Zemřel téměř čtvrt století před mým narozením. Přesto ho krapet znám: svůj největší životní příběh si v zákopech první světové války zapsal do deníku. Narukoval do rakousko-uherské armády, onemocněl tyfem, po návratu na ruskou frontu se dostal do zajetí a vstoupil do legií, se kterými se přes Japonsko, Singapur a Egypt vrátil domů. Za Československo (uvědoměle) bojoval se zbraní v ruce, jako každý mladík byl ale fascinován exotickými kraji i ženami, ba dobrodružstvím vůbec. Jmenoval se Rudolf Kachlíř, byl socialista, Masarykovec a v neposlední řadě pak pyšný otec mé milované matky.
Poslední díl Legionářova deníku přináší vzpomínky Rudolfa Kachlíře na angažmá v československých jednotkách a návrat do svobodného Československa. V první části popisoval své zážitky z rakouské armády (1915– 1916), ve druhé pobyt v ruském zajetí. Obrázky a koláže vytvořil sám Rudolf Kachlíř.
