Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Okno do katastrofy: Hladina oceánů stoupne o metry, do pohybu se dají masy lidí, říká klimatolog

Okno do katastrofy: Hladina oceánů stoupne o metry, do pohybu se dají masy lidí, říká klimatolog

Jedním z důsledků klimatických změn bude neobyvatelnost některých dnes hustě osídlených regionů. „Globálně musíme počítat s mnoha desítkami milionů lidí, kteří přijdou o svůj domov,“ říká v rozhovoru klimatolog Alexander Ač z Ústavu globální změny Akademie věd. Upozorňuje v této souvislosti, že mezinárodní právo nezná termín „klimatický uprchlík“, a neexistují tudíž mechanismy, jak se právně vypořádat s lidmi, kteří opouštějí své domovy v důsledku změny klimatu. Horní odhad přitom hovoří o několika stovkách milionů klimatických uprchlíků. V praxi by to znamenalo, že jen do Evropské unie přijde následkem oteplování ročně asi jeden milion lidí. Zveřejňujeme on-line další text z tištěného magazínu InfoLab.

Jak bude podle dostupných dat a trendů nejspíš vypadat Země za padesát nebo sedmdesát let?

Možností je několik. Pokud bychom počítali s vývojem, který bude podobný tomu současnému, tedy že globální emise skleníkových plynů porostou i nadále, nadále bude růst globální teplota a nastoupené negativní trendy se budou zvýrazňovat, tak se například hladina oceánů zvýší nejméně o půl metru.

To je strašně moc…  

Jsou i horší scénáře, tento je optimistický. Některé práce ukazují, že to bude víc než dva metry.

Co to bude znamenat?

Přinese to tlak na populace žijící u pobřeží oceánů. Pouze v Bangladéši se bude muset v roce 2050 v důsledku zvýšené hladiny oceánů přestěhovat přibližně třicet milionů lidí. Jde o jednu z nejlidnatějších zemí světa a ti lidé se budou muset samozřejmě někam přesunout. Stále je to ale pouze jeden stát u moře, globálně musíme počítat s mnoha desítkami milionů lidí, kteří přijdou o svůj domov. Už dneska pozorujeme například v deltě řeky Mekong ve Vietnamu migraci lidí v důsledku zvyšující se hladiny oceánu. Řeka se tam zasoluje a zemědělci tak přicházejí o úrodnou půdu, problémy začínají ale i v Indii nebo v Egyptě… Jde zkrátka o nastoupený trend, který bude více či méně podobným způsobem pokračovat v různých částech světa.

Dnes přitom mezinárodní právo nezná termín „klimatický uprchlík“, neexistují mechanismy, jak se právně vypořádat s lidmi, kteří opouštějí své domovy v důsledku změny klimatu. Je to sice většinou kombinace několika faktorů, toto je ale jeden z nich.

Existují alespoň hrubé odhady, kolika lidí se to bude týkat?

Spodní odhad je okolo padesáti milionů lidí, ten horní hovoří spíše o několika stovkách milionů klimatických, či chcete-li environmentálních uprchlíků. 
Do Evropské unie by následkem oteplování ročně přicházel jeden milion lidí.

Infografika: Sucho

Kolik jich je v současnosti?

Podle posledních údajů OSN je to víc než pětašedesát milionů lidí, kteří jsou nuceni opustit svůj domov. Pouze zlomek z nich však lze dnes označit za klimatické uprchlíky. Je tedy patrné, že trend jejich zvyšování bude jedním z nejzávažnějších důsledků klimatické změny, na který bude velmi složité hledat rozumnou odpověď. Už dnes je v Evropě problém s přijímáním lidí, kteří hledají nové místo k životu. A pokud jich bude v budoucnu několikanásobně víc, je otázka, jaká bude schopnost společností je absorbovat a co to bude znamenat pro jejich vývoj. Nárůst přitom nečeká jen Evropu, ale také Asii nebo Ameriku.

A to se bavíme jen o zvýšení hladiny oceánů…

Přesně tak, to je pouze jeden z důsledků oteplování. Co už pozorujeme, jsou také změny v hydrologickém cyklu nad jednotlivými kontinenty. Pozorujeme úbytek srážek tam, kde jich je i tak málo, a naopak více srážek v místech, kde jich je už nyní více. Například v našich zeměpisných šířkách je to pokles srážek v nížinách a nárůst srážek v horských oblastech.

Takže je tento trend patrný i České republice?

Ano, u nás nebo na Slovensku je tento trend podobný. Očekáváme zhoršování problémů sucha a k nim se přidá problém extrémních teplot při vlnách veder, které budou častější a budou trvat delší dobu. Pochopitelně tak vznikají problémy pro zemědělství či lesnictví, a také všude tam, kde je voda důležitá.

Souvisí s tím tedy i vyšší četnost záplav a povodní?

Záplavy jsou druhou stranou téže mince. Intenzivnější srážky, které jsou výsledkem teplejší atmosféry, půda často není schopna dostatečně absorbovat. Důsledkem jsou zvyšující se hladiny řek a častější záplavy.

Jaké to má další důsledky?

Například nevyrovnanou úrodu. Z údajů pro Českou republiku plyne, že se zpomaluje nebo dokonce zastavuje růst výnosů některých plodin, který jsme pozorovali řekněme od konce 2. světové války. A zároveň se zvyšuje rozkolísanost úrody. To znamená, že se střídají roky s extrémně dobrou úrodou s těmi, kdy je extrémně špatná. Musíme také počítat s rozšiřováním škůdců zemědělských plodin či hospodářských dřevin do vyšších nadmořských výšek. Pro kůrovce nebude problém rozmnožit se několikrát ročně a přijdou k nám nové teplomilné druhy. Zvýší se riziko lesních požárů. Dojde také k poměrně závažnému nárůstu negativní vodní bilance v krajině — jednoduše řečeno k vysušování. 

Podle jedné z prognóz se na jižní Moravě — pokud se toho z hlediska emisí moc nezmění — zvýší počet tropických dnů — tj. dnů, kdy je maximální denní teplota nad 30 °C — ze současných zhruba 15 až 20 dnů na 50 až 100 dnů ke konci století. Jde tedy o troj- až 
pětinásobný nárůst oproti současnosti.

A pokud jde o zmíněný hmyz?

Hmyz obecně se dokáže na měnící se podmínky velmi dobře adaptovat. Třeba kůrovci se před několika desítkami let rozmnožili obvykle jednou za rok, dneska se to může stát i několikrát do roka. Vyšší teplota urychluje jejich reprodukční cyklus. Například v Kanadě došlo před asi dvaceti lety k přemnožení místního kůrovce a rozsah kalamity dosáhl desetinásobku rozlohy do té doby největší kalamity v historii (k přemnožení došlo asi na pětinásobku rozlohy ČR).

Uměl byste odhadnout, na kolika procentech zemského povrchu nebude možné v horizontu padesáti let žít? 

Na procentuální odhad bych si netroufl, ale musíme si uvědomit, že už dnes existují obrovská území, která jsou dlouhodobě neobyvatelná, a jisté je, že se budou zvětšovat. Určitě se ale nebude jednat o poloviny či třetiny kontinentů. Bude to podstatně méně. Nárůst neobyvatelnosti nemusí být velký, opravdu stačí několik málo procent území (vzpomeňme na Sýrii) a máme velký problém.

Studie zabývající se migrací pracovala s optimistickým scénářem oteplení do 2 °C. I v takovém případě by museli obyvatelé tropů migrovat na vzdálenost víc než 1 000 km do konce století. Lidé však už všechna vhodnější místa pro život obsadili. Tropy se pravděpodobně nestanou neobyvatelné, ale lidé tu budou muset žít v horších podmínkách, a populace nejspíš bude muset klesnout. 

Jaký je vlastně realistický scénář zvyšování globální teploty?

V tuto chvíli se zdá, že oteplení dosáhne nejméně 2,5 °C, střední odhad je 3 až 3,5 °C. Taková teplota by znamenala zvýšení hladiny oceánů o víc než patnáct až dvacet metrů.

V jaké míře je trend globálního oteplování ovlivněn člověkem, lidskou činností?

Přestože o tom mnozí mlží, je to v podstatě jednoduché. S naprostou jistotou můžeme dnes říci, že pokud by lidstvo nespalovalo fosilní paliva a nezvyšovalo koncentraci oxidu uhličitého, globální teplota by se nezvyšovala. Přirozené faktory naznačují spíše velmi mírné ochlazování. Když se podíváte na rekonstrukci teplot za posledních deset tisíc let, před vlivem člověka, zjistíte, že teplota mírně klesala.

Jak si tedy vysvětlujete, že je tady ještě pořád tolik lidí nebo elit, které tomu odmítají věřit?

Podle sociologických průzkumů většina lidí podporuje nějakou formu zpoplatnění fosilních paliv, i když zdaleka ne v takovém rozsahu, v jakém je to potřeba. Pokud jde o elity, domnívám se, že jedním z důvodů může být něco jako trauma z období komunismu. Existuje zde populární představa, že není správné zasahovat do ekonomiky, že si se vším poradí trh. Problém není otázka, zda se otepluje, nýbrž její řešení.

Pokud jde o politiky, v České republice hraje velkou roli to, že je zde vysoký podíl elektřiny z uhlí a další snižování emisí CO2 je z tohoto pohledu problematické. Například v porovnání se Slovenskem je u nás průměrná uhlíková stopa v propočtu na obyvatele téměř dvojnásobná. Lidé se nejspíš podvědomě brání tomu, aby se cokoli omezovalo.

1080p 720p 360p
Na desítky let jsme přišli o jaro. Koktejl pesticidů zabíjí včely, padneme na držku, varuje přírodovědec Jakub Hruška v pořadu Štrunc

Pokud je globální oteplování důsledkem lidské činnosti, napadá mě logická otázka: je člověk svou činností schopen tento trend také zvrátit?

