Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Okamžik, který otřásl českou politikou: Před dvaceti lety podepsali Zeman s Klausem opoziční smlouvu

Okamžik, který otřásl českou politikou: Před dvaceti lety podepsali Zeman s Klausem opoziční smlouvu

Málokterý krok v novodobé historii české politiky vyvolal tolik protichůdných reakcí jako smlouva, kterou před 20 lety, 9. července 1998, po sněmovních volbách podepsaly ČSSD a ODS. Dokument známý pod názvem opoziční smlouva umožnil existenci menšinové vlády ČSSD Miloše Zemana a na další čtyři roky ovládl politickou scénu v Česku.

Dohoda obou největších stran byla o to překvapivější, že ČSSD a ODS proti sobě vedly ostrou předvolební kampaň. Těsně před volbami dokonce předseda ODS Václav Klaus prohlásil: "Spekulace o tom, že ODS bude po volbách tolerovat menšinovou vládu sociální demokracie, jsou neopodstatněné a nesmyslné."

Přestože vítězem voleb se stala ČSSD, většinu 102 hlasů ve sněmovně získaly společně ODS, KDU-ČSL a Unie svobody (US). Dohoda těchto stran se však ukázala jako nereálná, neboť vztahy na středopravé části politického spektra vážně narušila vládní krize v závěru roku 1997 a rozpad vlády ODS, KDU-ČSL a ODA v čele s předsedou ODS Václavem Klausem. Sama ODS se v té době rozštěpila a část jejích členů založila právě Unii svobody.

Jednáním o sestavení vlády prezident Václav Havel pověřil předsedu ČSSD Miloše Zemana a vzhledem k nulovému koaličnímu potenciálu KSČM se jeho manévrovací prostor zúžil na ODS, KDU-ČSL a Unii svobody. Vstoupit do vlády s ČSSD byli ochotni lidovci, podmiňovali to ale účastí unie. Ta však setrvala na svém předvolebním slibu a spolupráci s ČSSD odmítla.

Nepřehledná situace nakonec vyústila v překvapivé řešení - ČSSD a ODS spolu uzavřely smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí, která se proslavila pod názvem opozičnísmlouva. Smlouva umožnila vznik vlády ČSSD a ODS zaručila místa předsedů obou parlamentních komor. Obě strany se také zavázaly, že předloží úpravy ústavy a dalších zákonů a především žádná z nich nebude hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě.

Opoziční smlouva sice umožnila vznik poměrně stabilní vlády, na druhou stranu ale podle řady politologů zablokovala politické prostředí a nastolila v něm nestandardní poměry. Proti smlouvě protestovaly menší strany a také prezident Havel.

Menší strany, které smlouva odsunula mimo sféru politického vlivu, zareagovaly v září 1998 vytvořením čtyřkoalice, v níž se spojily KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU. Čtyřkoalice profitovala z negativního pohledu veřejnosti na opoziční smlouvu a patřila k favoritům sněmovních voleb v roce 2002. Na počátku volebního roku se však rozpadla.

Přes občasné neshody a mediální přestřelky mezi oběma partnery vydržela smlouva celé volební období. Pouze v lednu 2000 si ODS vynutila podpis pěti dodatků (tzv. toleranční patent), které se týkaly například státního rozpočtu a změn volebního systému.

Při zpětném bilancování opoziční smlouvy se většina politologů shodla v tom, že na ní vydělala ČSSD. Nesplnila se tak prognóza jednoho z autorů opoziční smlouvy a tehdejšího místopředsedy ODS Miroslava Macka, který prohlásil, že "vzhledem k volebnímu výsledku má Miloš Zeman a ČSSD právo historicky se znemožnit".

Smlouva umožnila ČSSD vládnout bez obav, že jí sněmovna vyjádří nedůvěru. Naopak z pohledu ODS se nepodařilo prosadit dva základní pilíře smlouvy - změnu ústavy a změnu volebního zákona pro volby do Sněmovny. Novelizace ústavy omezovala některé pravomoci prezidenta a posilovala roli stran při formování vlády po volbách. Jednání se však protahovalo tak dlouho, až ČSSD a ODS ztratily ústavní většinu v Senátu.

Ještě větší důraz kladla ODS na změnu volebního zákona, když prosazovala zakomponování výrazně většinových prvků do poměrného systému. Zákon nakonec prošel parlamentem i proti vůli prezidenta, Ústavní soud však hlavní části tohoto zákona zrušil.

Přestože smlouva nebyla časově omezená, po odchodu Miloše Zemana z čela ČSSD v roce 2001 se jeho nástupce Vladimír Špidla od jejího pokračování distancoval. Podle politologů bylo právě odmítnutí opoziční smlouvy jedním z hlavních důvodů, proč v roce 2002 vyhrála volby opět ČSSD.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1