Matrix v domově důchodců? Čeští odborníci zkouší virtuální realitou zlepšit život seniorů | info.cz

Články odjinud

Matrix v domově důchodců? Čeští odborníci zkouší virtuální realitou zlepšit život seniorů

Kdyby si měli čeští senioři vybrat virtuální svět, do kterého by se mohli přenést, naprostá většina z nich by si – pro někoho možná překvapivě – zvolila les. Takový je jeden z dosavadních výsledků výzkumu, který zkoumá, jak by se v péči o staré a nemohoucí lidi v Česku mohla používat virtuální realita.

Představa člověka, který dožívá svůj život částečně ve virtuálním světě, není vůbec tak vzdálená, jak by se mohlo zdát. Důkazem je právě projekt Vireas, na kterém se podílí Teologická fakulta Jihočeské univerzity, České vysoké učení technické, Institut smyslové aktivizace a Asociace virtuální a rozšířené reality. Odborníci se snaží vyvinout aplikaci, která by zlepšila život seniorům tím, že jim pomocí virtuálních brýlí alespoň na chvíli umožní pobyt v prostředí, ve kterém se už vlastními silami pohybovat nemohou. 

„Technologie virtuální reality se ve snaze zkvalitnit život seniorům doslova nabízí. Zároveň je ale s jejím využíváním spojeno tolik případných rizik a nevyřešených etických otázek, že se jejich řešením musíme zabývat ještě předtím, než tato technologie začne masivně pronikat do praxe,“ říká pro INFO.CZ vedoucí řešitelského týmu Věra Suchomelová z Teologické fakulty Jihočeské univerzity.

Využití virtuální reality v péči o seniory se sníženou pohyblivostí nabízí v zásadě dva možné pohledy. Ten první vychází z představy osmdesátiletého dědečka, který se pohybuje s velkými obtížemi, případně vůbec, a přesto mu virtuální brýle umožní, aby běhal po pláži, plaval v moři nebo dokonce létal. Existuje někdo, kdo by mu takový zážitek na sklonku života nepřál?

Druhý, méně optimistický pohled je spojen s představou světa à la známý film Matrix. Desítky seniorů leží v domově důchodců v jakýchsi kotcích, napojení na hadičky s umělou výživou. Přitom se ale usmívají. Na očích mají totiž brýle, které jim dovolují (alespoň virtuálně) být stále mladí a aktivní. A v takovém virtuálně šťastném světě nakonec mohou i zemřít. Pečovatel má jedinou starost: „Dědeček je neklidný? Rychle mu dejte mu brýle, ať se uklidní!“

Únik z reality

Vzhledem k některým případům týraní starých lidí může být představa domova důchodců, v němž jsou senioři trvale napojeni na virtuální realitu, hrozivá. Jenže nebyli by lidé na sklonku života nakonec ve virtuálním světě v některých případech skutečně šťastnější než v tom reálném? Je bolestivá skutečnost skutečně vždy lepší než méně bolestný sen? A bude se jednou ve virtuální realitě i umírat, aby byl konec příjemnější?

„Ano, už jsem dostala i otázku na to, zda by se virtuální realita měla využívat například i v hospicích, tedy při odchodu ze života. Na to já ale neumím odpovědět. My se zatím soustředíme pouze na seniory, jejichž rozpoznávací schopnosti nejsou nijak narušené a jsou plně svéprávní,“ vysvětluje Suchomelová. V takových případech se už dnes může kdokoliv, nejen senior, rozhodnout, zda a jak technologii virtuální reality využije. Stejně jako mohou vnoučata přinést dědečkovi do domova důchodců třeba tablet s počítačovými hrami, může si dědeček nasadit i virtuální brýle. Nikdo mu to zakázat nemůže, záleží pouze na něm, kolik času v konkrétním virtuálním světě stráví.

Proto se také čeští vědci snaží zjistit, jak by bylo možné využít virtuální realitu tak, aby starým lidem skutečně v maximální míře pomáhala. Nápovědu poskytli výzkumníkům sami senioři.

„Naprostá většina dotázaných odpověděla, že by se nejraději ocitla v lese nebo obecně někde uprostřed přírody,“ uvádí Suchomelová. Na dalších místech skončilo cestování a touha být pohromadě s dalšími lidmi. Řešitelský tým se proto snaží jít při vývoji virtuální aplikace pro seniory právě těmito směry.

Člověk chce ovlivňovat děj

Druhá část výzkumu se týká zamezení možného zneužití technologie k tomu, aby byl starý člověk izolován od skutečného světa. Pokud má virtuální realita skutečně pomáhat, pak musí být podle výzkumníků úzce propojena s reálným světem. „Senioři musí mít možnost se o svůj virtuální zážitek s někým podělit, popovídat si o něm,“ míní Suchomelová.

Podmínkou pro případný úspěch využití virtuální reality pro seniory je také zatažení uživatele do děje. Člověk by neměl být jen pozorovatelem, ale i aktivním účastníkem či přímo iniciátorem toho, co se ve virtuálním světě odehrává. I takovou možnost už dnešní technologie nabízejí. „Pokud je senior skutečně centrem děje, může se v něm hýbat a ovlivňovat ho, pak to výrazně zvyšuje jeho vlastní pocit důstojnosti a sebedůvěry. A to je zvláště důležité u lidí, kteří jsou kvůli nemoci či věku už většinu času upoutáni na lůžko,“ zdůrazňuje Suchomelová.

S tím souhlasí i vedení některých domovů důchodců. Petra Zimmelová, ředitelka Domova pro seniory Máj v Českých Budějovicích, si využití virtuální reality umí představit hned v několika oblastech péče. „Třeba když jde některý z našich klientů na zdravotní prohlídku nebo na lékařský zákrok, určitě by jeho psychickému stavu prospělo, kdyby mohl předtím absolvovat nějaký příjemnější zážitek ve virtuální realitě,“ uvedla pro INFO.CZ Zimmelová. Podobně by mohla virtuální realita pomoci lidem, s nimiž pečovatelé a zdravotníci na lůžku pasivně cvičí. „I tam předpokládám, že by cvičení mohlo být pro seniory příjemnější, pokud by během něj mohli být na chvilku ve virtuálním světě, v jakém si přejí být,“ domnívá se Zimmelová.

Přes všechna pozitivní očekávání je však podle ní každá technologie zneužitelná. „Celé to vyvolává i řadu etických otázek a rizik, spojených s možným zneužitím. Záleží ale na nás, abychom tu technologii, která se stále zdokonaluje, dokázali využít maximálně prospěšně. Ona totiž může přes všechna rizika seniorům opravdu výrazně pomoci,“ myslí si Zimmelová. 

Stejně jako Eva Suchomelová každopádně i Zimmelová potvrzuje, že pokud se klient domova důchodců rozhodne už dnes pomocí nějakého zařízení vstoupit do virtuální reality, nikdo mu to nemůže zakázat. „Zakazovat to nemůžeme dokonce ani lidem s demencí. Na to nemáme právo,“ objasňuje ředitelka. Právě z toho důvodu vidí ve výzkumu, který by měl vyloučit rizika virtuální reality pro seniory, velký potenciál.

Výzkum a vývoj bude pokračovat ještě dva roky a na jeho konci by měla vzniknout již zmíněná sada zážitků ve virtuální realitě, kterou chtějí autoři nabídnout zejména domovům pro seniory. „Cílem softwaru rozhodně není ‚uzavřít‘ seniora do virtuálního světa, ale naopak přinést mu nové podněty a prožitky využitelné v reálném světě a s ostatními,“ tvrdí autoři výzkumu na stránkách Vireas.cz. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud