Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Největší slabina Babiše? Jeho vztah ke koaličním partnerům. Chce je zničit, varuje Dvořáková

Největší slabina Babiše? Jeho vztah ke koaličním partnerům. Chce je zničit, varuje Dvořáková

Podle renomované politoložky Vladimíry Dvořákové není největší slabinou Andreje Babiše jeho minulost nebo současné trestní stíhání, nýbrž to, jak přistupuje ke koaličním partnerům. „Vztahy v koalici nejsou nikdy jednoduché, je zde složitý vztah spolupráce a konkurence, ale Babiš k tomu přistupuje jako ve firmě: jeho cílem je zlikvidovat konkurenci,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Dvořáková. Příčiny jeho expanze přitom spatřuje ve zkušenosti s předchozím vládnutím. Lidé podle ní přestali věřit, že je možné vybudovat funkční a nezkorumpovaný stát. „A Babiš jim ho slíbil,“ vysvětluje s tím, že už ani ten primitivní antikomunismus nezabírá. „Lidé tak nějak vědí, že se tady vždycky čtyři roky kradlo a před volbami se tak akorát strašilo návratem komunistů k moci.“

Kde spatřujete základní příčiny naší současné situace?

Andrej Babiš není příčinou politické krize, nýbrž jejím produktem. Ani chování prezidenta není něčím nahodilým. Pokud chceme pochopit, co se tady děje, musíme se aspoň rámcově vrátit k celému polistopadovému vývoji. S trochou míry zjednodušení můžeme vývoj po pádu komunismu rozdělit na tři základní etapy. První fáze – budování kapitalismu bez kapitalistů a kapitálu – se soustředila na privatizaci, bez nastavení kontrolních mechanismů, bez budování (právního) státu a bez vytváření profesionálního nepolitického státního aparátu.

Politika vyžadovala finanční prostředky. Ty díky privatizaci byly na dosah, prostřednictvím politicky kontrolované státní správy (či nově vzniklých „agentur“ a „outsourcingu“) k nim byl přístup skoro bez rizika a navíc se tak politici podíleli na vytváření skupiny vlivných ekonomických hráčů. První fáze vývoje tak propojila politiku, byznys a státní správu, nezřídka v napojení i na organizovaný zločin (topné oleje, Krejčíř, Mrázek).

Zahraniční výzkumy tohoto období prokazují, že Česká republika patřila k těm postkomunistickým zemím, kde tyto jevy byly obzvláště silné a nastavení kontrolních mechanismů obzvláště slabé. Příčin je celá řada, ale, pro veřejnost asi překvapivě, významnou příčinou bylo i slabé stranické soutěžení. Dlouhodobě reálně nehrozil nástup opozice, nikdo netlačil na nastavení kontrolních mechanismů.
 
Silný antikomunismus s legálně existující komunistickou stranou, jež blokovala přibližně patnáct procent poslaneckých křesel, umožňoval falešné antikomunistické mobilizace před volbami a zároveň bránil vzniku alternativy vlády levého středu po volbách. V momentě, kdy ČSSD zesílila a mohla začít hrát roli možné vládní alternativy, neměla skutečného partnera pro vznik vlády.

Zcela zřejmé to pak bylo po volbách 1998. Nástup „alternativy“ nakonec proběhlo v opozičně smluvním prostředí. Vstupujeme do druhé fáze. Privatizace pomalu končila (ještě se samozřejmě privatizovaly banky) a z hlediska financování politiky se hledají nové přístupové cesty k veřejným financím. Změna vlády nepřinesla posílení kontrolních mechanismů, naopak dvě nejsilnější strany si rozdělily sféry vlivu ve státní správě a ve státem řízených podnicích.

Své lidi dosadily do různých dozorčích, správních a auditních orgánů. Komunisté stále zůstávaly jako nejsilnější protestní strana, jež není použitelná pro vznik vlády, ale ukazuje se jako naopak dobře využitelná síla pro prezidenta, minimálně z hlediska podpory při jeho volbě (nepřímé u Klause i přímé u Zemana), ale i jako potenciál, který může ovlivňovat situaci ve sněmovně.

