Lidí tu bylo víc než v malém městě. Štrougalův Mordor jde k zemi, podívejte se dovnitř unikátní stavby | info.cz

Články odjinud

Lidí tu bylo víc než v malém městě. Štrougalův Mordor jde k zemi, podívejte se dovnitř unikátní stavby

REPORTÁŽ | Je to místo, kde se ví, když vám byť jen na vteřinu vypadne signál telefonu. A kde obrazně řečeno stačí zatahat za drátek, abyste nechali bez internetu souseda. A taky je to stavba, která už brzy půjde k zemi. Podívejte se s námi do útrob „Mordoru“, tedy Ústřední telekomunikační budovy v Praze, kde je tolik lidí, jako v malém českém městě. O moc víc šancí na prohlídku už nebude. Za šest měsíců se to tady definitivně zavře a zvláštní stavba zmizí.

Když se na jednom místě otevřou už asi třetí těžké dveře a vstoupíte dovnitř, je tu cítit charakteristický pach starých místností, který nelze nijak vyvětrat. Už proto, že v celé budově nejsou nikde otevíratelná okna. Jde rovnou o zvláštní směsici pachů, jež pamatují jen ti, co pracovali před rokem 1989 v kancelářích. Sama jej znám z dětství z návštěv u rodičů v práci, včetně těch typických starých tmavých skříní a umakartových židlí. A je to stejně nezapomenutelné, jako vůně staré školní laboratoře.

Tady je to nejen kvůli vůním opravdové retro a návrat v čase. A to i když jde o budovu s místy hodně moderními vnitřnostmi, která se stará o to, abychom se nejen v Česku, ale i na Slovensku dovolali nebo internetem spojili se všemi, s nimiž chceme. Seznamte se: přezdívá se jí Mordor, oficiálně se jmenovala Ústřední telekomunikační budova v Praze a dnes je známá spíš pod názvem Cetin. Věž s „ušima“ nad Olšanskými hřbitovy v Praze. A dole pod ní plocha budov o rozloze větší, než je Strahovský stadion.

V době svého otevření v roce 1980 byla budova rozlohou 75 tisíc metrů čtverečních užitné plochy největší v zemi. „Já jsem až po třech letech, co jsem tady, zjistila, že jsou části budovy, kde jsem ještě v životě nebyla, protože jsem náhodou přes kuřárnu někam zabloudila, a ukázalo se, že i tam sedí a pracují další desítky lidí,“ vypráví PR manažerka Cetinu Tereza Gáliková. Jedna z našich průvodkyň, protože patříme k posledním pár návštěvám, které mají možnost si stavbu prohlédnout.

Telekomunikace tady totiž končí už letos na sklonku roku. „Technologie jako kabely se stěhují už rok, někde už je i vidět, jak jsou místnosti odstřižené, a přesunout potom lidi a administrativu bude trvat jen asi měsíc,“ říká Gáliková.

I správce tu zpočátku bloudil

V září to bude třiatřicet let, co tady Bedřich Šindelář pracuje. A bude to on, kdo zanedlouho budovu „Mordoru“, nakonec zamkne jako poslední. Koupila ji společnost Central Group a bude se tu stavět nový komplex bytů od světoznámé architektky Evy Jiřičné. My teď s klíčníkem, který má čip od všech místností gigantického areálu – a prý jej nikdy neztratil - mizíme uvnitř… Svět, kde by se asi dala přežít třetí světová válka, protože má vlastní energii, vodu, vzduchotechniku i postele. A celkovou obří rozlohu.

Ústřední telekomunikační budovu mají nahradit zvlněné věže architektky Evy Jiřičné.Ústřední telekomunikační budovu mají nahradit zvlněné věže architektky Evy Jiřičné.autor: Central Group

„I mně kdysi trvalo tři měsíce, než jsem se tu zorientoval,“ říká na úvod prohlídky Bedřich Šindelář, když se divíme, proč některé výtahy jezdí do patra čtyři a půl a jiné na sebe vůbec nijak počtem pater nenavazují. „Je to proto, že ty technické provozy potřebují mít místnosti o výšce čtyři metry kvůli vzduchotechnice a chlazení. A ty normální kancelářské mají výšku jen tři metry,“ vysvětluje.

A jako správný správce za námi všude zhasíná světla. „To byste se divila, my jsme zelená firma,“ vrací mi otázku. „Třeba umíme odsávat vzduch, který jde do strojoven, kde odevzdá svou energii – teplo či chlad. A je to velmi efektivní. Mimochodem: i záchody tu splachují již použitou recyklovanou vodou.

Chcete vidět Prahu z výšky? Jedinečná šance je zde

Postupně se kilometry chodeb, kde by se vážně dost hodila elektrická koloběžka, podíváme nejdřív do strojovny hasicího zařízení. Pak do strojovny vzduchotechniky, kabelovny, akumulátorovny, na hlavní rozvod, poté na moderní datový sál, centrální dispečink dohledu nad telekomunikačními sítěmi a na závěr nahoru na 17. podlaží, tedy zhruba 85 metrů vysoko, na věž a na hodně zajímavý výhled na Prahu.

Sice paradoxně neuvidíte třeba Hradčany, ale je-li jasno jako dnes, tak klidně dohlédnete na Ještěd. A taky je odtud krásně vidět na „Cukrák“, tedy další důležitý komunikační bod České republiky, protože to je vysílač České televize. Ale postupně.

„Dnes už se nehasí takto citlivé technologie žádnými prášky, pěnou ani vodou. Pokud čidla ukážou, že někde hoří, je místnost hermeticky uzavřena a naplní se plynem na bázi argonu a dusíku. Z prostoru se vytlačí kyslík, takže oheň se uhasí, ale zůstane tam tolik kyslíku, že pokud tam je člověk, protože nestihl utéct, přežije. Jen si bude připadat omámeně, jako by byl někde na osmitisícovce v Himalájích,“ vypráví u obřích bomb s hasícím plynem správce. Popravdě: nechtěla bych tu uvíznout v době požáru. Nicméně pro citlivé technologie, jež nás spojují se světem a s rodinou, je to dost podstatné.

Mordor jde k zemi. Je neopravitelný

Pokračujeme v prohlídce a správce vypráví, proč má vlastně stavba jít k zemi. „Administrativní část je sice lidmi zaplněná, ale technologická část je z velké části prázdná a pustne. Vezměte si, že to, co kdysi zabíralo dva metry, se dnes vtěsná do půl metru. To, co potřebovalo půlmetr, se dnes vejde do krabičky o velikosti displeje mobilu. Už nefungujeme na relátkové spoje, jako v době šedesátých let, kdy se tato budova projektovala. Než se stihla postavit, přišly polovodiče. A nyní je všechno přes mikroprocesory. Není třeba mít obří sály, které jsou energeticky náročné.“

A mimo to: budova je podle něj nevyhovující i zdravotně. „Používala se tu kdysi coby nástřik ocelových konstrukcí látka, jež připomíná směsici skelné vaty. Když se zjišťovalo, kolik by stálo zrenovování budovy, ukázalo se, že levnější je prodat ji a začít jinak a jinde,“ vypráví Šindelář.

Zaměstnanci měli i kino a postele

Ve druhém patře budovy měli zaměstnanci kulturní vyžití. Měli k dispozici kinosál s kapacitou 250 lidí, bufety a postele na odpočinek. Respektive spíš to byly hlavně zaměstnankyně, které tu sloužily coby spojovatelky čtyřiadvacetihodinové služby (po šesti hodinách povinný dvouhodinový odpočinek) v „hnízdech“ po čtyřech lidech, se sluchátky na uších a mikrofonem před pusou a přepojovaly mezinárodní hovory. „Poslední kulturní akce, která v kině proběhla, byl Mikulášský večírek, jinak se tam teď vedení podniku občas vídá při výročích se zaměstnanci,“ říká správce.

Ženy, které tu tehdy pracovaly, byly nejčastěji z Moravy a ze Slovenska a byla to na tehdejší dobu sice náročná, ale poměrně luxusně placená práce. Ovšem počítalo se také s tím, že musely mít státnice ze tří jazyků. Spojovatelek bylo celkem tisíc a komunikovaly s celým světem.

Existovala tu taky třináctá komnata, kde kdysi seděli ti, co hovory odposlouchávali? „Tady ne. Ale naproti přes ulici. Kvůli tomu byl také vybudován podzemní kolektor, takže i tady, stejně jako v každé telekomunikační budově v zemi, odposlouchávání samozřejmě existovalo, jen tady ti lidé neseděli přímo u nás,“ říká správce.

Místo, kde můžete odpojit pana Nováka od dat i telefonu

Za chvíli zase stojíme v místnosti, kde jsou lidé z celého Žižkova. Respektive tudy tečou právě jejich data a díky této místnosti si mohou zavolat nebo nakupovat na webu. „Ty zelené praporky, to je splitter, to spojuje data a hlas dohromady. U zákazníka v routeru je podobné zařízení, které data a hlas zase rozpojí tak, jak je třeba,“ ukazuje správce. Takže: komu můžu udělat problém, když zatahám za kabel? Dobře, tak nic, jsem hodná holka…

Energie tu podle správce tečou v takovém režimu, že je to přísnější než na operačním sále, a nesmí mít ani milisekundu výpadku. Možná dobré vědět: když vám zčistajasna nenaběhne internet, ale napodruhé už ano, jsou to malé výpadky, kdy se někde na síti stal problém, ale rychle se našla „objížďka“. „Tedy pokud někdo nepřekopne někde kabel, to je už skutečně na delší dobu,“ říká správce.

Dobře vidět je to na obří obrazovce – ale skutečně tak obří, že je přes celou stěnu velkého sálu, jež vypadá jako větší než běžné kino. Je tu mapa republiky s počasím v reálném čase, což je důležité kvůli výpadkům. Stejně tak je na celé obrazovce vidět, kde zrovna někdo „překopl kabel“, kde se pracuje na opravě sítě či že má pan V. Ž. z Valašské Bystřice zrovna trable s internetem.

„Tady zase vidíme na těch grafických hrbech, kdy je největší aktivita na mobilních sítích. Když naše holky jely biatlon, tak to vystřelilo ihned nahoru, totéž jednotlivé třetiny hokeje. A takový Silvestr? No na ten se chystáme týden předem. Neděláme nic. Do sítě se prostě nesmí sahat. Tedy žádné plánované opravy, abychom jen čistě vlivem náhody nebo počasí nic nepokazili,“ vypráví další ze zaměstnanců v místnosti, odkud se hlídají veškerá data a propojení.

Normálnímu člověku se hlava zatočí už jen z výšky zdejší věže – 90 metrů celkem, 85 metrů výška na výhled kolem všech těch talířů s vysílači. Ovšem co je možná ještě hezčí, je pohled zespoda věže, která se jako zcela samostatná bytost nachází uprostřed celé gigantické stavby. „Ano, věž je skutečně samonosná stavba, i když je uvnitř budovy, ale dala by se oddělit od ostatní demolice,“ říká PR manažerka.

I beton může být na omak hebký

Do výšky osmi pater, která jsou ze dvou stran obklopena rudými schodišti, se táhne přirozený zdroj světla – šedivá plastika z litého betonu a hliníkových plátů. „Umělec si tehdy nechal přivézt na beton prkna ze severských stromů. Jsou hustší, jak rostou v zimě, beton do nich nezatéká a toto je první plastika v Česku z litého betonu. Když si na to sáhnete, je to opravdu hladké,“ říká PR manažerka Tereza Gáliková.

Bohužel: takové dílo je nepřenosné, takže definitivně zmizí spolu s pádem budovy. „Co ale měli tehdy soudruzi dobře vymyšleno, byl fakt, že pro potěchu ducha socialistického člověka musela mít každá stavba část peněz určen na umění. Bylo tu celkem sedmnáct uměleckých děl, hm, různé kvality. Pro jednu obří mozaiku, která je na výstavě v Itálii, se momentálně hledá místo v Česku, ale jinak ta díla zaniknou,“ potvrzuje Gáliková.

Škoda. Rozumím, proč „Mordor“ zanikne. A Eva Jiřičná jistě vytvoří něco neopakovatelného. Ale svým způsobem je i tato budova výjimečná.


  • Budova má vlastní trafostanici se 16 transformátory
  • Pro výrobu chladící vody o teplotě 7 stupňů jsou na střeše tři obří objekty
  • Stavba stála 1,5 miliardy – na rok 1972, kdy se koplo do země, neuvěřitelné peníze
  • Veškeré technologie pocházely ze Švédska a stavba byla svého času na evropské špičce
  • Po dokončení tu pracovalo 2,5 tisíce lidí, nyní je tu 2,2 tisíce lidí, v samotné budově sedí 1 200 lidí
  • Firma má 50 tisíc litrů zásoby nafty z Rakouska pro záložní zdroje, jež vydrží fungovat v případě výpadku elektřiny i čtyři dny

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud