Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Napětí ve finále roste, chceme jistotu, že Babiš nezapočal predátorské ovládnutí ČEZ, říká Dolejš

Napětí ve finále roste, chceme jistotu, že Babiš nezapočal predátorské ovládnutí ČEZ, říká Dolejš

Přestože není podpora menšinové vlády hnutí ANO a sociálních demokratů ze strany komunistů ještě pořád jistá na sto procent, jejich bývalý místopředseda a současný poslanec Jiří Dolejš je přesvědčený, že by bylo zvláštní hodit teď – po půl roce vyjednávání – všechno „do kanálu“. To však neznamená, že má Andrej Babiš vyhráno. Podle Dolejše musí komunistům kromě původních sedmi podmínek zaručit také to, že zdárně vyřeší šlamastiku týkající se sporu o nominaci na post ministra zahraničí, a především, že minulý týden nezapočal na valné hromadě predátorské převzetí polostátního gigantu ČEZ.

Podpoří KSČM menšinovou vládu, která bude ve středu jmenována Milošem Zemanem na Hradě?

Použiji podmiňovací způsob: hodit půl roku vyjednávání o vládě do kanálu by bylo hodně zvláštní.

Váš předseda Vojtěch Filip se ale v rozhovoru pro Mf Dnes nechal slyšet, že to zas tak jisté není…

To ano, je pravda, že napětí ve finále přece jen roste.

Tím myslíte uvnitř strany?

To také. Jde ale o důsledek, nikoli příčinu. Spíš bych mluvil o komunikačních šumech a o tématech, která nebyla na začátku vyjednávání s Andrejem Babišem na stole.

Například?

Původně jsme hovořili o sedmi našich prioritách. Nyní přibyly věci, které bych neoznačil za direktivní požadavky, avšak určitě je považujeme za významné.

Co přesně myslíte?

Například personální složení vlády. Což je věc, která se myslím nějak vyřeší. Druhou otázkou je kontrola klíčových státních podniků.

Tím myslíte ČEZ?

Ano. A zdá se mi, že jsme se dostali tak trochu mezi mlýnská kola. A to ve smyslu jednání pana prezidenta s designovaným panem premiérem, co s ČEZ bude. Výsledky valné hromady z minulého týdne zapůsobily na někoho možná tak trochu dojmem, že je premiér rozhodnut toto políčko zcela ovládnout.

Jinak řečeno vám vadí, že svůj postup nekoordinuje s prezidentem?

Nejde o naše požadavky. To zdůrazňuji. Asi by bylo taky bláhové, abychom jako nevládní strana diktovali pro sebe nějakou klíčovou pozici v tak velkém podniku.

Dozorčí rada ČEZ
Rekordně dlouhá valná hromada ČEZ minulý týden rozhodla, že v dozorčí radě podniku skončí její předseda Václav Pačes, Robert Šťastný který býval označován za nominanta KDU-ČSL, a Petr Polák, který platil za muže expremiéra Sobotky z ČSSD. Novými členy byli zvoleni bývalý člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal, šéf odboru státního rozpočtu na ministerstvu financí Karel Tyll a bývalý viceprezident Komory auditorů ČR Otakar Hora. Na část nominací měl Andrej Babiš v minulosti vliv z pozice ministra financí. Resort, který hnutí ANO dál ovládá, má nyní v radě většinu, což podle nevládních stran znamená, že Babiš radu fakticky ovládl.

A o co tedy jde?

Jde o definování zájmů státu. Vzniká menšinová vláda. A ta by měla být schopna vést jednání i o takových věcech. A výsledky valné hromady někoho možná zaskočily – takový je aspoň můj dojem. Sice zůstal na své pozici pan ředitel (ČEZ, Daniel Beneš – pozn. redakce), ale dozorčí radu – řekl bych – zcela ovládl ještě před hlasováním o důvěře Andrej Babiš.

A problém je, že to nekoordinoval s koaličními stranami. Chápu to dobře?

A také s panem prezidentem. Teď už se samozřejmě ale musí hledat jiné řešení. Valná hromada se už uskutečnila. Tudíž to musí být nějaké řešení následného kroku a musí být takové, aby uklidnilo i ostatní aktéry.

A co je tedy ve hře? Rozšiřování Temelína?

Ten podnik je sám o sobě obrovský a strategicky významný. Měl by vyřešit klíčové energetické otázky budoucnosti. Tedy jádro a uhlí. A zároveň by měl projít nějakou transformací. Současný ředitel to interpretuje jako změnu struktury. Nikoli, a to zdůrazňuji, privatizaci. Všechno to jsou zásadní témata.

A pochopitelně, i když to nebylo na seznamu našich podmínek, tak je nemůžeme nevnímat. A věřím, že všechna naše jednání s premiérem a prezidentem, která se uskuteční do našeho sobotního jednání, uklidní všechny zúčastněné do té míry, že nabudou přesvědčení, že se jedná seriózně. Že nejde o nějaký predátorský tah.

A byl to predátorský tah?

To nevím. A dokonce ani nechci v tomto duchu vynášet soudy. Jen vnímám a konstatuji, že kolem toho vznikl další rozruch a nejistota. A problém, který doposud na stole nebyl. Protože obecná teze, dle které je třeba jednat o klíčových podnicích, ta tam byla. Ale obecná teze je jedna věc, konkrétní provedení věc druhá.

Dělení ČEZ?
Možné rozdělení ČEZ je třaskavé politické téma. Podle vedení firmy tato operace není aktuálně na stole, přesto se o ní diskutuje s ohledem na vývoj na evropském trhu. Kritici poukazují na možnou variantu, kdy by stát ziskovější a perspektivní část možná privatizoval a neperspektivní část si ponechal. O rozdělení firmy se uvažuje kvůli stavbě nového jaderného zdroje a trendům v energetice. Babiš před časem uvedl, že možnosti posoudí expertní tým, a ujišťoval, že by si stát ponechal i kontrolu nad perspektivní částí firmy.

Další téma je ministr zahraničí, kam chce ČSSD prosadit Miroslava Pocheho navzdory odporu Babiše, Zemana i KSČM. Dnešní vyjádření sociálních demokratů se mi přitom jevila dost vyhýbavě…

Tak je zřejmé, že Miroslav Poche na seznamu je. Zrovna tak je zřejmé, že prezident bude neústupný. A je také zřejmé, že část našich straníků a představitelů strany bude přitakávat prezidentovi v tom, že jde o nedůvěryhodného kandidáta.

KSČM ale po celou dobu ani jednou o Miroslavu Pochem nehovořila. Aspoň ne veřejně. Nezačali jste k němu mít výhrady až po intervenci prezidenta? Není v tomto ohledu KSČM tak trochu v jeho vleku?

Nebyl jsem sice u každého jednání, ale myslím si, že šlo na začátku o tah ze strany prezidenta. Ten nejprve argumentoval, že v protiimigrační vládě nemůže být promigrační ministr. Což mě trochu překvapilo, doufám, že nevzniká vláda s takovým přídomkem. Ta rétorika mi přijde hodně okamurovská.

Je jasné, že odpovědný politik musí vnímat, že nezvládnutá kvanta migrantů by znamenala rizika, kterým je potřeba předejít. Ale to neznamená, že vzniká vláda, která se bude apriorně negativně vymezovat vůči každému běženci, že bude používat jakoukoli migraci jako strašák.

Pokud bychom se měli vrátit k nominaci na post ministra zahraničí, osobně myslím, že podstata je v dohodě o české zahraniční politice. A já musím dodat, že jsme strana, která právě kvůli rozporům v zahraniční politice od začátku říkala, že nechce vstoupit do vlády.

720p 360p
Komunisté sahají po miliardovém vlivu. Přimknou Česko k Rusku skrz státní podniky?

Takže je to především ambice Miloše Zemana?

Tak on je součástí zahraniční politiky a potřebuje se s partnery umět dohodnout. Tomu vcelku rozumím. A také rozumím tomu, že mnozí lidé z naší strany této ambici přitakávají.

Ale je tady přece také Ústava a koaliční smlouva. V Ústavě se píše, že prezident jmenuje ministry na návrh předsedy vlády a v koaliční smlouvě se strany zase zavazují k tomu, že si nebudou mluvit do svých nominací na ministry…

To mi nemusíte vysvětlovat. Také je ale dobře známo, že prezident není tak říkajíc pasivně ve vleku této interpretace.

Tím myslíte, že není ve vleku Ústavy?

Ne. Myslím tím to, že se snaží využít jakékoli volnosti v dikci základního zákona. Otázka pak je, zda to hnát až na kompetenční stížnost, kam až má případná tvrdohlavost jít a zda tak vysílat signály, že vláda nemusí vlastně ani vzniknout.

A není Andrej Babiš v této věci až příliš ústupný?

A co mu zbývá, když v tuto chvíli prezidenta potřebuje? Ten ho pověřil sestavením vlády, a pokud by neuspěl, znamenalo by to krach a třetí vyjednávání o vládě.

Umíte si představit, že de facto nebude dlouhodobě obsazený post ministra zahraničí?

Dlouhodobě by to bylo nepochybně špatně.

Co myslíte tím dlouhodobě?

Určitě by nebylo dobře, pokud bychom byly svědky tohoto problému ještě na podzim.

Takže bychom řekněme do konce letních prázdnin měli mít ministra zahraničí…

Tak. Myslím, že by to mělo být vyřešené v řádu měsíců…

Když už jsme u ČSSD, nezdá se vám, že nakonec ustoupila téměř ve všem, co původně označila za nepřekročitelnou podmínku?

Ona ale také formulovala i požadavky, které si mohla těžko vynutit. Není totiž v pozici, kdy by si mohla až zas tak vyskakovat. A to jak s ohledem na volební výsledek, tak s ohledem na to, že těžko hledá vnitřní konsensus. I ona má své hradní křídlo.

Takže v sobotu máte ústřední výbor a tam budete hlasovat o tom, zda umožníte vznik menšinové vlády. Jak myslíte, že hlasování dopadne?

Důležité je, aby předseda strany, který vedl určitým způsobem dlouhodobě jednání, vyslal před sobotním hlasováním čitelné signály. Věřím, že se ten současný – a doufám, že poslední – spor nějakým způsobem vyřeší a pohneme se do finále. Nechme tedy klíčové postavy v klidu uzavřít vyjednávání, aby bylo co předložit konečnému poltickému rozhodnutí. A pokud se nám tento blokační problém podaří vyřešit, můžeme se začít věnovat z mého pohledu důležitějším věcem. Ostatně jsem přesvědčený, že řadový volič neřeší, kdo je v dozorčí radě ČEZ, nebo jakého máme ministra zahraničí. Určitě ho ale zajímá, že jsme vyjednali sedm podmínek, které se týkají jeho života, a zajímá ho, jak budou naplněny.

A pokud jde o těchto sedm podmínek, budete požadovat jasný časový plán?

Půjde o závazek ze strany premiéra. A termíny a realizace by měly být součástí tolerančního patentu mezi vládou vedenou Andrejem Babišem a naší stranou. Z hlediska voliče je právě tohle myslím to zásadní.

Směřuje tedy Česko ke stabilní vládě, která tady vydrží po celé funkční období, anebo nevylučujete předčasné volby třeba příští rok na jaře?

Volby v blízkém termínu by byly prohrou nejen Miloše Zemana. Byly by prohrou celé politické reprezentace. Za další: za současného rozložení sil těžko zaručíte betonovou stabilitu na celé volební období. Menšinová vláda to má vždycky složité. Avšak pokud dostane důvěru, bude přece jen v jiné pozici. Umím si představit, že některé věci vyjedná doprava, jiné doleva. Pokud bude schopná politicky vyjednávat, může to nějakým způsobem fungovat.

Tedy pokud nenastane nějaký zásadní zlom. Tím myslím třeba to, že se dostane do rozhodující fáze trestní stíhání premiéra. Anebo že skončí konjunktura a krásné ekonomické časy. Faktory tohoto typu mohou zapůsobit, o to méně by pak bylo jisté, že vláda vydrží. Avšak nemusí to automaticky znamenat předčasné volby, představit si v takové situaci dokážu například nějakou vládní výměnu.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Může vyklíčit nová totalita. Lidé milují Babiše, protože podvádějí stejně jako on, tvrdí Kroupa

Vyslechl už stovky příběhů politických vězňů, ale i donašečů StB. Většinu z nich si mohou zájemci prohlédnout v nejrozsáhlejší pamětnické databázi v Evropě – Paměti národa. Ředitel a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa už hleděl do očí lidem, kteří trpěli za nacismu i komunismu, ale i těm, kteří za jejich útrapy mohli. Je možné, že se podobní lidé brzy opět dostanou k moci. „Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů,” vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ Mikuláš Kroupa.

Kolik příběhů Paměť národa zhruba uchovává?

V databázi jsme zpřístupnili příběhy kolem čtyř tisíc lidí. Ve skutečnosti jich máme ale kolem sedmi tisíc. Řadu z nich ještě zpracováváme a nechceme publikovat nedokončenou práci. Další část vzpomínek, které ještě nejsou veřejné, pořídili žáci a studenti v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Pak máme nahrávky, které nejsou přístupné veřejnosti, protože pamětník si to nepřál, těch je jen několik desítek. 28. října, přesně po deseti letech od vzniku webu Paměti národa, chceme spustit novou podobu této jedinečné databáze s novým designem a novým způsobem, jak příběhy zveřejňovat. Uvažujeme o tom, že zpřístupníme i ty nahrávky, které anonymizujeme. Hlavně Paměť národa proměníme v komfortní publicistický web pro širokou veřejnost, ale zároveň ji ponecháme jako rozsáhlý archiv zpřístupňující celé neupravované mnohahodinové nahrávky určené pro studenty, učitele, spisovatele, scénáristy, a pro ty, kteří ke své práci prostě potřebují celý záznam a písemnou a fotografickou dokumentaci.

Link

Proč se někteří pamětníci rozhodli své vzpomínky poskytnout, ale zakázali je publikovat?

Pro nás je velice důležité, aby každá vzpomínka měla svého jmenného vypravěče, ale jsou lidé, kteří se bojí k vlastnímu příběhu přihlásit. Tak například: když jsme natáčeli lidi, kteří prošli sovětskými gulagy, někteří se nám svěřili, že i dnes mají strach z tajných služeb Ruské federace. Pak jsou tady i pamětníci, kteří se za svůj příběh prachobyčejně stydí. Vypráví s velkými detaily, ale s podmínkou, že neprozradíme jejich jméno. Mají obavy, jak by veřejnost jejich vysvětlení přijala, někteří souhlasili, že je můžeme jmenovitě publikovat až po jejich smrti. Jsou to ale jen výjimečné případy a velmi to zvažujeme. Jde například o některé udavače Státní bezpečnosti.

Jaké to je mluvit s člověkem, který Vám líčí, jak ubližoval jiným lidem? Je těžké v té chvíli zachovat novinářský odstup?

Paměť národa dává prostor lidem, aby vyprávěli svůj příběh tak, jak uznají za vhodné. Nechodíme lynčovat. Jsem vděčný, že tito lidé vypráví. Je výjimečné rozpovídat člověka, který se dopouštěl zločinů třeba v 50. letech. Někteří současnou dobu berou jako dočasnou a mají pocit, že se režim brzo překlopí a oni se opět chopí kormidla. Chápou to tak, že byli dočasně poraženi, ale blíží se doba, kdy nám to natřou. S tím jsem se taky už několikrát setkal. Svůj příběh nám ale svěřují i lidé, které jen trápí svědomí. Krátce před svojí smrtí mi popisovali, za jakých okolností se k udávání dostali, že vnímali svojí situaci bezvýchodně a chtěli využít nabízené cesty, jak si zařídit pohodlnější život. Nejeden z nich mi řekl, že je mu to líto a že si tím zkazil život. Bohužel ale převažuje u bývalých fízlů a donašečů názor, že taková holt byla doba. Osobní charakterové selhání vylučují.

A dostanou se podle Vás komunisté opět k moci? Platí výrok, že historie se opakuje?

Komunisté či jiní darebáci. Dříve nebo později ano. A ten výrok platí i neplatí. To, co se děje, je vždycky jiné, ale přitom můžeme vidět historické paralely. Přítomnost neexistuje bez minulosti a bez znalosti minulosti nemůžeme předvídat. Tvrdím, že ten okřídlený výrok „kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat“ dává smysl jakožto morální apel. Takže by měl podle mě znít „chovejme se tak, jako kdyby se historie mohla opakovat“. Určité tendence a podobnosti s dobou před rokem 1989 nelze nevidět. Přehnaná loajalita k těm, kdo jsou zrovna u moci, nedostatek odvahy ve veřejném životě, bezzásadovost, nenávist k náboženským či etnickým menšinám stejně jako rozšířená česká xenofobie mají určitě kořeny i v době komunistického experimentu.

3677646:article:true:true:true

Dnešní politická atmosféra těmto odpudivým vlastnostem spíš nahrává. Někteří podnikatelé nám třeba řeknou, že by Paměť národa rádi podpořili. Jenže mají obavu, když rýpeme do Babiše, že by mohli mít problémy. Ale také jich naštěstí moc není. V lidech také přetrvává shovívavost k totalitnímu komunistickému režimu, zvlášť k době normalizace. Jezdili do Jugošky, měli zajištěnou rekreaci, na Vánoce kolekci, na ulicích nebyli bezdomovci a nebyl problém s uprchlíky. Děsivý omyl. Lidé zapomínají nesvobodu té doby a na zločiny, které komunisté páchali.

Ale o KSČM teď nejde. U ní aspoň víme, s kým máme tu čest. Horší jsou údery z jiných a nečekaných stran. Třeba mě mrzí, jak se zachovala ČSSD. Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů. Stačí jim říci, že tohle všechno vyřeším, když mi do toho ostatní nebudou kecat, Parlament je žvanírna a zdržuje mě od makání. Omezíte veřejnoprávní média, ty nejčtenější si koupíte, šlápnete na krk občanskému sektoru – neziskovkám, zkomplikujete spolkaření, podnikání začnete masivně kontrolovat a zčásti i ovládat. Přesně tak se rodí diktátoři a totalitní režim.

Když se zeptáte lidí, co pro ně znamená svoboda, tak většina řekne, že „dělat si co chce“, a k tomu potřebujete peníze. Pro diktátora je tak nejsnazší lidem naslibovat bohatství a bezpečnost, ve skutečnosti pak všechny ožebračí a ohrozí. Podívejte se třeba na Venezuelu. Jedna z nejbohatších zemí na ropu a jak tam vypadá onen slibovaný ráj na zemi – socialismus? To bohatství pro každého? Lidé tam umírají hlady. Milion lidí ze země prchnul jen za posledních pár let, denně se snaží utéct pět tisíc zoufalých lidí. Jak tento diktátorský režim reaguje? Uzavírá hranice a pronásleduje oponenty.

Link

I když se Vám už podařilo nasbírat tisíce vzpomínek, je přesto osobnost, kterou jste zaznamenat nestihli, a mrzí Vás to?

