Mlátil a psychicky deptal chartisty. Při výslechu Kafka dokonce popálil ruce Třešňákovi | info.cz

Články odjinud

Mlátil a psychicky deptal chartisty. Při výslechu Kafka dokonce popálil ruce Třešňákovi

Státní bezpečnost (StB) netýrala nepohodlné obyvatele Československa pouze v 50. letech. Přestože v současnosti někteří začali StB dělit na tu hodnou a zlou, stále to byla pravá ruka komunistické strany, která vykonávala její vůli, a to až do roku 1989. Ještě i v 80. letech disidenti čelili při výsleších psychickému, ale i fyzickému nátlaku. Tyto zločiny mají ve většině případů stále své viníky, a je proto možné je i po letech trestat. Před soud se dostal i nadporučík StB Josef Kafka, který v roce 1981 při výslechu mučil hudebníka a signatáře Charty 77 Vlastimila Třešňáka.

„Kafka měl na starosti hlavně dva disidenty, za jejichž zpracování dostal i odměnu. Jedním byl Vladimír Nepraš a druhým Vlastimil Třešňák. Oba se mu v rámci akce Asanace podařilo brutálním nátlakem donutit k emigraci. V případě Třešňáka k tomu použil dokonce mučení, kdy o něj zhášel sirky a tloukl ho,“ popisuje Kafkovy praktiky badatel Radek Schovánek. Příslušník StB se následně po 17 letech kvůli tomuto chování musel zodpovídat před soudem.

Chartisty bylo potřeba umlčet, nebo odsunout. Proto vznikla akce Asanace

Josef Kafka se dle databáze příslušníků bezpečnostních složek zveřejněné Archivem bezpečnostních složek (ABS) narodil 24. února 1955. „Vyučil se automechanikem v Mladé Boleslavi. 1. března 1977 byl ale přijat jako frekventant pohotovostního pluku Sboru národní bezpečnosti. Odtud byl přemístěn jako inspektor městské služebny na Praze 2 a od 1. září 1979 se stal příslušníkem Státní bezpečnosti 1. oddělení IIa odboru Správy StB Praha, což je odbor pro boj s vnitřním nepřítelem, tedy s disidenty,“ popisuje Kafkovu cestu do StB Schovánek.

Ve druhé polovině 70. let měli příslušníci tohoto odboru napilno. Vznik Charty 77 a její rozšíření na Západ vyžadoval dle strany co nejrychlejší likvidaci odporu, respektive především jeho umlčení.

„Když StB založila na někoho spis, sledovala tím několik zájmů. Prvním cílem bylo donutit toho člověka, aby se odvrátil od činnosti v disentu. Pozvali si ho na pohovor, řekli, co o něm všechno vědí, a snažili se ho odstrašit. Když se jim to nedařilo, tak se ho snažili získat ke spolupráci, na svoji stranu. Pokud ani s tím nesouhlasil, tak proti němu zahájili trestní stíhání. Pokud šlo ale o známého člověka, hrozilo riziko, že se to rozkřikne a mohlo by to vyvolat nežádoucí, i mezinárodní tlak. I proto v důsledku vzniku Charty 77 vznikla takzvaná akce Asanace. Šlo o rozhodnutí ministra vnitra Jaromíra Obziny, podle kterého ti, kteří nechtěli spolupracovat ani ukončit svou činnost, měli být donuceni k vystěhování z republiky,“ vysvětluje Schovánek.

Jedním ze signatářů Charty 77 byl i hudebník Vlastimil Třešňák a právě na něj se zaměřil příslušník StB Josef Kafka, který měl zpracovávat i novináře Vladimíra Nepraše.

„Nepraše donutil k emigraci tak, že ho vzal do vazby a zahájil proti němu trestní stíhání z paragrafu 100 (pobuřování). Nepraš se následkem dlouhých výslechů zhroutil, na zásah lékařů byl z vazby propuštěn a souhlasil s emigrací. Zatímco na Třešňáka použil Kafka násilí, Nepraše se rozhodl psychicky zdeptat. V obou případech dosáhl svého,“ shrnuje Schovánek. A právě za postup při výslechu Třešňáka se Kafka v roce 1998 dostal k soudu.

Pálil Třešňákovi ruce sirkami až disident zkolaboval

„Dne 13. července 1981 se obžalovaný (Kafka) účastnil zadržení Vlastimila Třešňáka v restauraci U tygra v Praze 1 ve 21:30 hodin, kdy spolu s Vlastimilem Třešňákem byli zadrženi i jeho přátelé,“ popisuje tehdejší situaci rozsudek soudu. Pro Třešňáka bylo zadržení ale pouhým začátkem několikahodinové anabáze výslechů a týrání.

Příslušníci StB následně Třešňáka odvezli do Bartolomějské ulice, kde ho až do půl třetí ráno vyslýchali. „Tento výslech prováděl obžalovaný (Kafka) s ještě dalším neztotožněným mužem, přičemž oba Vlastimila Třešňáka bili, obžalovaný byl přitom agilnější a bil jej dlaní přes obličej a několikrát jej udeřil celuloidovým pravítkem po hlavě,“ stojí v soudním dokumentu.

Vlastimil TřešňákVlastimil Třešňákautor: Josef Chuchma

Následně v noci odvedli Třešňáka do cely a k dalšímu výslechu ho přivedli po obědě. To už byl na něj Kafka údajně sám. „Dne 14. července 1981 v době od 13:30 do 14:20 hodin (…) sám zhášel o hřbety rukou Vlastimila Třešňáka rozžaté sirky,“ stojí v rozsudku. Pálení rukou trvalo skoro hodinu. A skončilo zřejmě jen proto, že se Třešňák zhroutil. „Obžalovaný (Kafka) vyběhl z výslechové místnosti do sousedící, ve které probíhal výslech další zadržené osoby Pavla Brunnhofera, a Vlastimilu Třešňákovi byl přivolán lékař,“ konstatuje se v dokumentech.

U soudu tehdy vypovídal i Brunnhofer, který situaci potvrdil. „V jednu chvíli vběhl obžalovaný do kanceláře, v níž byl svědek (Brunnhofer), se slovy ‚ten můj mi tam zkolaboval‘. Svědek viděl Vlastimila Třešňáka zhrouceného sedět na židli, ruce mu visely dolů,“ informuje rozsudek.

Za týrání chartistů dostal odměnu 800 korun

Ani přes zhroucení a psychické vypětí Třešňáka nepropustili. Pouze ho odvedli do cely a další den 15. července po obědě ho opět přivedli k výslechu. Na svobodu ho propustili až 16. července nad ránem. Celkem strávil za mřížemi v Bartolomějské přes 50 hodin, aniž by mu příslušníci StB sdělili jakékoli obvinění.

Výslech byl podle Schovánka součástí promyšleného plánu, který zahrnoval především dlouhodobý a stupňující se nátlak. „Pokud někdo odolával, použila StB brutální metody, jako v případě Třešňáka, a pomocí informátorů a odposlechů pak sledovala, jak na to vyslýchaní reagují. Po prvním výslechu, kde byl Vlastimil Třešňák mučen, prohlásil, že ještě jeden takový výslech a požádá o vystěhování. Kafka se to dozvěděl, a proto ho vyslýchal brutálně znovu,“ vysvětluje Schovánek. A plán zafungoval. Třešňák nedlouho poté zažádal o vystěhování a emigroval.

„Za iniciativní a příkladné plnění úkolů v akci Prášil (Vladimír Nepraš) a Rychta (Vlastimil Třešňák) získal odměnu 800 korun. Z toho je vidět, jakým způsobem se takto brutální výslechy vyšetřovaly. Je obzvláště odporné, že místo, aby byl za toto porušení snad všech předpisů potrestán, tak byl finančně odměněn. Po této akci byl přemístěn na 1. správu SNB, tedy na rozvědku. Tam obdržel krycí jméno Kalčík, krycí služební průkaz a byl zařazen na 31. odbor, takže se opět zabýval ideologickou diverzí a emigrací. Po revoluci ještě nějakou dobu působil na Ministerstvu vnitra a poté odešel do soukromé sféry,“ shrnuje další kariéru Kafky badatel.

Chartisty se nedařilo umlčet, proto je škrtili, ponižovali a psychicky týrali 

Násilí při výsleších bylo dle Schovánka časté právě i v 80. letech, byť mělo jinou podobu než v počátcích StB a v době monstrprocesů v 50. letech. „Zbyněk Beníšek byl škrcen mokrým ručníkem až do bezvědomí, Pavla Landovského chtěli hodit do Vltavy a zlomili mu nohu. Otku Bednářovou svlékli donaha, vláčeli ji průchodem a vyhodili ji před dům. Karlu Bartoškovi objednala StB domů rakev a manželce řekli, že zemřel. Některé lidi vyvezli do lesa, zmlátili je a sebrali jim doklady. Všechny tyto metody byly samozřejmě nezákonné. Příslušníci se ale kryli anonymitou a spoléhali na to, že nadřízení nad tím přimhouří oči, a proto jim to projde,“ přibližuje postupy příslušníků na sklonku totality badatel.

INFOGRAFIKA: Komunismus v ČeskoslovenskuINFOGRAFIKA: Komunismus v Československuautor: Info.cz

Zásadní rozdíl tkvěl v tom, že v 80. letech se komunisté obávali nežádoucí mezinárodní pozornosti, kterou by vzbudily soudy s chartisty, kteří byli známí i v exilu. Proto nebylo jejich cílem je odstranit, jako to bylo u politických odpůrců v 50. letech, ale především získat je ke spolupráci, nebo případně umlčet a vystěhovat. Ačkoli snem řady lidí byla tehdy emigrace, někteří naopak odejít nechtěli, a proto s vystěhováním nesouhlasili. Pak pro ně většinou nastalo peklo.

„Ve chvíli, kdy se lidé, kteří podepsali Chartu, nechtěli vystěhovat, začali být estébáci pod tlakem, aby s tím něco udělali, aby je k tomu nějak donutili. Nebyli schopni je nijak přesvědčit, protože tady nechtěli nechat příbuzné, přátele, ale ani majetek. Proto nastoupila brutalita, která se objevila právě v souvislosti s akcí Asanace, kdy část lidí skutečně podlehla výhružkám a tlaku a radši se vystěhovala,“ dodává Schovánek.

Mezi nimi byl právě Vlastimil Třešňák, Vladimír Nepraš, ale třeba i Pavel Landovský. Odhadem se muselo vystěhovat několik set lidí. „Těžko se to ale dohledává, protože neexistuje centrální evidence a z každého okresu se někdo odstěhoval, ale nemuseli to být lidé, kteří byli politicky činní, ale třeba ti, kteří se angažovali v roce 1968, ale StB jim umožnila vycestovat. Lidé kolem Charty 77, kteří museli emigrovat, se dohledat dají, ale ty počty obecně jsou skutečně většinou odhadem,“ popisuje badatel.

Na počátku 80. let komunisté disent téměř zlikvidovali

Výhružkám čelil i spisovatel Pavel Kohout, kterého komunisté údajně plánovali dokonce zabít. „Ve spisu Pavla Kohouta se můžeme například dočíst, že mu StB posílala anonymní dopisy, vyhrožovali mu likvidací a otrávili mu psa. Tohle chování StB rozhodně nebylo výjimečné a dělo se to velmi často na přelomu 70. a 80. let ve spojitosti se snahou dostat lidi za hranice. Generál Rypl, náčelník Veřejné bezpečnosti, si dokonce zavolal dva příslušníky SNB a nabádal je, aby Kohouta zabili. Že když jezdí v noci směrem na Sázavu, tak tam mají vyměnit značky upravující přednost v jízdě, srazit ho ze srázu a svést to na to, že nedal přednost v jízdě. Tito příslušníci to po roce 1989 potvrdili,“ dodává Schovánek.

Teror spojený s akcí Asanace skončil pozvolna kolem roku 1982 smrtí Brežněva. Disent byl v té době ovšem neustálými perzekucemi a také nuceným vystěhováváním tak zdecimován, že těžko znovu nabíral dech.

„Bylo to asi nejtěžší období disentu. Nikdo se tehdy nechtěl moc zapojovat a ve vězení byl Václav Havel, Jiří Dienstbier, Václav Benda a další. StB tehdy odhadovala, že tvrdé jádro disentu tvořilo asi 60 lidí a zbytek jsou sympatizanti. V ročním plánu na rok 1983 se dokonce objevil bod ,dokončení likvidace Charty 77’. Dokonce se tehdy uskutečnila schůzka mluvčích Charty, kteří chtěli projednat, že činnost bude pozastavena. Na té schůzce ale vyšlo najevo, že StB zmlátila jednoho z disidentů a mluvčí se tedy usnesli, že k tomu ještě vydají prohlášení. Odložili pozastavení a tlak ze zahraničí na zachování zřejmě způsobil, že k žádnému přerušení nakonec nedošlo,“ odhaluje Schovánek.

Kafka vinu nepřiznal, dostal podmínku

O několik let později přerušila vládu komunistů sametová revoluce. Vyhnaní disidenti se začali vracet zpět do vlasti a nezapomněli na to, co prožili při výsleších příslušníků StB. Konečně se chtěli dočkat spravedlnosti. K soudu se za týrání Třešňáka v roce 1998 dostal i Josef Kafka.

„Kafku se podařilo odsoudit, protože vyšetřování začalo už na začátku 90. let, takže žilo ještě mnoho svědků, kteří se s Třešňákem setkali těsně po výslechu a viděli jeho zranění. O výslechu byly i nepřímé důkazy ve spisech,“ vysvětluje badatel.

Josef Kafka odchází od souduJosef Kafka odchází od souduautor: ČTK

Kafka přesto u soudu svoji vinu nepřiznal. „V přípravném řízení trestnou činnost v plném rozsahu popřel. U hlavního líčení uvedl, že pod dojmem mediální kampaně proti němu vedené si vzpomněl, že Vlastimila Třešňáka v minulosti vyslýchal. Připustil, že výslechy probíhaly v době tak, jak uvádí Vlastimil Třešňák, avšak vyloučil, že by proti němu vyvíjel jakékoli násilí,“ píše se v rozsudku soudu.

Samosoudkyně Ivana Podlipná v odůvodnění rozsudku uvedla, že přihlédla k tomu, že čin se stal před 17 lety (soud se konal 13. května 1998; poznámka autorky) a obžalovaný za tu dobu nebyl odsouzen za žádný trestný čin. I proto Kafkovi jako trest za nepřiměřený výslech Třešňáka uložila zákaz činnosti v ozbrojených silách, ozbrojených sborech, v obecní policii a bezpečnostních službách na dobu čtyř let. Odvolací soud o rok později následně Kafkovi udělil přece jen 10měsíční podmínku.

Třešňák už na celou anabázi po letech vzpomínat nechce a tvrdí, že vše už několikrát popsal a nebude se k tomu více vracet. Kafka pravděpodobně dál provozuje vlastní podnikání, ale autorce textu se ho nepodařilo kontaktovat.

Soudy s bývalými příslušníky StB pokračují, stále je koho soudit

K soudu se v následujících letech dostali i další příslušníci StB, kteří v rámci akce Asanace používali proti disidentům psychický i fyzický teror. „Bicí komando StB v Praze tvořilo v 80. letech asi šest lidí a velkou část se podařilo odsoudit, některé v případě Petra Placáka, kterého v Praze ještě v 21. června 1989 násilím nacpali do auta a odvezli do lesa na Křivoklátsko, kde ho zmlátili a sebrali mu doklady. Na jejich jednání si pak Placák ihned stěžoval. U soudu, který se uskutečnil v roce 2012, pak příslušníci tvrdili, že jde jen o tvrzení proti tvrzení, ale soudkyně uvěřila Placákovi právě proto, že si na praktiky příslušníků stěžoval už před listopadem 1989, tedy v době, kdy z toho mohl mít problémy, a proto by se mu nevyplatilo si to nějak vymýšlet,“ doplňuje Schovánek. Odsouzenými tehdy byli Antonín Prchal, Ladislav Irovský a Petr Vrbický.

V říjnu 2019 také začal Obvodní soud pro Prahu řešit další případ trojice bývalých příslušníků StB, kteří v rámci Asanace měli donutit k emigraci rodinu Hyblerových. Obvinění Milan Kopinec a Vladimír Novotný vinu odmítají a nepamatují se, Karel Vykypěl se k soudu nedostavil.

I dnes se tak stále najdou ti, kteří ještě i na sklonku komunismu strpčovali život lidem s „nežádoucími” názory. A je možné je soudit. „Občas se ozývají hlasy, zejména ze strany bývalých příslušníků, že pouze pracovali pro rozvědku, kterou má každý stát. I v 80. letech tam ale působili lidé jako Kafka a další, kteří používali brutální metody, a je to jasná ukázka toho, co byla StB skutečně zač,“ uzavírá Schovánek.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud