Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kajínkův návrat bude těžký. Když ho zavřeli, stálo pivo šest korun a internet byl v plenkách

Kajínkův návrat bude těžký. Když ho zavřeli, stálo pivo šest korun a internet byl v plenkách

Naposledy byl na svobodě v roce 1994. V té době byla Česká republika mladým státem, pivo stálo šest korun a o facebooku nebo tabletech nikdo nesnil ani v nejdivočejších snech. Nyní se na doživotí odsouzený vrah Jiří Kajínek dostane opět na svobodu – prezident Miloš Zeman řekl, že ho omilostní. Jaký bude jeho střet s dnešní realitou, novými technologiemi a úřady?

Jiří Kajínek měl v roce 1994 za sebou bohatou kriminální minulost zlodějíčka, který se vloupával do chat a bytů. Na začátku 90. let na něj ale padlo mnohem závažnější obvinění z vraždy podnikatele Štefana Jandy a jeho bodyguarda Juliána Pokoše, které několika ranami zastřelil 30. května 1993 u plzeňské věznice Bory. Policie ho zatkla v únoru 1994 a díky svědectví přeživšího svědka Vojtěcha Pokoše dostal Kajínek doživotí. Ve vězení je už 23 let, pokud nepočítáme měsíc a půl v roce 2000, když byl na útěku.

Miloš Zeman byl v roce 1994 předsedou ČSSD a právě se radoval z narození dcery Kateřiny. Nyní potvrdil, že chce Kajínkovi udělit milost.

Jaký bude ale případný Kajínkův návrat na svobodu? Prožít více než čtvrtinu průměrné délky života za mřížemi člověka bezpochyby poznamená. Izolace od okolního světa může velice zkomplikovat návrat do běžného života. „Záleží také na tom, jak dlouho jsou vězni ve výkonu trestu a zda jsou v kontaktu s rodinou. Ti, kteří jsou v úzkém kontaktu s blízkými, setkávají se s nimi v rámci možných návštěv a mají se po propuštění kam vrátit, tak se aklimatizují snáze a žít znovu život na svobodě pro ně může být jednodušší,“ vysvětluje pro INFO.CZ mluvčí Vězeňské služby ČR Petra Kučerová.

720p 480p 360p 240p
Kajínkova cesta na svobodu

To, že vězni už nebrání ve výhledu na slunce mříže, je bezesporu největší osobní změnou, která pro propuštění nastane. Komplikace ale přinášejí i obyčejné úkony a povinnosti, které jsou nutné pro zapojení se do běžného života.

Vězni před propuštěním procházejí „školením“

V roce 1994, když Kajínek nastoupil do vazby, se k internetu dalo připojit jen pomocí kabelu, řidiči nezískávali za špatnou jízdu body a na hranicích se ukazovaly pasy. Přestože Kajínek údajně rád čte noviny a sleduje televizi, od běžných reálií byl za zdmi vězení úplně odtržený. Vězeňská služba se lidem jako on snaží po propuštění a při návratu do života pomoci.

„Odsouzení procházejí takzvaným výstupním oddělením, kde je připravujeme na život na svobodě a seznamujeme je s tím, jak si zařídit věci na úřadech a podobně,“ ujišťuje Kučerová, která doplňuje, že podobným zaškolením prochází jen vězni, kteří jsou za mřížemi delší dobu a které čeká návrat do výrazně jiného světa.

Seděl jsi? To máš smůlu, slýchají odsouzení při hledání práce

Přestože někteří z vězňů pracují už při výkonu trestu, pro část z nich je teprve propuštění na svobodu skutečným opětovným návratem do pracovního procesu. A zaměstnavatelé na ně bohužel většinou nečekají s otevřenou náručí. „Návrat lidí s trestní minulostí do běžného života nebývá vždy jednoduchý. Zaměstnavatelé se často obávají takového člověka přijmout a ten se pak dostává do začarovaného kruhu. Protože nemá práci, nemá ani příjem a potřebuje peníze. Výsledkem pak může být další trestná činnost,“ uvádí pro INFO.CZ mluvčí Úřadu práce Kateřina Beránková.

Úřad se ale snaží bývalým vězňům cestu na svobodu usnadnit a zajímá se o ně už v době, kdy ještě sedí za mřížemi. „Úřad práce jim například nabízí některé z široké nabídky rekvalifikačních kurzů. Klienti se dozvědí, jaké jsou jejich možnosti uplatnění na trhu práce či informace z oblasti nepojistných dávek. Úřad práce také spolupracuje s neziskovými organizacemi nebo přímo vězeňskou službou, probační a mediační službou v řadě míst České republiky. Spolupráce tkví ve vytipování vhodných uchazečů a zájemců o zaměstnání a následné oslovení zaměstnavatelů s nabídkou spolupráce a finanční podpory v případě, že takového člověka zaměstnají,“ doplňuje Beránková způsoby, jak se stát snaží motivovat firmy, aby lidi s kriminální minulostí přijaly.

Nácvik rizikových situací učí, jak se chovat při setkání s bývalými kumpány

Kromě nácviku praktických dovedností je ale potřeba myslet i na to, že vězeň se mohl za léta strávená ve vězení změnit psychicky. Lépe řečeno odvykl běžným interakcím a i obyčejný kontakt s jinými lidmi ho může dostat do problémů. Právě z těchto důvodů trénuje vězeňská služba s odsouzenými i rizikové situace.

„Ve věznicích jsou zřízena takzvaná výstupní oddělení, do nichž se přiměřenou dobu před očekávaným skončením výkonu trestu zařazují odsouzení s delšími tresty, a také odsouzení, jimž je třeba pomáhat, aby byli po propuštění schopni vést soběstačný život. Na takových odděleních si odsouzení, kteří si plní všechno, co jim bylo uloženo, mohou například samostatně připravovat pokrmy, prát či žehlit, tedy učí se postarat se sami o sebe. Ve výstupních odděleních jsou pak poskytovány též psychologické služby, jejichž cílem je připravit odsouzené na propuštění z hlediska přijímání odpovědnosti, posílení komunikačních dovedností, nebo také zvládání stresu a konfliktních situací. Pomáhá i nácvik modelových situací – jak se chovat tváří v tvář rizikovým situacím: na úřadech, u zaměstnavatele, před kamarádem z mokré čtvrti, k partnerce nebo třeba když hrozí eskalace nějakého konfliktu,“ popisuje pro INFO.CZ vedoucí psycholog Vojenské služby Václav Jiřička.

Přestože začlenění do společnosti může být těžké, existují i šťastné konce. „Někteří odsouzení, kteří jsou zaměstnaní už v rámci výkonu trestu, v tom zaměstnání pokračují dál i po propuštění, když jsou s nimi jejich vedoucí spokojení. Někdy jim zaměstnavatel dokonce třeba poskytne i ubytování, takže pro takového člověka je nový start daleko snazší a nesměřuje pak k recidivě a k návratu do výkonu trestu,” potvrzuje Kučerová.

Skončí Kajínek v práci, nebo na pultech knihkupectví?

Kam po případném propuštění povedou první stopy Jiřího Kajínka, zatím není jasné. Pravděpodobně se uchýlí ke svojí sestře, nebo přítelkyni, se kterou se přes dopisy seznámil až ve vězení. Vzhledem k tomu, že se z něj za 23 let stala v podstatě celebrita, je možné, ze toho možná využije a problém s hledáním práce ho nebude tížit tolik jako jiné vězně.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744