Existuje hodně lidí, kteří tomu stále věří. Věří, že jsme schopni radikálně snížit emise na globální úrovni. Počítá se například s technologiemi, které budou z atmosféry odčerpávat oxid uhličitý. Debata se vede také o tom, kolik to bude stát, jaké to bude mít důsledky, kdy a v jakém rozsahu toho budeme schopni a podobně.

Okno, kdy je ještě možné zabránit nejhorším důsledkům oteplování, se ale rychle uzavírá. Lidstvu zbývají ještě necelé tři roky, pak už nebude ani teoretická šance zamezit oteplení o více než 2 °C. Pokud jde o to, zda to lidstvo dokáže, jsem skeptický. Globální klimatické konference se konají už pětadvacet let, tedy čtvrt století vyjednávání o tom, že musíme snížit emise. A stále nic. Globální emise CO2 i metanu stále rostou.

Čemu to přičítáte? 

Fosilní zdroje energie jsou pořád tím motorem, který pohání ekonomický růst. A myšlenka růstu je hlavní prioritou každé země, každé vlády, všech politiků i naprosté většiny ekonomů. Téměř nikdo nepočítá s tím, že bychom měli ideu růstu zpochybnit a zkusit nastolit jiný směr, a to ani kvůli globálnímu oteplování. Pokud nastane pouhá stagnace růstu, nedej bože dojde k poklesu HDP, ihned mluvíme o krizi. Přitom naše krize spočívá zejména v tom růstu.

V čem tedy spatřujete naději, pokud vůbec v něčem?

Možná v technologii, která extrémně zlevní energii. Problémy jsou ale dva: je to běh na dlouhou trať, a navíc jsou technologie často spíše součástí problému. Právě ony nám umožnily obrovskou spotřebu energie a dalších zdrojů. Výzva je obrovská, měli bychom každý den nahrazovat existující výkon z fosilních zdrojů rychlostí 1,5 gigawattů denně. Znamená to postavit víc než jednu jadernou elektrárnu denně a pokud má pokračovat růst spotřeby, tak spíše dvě.

Co by to znamenalo prakticky pro každého z nás, pro náš každodenní život?

V průběhu několika let bychom neměli jezdit auty se spalovacím motorem. Takže bychom do patnácti let měli zrušit výrobu a poté používání dieselových, benzínových, a také hybridních automobilů. Pokud jde o leteckou dopravu, musela by existovat jenom ve zlomku té současné. V budoucnu by lidé neměli využívat žádné uhlí ani zemní plyn, ale pouze nízkouhlíkové zdroje energie, tedy zejména solární, větrnou, vodní a jadernou energii.

A další dopady? 

Nesmíme třeba vytěžit devadesát procent známých zásob uhlí, padesát procent známých zásob ropy a třicet procent zemního plynu. Znamená to také, že vůbec nesmíme začít těžit ropu v Arktidě. Pokud jde o Českou republiku, vůbec by se už neměla vést debata o prolomení limitů těžby uhlí. Pravděpodobně poroste cena energie a potravin. Nejen proto budeme muset začít opravdu šetřit.

A kdo k tomu lidi donutí? Zatím se v tomto ohledu odpovědně chová pouze zlomek obyvatel…

Nejspíše pouze ekonomická krize. Kosmetické úpravy, jako například obchodování s emisemi, dotování obnovitelné energie či zpřísňování emisních limitů pro automobily, bohužel nepostačují. 

Jak to tak poslouchám, vše nasvědčuje tomu, že dobře už bylo…

Bohužel nevidím způsob, jak to zařídit, aby mohl pokračovat populační růst, růst spotřeby, energie, jídla. V oceánech už nejsou velké ryby, protože jsme je vylovili. Plochu zemědělské půdy už taky nepůjde příliš rozšiřovat. Výnosy z půdy se možná podaří mírně zvýšit genetickou modifikací. V zásadě ale platí, že možnosti, jak nasytit rozšiřující se populaci, jsou vyčerpané.

Součástí problému je nerovnoměrné rozdělení spotřeby. Deset procent nejbohatších lidí spotřebuje až polovinu všech emisí a naopak až 3,5 miliardy nejchudších lidí jich spotřebuje pouze deset procent. Asi jen těžko můžeme ještě více omezovat ty chudé, tíha řešení spočívá na té bohatší části lidstva.

A jak byste to udělal?

Zřejmě formou progresivního zdanění, zaměřeného na spotřebu fosilních paliv. Lidí s nejvyšší spotřebou by zpoplatnění fosilních paliv pocítili nejvíce. Naopak lidi s malou spotřebou by takovýto zásah pocítili pouze minimálně. První krok je zrušení dotací do těžby fosilních zdrojů, a další krok je jejich zpoplatnění.


Text vyšel ne druhém čísle magazínu InfoLab, který připravuje redakce INFO.CZ a který se věnoval klimatické změně. Informace o aktuálním čísle zde:

INFOLAB

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1