 

Do toho přichází decentralizace státu, vznik krajů, proudící finanční prostředky do regionů z fondů EU. To posiluje krajské politiky a jejich napojení na místní „oligarchy“ a „kmotry“ a slábnutí stranických center. Zde začíná problém, na který později doplatí Petr Nečas i Bohuslav Sobotka. Navíc se prohloubil trend částečně započatý Václavem Havlem, který rozvinul Václava Klaus a následně Miloš Zeman.

Prezidenti stále více – otevřeně či skrytě – zasahují do každodenního vládnutí, považují se za tvůrce politiky a snaží se budovat mocenskou oporu i v parlamentě. Ilustrovat to lze na přístupu Miloše Zemana k Bohuslavu Sobotkovi nebo na pádu Topolánkovy vlády v době evropského předsednictví. To zas byla práce Klausova. Důsledkem byla krize hlavních politických stran a svým způsobem celého stranického systému.

A následně se k moci dostává Andrej Babiš…

Voliči hledají alternativu. Po groteskním (ale nebezpečném) působení Věcí veřejných nastupuje hnutí ANO, jako silný hráč. Vzniká prostor pro možnost skutečného stranického soutěžení a s tím související prostor pro tvorbu kontrolních mechanismů. Je zde i tlak Evropské unie, odborníci i protikorupční aktivisté upozorňují na korupční prostor, netransparentnost.

Je přijat zákon o střetu zájmů, konečně se dočkáváme také služebního zákona, ale opakuje se klasický scénář -  tradiční strany, absurdně nikoli hnutí ANO, většinu zákonů prostě oslabí nebo jinak znehodnotí. Zase se ukázalo, že na funkčních mechanismech kontroly moci zájem nemají.

V čem je specifická třetí fáze, která se pojí s expanzí Babiše?

Je to fáze, která nás může posunout k politice založené na konfliktu různých oligarchů propojených s politikou, a to nejen z našich zdrojů (přeci jen jsme malá země), ale s napojením na zahraniční oligarchické skupiny. Má to několik rovin. Prvním z nich je fungování a řízení státu. Vláda se zde nevytváří z politiků, nýbrž z lidí, kteří přicházejí přímo z byznysu.

Z logiky věci nebudou hájit zájmy státu, nýbrž budou jednat v zájmu prostředí, ze kterého vzešli. Typickým příkladem mohou být třeba vysocí úředníci na ministerstvu zdravotnictví z farmaceutických firem, na ministerstvu sociálních věcí třeba majitelé sociálních ubytoven. Pokud nemáte dobrý zákon o střetu zájmů a dobrý zákon o státní službě, tak jsou tzv. odborníci ve vládě velký průšvih. A my tyto zákony kvalitní nemáme a navíc je ještě politici nedodržují.

Další rovinou je propojení se zahraničními oligarchy. Podotýkám, že nemám problém, pokud české firmy obchodují v Rusku, v Číně nebo ve střední Asii. Ale je rozdíl, pokud politik dojednává odstraňování bariér pro vzájemný obchod, nebo pokud dohaduje konkrétní kšefty pro konkrétní firmy s místními politiky napojenými na místní oligarchy.

Důsledkem oligarchizace politiky je stát vnímán jako čistě ekonomický prostor, zjednodušeně řečeno, firma. A nejde ani tak o to, kolik dotací dostane třeba za rok Agrofert, problém je jinde: vyplatí se, aby stát investoval do základního výzkumu a vědy, do školství? A co životní prostředí, kvalita života, kultura?  

Logika byznysu spočívá v krátkodobém, pokud možno okamžitém zisku, nikoli v dlouhodobých strategických rozhodnutích a koncepcích politiky. A přitom celosvětově se v tuto chvíli láme chleba: kde budou montovny založené na levné pracovní síle a kde produkce s nejmodernějšími technologiemi založené na drahé, ale vysoce kvalifikované pracovní síle?

Přesto si ale veřejnost s nástupem Babiše spojuje nějaké naděje. Čím si to vysvětlujete?

Pramení to ze zkušenosti s předchozím vládnutím. Se slabými premiéry, kteří byli pod vlivem krajských kmotrů a kterým prezidenti okopávali kotníky. Viděli to všichni, politika začala nabývat doslova bizarních podob. Lidé přestali zkrátka věřit, že je možné vybudovat funkční a nezkorumpovaný stát. A Babiš jim ho slíbil.

Už ani ten primitivní antikomunismus nezabírá. Lidé tak nějak vědí, že se tady vždycky čtyři roky kradlo a před volbami se tak akorát strašilo návratem komunistů k moci… „Mobilisovalo“ se na ochranu demokracie, teď by to bylo skoro potřeba, ale lidé na to již neslyší. Navíc mnozí politici jsou zcela odtržení od reality, vůbec netuší, jak lidé žijí a co řeší ve svých každodenních starostech. To je obrovský prostor pro populismus a demagogii.

Jak by v danou chvíli měly podle vás postupovat tradiční politické strany? Třeba sociální demokraté, které Babiš láká do vlády…

Rozhodnutí jít do vlády je na nich. Má to své klady a svá rizika. Technicky je to zdánlivě jednoduché. Pokud při hlasování o důvěře opustí komunisté sál, vládě bude stačit 93 hlasů, což je přesně součet poslanců hnutí ANO a ČSSD. Otázka samozřejmě je, zda by klub sociálních demokratů hlasoval jednotně.

Nemyslím si, že by Babiš chtěl užší spolupráci s Okamurou. Pokud si chce udržet jakýsi image profesionality (i dovnitř své strany), tak by to bylo hodně obtížné, protože profesionalitu tam prostě nenajde. Ale samozřejmě dokáže Okamuru jako hráče vhodně využívat.

Na druhou stranu největší Babišovou slabinou není ani minulost ani současné trestní stíhání. Je to jeho přístup ke koaličním partnerům. Vztahy v koalici nejsou nikdy jednoduché, je zde složitý vztah spolupráce a konkurence, ale Babiš k tomu přistupuje jako ve firmě: jeho cílem je zlikvidovat konkurenci.

Jak vlastně hodnotíte působení Andreje Babiše od momentu, kdy Miloš Zeman jmenoval jeho první vládu?

V té první fázi bylo evidentní, že přistoupil na to, že bude součástí Zemanovy kampaně před prezidentskými volbami. Proto Zeman také veřejně deklaroval, že mu dá i druhý pokus. Zřejmé také je, že Babiš bude nakonec usilovat o to, aby měl vládu s důvěrou, a to navzdory řečem, že je vláda s důvěrou nebo bez ní v podstatě totéž. Bez důvěry by totiž byl zcela závislý na prezidentovi a na to je příliš silná osobnost.

A pokud jde o to, jak se pustil do výměny lidí ve státní správě a státních podnicích?

Pokud jde o čistky, podstatné je říct, že by je neměl dělat ani s důvěrou. Odborní náměstci by měli být chráněni služebním zákonem. Jinak je to pouze u náměstků politických. Ty on však nemá, přesto že by se jeho vláda skutečně měla snažit o politická jednání, aby něco mohla prosadit. Takže bez ohledu na to, že byl přijat služební zákon, pokračuje v tradici předchozích vlád, které i v situaci bez důvěry čistky dělaly (například Topolánkova či Rusnokova vláda).

A co policie a státní zastupitelství, což souvisí mimo jiné s tím, že máme trestně stíhaného premiéra?

Ne že by svět nezažil premiéra, který by byl vyšetřovaný, ale samozřejmě to není dobrá situace. A navíc má právě v této situaci tendenci zasahovat do policie (GIBS), obavy jsou i ze zásahů do státního zastupitelství. Tam se o změnách hovoří již roky, ovšem nyní, kdy je obviněný premiér, tak je to hodně nebezpečné a ohrožuje to základní principy právního státu.

Jak by se měla v takový moment chovat opozice? Jaké jsou její možnosti?

Měla by důsledně trvat na kontrole a dodržování práva. Informovat veřejnost, konečně se snažit posílit kontrolní mechanismy, navrhovat a podporovat protikorupční zákony, zveřejňovat zásadní věci a konfrontovat s nimi vládu a premiéra.

Pokud se bavíme o kontrole menšinové vlády bez důvěry, nebylo chybou, že všechny tradiční strany hned po volbách odmítly jakoukoli možnost jít do vlády s hnutím ANO?

Myslím, že to chyba byla. Ony ale na druhou stranu věděly, že první pokus není myšlen vážně. Jsme ovšem ve zvláštní situaci. Nemáme již bez koaličního potenciálu jen KSČM, ale také Okamuru a de facto také Babiše. Jinak řečeno: deformace systému zašla tak daleko, že je tady 115 hlasů, které demokratické nebo tradiční strany vylučují z vládnutí. Tři subjekty, které disponují v součtu pohodlnou většinou, jsou vnímány jako strany bez koaličního potenciálu. To je – musím říct – ojedinělá situace.

Navíc: čeho mohou svým tlakem na Babiše tradiční strany dosáhnout? Za jistých okolností pouze toho, že se stáhne do pozadí, nebude premiérem a současně bude hnutí ANO a vládu řídit z pozadí. Neponese žádnou odpovědnost, ale bude všemu velet. A řešení, jež na sjezdu ČSSD doporučil prezident Zeman, aby ČSSD nešla do vlády a vládu kontrolovala prostřednictvím svých náměstků, je také „divoké“. To by byla druhá opoziční smlouva, rozdělme si sféry vlivu a přístupy k veřejným zdrojům…

Pak je tady ale na druhou stranu riziko, které bude muset podstoupit každý, kdo se nakonec pro koalici s Babiše rozhodne. Spočívá v tom, že má hnutí ANO ve sněmovně většinu s KSČM a SPD a tudíž může s těmito stranami cokoli prohlasovat…

Otázka ale je, co by mohly tyto strany společně prosadit?

Třeba obecné referendum…

Ano, to je pravda. Pokud by prošel Okamurův návrh obecného referenda, znamenalo by to naprostý rozvrat systému, což je ostatně cílem tohoto návrhu. Pokud je tady ale cílem některých politických sil prosadit systém á la „Lukašenko“, tj. eliminovat parlament, manipulovat s veřejným míněním a využívat referenda pro posilování vlastní moci, pak je to jiná situace. Nesmíme ale zapomínat, že k prosazení referenda potřebují ústavní většinu, a to nejen ve sněmovně, ale také v Senátu. Takže zase tolik bych se toho zatím neobávala.

Jaký tedy očekáváte vývoj? Jaký scénář naší budoucnosti byste označila za nejrealističtější?

Rýsuje se mi menšinová vláda hnutí ANO s ČSSD a tichou podporou komunistů, kteří svým odchodem ze sálu při hlasování o důvěře sníží kvórum. Samozřejmě ve státě, kde se běžně poslanci kupovali (viz. přeběhlíci) je možná i menšinová vláda ANO s podporou ČSSD a komunistů a ještě s někým.

Personálně – pokud jde o vládu – bude pak ČSSD pod tlakem Zemana, aby ve vládě byli i jeho lidé, případně jako „odborníci“ ve vysokých funkcích. A s tím souvisí asi největší otazník současnosti: Jak se bude vyvíjet vztah premiéra a prezidenta. Babiš nebude dlouhodobě tím politikem, který by se stavěl do role podřízeného prezidenta.

A z dlouhodobého hlediska si musíme uvědomit, že v tuto chvíli je liberální demokracie u nás ohrožena z různých stran, ale asi největším rizikem je tendence k vytvoření supraprezidencialismu postsovětského typu, který se opírá o vlastní oligarchické struktury, v našem případě přesahující hranice. To je asi největší riziko i z hlediska bezpečnosti a státní suverenity.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1