Komunisty jsme měli ve vládách i posledních třicet let, ale žádný nebyl Babišova ražení, říká Devátý

Jana Bendová

Když tu všemocně vládli komunisté, říkali mu „Gándhí ze Zlína“. Věznili ho, mlátili, nezlomili. Nic si nenechal líbit. Žena s pětiletou dcerou raději emigrovaly, on zůstal: Stanislav Devátý (67), tvrdohlavý paličák, disident, mluvčí Charty 77, po roce 1989 poslanec, ředitel civilní kontrarozvědky BIS, nekompromisní politik, nyní advokát. Není ze současnosti zklamaný? Jak moc mu vadí, že premiérem je spolupracovník tajné policie, která ho kdysi pronásledovala? Promlouvá o tom pro časopis Reflex.

Náš rozhovor jsem si pracovně nazvala „od komunistů ke komunistům“, myšleno od jejich totality do současnosti, kdy se podílejí na moci. Jak se jako někdejší disident cítíte?

Nesu to těžce. Na druhou stranu, během těch uplynulých třiceti let jsme měli až na výjimky pořád nějaké komunisty ve vládách. Počítám k nim Dlouhého, Kočárníka a celou tuhle partu. Ale nikdy nebyli takového ražení, jako je současný premiér. Vzpomněl jsem si na jeho slova, jak říkal, že vstoupil do KSČ na radu maminky, aby se prý měl dobře. Moje maminka byla také ve straně, ale když za ní přišli v roce 1988 – to jsem byl zrovna zavřený a držel ve vězení hladovku – a chtěli, aby se v tisku ode mne distancovala a odsoudila mou protirežimní činnost, poslala je do háje. Řekla: „Víte co, soudruzi, tady to máte.“ Hodila jim legitimaci na hlavu a odešla.

Podle vyprávění druhých jste ve svém protirežimním vzdoru vždy vynikal neoblomností, slavný je váš způsob pasívního odporu, proto jste získal značku „Gándhí ze Zlína“.

Ale to taky zavinili komunisti! Pustili sem úžasný film o tom, jak Mahátma Gándhí vybojoval nezávislost. Věděl jsem, že mě jednou musej’ sebrat, a jeho hladovky mě inspirovaly. Sehnal jsem si o něm knihy a rozhodl se, že v případě jakéhokoliv zatčení budu také držet hladovku. Nikdy jsem si pak od nich nic k jídlu nevzal. Když mě poprvé uvrhli do vazby na delší dobu, vážil jsem 113 kilo, jsem velkej chlap. Když mě propouštěli z poslední hladovky, měl jsem už jen 78.

Černá: Příslušníci StB se přiznávají, že jsou jako nacisti. Banalita zla stále žije

sinfin.digital