Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Muslimský šátek jako symbol zla. INFO.CZ mezi Čechy, které neviditelná hrozba rozpaluje doběla

Muslimský šátek jako symbol zla. INFO.CZ mezi Čechy, které neviditelná hrozba rozpaluje doběla

Málokterý soudní případ poutal v Česku takovou pozornost a vyvolával v lidech potřebu jít si názory emotivně vyříkat před soudní síň. Spor studentky a školy o to, zda je přípustné zahalovat se při hodině muslimským šátkem, dospěl po letech ke konci. Na jedné straně byla mladá Somálka, která žádala omluvu a 60 tisíc korun. Na straně druhé se za školou sdružil šik hlasitých odpůrců islámu, pro něž se jeden šátek stal symbolem a důkazem toho, že je Česko zaplaveno muslimy, kteří tu pozvolna začínají zavádět své právo šaría. Soudní finále si opět nenechal utéct početná skupina odpůrců, kteří zaplnili chodby městského soudu a později přilehlé kavárny. INFO.CZ bylo u toho, čtěte reportáž.

„Otevřete okna, je tu moc sluníček a příšerné vedro,“ křičí na úzké a přelidněné chodbě nevysoký tmavovlasý mladík s výrazným tetováním na krku. Záda má zahalená do obrovské národní vlajky, která je nepřehlédnutelná už od vchodu. Spolu s ním se u dveří do síně Městského soudu v Praze tísní dalších odhadem pět desítek lidí. Na jasnou převahu „sluníčkářů“, které zmiňoval muž, to ale v žádném případě nevypadá. Naopak.

„Jsou nás tu spousty, vždyť jsme se ani nedostali dovnitř do jednací místnosti. Pustili tam prvních dvacet z nás a my ostatní musíme čekat tady nebo venku,“ říká mi starší, nakrátko ostříhaná žena oblečená do černého. V ruce svírá několik transparentů. Do hlavního města přijela až z Ústí nad Labem.

Žena ochotně souhlasí s fotkou a neustále se ujišťuje, zda jsem spolu s dalšími novináři zvládla zachytit všechny její ručně napsané slogany. Jedna z kartonových tabulí nese heslo Obviněná neprávem. Protiprávní spiknutí, které doplňuje několik černých vykřičníků. Pokud bych si chtěla vyfotit další, mám sebrat odvahu a prodrat se zaplněnou chodbou dál. Na jejím konci prý postávají už od rána její přítelkyně. Transparentů pro dnešní den vyrobily dobrých dvacet. Budou se mi prý líbit, postrkuje mne.

„To víte, je to velká událost. Dneska jde o hodně. Hlavně o to, v jakém budeme žít státě. Zda v něm ještě funguje naše právo, nebo nás zaplaví ti s tou šaríou,“ přizvukuje ženě vedle postávající nenápadný starší muž s prošedivělými vlasy a v opraném svetru. I on mne vybízí, ať se „probiji“ mezi těly a pořídím několik lepších záběrů z druhé strany. „Lidé, co jsou tady, jsou hodní. Neublíží vám,“ uklidňuje mne. Při pohledu na vysokou nakrátko ostříhanou blondýnu s výrazným očním líčením, velkými svaly a okovanými botami, si jeho slovy nejsem jistá. „Nebojte, já vám pomůžu,“ otáčí se na mne s širokým úsměvem a opravdu mne nechává projít.

V místnosti jen pár metrů před námi zrovna soud projednává případ somálské dívky, která při výuce v pražské zdravotnické škole nosila hidžáb, tedy tradiční šátek, jímž si muslimské ženy halí vlasy a krk. Vedení jí to ale s odkazem na školní řád zakázalo. Do medializovaného případu se vložily lidskoprávní organizace a také ombudsmanka Anna Šabatová. Shodně poukazovaly na to, že se jedná o nepřímou diskriminaci, protože nošení šátku je projevem náboženství navenek. Somálská dívka, která ze své země uprchla mimo jiné kvůli nucení do sňatku s džihadistou a v ČR získala v roce 2011 azyl, se obrátila na soud a požadovala po vedení školy omluvu a finanční odškodnění 60 tisíc korun. Soud jí však letos v lednu nevyhověl.

„To je naprostý nesmysl. My taky při cestách do zahraničí respektujeme jejich pravidla,“ oponuje Šabatové starší žena s holemi, která do budovy soudu přijela z Plzně. Jednání za dveřmi sleduje v hloučku s dalšími online na mobilním telefonu.

S podobným přesvědčením a vírou, že vše dopadne „dobře“, přichází na chodbu před jednací sál i Miroslav Sládek. Hlasitě pozdraví a s každým, kdo stojí poblíž, si potřese rukou. Proč jste tu nebyl od začátku dnešního jednání, ptám se ho. „Chtěl jsem. Vstával jsem kvůli tomu hodně brzy ráno. Cesta z Brna se ale protáhla, jel jsem skoro čtyři hodiny. Silnice jsou příšerné,“ postěžoval si muž, který se jinak před prázdnými náměstími pokouší o restart své politické kariéry.

Jen pár okamžiku po něm po schodišti mezi čekající lidi vystoupá i protiislámský politický aktivista Martin Konvička. Stejně jako Sládkův příchod vzbudil i ten jeho mezi přítomnými velké pozdvižení.

„To je dobře, že jste tady. Na Facebooku vám lajkuji úplně všechno,“ volá směrem ke Konvičkovi asi padesátiletá žena s plackou iniciativy Islám v ČR nechceme na hrudi. „Děkuji, ale nevím, jestli to k něčemu bude,“ odsekne jí Konvička a stejně jako já před několika desítkami minut se snaží protlačit dál chodbou. Rozsudek odvolacího soudu by mohl padnout každou chvíli.

Na rozdíl ode mne se mu to podaří. Dav se před ním sám rozestupuje. Odměnou jsou mu záblesky fotoaparátů a světla kamer přítomných novinářů, kteří se na něj okamžitě vrhají.

Střih.

Soud odvolání somálské dívky v dnešních dopoledních hodinách zamítl. Své rozhodnutí vysvětlil argumentem, že v sekulárním Česku je nutné chránit právo být bez vyznání stejně jako právo náboženství vyznávat. „Opakem diskriminace je stejný přístup ke všem. Žalobkyně se tak vlastně domáhá ochrany své pozitivní diskriminace, tedy výsady nosit pokrývku hlavy tam, kde ostatní žáci tuto výsadu nemají,“ podotkl soudce Jan Klášterka. Desítky odpůrců islámu, kteří si přišli rozhodnutí osobně vyslechnout, začali okamžitě oslavovat. Radost vyjádřili i zpěvem české hymny.

„To jsem rád, že to takhle dopadlo,“ říká mi jeden z nich už mimo budovu soudu. „V Česku není spravedlnost, ale tohle je naděje pro nás všechny. Aspoň malá,“ raduje se žena, která jej spolu s dalšími doprovází.

Skupinka míří do nedaleké kavárny, kde si objednává občerstvení a probírá první dojmy. „Tak to bychom měli. Teď se musíme soustředit na Okamuru, ten jediný má šanci,“ uzavírá světlovlasý muž s odkazem na blížící se parlamentní volby a lídra SPD, který má podle průzkumů jako jediný z radikálních odpůrců islámu šanci proniknout do sněmovny.

720p 360p
Odvolací soud potvrdil zákaz hidžábu na české škole

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744