Těch je obrovské množství. A mrzí mě to moc. Škoda, že jsme s Pamětí národa začali tak pozdě, až v roce 2001. Jeden z úplně prvních pamětníků, za kterým jsem se vydal, byl nesmírně zajímavý válečný veterán z východní fronty druhé světové války, vězeň gulagů a politický vězeň. Žil v Karlových Varech a já jsem se na ten rozhovor hrozně těšil. Když jsem za ním přijel, tam řekl mi, že si to rozmyslel, že nechce, ať se obrátím na tiskového mluvčí obce legionářské. Dodnes mě mrzí, že jsem mu nedokázal vysvětlit, o co nám jde. Nestihli jsme například Rudolfa Pernického, legendárního parašutistu z války a bývalého politického vězně, nebo osudy třeba pátera Josefa Zvěřiny nebo Jiřího Dienstbiera staršího. S Václavem Havlem jsme natočili jen asi hodinu, ale pak už mu nebylo dobře a k dalším setkáním nedošlo. Máme tak zdokumentované jen jeho vzpomínky na dětství a mládí. Ale i dnes takřka denně někdo vzácný a důležitý pro Paměť národa zemře a my ho třeba sice máme mezi těmi, které chceme oslovit, ale už je pozdě, nestihli jsme ho. Je nás málo a nemáme dost peněz, abychom se rozšířili. Skládáme rozpočet na Paměť národa především ze soukromých darů.

Zaznamenáváte pouze vzpomínky přímých účastníků událostí, nebo třeba v případě jejich úmrtí zpovídáte i potomky a příbuzné?

Řada příběhů na Paměti národa přináší svědectví o někom jiném, se kterým vypravěč trávil část života a vzpomínky na něj může předat. Třeba s generálem Heliodorem Píkou jsme mluvit pochopitelně nemohli, ale s jeho synem Milanem ano. Dáváme prostor i příbuzným, ale vždy pečlivě zvažujeme, protože zaznamenat a zpracovat něčí paměti stojí několik tisíc korun. Je důležité si ale uvědomit, že i děti politických vězňů nesou samy velice silné svědectví o životě, který byl tím utrpením maminky nebo tatínka zásadně poznamenaný.

V poslední době se často mluví o tom, že společnost je rozdělená. Co nebo kdo ji rozděluje?

Žijeme v době, kdy dostávájí opět nemalý prostor různé ideologie založené na násilí. Na jedné straně v globálním měřítku to je jistě islamismus, politický islám. Na druhé straně hlásají násilí ti, kteří volají po boji proti islámu a uprchlíkům. A ještě navíc se zaštitují křesťanstvím. Právě ti stejně jako islamisté ničí demokracii nebo ji chtějí takzvaně „řídit“. Někteří politici promyšleně šíří nenávist a manipulují, ti ostatní často přizvukují. Dost to připomíná dobu, kdy se rodila masová podpora komunismu. Co jiného než násilí proti nějaké menšině hlásá marxistická nebo nacistická ideologie. Principy jsou podobné. Vždy jsou založené na nenávisti k nějaké skupině třeba majetných lidí, sudeťáků, židů, cikánů, věřících, homosexuálů… Politici si vědomě a účelově s nenávistí zahrávají, přiživují je – nenávist vůči uprchlíkům, náboženským menšinám, takzvaným. „pravdoláskařům“, „pražské kavárně“. To vytváří strašně nebezpečné klima nenávisti. Stačí dost málo, abyste paušálními polopravdami skupinu pomluvili a už máte své voliče, kteří vás v boji proti nim následují.

Diktátor si v tu chvíli obléká uniformu, opentlí se krvavými symboly. Ano, symboly je dost prozrazují. Všimněte si třeba, jaké klikyháky, odkapávající písmo používají třeba neonacisté, kapely jako Ortel, šibenice na náměstích, placky s přeškrtnutou mešitou... A také jak mluví. Používají arogantní útočné fráze nadřazenosti a pohrdlivost, odmítají chodit do diskuzí. To přeci známe z minulosti. Třeba: „Nevyšším přáním je vůle lidu!“, „Kolik ti je, aby ses do toho pletl?“ a „Politické neziskovky rozkrádají stát.“ Jen mimochodem, jedinými politickými neziskovkami jsou samy politické strany. To, že někdo z neziskových organizací kritizuje vládnoucí garnituru, je přece zcela v pořádku, je to přirozený demokratický a sebevědomý občanský postoj, který ovšem strašně vadí arogantním politikům opilým mocí.

Link

Myslíte, že Češi se nedokázali vyrovnat s minulostí?

Důležité je osobní vyrovnání. V rodinách se minulost mnohdy raději ani neotvírá, zůstává tabu. Pokud se člověk s tím, co se dělo, nevyrovná, nesrovná se a nevyjasní si, co bylo špatně, může i příště zaváhat. Jiný druh vyrovnávání se s minulostí, která s tím osobním a společenským souvisí, je soudní vyrovnání, spravedlnost. To se nepodařilo a napravit se to už nedá. Generace bývalých politických vězňů odchází a spravedlnosti se dočkali jen ve výjimečných případech. Je to hrozná tragédie. Bohužel je to i tím, že se tady režim držel tak dlouho, takže zajistit důkazy po několika desítkách let je prostě těžké nebo takřka nemožné. Problém je také v tom, že soudci často měli v rodině nějakého komunistu, byli vychovávaní v komunismu, nebo sami měli stranickou knížku. Jak mohou nezaujatě soudit? Dneska platí, že kde není žalobce a obžalovaný, není ani soudce. A tak o zločinech a bolesti, kterou nacisté a komunisté způsobili, lze už jen vyprávět. A to je taky hodně důležité, abychom nezapomněli.

Je tedy podle Vás český národ národem bez paměti?

Zdá se mi, že český národ je spíše hlavně národem pragmatiků, kteří se snadno vzdávají principů, protože nám to přinese určité výhody, komfort a klid. Podle mého i to je důvod, proč vítězí ANO, dřív klausovská ODS. A také tím pádem není problém vládnout s komunisty, i když voličům slibovali, že to nikdy neudělají. Voliči jsou holt také pragmatici. Pod heslem „stabilní vláda“ nebo „lepší komouši než okamurovci“, se ovšem skrývá touha po moci doprovozená působivým politickým marketingem. Lidé se rádi nechávají nakrmit heslem „bude líp“, a bodrým vystupováním. Tisíce lidí pana Babiše nekriticky miluje. Zeptejte se jich proč? Odpovědi vás dost překvapí. Třeba: „Je už dost bohatý, takže nemusí krást.“ nebo „Myslí to s námi dobře. Rozumí nám.“ „Zatočí s politickými zločinci, co nás tu osmadvacet let okrádají.“ Jsou jim jedno jeho podvody třeba s Čapím hnízdem, koncentrace moci, estébácká minulost. Proč to tolerují? Proč ho volí? Protože to dělají taky. Přemýšlí, jak obejít finanční úřad, získat peníze na úkor někoho jiného a ještě mít škodolibou radost, že se to tak povedlo. Čtyřicet let se tady kradlo. Říkalo se, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Lidem to poničilo charakter. Demokracie je slabá, když nemá dost politiků a dost voličů charakterních, chytrých a vzdělaných, kterým jde o princip.

Link

Nedávno jste publikovali výzkum, podle kterého polovina mladých lidí netuší, co se stalo v roce 1938. Máte nápad, jak by se ta situace dala zlepšit?

Máme třeba projekt Příběhy našich sousedů. Ten spočívá v tom, že žáky a studenty učíme, jak hledat a zpracovávat zajímavé osudy. Ukazujeme jim, jaké dobrodružství mohou při hledání příběhů zažít a jak úžasné je mluvit se starými lidmi a objevovat jejich životy. Na závěr půlročního projektu pak studenti vystoupí před publikem, kterému převypráví pamětníkův příběh a řeknou, co při tom objevili zajímavého. Zjistí tak nejen něco o historii. Projekt Příběhy našich sousedů sbližuje generace – tu mladší a nejstarší. Dědečkové a babičky se setkávají s mladými lidmi a obě dvě generace si na sebe udělají čas. Starý člověk vypráví svůj příběh a i děti – tedy žáci a studenti – jim říkají o svém pohledu na svět. Nejednou jsme se setkali s tím, že vznikla velká přátelství, děti chodí k pamětníkům pravidelně, pomáhají jim, a třeba je učí jak zacházet s mobilem nebo počítačem. Pamětníci mají radost, když vidí, že jejich příběh nebude zapomenutý a posloužil něčemu dobrému. A studenti zase vidí, že staří lidé jsou úžasní, a mají životní zkušenosti. Nevím přesně, jak změnit výuku systémově, ale tvrdím, že do výuky patří příběhy. Byli jsme přizvaní, abychom diskutovali nad takzvaným Rámcovým vzdělávacím programem, ale myslím, že to je jen základ, doporučení ministerstva. Zásadně záleží na učitelích a jejich snaze a ta, jak se zdá, roste.

Nyní chystáte velkou výstavu ke stému výročí založení republiky. Umístit ji chcete na Letnou do podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem. Proč zrovna tam?

Stalin je úžasné místo. Je tam podzemní sloupová síň s neuvěřitelnými možnostmi vystavování. Něco podobného v Praze nenajdete. V podzemí budeme vyprávět příběhy z války a komunismu a v další části se návštěvník stane dokonce svědkem bitvy o Anglii z kokpitu pilota RAF, přenesme ho prostřednictvím animovaných triků do dobytčího vagonu, na samotku 50. let, do ulic 21. srpna 1968 a na Národní třídu 17. listopadu 1989. Stalin je místo úžasné i svým horizontem nad Prahou. Postavíme na něm padesát metrů dlouhou a pět metrů vysokou zeď symbolizující rozdělenou společnost, jakoby berlínskou zeď, symbol totalitních režimů.

3744652:article:true:true:true

Stalin je uprostřed krásného parku. Když se zajedete podívat do zahraničních muzeí o totalitních režimech, bývají obklopeny zelení. Člověk se ztiší a je připravenější nechat se vést příběhy do minulosti. Mimochodem v Polsku za posledních tuším pět let vznikly nejméně čtyři muzea reflektující totalitní režimy, jedno se zabývá Solidaritou, druhé druhou světovou válkou, třetí historií polských židů a tak dále. Každé z nich je v obrovských a nesmírně architektonicky zajímavých a oceňovaných stavbách, hlavní moderní expozice jsou v podzemí. A každé stálo přes miliardu. U nás takové muzeum chybí, vynechám-li památník Vítkov s výstavou plnou vitrín. Chtěli bychom zde vytvořit Institut Paměti národa. Nyní ale chystáme na onom místě, kde by podle mě mohlo takové expoziční místo a zdaleka ne tak drahé vzniknout, velkou výstavu ke stému výročí republiky. Chceme používat nové technologie, videomapping, působivé instalace vyprávějící příběhy a přinášející svědectví o 20. století. Chceme ukázat, že to umíme a že by to stálo za dlouhodobou expozici.

Link

Jak dlouho výstava na místě bude?

Výstava potrvá do té doby, dokud nám to úřady povolí. Zatím máme svolení od 1. října do poloviny prosince. Co bude dál, o tom rozhodne nová politická reprezentace Prahy.

Jak se vám daří výstavu financovat?

Skučíme. A všechno se snažíme umenšit, zlevnit. Máme spoustu nápadů, ale nemáme dost peněz. Například je potřeba desítky velmi výkonných projektorů, abychom mohli pracovat s celým prostorem. Musíme vestavět do podzemí tunely. Na realizaci projektu sbíráme peníze na našich webových stránkách www.nastalina.cz. Zájem přispěvatelů je zatím největší od vzniku Post Bellum a Paměti národa. Lidé už nám poslali více než tři miliony korun. Přispěli i větší donátoři. Další tři miliony nám poskytl magistrát a v tuto chvíli nám chybí asi dva miliony do ideálního stavu. Každá koruna je pro nás teď vzácná. Dary nejsou jen úžasnou pomocí, ale obrovskou vzpruhou, že o co se snažíme, má smysl a veřejnost o to stojí. Za to moc děkuji.

 35718