Mobilní hospice stále fungují jen díky dárcům, pojišťovny by na ně už ale mohly přispívat | info.cz

Články odjinud

Mobilní hospice stále fungují jen díky dárcům, pojišťovny by na ně už ale mohly přispívat

Osm z deseti Čechů by si přálo zemřít doma. Přestože realita je opačná a v nemocničních a pečovatelských zařízeních umírá asi 70 % obyvatel, existuje možnost nechat svého blízkého odejít ve známém prostředí a zároveň mu zajistit potřebné ošetření. V České republice již funguje několik mobilních hospiců, které nabízejí pomoc s péčí o nemocné v jejich posledních dnech. Jejich služby mohou od ledna nově hradit zdravotní pojišťovny, zatím ale nevznikla žádná smlouva, která by to umožňovala. Faktické čerpání příspěvků na činnost mobilních hospiců tak začne pravděpodobně nejdříve v druhé polovině tohoto roku.

 „Mobilního hospicu jsme využili v době, kdy v 88 letech umírala moje prateta. Bylo to už třetí takové podobné úmrtí, které jsme v blízké rodině řešili – před tím umíral děda a prastrýc – a vždy bylo jejich velkým přáním zemřít doma. Ve dvou předchozích případech se nám to bohužel nepodařilo z různých důvodů zajistit a dodnes mě to mrzí. V případě pratety se to naštěstí povedlo,“ vysvětluje pro INFO.CZ Zuzana Šrámková. Služby mobilního hospice pro pratetu využívala asi měsíc, celkem za to zaplatila zhruba pět tisíc korun.

Příbuzní platí dvě stě korun, služba ale stojí reálně až dva tisíce denně

Den péče stojí příbuzné zhruba 200 až 300 korun. Náklady jsou ale ve skutečnosti mnohem vyšší. Podle odhadů domácího hospicu Cesta domů se reálně cena za komplexní péči o jednoho pacienta pohybuje okolo 1 900 korun na den. Většinu nákladů ale v současnosti zaplatí dárci, proto zůstává služba cenově dostupná. Bez darů by měsíc služeb mobilního hospice stál rodinu asi šedesát tisíc korun.

„Je řada rodin, které by se dovedly kvalitně postarat o svého umírajícího, ale buď neví, jak to mohou udělat, nebo jim to systém ani neumožní. My třeba v Cestě domů odmítáme přes 200 pacientů ročně kvůli kapacitě. A jejich rodiny jsou většinou už připravené se o své příbuzné postarat,“ vysvětlil v rozhovoru ředitel Centra paliativní péče a psycholog Martin Loučka.

„O možnosti využití mobilního hospice nám nikdo v nemocnici neřekl. Řekli, že se nedá nic dělat, a pustili dědu domů. Umíral, pohled na něj byl opravdu žalostný a přivítali bychom cokoli, co by mu pomohlo. Když jsme ale začali hledat další možnosti, bylo už pozdě,“ vypráví pro INFO.CZ vnučka zemřelého, která si přála zůstat v anonymitě, a potvrzuje, že o službě mobilních hospiců zatím dostatečně neví ti, kteří by je potřebovali.

Hospice zatím uzavřely pilotní smlouvy jen s VZP, podle některých jsou ale rizikové

Dostupnost služeb mobilních hospiců by se ale nyní mohla zlepšit díky tomu, že zdravotní pojišťovny mají možnost díky novému úhradovému sazebníku jejich činnost proplácet. Zařízení tak budou moci dary sponzorů použít například na navýšení svých kapacit a zpřístupnění služeb pro více zájemců. Zatím ovšem péči proplácí pouze Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP), a to prostřednictvím testovacího projektu, ve kterém má ale uzavřený jiný typ smluv.

„VZP jako jediná zdravotní pojišťovna začala s financováním mobilních hospiců už od roku 2015, a to v rámci pilotního projektu. V současné době tak má VZP jako jediná pojišťovna smlouvu s osmnácti mobilními hospici na území celé České republiky a u dalších dvou je již uzavření smlouvy schváleno, čeká se jen, až doloží všechny náležitosti. Uvedený pilotní projekt bude pokračovat do konce roku 2018, a to mimo jiné i proto, že některé mobilní hospice mají s VZP už z předchozího období uzavřenou smlouvu ještě na celou tuto dobu,“ vysvětluje tiskový mluvčí VZP Oldřich Tichý.

Nasmlouvaní poskytovatelé působí už v 11 krajích, v jednání jsou nově organizace v Jihočeském a Plzeňském kraji. Ačkoli VZP byla první pojišťovnou, která se už před třemi roky pro příspěvek na paliativní péči odhodlala, její smlouvy s mobilními hospici se od smluv uzavíraných jinými pojišťovnami budou lišit. Pro hospice jsou údajně tvrdší a rizikovější.

„VZP nechce uzavírat nové standardní smlouvy dle úhradové vyhlášky, ale vyjednává si dvoustranné smlouvy s jednotlivými poskytovateli. Prvotní pilotní projekt už skončil a současné překlenovací smlouvy jsou daleko tvrdší, než byl původní program,“ potvrzuje ředitel mobilního hospice Cesta domů Marek Uhlíř. Problém tkví v tom, že jakmile mobilní hospice přijmou pacienta do péče, berou zodpovědnost za jeho další ošetření. Pokud se pacient nakonec po nějaké době rozhodne pro hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení, náklady na toto ošetření jdou za poskytovatelem mobilního hospicu, který pacienta přijal.

Standardní smlouvy dle nových sazebníků nicméně připouští určitou míru rizika, že umírající pacient nakonec skoná ve zdravotnickém zařízení. Pokud organizace, která poskytuje paliativní péči u pacientů doma, množství takových případů udrží pod určitou mírou, pojišťovna ošetření pacientů v nemocnici zaplatí. Podle Uhlíře ale VZP chce každý případ úmrtí pacienta hospice mimo domov posuzovat individuálně. Přestože tak organizace provozující paliativní péči získá od pojišťovny finance na úhradu předchozího ošetřování umírajícího, existuje možnost, že bude hospic muset následně nést zodpovědnost a platit například převoz sanitkou, pobyt na ARO a podobně, což může být ve výsledku vyšší částka, než peníze získané od pojišťovny.

Kraje už rozjely výběrová řízení, konečné slovo ale mají pojišťovny

Ostatní zdravotní pojišťovny nicméně budou pravděpodobně v nejbližší době uzavírat standardní smlouvy dle úhradové vyhlášky. „Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (ČPZP) v současné době eviduje několik jednotek žádostí o poskytování domácí paliativní péče ve vlastním sociálním prostředí a je připravena začít uzavírat smlouvy, pokud budou ze strany žadatele splněny všechny zákonné povinnosti. Všechny podmínky pro uzavření smlouvy splňují nyní tři mobilní hospice,“ uvedla mluvčí ČPZP Elenka Mazurová. Další oslovené pojišťovny na dotaz neodpověděly.

Dle nové legislativy, která platí od ledna tohoto roku, se provozovatelé mobilních hospiců, kteří chtějí získávat příspěvky od pojišťoven, musí zúčastnit výběrových řízení, které vypisují jednotlivé kraje. Většina z oslovených správních celků už řízení vyhlásila a vyhodnotila, jinde teprve probíhá sběr přihlášek.

V Jihočeském kraji komise doporučila uzavřít pojišťovnám smlouvu s Hospicem svatého Jana N. Neumanna, v Libereckém kraji řízením úspěšně prošel jediný přihlášený Hospic svaté Zdislavy. Ve Zlínském kraji doporučila komise pojišťovnám tři poskytovatele, v Olomouckém kraji čtyři. Moravskoslezský kraj vyslovil doporučení dvěma zájemcům, Vysočina, Plzeňský a Karlovarský kraj teprve výběrová řízení chystají, stejně jako Jihomoravský kraj, ve kterém se už jedno řízení uskutečnilo.

Úspěšné absolvování řízení nicméně zůstává pouze doporučením. „Ani úspěšné prohlasování v rámci jednání výběrové komise nezakládá povinnost pojišťovně uzavřít smluvní vztah,“ vysvětluje vedoucí odboru zdravotnictví Jihočeského kraje Petr Studenovský. Záleží tedy na konkrétních pojišťovnách, zda s odsouhlasenými mobilními hospici navážou spolupráci. Některé kraje se ale angažují v oblasti paliativní medicíny i jinak než pouze provedením výběrového řízení.

„Karlovarský kraj podporuje mobilní hospicovou péči na území kraje z vlastního dotačního programu, z něhož půjde po odsouhlasení krajským zastupitelstvem pěti organizacím celkem 2,3 milionu korun z krajského rozpočtu," uvádí tisková mluvčí Karlovarského kraje Jana Pavlíková. „V současné době je v intenzivní přípravě Konference paliativní péče na Vysočině 2018 a máme i webovou stránku, kde jsou k dispozici veškeré informace k projektu řešícímu v našem regionu paliativní péči komplexněji,“ vysvětluje Jitka Svatošová z tiskového oddělení Kraje Vysočina.

Češi mohou v současnosti umírat doma hlavně díky štědrosti dárců

Mobilní hospice se v Česku poprvé začaly objevovat zhruba před 15 lety. Tehdy neznámá služba, na Západě už poměrně běžná, mohla fungovat pouze díky obětavosti průkopníků a štědrosti dárců, což do značné míry platí dosud. Délka, po kterou pacienti služeb hospiců využívají, může být různá.

„Ze začátku k nám chodili jednou za týden, poslední dva měsíce pak denně, celkem pět měsíců,“ vysvětluje Tereza Němcová, která pro svého příbuzného zajistila služby mobilního hospice na severní Moravě. Uvědomuje si přitom, že dary a dotace umožňují těmto organizacím fungovat. „Asi bychom do toho šli i za plnou cenu, ale to díky tomu, že jsme se mohli podílet celá rodina. Byl by to ale samozřejmě zásah do rozpočtu nás všech. Kdyby byl na to člověk sám a ještě v důchodu, nešlo by to,“ dodává.

„Chtěli snad dokonce jenom dvě stě korun za den. Kdybychom měli platit 1 900 korun denně, tak bychom do toho asi ty peníze asi stejně dali, jednoduše proto, že doma byly úspory. Nemít ale tenhle polštář, domnívám se, že by to bylo neúnosné,“ potvrzuje Zuzana Fojčíková, která svého blízkého svěřila do péče mobilního hospice v Karviné v roce 2015.

Česká republika se zavázala už v roce 2014 podpořit rezoluci Světové zdravotnické organizace o paliativní péči. Ta vyzývá členské státy, aby zpracovaly a zavedly do praxe opatření pro plnou integraci hospicové péče do národních zdravotnických systémů. Nejde přitom jen o služby mobilních hospiců, ale také o zavádění paliativní péče do nemocnic. Málokdo si totiž představuje své umírání jako minuty osamělého čekání na smrt za bílou plentou.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud