Nesmíte se nechat zlomit. Dnešní doba potřebuje nové Rašíny, říká pro INFO.CZ jeho pravnučka | info.cz

Články odjinud

Nesmíte se nechat zlomit. Dnešní doba potřebuje nové Rašíny, říká pro INFO.CZ jeho pravnučka

Alois Rašín patří k nejvýznamnějším osobnostem dějin samostatného Československa. V posledních měsících je jméno prvorepublikového ministra financí často skloňováno, a to zejména v souvislosti se stým jubileem vzniku československé, potažmo české koruny, na němž má Rašín zásadní podíl. Jedním z těch, kdo udržují Rašínův odkaz, je i jeho pravnučka Karolina Breitenmoser-Stransky žijící ve Švýcarsku, která během své návštěvy Prahy poskytla INFO.CZ rozhovor.

Českou republiku navštěvujete poměrně často. Aktuálně slavíme sté výročí vzniku československé, potažmo české koruny, na němž měl váš pradědeček významný podíl. Vzbuzuje ve vás kvůli tomu návštěva rodné vlasti silnější emoce?

Vracím se pravidelně, čím dál tím víc a vždycky jsem se tu cítila tak trochu doma. Teď je ten pocit možná silnější než kdy předtím. I proto, že mě tu různí lidé zapojili do různých vzpomínkových akcí. Přijde mi, že celkové povědomí o Aloisi Rašínovi je silnější. A zjišťuji i to, že lidé jsou spokojení s tím, že se o něm mluví. A nejen o něm, že je tu obecná poptávka mluvit o důležitých historických osobnostech.

Potěšilo vás, že Poslanecká sněmovna schválila na návrh poslance Jana Skopečka (ODS), s nímž jste se rovněž sešla, usnesení připisující Aloisi Rašínovi jeho zásluhy o národní měnu?

Určitě, je to pro mě velká čest a vážím si toho. Ono ostatně už v roce 1923 se instituce přestaly o Aloise Rašína zajímat a neměly chuť ho nějak vyzdvihovat. Po roce 1948 to nabralo úplně strašlivých rozměrů. Rašínem bylo pohrdáno do té míry, že nemohl být ani pohřben. Dnes se o něm mluví a připomínají se jeho zásluhy. Na druhou stranu je správné i to, že se o něm mluví kriticky. I chyby se musí reflektovat. Jejich opomíjení a vytváření mýtů o historických osobnostech není o nic lepší, než snaha určité osobnosti démonizovat, nebo je uvrhovat v zapomnění.

Berete to tak, že v současné době se Alois Rašín konečně dočkal docenění?

Dříve se o něm také hovořilo, ale negativně. Ve světle stého výročí založení Československa a letos stého výročí české koruny je Rašín významnou postavou. Svým způsobem stál nejen u zrodu samostatného státu a měny, ale stal se i obětí boje za ně. Už před 1. světovou válkou byl za snahy o osamostatnění odsouzen k smrti za protistátní činnost proti Rakousku a poté, co už jeho vysněné Československo pět let existovalo, byl zastřelen. Paradoxem je, že v moderních dějinách byl ve funkci na našem území zavražděn jen on a Heydrich. Dvě zcela nesrovnatelné a úplně odlišné osobnosti.

Takže primárně by měl být váš předek vnímán takto, jako národní hrdina?

Není to vůbec jen o nějakém národním hrdinství. Mělo by se připomínat i to, co byl vlastně Alois Rašín za člověka. Jak se choval v soukromí a jak na veřejnosti. Kromě faktického dědictví, které po sobě národu zanechal, je tohle takové morální dědictví, které je také cenné. Byl to svéráz, ale člověk nesmírně zásadový a pevných principů. Za to ho ostatně spousta lidí neměla ráda. Já myslím, že do určité míry by takový měl být každý.

Cítíte se v Česku hrdá na to, že jste Rašínovou pravnučkou? Přece jen to jméno tu má asi mnohem lepší zvuk než ve Švýcarsku.

Tak já se ani Rašínová nejmenuji. Když se někomu představím, podle jména těžko pozná, že nejsem nějaká Němka, ale pravnučka Aloise Rašína. A skutečnost, že to jméno něco evokuje, považuji za dosti nový fenomén. Není tomu tak dávno, co jméno Rašín neevokovalo vlastně vůbec nic. Je tam velká generační mezera. Lidé, kteří zažili válku, nebo byli za války dětmi, tak jejich rodiče stále měli prvorepublikového ducha a přenesli to i na své děti. Pak díky komunismu dlouho nic. Nyní bych řekla, že povědomí o Rašínovi jako významné osobnosti je hlavně u mladší generace, která už vyrůstala po pádu režimu.

Jaké to bylo vyrůstat s vědomím, že vaši předkové byli významné osobnosti, ale vy sama jste kvůli nim musela trpět a emigrovat?

Nikdy jsem to nebrala tak, že bych trpěla, natož kvůli nim. Generace mé maminky nebo můj strýc ještě ano, ale já to tak nikdy nepociťovala. Na druhou stranu, to že trpíte a že to vydržíte, dává smysl i tomu, co udělali oni. Vlastně je to svým způsobem paralela, jak Alois, tak Ladislav Rašínovi, pro to, čemu věřili, nemálo vytrpěli. Když to vzdáte, vzdáte vše, co oni dělali a za co zemřeli. Nesmíte se nechat zlomit. A toto krédo naši rodinu tak nějak provází.

Takže jste byla v duchu rodinné tradice vychovávána k nezlomnosti?

Vyrůstala jsem u babičky, což byla manželka syna Aloise Rašína Ladislava. Byla to tvrdá osoba, ale zpětně jsem za to vděčná. Byla jsem vychovávána tak, že si nikdo nestěžuje a nikdo nekňourá. Mým dětem je dnes 20, 21 a 22 let a říkají o své výchově z mých a babiččiných rukou to samé. Měli jsme přísnou výchovu, ale jsme za to rádi.

Vzpomenete si na to, kdy vám rodiče nebo babička o Aloisi a Ladislavu Rašínovi poprvé vyprávěli?

Vlastně ani žádný takový konkrétní moment nemám. Beru to tak, že to bylo součástí mého života od samého počátku. S rodiči jsme, jak už jsem řekla, žili s babičkou v Rašínově bytě v Žitné ulici. Jak se ani pradědeček ani dědeček nesměli pohřbít, v jedné místnosti měla babička jejich urny, posmrtnou masku Aloise Rašína a posmrtný odlitek rukou. No a pod tím jsem jako malá spala v postýlce a vlastně mi to přišlo úplně normální.

To je poněkud morbidní úvod do rodinné historie.

Je to trochu morbidní, ale naše rodina se s tím, stejně jako s jinými věcmi, naučila žít. Když byl Alois Rašín zastřelen, měl na sobě kožich. Ten kožich si moje prababička, jeho manželka Karla, schovala. V roce 48 z toho prostřeleného kožichu nechala babička mojí mamince ušít takový krátký kabátek. A když jsme o 20 let později emigrovali, tak maminka ten kožíšek moc nenosila, protože to od emigrantů nebylo úplně vhodné, ale opět jsme si ho schovali. No a když se narodil můj první syn, potřebovala jsem v zimě něco do kočárku, aby mu nebyla zima a tak mu moje maminka z toho kožíšku ušila takový spacák. Takže prapravnuk Aloise Rašína jako miminko jezdil zachumlaný v kožíšku, ve kterém byl zastřelen jeho prapradědeček.

Vyrovnala se vaše rodina s tím, že váš pradědeček byl zavražděn? Odpustili jste jeho vrahovi?

Maminka toho vraha dokonce jednou potkala. Když se po válce vrátili do Prahy, zašla k řezníkovi v Žitné. Před ní tam stál nějaký člověk, nakoupil si, zaplatil a odešel a ten řezník jí říká: „Víte kdo to byl? Vždyť je to Šoupal!“ Maminka z toho zážitku byla nejprve otřesena, ale celá rodina onoho Šoupala brala spíše jako nevyváženou osmnáctiletou osobu, která vlastně ani pořádně nevěděla, co dělá, nikdy vůči němu nepanovala vyloženě osobní zášť. I v případě Ladislava Rašína k tomu rodina přistupovala podobně.

Co konkrétně teď máte na mysli?

Komisař gestapa, který Ladislava vyslýchal a mučil, byl po válce odsouzen k smrti a moje babička byla pozvána na popravu. To jí tak neskutečně rozčílilo, jak si někdo může dovolit ji zvát na něco tak barbarského? Kdo by se v tom vyžíval? Ať jsou lidi souzeni a odsouzeni, ale ona se odmítala tím nějak kochat.

Vy máte stejný názor?

Svět je malý, já se nedávno s někým bavila a on mi říká, že zná jeho potomky. Už sám Šoupal se nechal po propuštění z vězení přejmenovat, takže jeho potomci teď žijí s jiným jménem. Měla jsem možnost se s nimi sejít, kdybych chtěla, ale vlastně nemám proč. Nevím, o čem bych si s nimi vlastně měla povídat.

Myslíte, že by dnešní politická scéna potřebovala nějakého novodobého Rašína?

Ano. A neomezovala bych to jen na politiky. Takový má podle mě být každý člověk v každé zemi. Ať je to ministr, nebo prodavač v obchodě či popelář, právník, nebo učitel. Aby každý šel za tím, čemu věří. Šel za tím, nedělal nic jen pro osobní prospěch, ale pro prospěch všech a dělal svou práci, jak jen nejlépe umí. Vždy se musíte umět na sebe podívat do zrcadla a umět žít s tím, jací jste.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud