Lékař, který nutil kolegy mýt si ruce, skončil v blázinci. Utýrali ho tam za dva týdny

Lenka Petrášová

Když v roce 2005 vydal hlavní hygienik Michael Vít „Metodický návod na mytí rukou“ a ministerstvo nechalo vytisknout letáky s kresleným návodem, sklidil úřad jenom posměch. Mýt si ruce umí přece každý. V souvislosti s koronavirovou pandemií ale takový návod nabývá na aktuálnosti. Samotné mytí rukou však sahá daleko do minulosti a skrývá se za ním armáda mrtvých lidí. Neslavně dopadl i lékař, který před 170 lety přišel na souvislost mezi mytím rukou u porodníků a úmrtím rodiček. Kolegové se mu vysmáli a zemřel utýraný v blázinci. 

Říkalo se mu „zachránce matek“. To ale až o sto let později. Rakouský lékař Ignác Filip Semmelweis byl totiž tak trochu rebel, takže není divu, že ho jeho doba moc nepochopila. Právě jemu nicméně vděčíme za to, že se lékaři dlouho a pečlivě myjí před každou operací. V jeho době, v 19. století, bylo něco takového nepředstavitelné a k smíchu.

„Medici šli přímo z pitevny k rodící ženě, což samozřejmě vedlo k tomu, že na ni přenesli některou z bakterií z rozkládajícího se těla. A on si jako první všiml, že je mezi tím nějaká souvislost. Nešlo mu do hlavy, proč zrovna porodní oddělení vídeňské nemocnice, kde pracoval, má tak vysoký počet úmrtnosti, tak navrhl, aby si jeho lékaři povinně myli ruce. A poté je nutil, aby si je ještě dezinfikovali chlorovým vápnem, což muselo být pro pokožku docela drastické, nicméně po zavedení těchto opatření úmrtnost rodiček skutečně výrazně klesla,“ popisuje anesteziolog Zdeněk Mrozek, který je nejčastěji právě u porodů císařským řezem. „Ženy tehdy umíraly na septické a infekční komplikace, takže žádná příjemná smrt, a protože se nevědělo proč, tak se tomu říkalo horečka omladnic,“ dodává lékař.

Vobořil: Užíváním alkoholu a jiných návykových látek společnost přichází o desítky miliard

sinfin.digital