Paradox současné KSČM: Klesající volební podpora vs. stoupající vliv na politický provoz | info.cz

Články odjinud

Paradox současné KSČM: Klesající volební podpora vs. stoupající vliv na politický provoz

Přestože pro ně loňské volby znamenaly ústup ze stabilních pozic, jejich reálný vliv roste. Řeč je o Komunistické straně Čech a Moravy, která je pro Andreje Babiše nejstabilnějším spojencem ve vyjednávání o vládě. Nic na tom – zdá se – nezmění ani blížící se sjezd. Ať už dopadne jakkoli, předseda hnutí ANO s nimi může počítat. V tomto ohledu lze hovořit o jednom z nejpodstatnějších efektů expanze jeho politického projektu. Předtím totiž dlouhé roky platila nepsaná dohoda všech relevantních politických stran o vyloučení komunistů z podílu na moci. Nejen proto má smysl se komunisty zabývat. Politický analytik INFO.CZ Vratislav Dostál připravil o komunistech cyklus textů. Zveřejňujeme první z nich.

„KSČM jedná nejen s vítězem voleb v zájmu stability země, ve prospěch dolních deseti miliónů a s cílem prosadit maximum z našeho programu. Povede-li další vývoj k vypsání předčasných voleb, odpovědnost za to ponesou strany neschopné konstruktivního jednání a rozumného kompromisu. KSČM je však plně připravena i na takovou alternativu,“ píše ve víkendovém usnesení ÚV KSČM, které reaguje na čtvrteční krach jednání o druhé vládě premiéra v demisi Andreje Babiše.

Předseda komunistů Vojtěch Filip se pak nechal před novináři slyšet, že je KSČM i nadále připravena o vládě jednat. Zkrátka a dobře: Babiš se na ně může spolehnout jako na nikoho druhého. Komunisté jsou předvídatelní a hlavně spolehliví. Což je vlastnost, kterou v zákulisí české politiky potvrdí téměř každý. Co komunisté slíbí, to také splní.

Přesto tím nelze přitažlivost KSČM pro Babiše vysvětlit. „Oni spíše využívají toho, že Andrej Babiš je motivován snahou vytvořit vládu za každou cenu a neodmítá podporu či toleranci KSČM. To je pro ně více méně nová situace, byť v minulosti určité etapy, kdy se vlády opíraly o hlas komunistů, byly,“ vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Petr Just.

Návrat KSČM k podílu na moci

Podobných momentů ale v minulosti zase tolik nebylo. Vždy šlo spíše o náznaky, nejviditelnější byly v éře Jiřího Paroubka v čele ČSSD. „Nyní je to nové v tom, že by se mělo jednat o podporu či toleranci vlády jako takové. Tu skupinu voličů KSČM, která je volí z přesvědčení, případná podpora Babišovy vlády nijak neovlivní. Protestní voliče ale tento, byť nepřímý podíl na moci, odradit může, a strana pro ně ještě více přestane být symbolem protestu,“ glosuje situaci Just.

Otázka je, zda mají komunisté ještě koho vůbec ztratit. Loni totiž zaznamenali nejslabší volební výsledek od voleb v roce 1992. Volilo je pouhých 393 100 (7,76 %) voličů, čtyři roky předtím jich přitom bylo 741 044 (14,91 %), tedy téměř dvojnásobek. V současné sněmovně KSČM disponuje pouhými patnácti mandáty, a jen pro srovnání, třeba po volbách v roce 2002 jich měla 41. Navzdory tomuto trendu můžeme ještě pořád říct, že patří k nejstabilnějším prvkům české politiky po roce 1989.

Přitom se KSČM po celé polistopadové období vyčítá, že se odmítli reformovat, případně, že se nedostatečně vyrovnala s minulostí. Faktem ale je, že to není tak úplně pravda. Zapomíná se většinou, že se v první polovině 90. let minulého století pokus o něco na způsob sociáldemokratizace KSČM uskutečnil. Leč neúspěšně. Zároveň lze s jistou mírou zjednodušení říct, že právě tato okolnost byla klíčovou podmínkou jejich dlouhodobě relevantní pozice ve stranické soustavě.

Komunisté si tak totiž uchovali aspoň část identity předlistopadové KSČ a něco, co bychom mohli označit za konzervativní ráz, a tedy přitažlivost pro nemalé množství voličů, kteří nepřijali změnu režimu po listopadu 1989 tak úplně za svou. Problémem především s ohledem na budoucí relevanci strany je ale téměř výlučná orientace právě na tento segment voličů. Označit je můžeme za nostalgiky.

Vnitřní a vnější příčiny úbytku voličů

Tomu odpovídá také věková struktura členů i příznivců. Ilustrovat to lze na počtu straníků, v roce 2008 jich bylo 71 tisíc, letos jich je už jen 40 tisíc a více než polovina z nich jsou lidé staršího data narození. Strana tak zjevně potřebuje nový impuls, avšak výsledek sjezdu může znamenat pravý opak. Místopředseda komunistů Jiří Dolejš v této souvislosti dokonce hovoří o retardačních prvcích.

„Je to určitý proud. Jsou to lidé šedesáti- a sedmdesátiletí. A je fakt, že jsme s nimi vždy koexistovali. Problém by byl, pokud by ovládli situaci ve straně, a tudíž by retardační prvky – a já to skutečně vnímám jako retardační prvky – zaváděli do programu a do praxe strany,“ řekl před časem Dolejš v rozhovoru pro INFO.CZ. Že se strana nachází v jistém ohledu ve zlomové fázi, je zřejmé také z nebývale vysokého počtu kandidátů do vedení strany.

Ostatně je to snad poprvé, co Vojtěch Filip nemá znovuzvolení jisté. „Členové strany vnímají, že KSČM je na historicky významné politické křižovatce. Tomu odpovídá i množství kandidátů na jednotlivé vrcholné posty ve vedení strany, kterých jsou aktuálně celkově desítky,“ uvedl pro INFO.CZ Robert Kvacskai z tiskového oddělení strany. Přitom platí, že jsou komunisté do značné míry v kleštích. I proto část z nich vkládá naděje do Kateřiny Konečné.

Avšak daleko pravděpodobnější je, jak naznačuje Dolejš, že v boji o post předsedy uspěje neostalinistický proud, jehož reprezentantem je Josef Skála. Zatímco Just nepochybuje, že dnes musí být, pokud jde o metody práce, kladen velký důraz na marketing a komunikaci, stranu mohou ovládnout lidé zahledění do časů předlistopadové normalizace. V takovém případě by jejich potenciál oslovovat také mladé zůstal i nadále omezen.

Pokud ale chceme pochopit volební propad komunistů v posledních volbách, nesmíme se zabývat výhradně vnitřními příčinami jejich úpadku. Možná je to totiž dokonce tak, že podstatnější jsou ty vnější, tedy systémové. Komunisté doplácejí na expanzi nových populistických formací. A možná také na to, že se po posledních krajských volbách dostali do několika regionálních vlád.

„Elektorát komunistů se doposud skládal z několika skupin. Ne všichni jejich voliči volili či volí KSČM z programového a ideového přesvědčení. Ti sice tvoří nezbytné jádro voličské základny, ale nejsou jediní,“ vysvětluje Just. Podle něj mezi jejich voliči jsou, případně byli, i ti protestní, pro něž byla permanentně opoziční strana jedním z projevů protestu proti stranám střídajícím se po roce 1990 u vlády.

„Avšak právě protestním voličům se v posledních letech nabídka výrazně rozšířila o nové subjekty. Navíc jejich protestní apel oslabil poté, co se minimálně na krajské úrovni zejména v minulém funkčním období, tedy v letech 2012 až 2016, staly stranou s přímým zastoupením v mnoha krajských radách,“ vysvětluje politolog v rozhovoru pro INFO.CZ.

„Ostatně to bylo vidět,“ pokračuje Just, „i na jejich volebním výsledku v krajských volbách v roce 2016, kdy se dostali na polovinu svého zisku z krajských voleb 2012.“ Strana podle něj navíc za posledních deset až patnáct let postupně oslabovala i na ostatních úrovních – v komunálních volbách či ve volbách evropských.“

Dvojí tvář komunistů

I proto je sporné, zda lze o komunistech i nadále hovořit jako o antisystémové formaci. A pokud budou skutečně nějakým způsobem participovat na Babišově vládě, a vše nasvědčuje tomu, že se tak stane, musíme se daleko spíše tázat, zda již nehovoříme o standardní politické straně, která obratně manévruje v rámci českého politického provozu tak, aby jako všichni ostatní aktéři pokud možno efektivně zvyšovala svůj vliv a podíl na moci.

Just nicméně v této souvislosti upozorňuje na jistou dvojí tváří komunistů. „I přes různé veřejně projevované antisystémové excesy některých členů strana navenek oficiálně zastává stanoviska, která sice jsou pro mnohé pozorovatele a komentátory nepřijatelná, ale ne antisystémová,“ uvažuje politolog. Domnívá se přitom, že to není pravý obraz komunistů. „Její členská základna, postavená převážně na předlistopadových základech, zastává mnohem radikálnější stanoviska,“ říká.

Podle něj to lze vysledovat například na úrovni místních organizací, tedy na té základní úrovni, kde působí řadoví členové. „Domnívám se, že mnohem lepší zdroj poznání toho, jak smýšlí její členové a sympatizanti, poskytují nástěnky místních organizací, nikoli oficiální stanoviska nejvyššího vedení. Vojtěch Filip jako zkušený politik a právník k tomu moc dobře ví, kam až si může dovolit zajít v oficiálních stanoviscích, a kde už by se dostal na hranu podání podnětu k Nejvyššímu správnímu soudu,“ vysvětluje.

Zkrátka dobře: čím jde člověk níže k základním organizacím, tím se setkává podle Justa s mnohem méně diplomatickým jazykem a s mnohem větší upřímností. I proto lze nejspíš říct, že pokud je Filipova obhajoba postu předsedy strany ohrožena, není tomu ani tak kvůli kandidatuře Konečné, jako především kvůli kandidatuře Josefa Skály, který je už nyní ostatně prvním místopředsedou strany. „Patří mezi konzervativnější členy, tedy mezi ty, co řadu věcí říkají méně diplomaticky,“ říká Just.

I proto by podle jeho názoru mohl stranu tu a tam dostávat do hledáčku těch, kteří usilují o její zákaz. A pokud jde o Kateřinu Konečnou, připouští, že by mohla být černým koněm volby předsedy či předsedkyně. „Jako představitelka mladé generace strany by mohla oživit stranu právě ve vztahu k mladším voličům,“ uvažuje Just v rozhovoru pro INFO.CZ.

Ostatně pokud se ho zeptáte, co musí KSČM učinit pro to, abychom o ní jako o relevantním a stabilním prvku české politiky mohli hovořit i třebas za deset let, odvětí, že pokud chce jakákoli strana naplnit jeden ze svých základních znaků, kterým je trvalost či kontinuita, musí nutně průběžně zajišťovat „doplňování“ členské základny. „Což pro komunisty, jejichž členská základna je z hlediska zastoupení jednotlivých generací značně nevyvážená, platí dvojnásob.“

Na pondělí 9. dubna se chystají opět celorepublikové demonstrace proti Andreji Babišovi. Podrobnosti čtěte zde>>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud