Legalizujme kokain, budeme si ho vybírat jako rajčata, říká anarchokapitalistka | info.cz

Články odjinud

Legalizujme kokain, budeme si ho vybírat jako rajčata, říká anarchokapitalistka

Anarchokapitalistická aktivistka a studentka medicíny Tereza Urzová (26) je v českém veřejném prostoru známá především díky propagaci bezstátního uspořádání společnosti na principu volnotržní ekonomiky. S manželem rozjeli projekt Svobodného přístavu, který financují čistě díky podpoře dárců, podporovatelů a spřízněných fanoušků anarchokapitalismu. Předně však budoucí doktorku fascinuje problematika psychoaktivních látek, se kterými by ve své budoucí psychiatrické praxi ráda pracovala. „Ale zlepšení informovanosti rozhodně nespadne z nebe, to je úkol, který před námi leží na mnoho příštích let, po kterém bych se legalizace už vůbec neobávala,“ dodává.

Jste známá jako propagátorka legalizace veškerých drog. Včetně tvrdých. To je v české společnosti dost extrémní pozice. Proč ji zastáváte?

To je celkem vzato jednoduché. Od 80. let 20. století vedeme válku proti drogám, která vlády po celém světě stála miliardy dolarů. Nejenže by tyto prostředky mohly být využity smysluplněji, ale dopady militarizovaného boje proti drogám jsou mnohem ničivější než návykové látky samotné. A to už vůbec nepočítám oběti, kterých si válka proti drogám po celém světě vyžádala nespočet.

Vy si skutečně myslíte, že pokud by se podpora protidrogových programů a kupříkladu prostředky použité na boj s narkomafií seškrtaly na minimum, pomohlo by to k vyřešení problému s drogami?

Zaprvé, protidrogové programy samy o sobě mají smysl, pokud jsou osvětového charakteru, nebo se snaží upozornit na případná rizika spojená s užíváním drog. Případně pokud se řeší pomoc uživatelům psychoaktivních látek. Speciálně protidrogové programy, které jezdí do základních a středních škol po republice se však zaměřují jen a pouze na strašení, ne na objektivní informování. To považuji za kontraproduktivní. Co se týče druhé částí otázky, tak peníze vedené například na boj s uměle vytvořenou kriminalitou kolem drogy by se daly využít třeba k lepší pomoci pacientům se závislostí, nebo na zdravotnický výzkum. Právě teď ve Spojených státech probíhá závěrečná fáze testování látky MDMA (extáze), která má skvělé výsledky s léčením pacientů s posttraumatickou stresovou poruchou. Mimochodem, celý výzkum je placený z peněz od dárců. Federální vláda na něj neposlala ani dolar, což by mohla, kdyby nevyhazovala peníze z okna snahou o kriminalizaci látek, které by v některých případech mohly léčit.

Proč podle vás snaha odradit mladé lidi od užívání drog „strašením“ nefunguje?

Zjednodušeně řečeno, pokud objektivně a vyváženě neinformujete o potenciálních rizicích a přínosech spojených s užíváním psychotropních látek, může se stát, že poté, co adolescenta ve škole vystrašíte tím, jak je užívání marihuany nebezpečné, tento adolescent si ji pak někde zkusí s přáteli zakouřit v parku a zjistí, že to vlastně není tak zlé, jak mu všichni říkali. Ztratí pak respekt k nebezpečnějším látkám, protože bude předpokládat, že strašení bylo přehnané a nepravdivé, což místy platí.

Mluvíte o přínosech psychotropních látek. Jak jste již zmínila, s některými drogami se experimentuje ve specifických případech, kdy by mohly léčit. Jaké další pozitivní efekty ale muže jejich užívání přinést, pokud pomineme opojení s tím spojené?

Každá nelegální psychoaktivní látka má svá specifika, těmi se rozumí především benefity, rizika a potenciál závislosti. Pomocí MDMA budeme jednou léčit posttraumatickou stresovou poruchu, lékařské konopí už dnes ve specifických případech pomáhá pacientům. Halucinogeny zase mohou pomoci v psychiatrii u umírajících pacientů. Podstatné je dívat se na psychoaktivní látky jako na ostatní běžná léčiva, od kterých se neliší. Také mohou být potenciálně využita v lékařství, ač mají místy větší rizika, třeba vzniku závislosti. Mnohé tyto látky by v lékařství dokázaly pacientům výrazně pomoci, pokud bychom se na ně nedívali jen skrze stigma bezcenné a nebezpečné návykové drogy.

Dobře, ale to se pořád bavíme o velice specifických případech. Jak by však společnosti jako celku prospěla plošná legalizace všech těchto látek?

