Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Koalice KDU-ČSL a STAN: pokus o stabilizující sílu české politiky. A taky hazard s hlasy voličů

Koalice KDU-ČSL a STAN: pokus o stabilizující sílu české politiky. A taky hazard s hlasy voličů

Manévr, před kterým se nacházejí lidovci společně se Starosty a nezávislými, může vyústit ve vznik silné stabilizující formace, která bude českou politiku posouvat do středových pozic a bez níž nebude moct vzniknout téměř žádná vláda. Stát se může ale také pravý opak: vznikající koalice nezíská potřebných deset procent hlasů a předsedové obou stran budou zpětně označování za hazardéry, kteří zavinili nebývalý propad hlasů středových a pravicových voličů.

Pokud by se do dolní komory navíc nedostala také TOP 09, což je scénář, jehož pravděpodobnost se právě ustavením koalice lidovců a STAN podstatně zvyšuje, bude tu celkem dalších téměř patnáct procent voličů, kteří nebudou mít v příštím volebním období zastoupení ve sněmovně. Lídři obou uskupení si ale v tuto chvíli nic takového nepřipouštějí.

„Musíme společně napnout všechny síly a poprat se o volební vítězství. Nabídneme voličům silnou, demokratickou a nezkorumpovanou alternativu,“ říká předseda lidovců Pavel Bělobrádek. „Naším záměrem je nabídnout voličům věrohodnou alternativu ke stávající politické garnituře. Společně s KDU-ČSL chceme vytvořit třetí sílu české politiky, která má ambici konkurovat ANO a ČSSD,“ dodává první místopředseda STAN a starosta Kolína Vít Rakušan.


A podle politologů má aliance skutečně šanci oslovit dostatečný počet voličů. „Koalice lidovců a Starostů do sněmovních voleb je odvážný krok, který má svou politickou logiku,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Milan Znoj. Desetiprocentní práh sice označuje za velkou překážku, avšak odstrašující vliv, který takové klauzule mají, se podle jeho názoru v případě lidovců a Starostů nemusí projevit.

„Lidovci totiž mají věrné a disciplinované voliče, kteří se budou ochotni mobilizovat, aby jejich strana nevypdla z parlamentu. Starostové mají sice dost potenciálních voličů, jak ukázaly nedávno krajské volby, ale pořád jim v očích voličů chyběl celorepublikový dosah a působivost. V koalici s lidovci se mohou sečíst přednosti obou stran a eliminovat jejich nedostatky. Synergický efekt tohoto spojení je pravděpodobný,“ vysvětluje Znoj.


Podmínkou úspěchu podle něj ovšem bude působivá a přesvědčivá předvolební kampaň. Jeho kolega Jiří Pehe pak zdůrazňuje, že spojenectvím lidovců a Starostů vzniká v české stranické soustavě středová formace, která má potenciál oslovit mnohé z těch liberálních voličů, kteří odmítají volit hnutí ANO kvůli jeho rozbředlosti a úloze Andreje Babiše, a kteří se zároveň odklánějí od sociálních demokratů kvůli jejich lavírování mezi moderní levicí a inklinací k národovectví. „Oba subjekty jsou navíc proevropské,“ připomíná Pehe.

Bělobrádek s Gazdíkem opakované hovoří o ambici být třetí silou české politiky. Připomeňme, že o něčem podobném snil ve druhé polovině 90. let minulého století tehdejší předseda lidovců Josef Lux. Také on chtěl z KDU-ČSL učinit subjekt, který by byl nejen přirozeným spojencem jak občanských, tak sociálních demokratů, ale především – což je podstatné – také alternativou k oběma tehdy dominantním politickým formacím.

„Josef Lux tuto vizi považoval za řešení budoucnosti lidovců a za změnu prospěšnou celé politice. Avšak stávající politická konstelace je na hony vzdálena tehdejším jeho představám. Privatizační liberální pravice je v troskách. Sociální demokracie je oslabena a v politice se prosazují strany protestní a populistické, především hnutí ANO,“ připomíná Milan Znoj.

„Přesto zde pořád máme dvě hlavní politické strany, které spolu soupeří o politickou moc: hnutí ANO a sociální demokraty. Pokud by koalice lidovců a Starostů uspěla, byla by to podstatná změna na politické scéně,“ pokračuje politolog v rozhovoru pro INFO.CZ, „neboť bychom zde měli uskupení, které má přes deset procent hlasů a zároveň disponuje takřka absolutním koaličním potenciálem. Což je konstelace, která by samozřejmě posílila jeho politický vliv uvnitř jakékoli případné koalice.“


Pokud tedy vznikající aliance uspěje, je skoro jisté, že bez ní nebude možné sestavit středo-pravou ani středo-levou vládu. V opozici by se mohla octnout snad pouze v případě vzniku velké koalice. Za jistých okolností by to mohlo znamenat, že celostátní lídr koalice bude jedním z horkých kandidátů na budoucího premiéra či premiérku. Existuje ale také opačný scénář. Jistotu, že se do Poslanecké sněmovny dostanou, totiž lidovci ve dvoukoalici společně se STAN ani zdaleka nemají.

Scénáře jsou dva
Sociolog Daniel Prokop v tomto týdnu v rozhovoru pro INFO.CZ uvedl, že se aktuální součet hlasů pro KDU-ČSL a STAN v modelech Medianu, kde působí, pohybuje mezi osmi a jedenácti procenty. „Potenciál překročit deset procent v koalici samozřejmě mají – v našich datech alespoň jednu z těchto stran zvažuje v posledním kvartálu okolo dvanácti procent lidí. Ale není to vůbec jisté,“ varuje Prokop.


KDU-ČSL i STAN sice uspěly v krajských volbách, avšak je potřeba zdůraznit, že šlo o volby druhého řádu, což sebou nese jistá specifika. Mají zpravidla nižší účast, lidé v nich jsou daleko více ochotni experimentovat se svým hlasem a jejich preference nemusí být vždy vázána na celostátní politická témata. „V krajských volbách KDU-ČSL a STAN uspěly. Ale krom malé účasti to bylo i díky regionálnímu ladění voleb bez pojících celostátních témat,“ vysvětluje Prokop.

„STAN díky medializaci po krajských volbách posílil i v modelech do Sněmovny, avšak s novým rokem začal tento efekt mírně vyprchávat,“ dodává. „Mně by dávalo smysl, pokud by KDU-ČSL, STAN a TOP 09 kandidovaly spolu ve středo-pravém proevropském, mírně konzervativním, ale nikoli národovecky uzavřeném, bloku stran. Takto všichni riskují, že se nedostanou do sněmovny,“ řekl dále Prokop.


A právě v této konstelaci tkví vůbec největší nebezpečí celého podniku. Co když nebudou mít po volbách zastoupení ve sněmovně nejen voliči TOP 09, nýbrž také dalších dvou v tuto chvíli sněmovních stran? Vždyť situace, kdy koalice lidovců a STAN obdrží nějakých 9,8 % hlasů, a nepřekročí tak desetiprocentní hranici nutnou pro zisk mandátů pro dvoukoalici, a TOP 09 se zároveň nepodaří zvrátit dlouhodobý úbytek voličů a skončí tak kdesi pod pěti procenty, není zas tak nerealistická.

Jiří Pehe říká, že česká politická scéna solidní středový subjekt potřebuje, neboť může pro českou politiku – která v současnosti trpí tím, že jedinou tradiční stranou, která ještě vzdoruje nástupu populistů a nesystémových stran, je sociální demokracie – ztělesňovat stabilizující sílu. Imanentní součástí projektu je ale hazard s hlasy voličů.


Zástupci lidovců a Starostů tak budou muset přijít nejen s kvalitním programem, poutavou kampaní, věrohodným lídrem a kandidátkami, avšak především budou muset nalézt účinnou strategii, která přesvědčí dostatečné množství voličů, že jim nabízejí realistickou alternativu k ostatním subjektům. A zaměřit se budou muset především na ty regiony, kde jsou obě formace tradičně slabší.

Třeba na Zlínsku KDU-ČSL v posledních sněmovních volbách získala 13,22 % hlasů, avšak v Ústeckém kraji je volilo pouhých 2,22 % voličů. Lidovci nepřekročili v roce 2013 hranici pěti procent v pěti krajích. Zástupci STAN kandidovali v minulých volbách na kandidátce TOP 09, nemáme tudíž věrohodná čísla o tehdejší podpoře hnutí. Loňské krajské volby ale naznačují, že se také oni potýkají se značně nevyváženou podporou v jednotlivých krajích.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744