RECENZE MARTINA KOVÁŘE | Jméno David John More Cornwell drtivé většině lidí nic neřekne. Jakmile ale uvedeme literární pseudonym tohoto muže – John le Carré (* 1931), zejména fanouškům špionážních a detektivních románů se okamžitě vybaví řada napínavých knížek, napsaných ve strhujícím tempu a s vynikající znalostí prostředí, v nichž se jednotlivé příběhy odehrávají, nemluvě o filmových adaptacích nejslavnějších z nich. Když v roce 2016 vydal autor paměti nazvané The Pigeon Tunnel: Stories from My Life, staly se v Británii okamžitě senzací a jedním z nejprodávanějších titulů. Na konci loňského roku vyšly pod názvem „Holubí tunel. Příběhy ze života“ konečně také česky.
Název knížky, přesněji druhá část jejího názvu je naprosto výstižná. Spíše než o klasické memoáry se totiž opravdu jedná o „příběhy ze života“, kaleidoskop vzpomínek řazený víceméně, ale nikoli výhradně chronologicky, ať už se jedná o vyprávění o mládí stráveném v tajné službě Jejího Veličenstva v době vrcholící studené války (jak v MI5 – kontrašpionáži působící v Británii, tak v MI6 – špionážní službě v zahraničí), o cestách po světě, zejména po „neuralgických bodech“ poválečného světa, kam poté umisťoval své špionážní příběhy, o setkáních se zajímavými lidmi ze světa politiky či umění, nebo o „rodinné historky“ a také o jednom slavném českém herci.
Obecně platí, že ať už le Carré píše o čemkoli, píše nesmírně čtivým způsobem, přičemž je jedno, zda popisuje hektické dění v londýnské vládní čtvrti Whitehallu, inervující atmosféru v kambodžském Phnom Penhu v předvečer obsazení Rudými Khméry, dramatickou situaci na Blízkém východě v osmdesátých letech, konkrétně svá setkání s vůdcem Organizace pro osvobození Palestiny Jásirem Arafatem, v Rusku v éře „perestrojky a glasnosti“ Michaila Gorbačova či v letech „divokého, mafiánského kapitalismu“ za vlády Borise Jelcina, anebo dobrodružnou cestu za náčelníky konžských kmenů při hranicích s Rwandou v novém tisíciletí.
Jakkoli čtenář nemusí vždy sdílet autorovo pochopení pro jednání těch či oněch osobností (například pochopení pro motivy, nikoli činy členů Frakce Rudé armády ve Spolkové republice Německo v sedmdesátých letech), nezbývá mu než respektovat autorův názor, a to tím spíš, že jej nikomu nevnucuje.
