Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kdysi šel Zeman vládě po krku, letos bude ČSSD tlačit k dohodě. Může to být její konec

Kdysi šel Zeman vládě po krku, letos bude ČSSD tlačit k dohodě. Může to být její konec

Poprvé od zpackané prezidentské volby v roce 2003 nebude volba předsedy ČSSD střetem zemanovského a protizemanovského kandidáta. Za současné situace se totiž proti prezidentovi uvnitř strany nikdo nevymezuje. Spíše naopak. Víkendový sjezd tak nechá aspoň na čas zapomenout spory, které stranu štěpily posledních patnáct let. Zeman si tak či onak ČSSD podmaní. Nejen proto bude nedělní sjezd připomínat ten z roku 1993. Jeden zásadní rozdíl ale existuje: zatímco tehdy ČSSD ordinoval ostrou opoziční rétoriku vůči dominantní ODS, letos ji bude tlačit ke vstřícné až podřízené pozici k současné dominantní politické formaci, tedy k hnutí ANO.

„V roce 1993, kdy se stal předsedou ČSSD Miloš Zeman – a mimochodem se tak stalo ve stejném kulturním domě, ve kterém se koná sjezd i letos – se ukázala politicky prozíravá jím prosazovaná strategie tvrdé opozice proti pravostředové vládě Václava Klause. Zeman ji tehdy rámoval sloganem, dle kterého měla jít sociální demokracie vládě po krku,“ připomíná v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Lubomír Kopeček. Zdůrazňuje, že to byla právě tato strategie, která sociálním demokratům umožnila v první polovině 90. let minulého století proměnu z malé strany situované na politické periferii v jeden ze dvou dominantních pólů české politiky.

Nejen podle Kopečka je přitom evidentní, že by také za stávající situace měla ČSSD zamířit do opozice a sbírat síly na příští politické zápasy. Druhou vládu s Babišem, navíc v nesrovnatelně slabší pozici než po volbách v roce 2013, totiž nemusí politicky přežít. Avšak popořádku: v únoru 1993, kdy se konal Kopečkem zmiňovaný královéhradecký sjezd, který rozhodl o volbě Zemana na post předsedy, byla ČSSD rozdělena do tří proudů: prvním by tzv. rakovnický, za něhož na předsedu kandidoval Jiří Paroubek, kterého tiše podporoval dosavadní předseda ČSSD Jiří Horák. Druhým křídlem byl radikální či zemanovský proud, jehož součástí byl například Vladimír Špidla.

Třetí byl proud centristický, za který na předsedu kandidoval poslanec Pavel Novák. Jak připomíná Kopeček, jednotlivé proudy se lišily především v pojetí opoziční politiky vůči Klausově vládě a zároveň v pojetí politiky vůči tehdy nalevo dominantní KSČM. „Strategie konstruktivní opozice ke Klausově vládě tehdy na sjezdu v roce 1993 prohrála. Kdyby uspěla, pravděpodobně by znamenala, že by ČSSD zůstala, tam kde byla – tj. malou stranou s šesti až sedmi procenty,“ uvažuje Kopeček. To je zcela klíčový moment a ČSSD by se na něj měla ještě před nedělním sjezdem rovzpomenout.

Letos totiž řeší podobné dilema, jako tehdy. K její škodě tu ale tentokrát není relevantní, natož radikální proud, který by stranu tlačil do role principiální opoziční formace. Jan Hamáček, Milan Chovanec i Jiří Zimola tak či onak připouštějí účast ČSSD ve vládě Andreje Babiše, byť první dva jmenovaní ji podmiňují tím, že v ní nebude sedět trestně stíhaný politik. Zdůraznit je ale třeba ještě něco jiného: pokud bude Zeman delegáty tlačit na rozdíl od roku 1993 k vstřícné až podřízené pozici vůči hnutí ANO, nepůjde mu ani tak o sociální demokracii a její budoucnost, jako o sebe.

„Zjevné je,“ glosuje situaci před sjezdem pro INFO.CZ politolog Milan Znoj, „že se na sjezdu uskuteční smíření ČSSD s Milošem Zemanem.“  Na tom, jaké bude mít toto smíření parametry, podle něj v mnohém záleží, zda ČSSD ještě vůbec zůstane sociální demokracií západního stylu. „Pokud se předsedou stane Jiří Zimola, vydá sociální demokracii zcela do rukou Miloše Zemana. Strana se pak pokusí převzít agendu Miloše Zemana z prezidentské volby, takže výsledkem bude sociální demokracie, která se přetahuje o voliče s SPD Tomia Okamury,“ uvažuje Znoj.

Pokud se předsedou stane Jan Hamáček, Znoj předpokládá, že se zřejmě pokusí udržet vícebarevnou sociální demokracii, ve které by se mohly uplatnit různé proudy, a nebyl by tak umlčen směr orientující se na západní sociální demokracie. Pokud jde o Milana Chovance, ten podle Znoje vydá stranu Miloši Zemanovi bez výhrad podobně jako Jiří Zimola. „Avšak bude se na rozdíl od Zimoly tvrdě stavět proti Babišovi jako premiérovi, což může být chytré pouze v případě, kdy výsledkem jednání o vládě bude úřednický kabinet,“ vysvětluje Znoj.

Zde je třeba připomenout úvahu politického komentátora Bohumila Pečinky, který v rozhovoru s Pavlem Štruncem vyslovil hypotézu, že prezident bude sociální demokracii ve vládě používat jako páku na Babiše v momentě, kdy se začnou vzdalovat jejich zájmy. Podobně to vidí také Lubomír Kopeček: „Miloš Zeman nepochybně bude přesvědčovat delegáty o vstupu do vlády s hnutím ANO,“ říká a upozorňuje, že i Babiš je a chce být silným hráčem české politiky. Představa, dle které by předseda hnutí ANO fungoval jako jakási „odnož“ prezidenta, je proto podle Kopečka zcela mimo realitu.

1080p 720p 360p
ČSSD je Zemanova figurka. Rozjel velkou hru, s Babišem se dohaduje a bude to tajné, říká Pečinka

„Babišovy zájmy budou v řadě věcí jiné, než má prezident. Pro Zemana tak zapojení ČSSD do vlády představuje důležitý strategický tah. Díky sociálním demokratům může mít případně poměrně výraznou páku na vládu, až se jeho vazba k Andreji Babišovi oslabí,“ vysvětluje Kopeček pro INFO.CZ. Delegáti sjezdu by se ale neměli podřizovat strategii prezidenta, nýbrž myslet na hodnověrnost a budoucnost své strany. A pokud skutečně upřednostní strategii prezidenta, může to mít nejen pro budoucnost sociální demokracie, nýbrž celé české politiky, fatální důsledky.

Podle politologa Pavla Šaradína se přitom ČSSD ještě pořád může vydat cestou ODS, tedy sbírat síly během čtyř let v opozici. Také on nepochybuje, že straně v koalici s Babišem hrozí totální zničení. „Vládní angažmá musí být velmi výhodné, jinak nemá smysl. Situace je však odlišná, dnes může být osm opozičních stran, v minulém období byla v tomto ohledu situace přehlednější,“ říká Šaradin pro INFO.CZ. Podle Kopečka je ale představa obnovy strany po volebním debaklu v pozici menšího vládního partnera Andreje Babiše zcela nerealistická a velmi riskantní pro přežití strany.

Politolog Milan Znoj přesto očekává, že nedělní sjezd ČSSD odblokuje jednání o ustavení vlády, neboť sociální demokraté po něm dříve či později hnutí ANO koaliční partnerství nabídnou. Záležet podle něj bude na podmínkách, které ČSSD pro koalici s hnutím ANO stanoví, a dále zda nechá o výsledku vyjednávání o koalici rozhodnovat členskou základnu ve vnitrostranickém referendu. „ČSSD nejspíše nebude trvat na tom, aby premiérem nebyl Andrej Babiš,“ uvažuje dále Znoj v rozhovoru pro INFO.CZ.

Pokud by naopak této podmínce, tedy že premiérem nemůže být trestně stíhaný člověk, trvala, a zopakujme, že v podobném duchu hovoří především Chovanec a Hamáček, tak by se podle Znoje po případném druhém neúspěšném pokusu Andreje Babiše o vládu s důvěrou otevírala možnost vzniku nějaké „úřednické vlády“ na způsob kabinetu Jiřího Rusnoka. „Prezident Zeman i premiér Babiš ale zatím preferují koalici s ČSSD, která ovšem ještě potřebuje nepřímou podporu dalších stran. Přitom už je více méně zřejmé, že podporu vládě složené z hnutí ANO a ČSSD poskytnou komunisté, a případně Okamurova SPD,“ dodává Znoj.

Podle něj se tak rýsují protievropské vyhlídky české politiky. „Tato politická koalice povede Českou republiku do středoevropské izolace podobně, jako to vidíme v Maďarsku a v Polsku. Budeme sledovat orbánizaci české politiky na český způsob,“ uzavírá Znoj temnou předpověď budoucího vývoje české politiky.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1