Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Mladým lidem se do klášterů nechce, láká je manželství. Řeholníků v Česku ubývá

Mladým lidem se do klášterů nechce, láká je manželství. Řeholníků v Česku ubývá

V České republice stále klesají počty řeholníků. Podle břevnovského arciopata Prokopa Siostrzonka důvodem může být to, že mladí lidé mají širokou nabídku možností a těžko se rozhodují. „Vidíme, že váhají, zda vstoupit do manželství, váhají tedy i s rozhodnutím pro zasvěcený život," řekl ČTK. Mužských řeholníků je v ČR 669, sester je skoro dvakrát více, 1138. Nejstarší mužský klášter v českých zemích je ten v Praze na Břevnově, od jeho založení 14. ledna uplyne 1025 let.

V Česku působí přes tři desítky řádů a kongregací, k nejznámějším patří cisterciáci, klarisky, boromejky, dominikáni, trapisté, františkáni, premonstráti, benediktini nebo voršilky, mnohé z nich mají mnohasetletou tradici. Vedle asketického života a konání kněžských povinností patří k náplni života řádových bratří a sester i charita a rozvíjení vzdělání a vědy.

Mluvčí České biskupské konference (ČBK) František Jemelka ČTK řekl, že v Česku k 1. lednu roku 2017 působilo celkem 95 řeholních institutů, z toho 30 mužských a 65 ženských řeholních řádů, společenství a institutů. K témuž datu bylo v zemi celkem 1807 řeholníků. Před deseti lety ČBK uváděla, že v řádech a kongregacích žilo 1775 řeholních sester a 785 řeholníků. V roce 1995 to bylo 2647 sester a 959 řádových bratrů.

Siostrzonek uvádí, že nelze říci, které řády zaznamenávají větší zájem příchozích, kteří se chtějí s životem komunity seznámit a případně se k ní připojit. „Mladé lidi ale dost přitahuje kontemplativní život - možná pro některé je to útěk před problémy a složitostmi života," míní.

Sestra Vojtěcha Zikešová, která předsedá Konferenci vyšších představených ženských řeholí v ČR řekla ČTK, že do klesajícího počtu řeholnic v zemi se stále ještě promítají události 20. století. Řeholní život byl silně narušen během světových válek, odsunem stovek řeholnic německé národnosti a zrušením klášterů na 40 let v době komunismu.

„Proto současné počty nemohou vypovídat vše. Stále dožívají letité sestry, které vstupovaly do klášterů do roku 1950, ale chybí silné střední generace. Přerušení klášterního života s sebou neslo takřka vymazání řeholnic ze světa. Živořící klášterní život ožil až sametovou revolucí," uvedla. Podle ní by se rozvoj řeholního života měl posuzovat podle počtu nových zájemců. Za posledních deset let klesá, ale jen mírně.

Některá společenství jsou živější, některá se spojují se silnějšími. "Pokles je podmíněn také počtem stabilních a věřících rodin, které duchovní povolání podporují," míní sestra. Také ona se domnívá, že u lidí kolem 35 let je velká váhavost a strach k uzavření jakéhokoliv odpovědného závazku. "Potěšující je, že v poslední době dorůstají mladí lidé, kteří touží po opravdovém duchovním životě a hodnotách. Tito mladí nezažili kompromisní dobu komunismu a jsou zdravě sebevědomí," řekla.

Mladé lidi často přitahují kontemplativní společenství, taková, která jsou intenzivně zaměřena na modlitbu a omezují komunikaci s okolním světem. „Je to právě pro tu radikalitu a totální změnu života. Ne všichni ale pak zůstávají v této specifické formě života. Kromě klasických řeholních komunit máme dnes v naší zemi i nové formy zasvěcení, jako je Komunita blahoslavenství, Emannuel, Chemin Neuf nebo hnutí Fokoláre," uvedla.

Situace bývalého Československa je podle ní v Evropě ojedinělá. „V ostatních zemích východního bloku, pokud vím, kláštery zrušeny nebyly. Komunisté svezli řeholní sestry dohromady ze všech společenství, rozdělili je podle věku a sestry pracovaly společně v továrnách, přádelnách a na polích, bez rozdílu řádu. To umožnilo vzájemnou pomoc a hluboká přátelství, která si dále střežíme jako vzácný poklad," uzavřela.