Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Legionářův deník (I.): „Kusy mrtvého kamaráda sbíráme po okolí. Ze smrti se usmíval...“

Legionářův deník (I.): „Kusy mrtvého kamaráda sbíráme po okolí. Ze smrti se usmíval...“

Zemřel téměř čtvrt století před mým narozením. Přesto ho krapet znám: svůj největší životní příběh si v zákopech první světové války zapsal do deníku. Narukoval do rakousko-uherské armády, onemocněl tyfem, po návratu na ruskou frontu se dostal do zajetí a vstoupil do legií, se kterými se přes Japonsko, Singapur a Egypt vrátil domů. Za Československo (uvědoměle) bojoval se zbraní v ruce, jako každý mladík byl ale fascinován exotickými kraji i ženami, ba dobrodružstvím vůbec. Jmenoval se Rudolf Kachlíř, byl socialista, Masarykovec a v neposlední řadě pak pyšný otec mé milované matky.

První díl Legionářova deníku přináší vzpomínky Rudolfa Kachlíře z měsíců, které prožil v rakouské uniformě (1915– 1916). Další díl se soustředí na jeho pobyt v ruském zajetí a vstup do tzv. české družiny, která byla předchůdkyní legií. Poslední část deníku popisuje angažmá v československých legiích. Kresby pořídil sám Rudolf Kachlíř a zobrazují momentky z jeho válečného života, nejčastěji z ruského zajetí.

15. února 1915 

Jdu k odvodu. (Můj známý) Tonda Krahula chtěl být vojákem. U odvodu se vypínal jak struna a říkal, že je zdráv a dobrý řemeslník. Kdo chce kam, pomožme mu tam. Mně je to fuk, ale matka chudák pláče, lomí rukama a křičí: „Zabijí tě tam, koho budu mít“. Dojímá mě to, strašně, raději jsem utekl z domu.

denik_legionare

Večer máme zábavu. Strašně jsem se opil... Hlava bolí jak potlučená, co tyto řádky píšu. Jak by taky ne. Jsou to špatné vyhlídky do budoucna. Takhle v duši spřádám plány dostat se do zajetí a tam cestovat například po Rusku. Mužů tam není, tak možno utéct a cestovat, ženy člověku neublíží. Ja, to jsou fantasie z cestopisných a dobrodružných románů.

1. května 1915

Dnes jdeme do pole. Ráno byla polní mše a po obědě rozkaz k nástupu na cvičišti. Po dlouhé nesouvislé řeči důstojníků (jak se chovat v poli) je přísaha na náměstí. Pitomý akt, tohle přísahání a svěcení zbraní – ale jazyk za zuby. Nasedáme do vagonů. Mám smůlu, že mám službu ve vlaku. Musíme hlídat dva machry, kteří již dvakrát dezertovali. Jeden je ze Sokolnic, ten je s náma. Po cestě prosil, abychom jej rozvázali, že bude dělat dobrotu. Když jsme to učinili, okamžitě jsme litovali. Jak měl dole provazy, začal do nás bít hlava nehlava.

20. května 1915

Přešli jsme Rudky. Město je rozstřílené a částečně spálené. Židé mají okna vytlučená, krámy vyloupené od ustupujících kozáků.

denik_legionare

31. května 1915

Po snídani kluci hrají karty. Někteří vybírají vši. V tom svist, třesk, výkřik a ticho. Nějaké tělo padá k zemi. Právě do hráčů karet udeřil zbloudilý šrapnel. Kamarád Povolný je roztrhán na kusy, dva další ranění. Raněné odnesli a kusy Povolného sbíráme po celém okruhu. Náš první mrtvý. Povolný byl z Náměště, stár 20 roků, jediný syn bohatého hospodského. Zemřel beze strachu. Jeho tvář ještě jevila stopy úsměvu. Asi dvacet kroků od našich zákopů jsme mu vykopali hrob, na něj vetkli zkroucený bodák a z březového dřeva křížek. Budiž ti lehkou, kamaráde, ta haličská pustina.

20. června 1915

Náhle třeskne granát a za ním – jako hejno čmeláků – šrapnely. Nemáme spojení. Teprve večer mluvíme se 24. plukem, který je vlevo od nás. Dozvídáme se, že artilerie, která nás tak bohatě uctívala, byla rakouská. Prala do nás v domnění, že jsme Rusové. Máme útočit na opevnění v lese, ale hejtman Stránský odmítl. Jsme zdecimovaní a unavení. Za chvíli přišel nový rozkaz k útoku. Stránský odmítl znovu. Přišel třetí rozkaz: velitel batalionu von Stránský se má dostavit na velitelství. Velení předat poručíkovi Pavlíčkovi.

