně zvýšily ze současných asi osmi miliard na přibližně 14 miliard. Když ale chcete někde přidat, musíte i někde ubrat. Kde byste ubíral vy?

To je těžké. Školství taky našlo peníze na učitele. A já si hrozně moc vážím učitelů, doktorů… obecně autorit, které jsou důležité pro náš život. Podle mě jsou sportovní trenéři zrovna takové autority. Rozdělování peněz z rozpočtu reflektuje vládní priority. Pokud vláda uzná, že sport je tu i jako prevence pro zdraví, a že když dáme více peněz na sport nyní, nebudeme muset tolik dotovat zdravotnictví v budoucnu, budu rád. Já si myslím, že si to vláda uvědomuje. A kromě státního rozpočtu tady máme ještě vícezdrojové financování – pojišťovny mají spoustu peněz a přemýšlejí co s nimi, jsou zde soukromé subjekty, s nimiž se můžeme do budoucna bavit o nějakých iniciativách…

Jak to myslíte?

Například v rámci daňových úlev pro firmy, které budou investovat v rámci svých CSR projektů do sportu. Jako to mají třeba v Maďarsku. Nyní to sice není na pořadu dne, ale je to jistě možnost do budoucna.

Vy osobně byste takový systém preferoval?

Mně by se to líbilo. Už kdysi jsme se o tom bavili s panem premiérem a ministryní financí. Nakonec jsme od toho ale trochu ustoupili, protože se tehdy primárně řešil vznik Národní sportovní agentury a její fungování. Určitě to je ale téma, ke kterému se ještě vrátíme. Na druhé straně chápu i pozici ministerstva financí, že je nutné si uvědomit, že každé takové zvýhodňování v rámci daňových úlev zkrátka preferuje jednu zájmovou oblast na úkor oblasti jiné. Někomu seberete, někomu přidáte. Ale tím se jenom vracíme k těm vládním prioritám.

Národní sportovní rada

Jaký byl klíč, podle kterého jste vybíral poradce do svého poradního orgánu, do Národní sportovní rady?

Primárně jsem vybíral podle lidí, se kterými jsem přicházel do kontaktu a které jsem bral jako velké profesionály v době, kdy jsem fungoval jako vládní zmocněnec pro sport. Vycházel jsem z toho, s kým jsem tehdy v různých oblastech spolupracoval, kdo se mi jevil jako schopný profesionál se zájmem o s sport. A pochopitelně jsem nyní chtěl, aby všechny důležité oblasti sportu měly v radě svého zástupce.

Jak bude rada reálně fungovat? Bude se tu všech 27 sportovců a politiků třeba jednou měsíčně potkávat u stolu?

My si tu mravenčí práci musíme udělat tady na agentuře, pak to předložíme k připomínkování té radě, aby se za svoje oblasti každý vyjádřil, případně bude diskuse na širokém plénu. Potřebujeme si také nastavit, jakým směrem jako agentura půjdeme, což je rovněž něco, v čem může být rada nápomocná. Rada bude také reflektovat kroky agentury, proto je užitečné mít tam lidi ze sportovního prostředí – právě jich se to totiž týká.

V čem je tedy dobré to, že tam máte – především koaliční – politiky?

Zase tolik jich tam není. Jde jen o lidi, se kterými jsem historicky spolupracoval a díky tomu jsem poznal, že chtějí českému sportu pomoci. Často fungovali jako političtí ambasadoři vznikající agentury ve Sněmovně, pomáhali ostatním zákonodárcům vysvětlovat její smysl. A nebudeme si nic nalhávat, Poslanecká sněmovna je pro sport důležitý faktor, vzniká tam legislativa, která se sportovního prostředí týká a to je jeden z důvodů, proč v té poradní radě několik politiků je.

Mířil jsem spíše k té odborné stránce, v jaké oblasti je jejich expertiza, s čím vám budou radit.

Souvisí to s jejich rolí. Ti lidé mohou proklamovat podporu sportu ve Sněmovně, shánět podporu. Nyní se začíná rozjíždět debata o novém sportovním zákoně, který sice naléhavě potřebujeme, ale k němuž vedou alespoň dva roky kulatých stolů a diskusí o tom, co přesně by ten zákon měl zahrnovat. K tomu nás čekají některé zákony, které s různými sporty souvisejí – vodní zákon, nějaká legislativa pro střelce – a o tom všem se bude jednat ve Sněmovně. Proto je prospěšné, aby tam bylo nějaké zastoupení poslanců, kteří pak budou moci fungovat jako ambasadoři agentury, tlumočit její postoje a zájmy.

Nebylo by proto vhodné, aby tam byli například i zástupci opozice?

Za opozici tam je pan Stanislav Juránek z KDU-ČSL. Ale nechápejte tu radu jako nějaké předsednictvo českého sportu. Je to jen poradní orgán předsedy agentury, který je zodpovědný za to, že český sport půjde správným směrem. Pokud to tak nebude, tak ve své roli nemá předseda co pohledávat.

Hovořili jsme tu o transparentnosti, přesto je členem poradního orgánu obviněný předseda České unie sportu pan Miroslav Jansta, nebo předseda obviněné Fotbalové asociace ČR pan Martin Malík. Není to proti duchu té transparentnosti? 

Já ctím presumpci neviny, nikdo z těch fyzických či právnických osob není odsouzený. Navíc v dnešní době je velmi jednoduché podat na kohokoliv trestní oznámení…

Je však otázka, zda v případě veřejně exponovaných osob neuplatňovat vyšší standardy.

Pan Jansta je předsedou České unie sportu, jedné z největších zastřešujících sportovních organizací v zemi. Chápu, že v minulosti tam byly nějaké problémy, nejsem ani slepej, ani hluchej. Já ale přicházím s tím, že chceme nastavit a zprůhlednit pravidla financování ve sportu. A s lidmi, kteří v té radě sedí, jsme v tomto zajedno.

Pan Malík za fotbal je podle mě profesionál. Je nám jasné, že fotbal má své problémy, které si musí vyřešit, ale nám jde především o to, abychom si pohlídali veřejné peníze, které tam dáváme. Musí být jasné, že ty peníze skutečně skončí rozvoji a na trenérech. Já ale věřím tomu, že to pan Malík chce táhnout správným směrem.

Co vás vede k tomu, že si myslíte, že budete vést sportovní rejstřík lépe a efektivněji než MŠMT?

Na odboru sportu na MŠMT na rejstříku pracovali dva externí IT odborníci, my k tomu máme samostatné IT oddělení. Podstatné je i to, jak dnes komunikujeme s kluby, aby si upravily ty formální detaily – stanovy, statutární zástupce. Celý úspěch je v detailech a Národní sportovní agentura vznikla pro to, aby se těmi detaily zabývala.

Máte – kromě vámi zmiňovaného rejstříku – naplánované další dohledové mechanismy, že peníze skutečně skončí tam, kde mají?

Samozřejmě to není jenom o rejstříku. Máme vlastní dohledové oddělení, které ještě musíme posílit, abychom lépe dokázali kontrolovat efektivitu vynaložených peněz. To je pro mě naprosto zásadní, v poslední době se nedařilo kontrolovat prostředky úplně do detailu.

Sportovní prostředí je ale v tomto ohledu poměrně specifické – a proto si to musíme vydiskutovat i na radě – my nechceme, aby se stalo to, co tu bylo historicky, tedy že jeden sport soutěžil s tím druhým o člena. Tahali si malé děti z fotbalu na hokej a z hokeje na tenis a ve finále to bylo pro sport velmi škodlivé. Jenže nyní může být jeden člověk legálně zapsaný až v šesti sportovních organizacích a všechny na něj mohou brát peníze, což svádí k nepřehlednostem. Musíme to prodiskutovat na radě a pokusit se nějak napravit, pořád ale musíme mít na mysli náš hlavní cíl – tedy že potřebujeme dostat kvalitní trenéry k dětem a potřebujeme v nich znovu probudit chuť sportovat – aniž bychom jim brali jejich iPady a iPhony. Musíme v nich znovu vzbudit radost z pohybu.

Možná by pomohlo další Nagano.

Jenže další Nagano nevyhrajeme, pokud děti nezačnou milovat pohyb. Jakýkoliv pohyb. A to se neděje. V současné době jsme na tom tak špatně, že děti tloustnou, neudělají ani kotrmelec, tělocvikáři s nimi mají problém. Tím pádem se pro svazy snižuje potenciální členská základna a sport trpí.

Jak zvládáte funkci poslance a ředitele agentury?

Pracuji 14 hodin denně, nemám na výběr.

Tak to jste skoro jako pan ministr Havlíček. Ten prý pracuje 16 hodin.

Tam ještě nejsem. Mě ale ta práce baví, jinak bych ji nedělal. Měl jsem historicky štěstí, že jsem dělal to, co mě bavilo a že jsem dokázal zajistit sebe i rodinu. Nyní mám před sebou zatím největší úkol – jsem zakousnutej do agentury a věřím, že se nám ve spolupráci se svazy podaří české sportovní prostředí narovnat.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud