Kaprálův mlýn v soukolí dějin: Majitele vyrvala žena ze spárů gestapa, pak se na nich brutálně vyřádili Rudoarmějci

Post Bellum

Mikuláš Kroupa

Deset kilometrů od Brna se rozprostírá údolí Říčky. U potoka stojí starý mlýn, vila a kamenný bazén. Dnes místo využívají převážně skauti, kteří ho zrekonstruovali. Kromě toho zdokumentovali dramatický příběh rodiny Kaprálovy, která tu kdysi žila, a který vyprávěly Příběhy 20. století Českého rozhlasu Plus.

Odbojáři schovávali vysílačku v chemické továrně Biochema v Modřicích díky jejímu řediteli Aleši Kaprálovi. Gestapo objevilo písemné seznamy podporovatelů odboje, Kaprála zatkli a osm měsíců trýznili v Kounicových kolejích. Z vězení ho dostala jeho manželka Zdena, která gestapáky uplatila. Po válce Kaprála lživě obvinili z kolaborace s nacisty. Kaprál se před lidovým soudem obhájil. Pár měsíců poté sbalil rodinu a před komunistickým režimem utekl do USA.

Láska na první pohled

Na podzim roku 1930 hned za vesnicí Vrbátky kousek od Prostějova na Hané běžely přes louku na vlak do školy dvě rozevláté usměvavé patnáctileté dívky. Proti nim šel dvaadvacetiletý tmavovlasý hubený student s kulatými brýlemi. Jedna z dívek si ho všimla, jmenovala se Zdena.

Tak se poprvé potkali, Aleš Kaprál, student chemie a Zdena Šrámková, dcera místního sedláka. Zamilovali se a o několik let později se vzali. Narodily se jim dvě dcery Eva a Jana. Obě žijí v USA, kde po válce nalezly štěstí.

Eva Kaprálová-Searle, kterou natáčel skaut Michal Medek a záznam poskytl pro Paměť národa, si tatínka dobře pamatuje: „Tatínek byl optimista. Hodně věcí znal. Když byl malý, chtěl být hercem. Ale jeho otec mu to zakázal, že to není zaměstnání pro slušné lidi. Tatínek vystudoval chemii.“

sinfin.digital