Von Stránský je Němec, šlechtic, báječný člověk. Mluví s námi lámanou češtinou. Výborný velitel. Pavlíček je Čech, surovec, zbabělec, který se při každém útoku ztratí. Je-li po útoku, týrá vojáky a bije.

denik_legionare

23. června 1915

Rozkaz vpřed. Lezl jsem po břiše. Zdá se, že jsem úplně vepředu. Zezadu přilétla kulka a zaryla se do země. Lehl jsem za velký pařez a dlabal do země díru. Hlínu jsem házel vedle sebe. To vzbudilo pozornost Rusů a začali se trefovat do pařezu, za kterým jsem byl ukrytý. V této chvíli jsem jim v jejich kratochvíli nemohl zabránit. Přestal jsem vyhazovat hlínu. Mamlas, který byl přede mnou, si zřejmě myslel, že mne dostal. A přestal střílet…

Vedle se objevil (kamarád) Kakáč. Křičím na něj: „Sem nelez! Trefí tě!“ Ale on stále po kolenou za mnou. To byla poslední jeho hloupost v životě. V té chvíli to kolem mě písklo. Kakáč vstal, jako by se chtěl obrátit a utéct, pak se s výkřikem zvrátil na zem. Opatrně jsem lezl pozpátku. Když jsem narazil na kamarádovo tělo, otočil jsem se k němu. Z úst mu tekla krev, oči měl zamžené. Podstrčil jsem pod něj nohy a naložil si jej na záda. S ním na hřbetě jsem se vracel po kolenou k našim. Na kraji lesa ležel s prostřelenou nohou Řehořík Jan ze Studené u Telče. Měl krásně čistě prostřelené chodidlo. Prohlédl jsem Kakáče. Byl mrtev. Nechal jsem jej na místě a pomohl Řehoříkovi do lesa.

23. července 1915

Přišla kráva. Rozhodl jsem se ji chytit. Uvázal jsem ji na motouz k čištění pušky a vedl k drátům před našimi zákopy. Nějaký pitomec od třetí roty, která byla zakopána od nás vlevo, po krávě střelil. Mne asi v trávě neviděl. Kráva se lekla a hnala se zpět na louku. Mne táhla s sebou. Já si totiž konec šňůry uvázal za opasek. Byl bych rád vstal, ale nešlo to. Půda začala být vlhká, kráva se dostala do bažiny. Zaryl jsem ruce do trávy a rup – kráva běžela dál sama. Rusové nebyli daleko, jistě si mého výletu také všimli. Naštěstí nestříleli. Byl jsem jak to čuně, v obličeji podrápaný od trávy… Všichni se mi smáli.

denik_legionare

7. října 1915

Felčar mne poslal do polního lazaretu do Stanislavovky. Tam mi lékař zjistil onemocnění tyfem. Večer nás kladou do vozů, ty jsou pro odvoz dobytka a my, nemocní ležíme na nosítkách. Někteří pacienti mají úplavici a ulevují si v koutě vagonu. Je tady ohromný zápach a nesnesitelná zima. Mám vysokou horečku. Jeden ve vagonu umírá, proto jej dali z vozu ven. Zdá se mi, že vlak se mnou vzlétá a zase padá. Žádným údem nemohu vládnout.

18. října 1915

Je mi trochu lépe. Požádal jsem o věci. Revolver, dalekohled, ruský vyšívaný šátek, generální mapy: to vše je pryč. Peníze také. Saniteráci mne okradli. Štěstí, že mám u sebe knížku, která jim nebyla k ničemu.

20. ledna 1916

Byl jsem přidělen k „maršce“ (útvar vytvořený pro transport na bojiště – pozn. red.) 1. kompanie. Je nás tu osm, kteří jdeme podruhé nebo vícekrát do pole.

5. května 1916

Strava začíná být mizerná. Jen ohřívané smradlavé konzervy. Vždyť to není možné jíst! To si některá továrna maže kapsy.

denik_legionare

5. až 7. června 1916

Spal bych jako zabitý! Dvě noci jsem nezamhouřil oka. Viděl jsem Juru a Rudu Ondráčka. Říkám: „Kluci, zůstaneme vzadu, půjdeme do Ruska“. Schválili to, ale jak se na obzoru ukázaly první linie Rusů, tak utekli. Vedle mne již není nikoho. Jdu zákopem. Přede mnou, za mnou, všude to bije. Vyskočím na zákop a jdu do vesnice. Už se nekryji, nezáleží mi na ničem. Jednou to přijít musí…

…cítím touhu si odpočinout. Usednu do příkopu, jím suchary a přikusuji k nim cukr. Vedle příkopu je můstek. Choulím se pod něj. Slabotou jsem usnul. Třetí noc strádání a únavy. Ráno jsem vylezl z příkopu. Po silnici pochoduje asi kilometr ode mne jakási pěchota a zpívá. Asi to bude posila z Rakouska, myslím si. Pojedl jsem a hledám vodu. Zatím se přiblížili pochodující a já poznávám ruské vojáky. Přišli ke mně. Jsou prý nováčci. Dva mne vzali a šli jsme dozadu…


Původní, rukopisný deník je zde editován a výrazně krácen. Celý text k tisku připravuje vydavatel Bedřich Maleček, významnou část vzpomínek Rudolfa Kachlíře již publikoval v knize „Slavkov u Brna v době světových válek“ (BM typo, 2017). Ilustrace pocházejí z archivu rodiny Kachlířových a Novotných.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1