Kriminalizace psychoaktivních látek dělá mnohem větší škody, než se může na první pohled zdát. Vytváří černý trh, na kterém bují kriminalita a mafie, jelikož obchodu s psychoaktivními látkami se dnes věnují zejména ti, kterým nevadí pohybovat se na hraně zákona. Psychoaktivní látky jsou na černém trhu absolutně nekontrolovatelné. Nezjistíte, kdo je vyrábí, ani co přesně je chemickým obsahem. Vznikají proto mnohem nebezpečnější a návykovější látky, než by kolikrát sami uživatelé chtěli užít, což nezřídka končí smrtí. Kriminalizace nesnižuje množství psychoaktivních látek ani uživatelů ve společnosti, a paradoxně jejich počet nesnižuje ani rostoucí množství veřejných prostředků vydaných na tuto kriminalizaci, jak vidíme z dlouhodobých statistik v USA. Všechny tyto negativní dopady už byly jasně znázorněny během alkoholové prohibice ve třicátých letech v USA, a pro dnešní psychoaktivní látky to platí v menší míře úplně stejně. Čím více budeme tyto látky kriminalizovat, tím více vyhodíme peněz do koše úplně zbytečně, množství uživatelů i návykových látek ve společnosti se nijak nezmenší, a látky budou vznikat ještě nebezpečnější. Proto mi přijde ze všech úhlů pohledu lepší legalizace.

Nicméně, například v Coca-Cole byl v různých množstvích mezi lety 1886–1929 přítomen kokain, jelikož byl v té době považován za lék. Poté ho Spojené státy zakázaly a dnes to nevypadá, že by si jak producent Coly, tak Američané stěžovali na to, že byl kokain postaven mimo zákon. Co Američané jeho opětovnou legalizací získali?

Tak samozřejmě, ve výzkumu děláme pokroky, a kokain, který byl dříve používán v lékařství jako poměrně dobré anestetikum, už dnes na tomto poli místo nemá místo, protože máme lepší a bezpečnější látky. Každou chvíli o nějaké látce po letech používání zjistíme, že má více rizik, která se objevila až časem, a tak od jejího užívání opustíme. Na to si myslím není ani tolik třeba regulace od státu, na trhu tento způsob vylepšování produktů funguje běžně. Tou legalizací by Američané získali především snížení kriminality, ušetření veřejných prostředků a to, že by se na ulici neprodávaly nebezpečné náhražky kokainu jako dnes. Vznikla by tam prostě běžná tržní kontrola tak jako to funguje například v případě trhu s potravinami. Když vidíte v supermarketu vedle sebe třeba dvě rajčata, tak logicky sáhnete po tom, které se vám zdá čerstvější a šťavnatější. Stejná kritéria by de facto fungovalo na legálním trhu s drogami. Pokud byste svým zákazníkům prodal drogu, která by byla nekvalitní, už si neškrtnete. Stejně jako nikdo nebude kupovat vaše shnilá rajčata.

To samozřejmě dává na elementární úrovni smysl, ale lze používat tržní hlediska v případě tvrdých drog stejně jako u zeleniny? Přeci jen, pokud se přejíte rajčat, bude vám maximálně zle, ale pokud začnete ujíždět na kokainu, budete na něm závislá, což s sebou přináší mnohá rizika, která vám mohou doslova zničit život. To u rajčat nehrozí.

Nerada používám dělení na tvrdé a měkké drogy. Každá látka má svá specifika a všechny se dají zvlášť dělit dle škodlivosti, potenciálu závislosti a rizika předávkování. Pokud bych to vše shrnula a laicky řekla jen tvrdá droga, musela bych do tvrdých drog zahrnout i alkohol, protože ten ve spoustě těchto měřítek vychází jako vážně nebezpečná a návyková látka. A na alkoholu vidíme celkem zjevně, že když je společnost objektivně informovaná o rizicích i přínosech a na trhu nám díky legalitě alkoholu nevznikají nebezpečné alternativy, většina osob si alkoholem zničit život nenechá. Mnozí lidé mi na to mohou argumentovat, že je velký rozdíl mezi tím, když si dají večer sklenku vína, a když si šňupnou lajnu kokainu. Jasně, musíme vždy porovnávat rovné s rovným, tedy stavy opojení na jednotlivých látkách. A opilý člověk je pro okolí mnohem destruktivnější a ničí si své tělo více než člověk na kokainu, přičemž potenciál závislosti alkoholu se předpokládá býti jen o trochu nižším než potenciál závislosti na kokainu.

A nebojíte se jako anarchokapitalistka, že by legalizaci drog „zneužil stát“ a začal je danit, aby díky tomu získal další příjem do státní kasy? Vždyť v podobném duchu „těží“ kuřáky, kteří se bez své „drogy“ nemohou obejít.

Tak samozřejmě, že legalizace a následné danění prodeje není úplně to, co bych si představovala. Ale asi se mi zdá jako menší zlo než to, že může jít do vězení někdo, kdo si doma vyrábí marihuanové čípky s vysokým obsahem THC, nebo že hrozí, že si nějaký rekreační uživatel i přes veškeré své snahy omylem koupí látku, která ho ohrozí. Mému známému hrozilo několik let vězení, pokud by ho někdo nachytal u toho, že si vozil domů stovky gramů marihuany, ze kterých vyráběl čípky pro svého umírajícího příbuzného, jemuž v tu chvíli už na zmírnění příznaků umírání nic jiného nepomáhalo. Přijde mi nemorální, aby za toto někomu hrozil postih.

Emoční rozměr celého problému chápu, nicméně pokud bychom hypoteticky legalizovali všechny drogy, nepřibilo by raketově závislých na drogách, jejichž konzumenti jsou pak následně nebezpeční pro společnost, protože shánějí zdroje na další dávku, kde se dá, tak jako to je například u cracku nebo heroinu?

Z dlouhodobých statistik z USA vidíme, že množství závislých osob na nelegálních látkách se dlouhodobě nijak výrazně nemění. Tato závislost se prostě týká jen určité části společnosti, která bude pořád stejná, ať různé látky budou nebo nebudou legální. Dnes máme legální alkohol, který svým potenciálem závislosti patří mezi ty více nebezpečné látky, a vidíme, že závislost na něm vyvine také jen určité spektrum osob. Psychoaktivní látky nejsou samy o sobě špatné. Špatní jsou vždy jejich závislí uživatelé, a závislost je obvykle až následek vážnějšího problému nebo bolesti, kterou si člověk v sobě dlouhodobě nese. Šťastný člověk, který je se svým životem vyrovnaný, se závislým na psychoaktivní látce, která by mu ničila život, spíše nestane.

A nebojíte se, že pokud by nešťastný člověk měl přístup k psychoaktivním látkám, tak sáhne spíš po nich než po alkoholu? Přeci jen je také jednodušší si vybudovat závislost kupříkladu na heroinu než na pivu. Není snazší odepřít člověku přístup k drogám a takřka tak eliminovat riziko, že se k nim dostane, protože mnohé odradí právě ilegalita a potenciální tresty odnětí svobody?

Kdo chce dnes sehnat nějaké nelegální látky, ten je sežene bez nejmenšího problému. A jestli se stane člověk závislým spíše na jiné návykové látce než alkoholu, pokud je tak nešťastný a má k té závislosti sklon… to už mi přijde jedno. Vlastně ten alkohol by ho možná zabil dříve, protože si pravidelnou větší konzumací zničí játra. Souvisí to stále s tím objektivním informováním. Pochybuju, že by lidé ve větší míře sahali po heroinu, který může způsobit těžkou fyzickou závislost už po první dávce. Nesahají po něm dnes laici ani lépe informovaní běžní rekreační uživatelé psychoaktivních látek, protože se za ním skrývá už moc velké riziko. Když bude společnost dobře informovaná o všech přínosech a rizicích různých látek, každý se sám zvládne rozhodnout, do jakého rizika chce jít, a do jakého už ne. Ale proces zlepšení informovanosti rozhodně nespadne z nebe, to je úkol, který před námi leží na mnoho příštích let, po kterém bych se legalizace už vůbec neobávala.

Ve Spojených státech v současné chvíli řeší epidemii úmrtí na základě opiátů, kdy se závislými stávají obrazně řečeno celá města. Těm lidem už těžko pomůže legalizace. Neměl by v tomto případě spíš zasáhnout stát a dostupnost a distribuci těchto látek omezit? Přeci jen, většina látek, které dělají neplechu, jsou normálně na předpis.

Závislým na opiátech těžko pomůže omezení oficiální distribuce, odeberou se pak na černý trh. Situace v USA bohužel vůbec není pěkná. Zase se musím vrátit k té informovanosti. Opiáty jsou látky, které předepisují lékaři na chronické bolesti. První chyba vzniká na straně lékaře v době, kdy předepíše opiát tam, kde by kolikrát stačil slabší a nenávykový preparát, to je určitě třeba do budoucna řešit. Druhou chybou je, že málo informovaní lidé vůbec nemusí tušit, jaká s sebou užívání předepsaného léku může nést rizika. Prostě bezmezně věří lékaři. Podobné je to u nás s benzodiazepiny. Kolik lidí, kterým lékař bez varování předepsal třeba Dormicum na spaní nebo Neurol a Xanax na uklidnění, ví, že jsou to látky vyvolávající závislost, po kterých by se navíc rozhodně nemělo řídit? Osob závislých na benzodiazepinech u nás narůstá, problém je to třeba u starších osob, kteří jimi řeší svoji nespavost. Závislým osobám v USA teď pomůže jen dobrý odvykací program. A do budoucna je třeba dávat pozor, aby nedocházelo ke zbytečné preskripci takhle silných léčiv, případně, aby o jejich rizicích byli pacienti dobře informováni.

A nezatěžují závislí lidé zdravotní systém? Myslím, že mnohým lidem by se nelíbilo ze svých daní financovat léčbu závislých uživatelů drog, kteří se do takové situace dostali v oněch hypotetických případech kvůli legalizaci.

To je samozřejmě pochopitelné. Každý by měl být zodpovědný za svá svobodná rozhodnutí. Proto jsem zároveň pro odluku zdravotnictví od státu. Kdyby byly zdravotní pojišťovny zcela soukromé, mohly reflektovat rizika uživatelů do jejich pojištění. Nedává smysl, abychom dnes všichni platili diagnostiku a léčbu komplikací, které si způsobují kuřáci. Člověk, co kouří, by si u soukromé pojišťovny připlatil. Předpokládám, že podobně by si připlatil i každý další uživatel jakékoliv jiné návykové látky.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí prvního dílu

Články odjinud