Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Podporou vlády hrajeme o čas. Musíme se dát do latě a odolat retardačním prvkům, říká Dolejš

Podporou vlády hrajeme o čas. Musíme se dát do latě a odolat retardačním prvkům, říká Dolejš

Pokud by předseda hnutí ANO Andrej Babiš akceptoval požadavek, že nebude jako trestně stíhaný politik součástí vlády, otevřela by se cesta k vládě hnutí ANO s občanskými demokraty. V rozhovoru pro INFO.CZ to říká místopředseda komunistů Jiří Dolejš. Na otázku, zda vyjednávání spěje k finální dohodě, odpovídá, že si ji dokáže představit. Zároveň tvrdí, že si komunisté podporou menšinové vlády hnutí ANO a sociálních demokratů kupují čas. „A to v tom smyslu, aby měl fenomén nástupu populistů v době konjunktury příležitost se historicky znemožnit. Zároveň si tím kupujeme čas, abychom mohli dát i sebe do latě, protože – upřímně řečeno – stagnační projevy v KSČM jsou značné. Což souvisí i s nedostatečnou generační obměnou,“ vysvětluje Dolejš.

V úterý se váš předseda Vojtěch Filip sešel s předsedou sociálních demokratů Janem Hamáčkem. Spěje situace k tomu, že budete – pokud jde o vyjednávání o vládě s hnutím ANO – postupovat s ČSSD v bloku?

Nemyslím, že by to byl vyloženě blok. Ale z logiky věci je jasný, že pokud máme stejné nebo podobné požadavky, že se vzájemně podpoříme. O tom, že budeme postupovat v bloku, bych ale nemluvil. Naše zájmy a cíle nejen že nejsou identické, liší se ale také naše pozice. My na rozdíl od ČSSD nemíříme do vlády, my si neklademe podmínky odchodu Andreje Babiše (rozhovor se uskutečnil v úterý odpoledne, pozn. red.) z vlády, protože si myslíme, že je to odpovědnost hnutí ANO. Je to tak trochu naše výhoda, že nehodláme být vládní stranou a že jednáme pouze o tom, že podpoříme její vznik.

Ptám se mimo jiné proto, že předseda ČSSD Jan Hamáček zaslal vašemu předsedovi deset programových priorit s tím, že byste je měli prosazovat společně…

Určitě. V tom není problém. Každý máme ale nějakou vyjednávací taktiku. A pokud bychom šli do vyjednávání s deseti nebo třeba dvaceti tématy, přes která „nejede vlak“, tak velice brzy narazíme. Proto se snažíme být ve vyjednávání s Andrejem Babišem flexibilní v tom smyslu, že když to nejde dveřmi, tak to zkoušíme oknem. Pokud Babiš nekývne například na bankovní daň, zkusíme finanční sektor odregulovat jinak.

Lze zkrátka vyměnit jeden požadavek za jiný. Pokud to totiž dopředu hrajete spíše na veřejnost a přes média a stanovíte si příliš mnoho mantinelů, může se vám stát, že se umatujete sami. Zjistíte najednou, že už nemáte kam couvnout. Měnit ale charakter nástrojů, nebo vyměnit jeden požadavek za jiný je naopak vcelku logická taktika. Samozřejmě se to nesmí přehánět.

Pokud tomu tedy dobře rozumím, se sociálními demokraty se v zásadě na oněch deseti bodech shodnete, což však neznamená, že nejste připraveni tu a tam ustoupit…

Určitě, pokud si vezmete naše programy, je to jasné. Shodneme se na daňové progresi, zákazu privatizace veřejných služeb, zálohovém výživném, karenční době a dalších věcech.

To znamená, že své prohlášení Jan Hamáček neadresoval ani tak vám, jako spíše Babišovi…

Jasně. Ale jak říkám, od nás uslyší, že ta míra flexibility tady bude. Nemusí to nutně znamenat, že couvneme z požadavku, nýbrž že budeme hledat variace, jak se k podobnému cíli dopracovat jinudy.

Předseda sociálních demokratů Andreji Babišovi zároveň vzkázal, že by měl zvážit odchod z vlády. Sám jste to už zmínil, v tomto punktu se s ČSSD neshodujete…

Po volbách to tvrdila podstatná část sněmovny. A upřímně řečeno, pokud by byl Babiš tento požadavek schopen splnit, tak se tady otevírá cesta k vládě s ODS. Očekávám, že ze strany hnutí ANO bude odpověď stejná, jako dosud. Současně ale musím zdůraznit, že pokud by ten krok Babiš udělal, i nám ubude spousta vysvětlování. Protože i naši voliči se pochopitelně ptají, zda není problém, že máme trestně stíhaného premiéra. Naše pozice nicméně je, že to je odpovědností hnutí ANO. A my jako strana, která je ochotna pouze umožnit vznik vlády, budeme s napětím sledovat další vývoj trestního stíhání.  

Jak vůbec vnímáte strategii Andreje Babiše, která spočívá v neustálých změnách názorů a pozic k rozličným tématům? Vidět to bylo v posledních dnech například u debaty o karenční době…

Andrej Babiš se vyznačuje dvěma typy chování. Jeden nelze nazvat skutečně jinak, než jako nespolehlivost. Mění názory, protože mu na dané věci až tak nezáleží. To je třeba případ té karenční lhůty. Pro něj jsou to drobný. Zároveň je to tak, že tyto otázky musí jako hlava vlády řešit se zájmovými skupinami. A pokud se například potká na tripartitě se zástupcem zaměstnavatelů, kteří proti tomu ostře vystupují, tak v daný moment ustoupí – ostatně jsou to kolegové z branže, podnikatelé. A pak hledá cestu, jak to vyřešit a tudíž přichází s novými návrhy.

Pokud bychom vynechali podobné jednotlivosti, souhlasil byste s tvrzením, že situace spěje k nějaké finální dohodě?

Myslím, že dohoda je představitelná. Podstatný je, zda to celé skončí také politickým rozhodnutím. Kromě toho, že ta dohoda musí být o nějakém minimálním programovém průniku, neboť Babišova vláda nejen že nebude plnit program komunistů, ona nebude ani vládnout jako levicová vláda. To ani náhodou. Půjde nám tedy de facto hlavně o to, aby plnil některé sliby nebo záruky, ke kterým se zavázal.

A za druhé, že dodrží závazky týkající se sociálních politik, které jsou pro nás důležité. Buď tak učiní, anebo musí dostat strašný kartáč, který spočívá v tom, že se těch 500 až 600 voličů, kteří k němu přešli od nás a ČSSD, zase vrátí k levicovým subjektům. Protože je třeba si říct narovinu, že sociální agendu řeší každý, ale pouze pro levici je to jeden ze základních pilířů její identity.

Jinými slovy se neobáváte, že vaše účast na vládě oligarchy nepřispěje k dalšímu odlivu voličů?

Myslím, že se ukázalo, že Andrej Babiš není katedrový pravičák nebo ideologický fanatik, a že je schopen pragmatické politiky. A v době, kdy má z čeho rozdávat, tedy v čase konjunktury, začal voliče lovit také na sociální sliby. Což je moment, proti kterému se můžeme jen těžko vymezit. Avšak určitě nejde o hlavní rys jeho politiky, což se ukáže ihned, jak vyšumí konjunktura.

V ten moment se totiž začne chovat jako člověk, který pochází z pravé poloviny politického spektra. A „ukázaná“ platí: pro změnu motivace chování voličů je rozhodující sociální zkušenost. A pokud by se nám tyto lidi nepodařilo podchytit, může se stát, že je zaujmou jiní hypnotizéři davů a posunou se nikoli nazpět k červené, ale ke hnědé. A to by byl průšvih.

A jak byste reagoval na kritiku, že komunisté budou udržovat u moci oligarchu, který kumuluje politickou, ekonomickou a mediální moc, jako nikdo jiný před ním u nás, a který zároveň do politiky vstoupil primárně kvůli tomu, aby si ochránil svoje majetky a zájmy?

To je samozřejmě velký problém a my jsme na něj upozorňovali po celé čtyři roky minulé vlády. Avšak vymyslel někdo, jak ho reálně vyřešit? Ano, Agrofert převedli do svěřeneckého fondu. Dobře, ale je to zásadní změna? Myslím, že není. Andrej Babiš obcházel kromě Mafry i jiná vydavatelství nebo významné televize. Co s tím? Jak tomu předejít?

Jistě, můžeme schválit částečnou regulaci, která znemožní politikům vlastnit média, ale je to prostě tak, že s tím ani Sobotkova vláda nedokázala výrazně pohnout. Lze to vyřešit jediným způsobem, a to tak, že voliče přetáhneme zpět na stranu těch politických stran, které nemají ve svém čele oligarchu.

Zanedlouho se uskuteční druhá polovina přerušeného sjezdu sociálních demokratů. Dva týdny na to bude mít sjezd KSČM. Co od něj čekáte?

Nepředpokládám, že se náš sjezd uskuteční po hlasování o důvěře vládě. A přestože je možné, že vyjednávání o vládě bude tou dobou už poměrně zralé, musí tam jeho reflexe zaznít. Nepochybně se mu bude věnovat předseda Vojtěch Filip, nepřekvapilo by mě, pokud by se tomuto tématu věnoval také prezident Miloš Zeman, který na sjezdu vystoupí.

Ostatně pro nás je to skutečně zásadní věc, neboť si tím tak trochu kupujeme čas. A to v tom smyslu, aby měl fenomén nástupu populistů v době konjunktury příležitost se historicky znemožnit. Zároveň si tím kupujeme čas, abychom mohli dát i sebe do latě, protože – upřímně řečeno – stagnační projevy v KSČM jsou značné. Což souvisí i s nedostatečnou generační obměnou.

Pokud si uvědomíme, že jsem byl mladá tvář strany a místopředsedou jsem byl zvolen poprvé v roce 1999, tak je třeba říct, že jsem přece jin stihnul v této funkci zestárnout. Mladých politiků jsme zkrátka příliš nevytáhli, třeba taková Kateřina Konečná je spíše výjimkou a nikoli pravidlem. Rozhodně to není frontální záležitost. Je to nepochybně věc, ve které musíme pokročit. A počítat je třeba také s tím, že když se straně nedaří, otevírají se staré rány.

Co tím myslíte?

Tak my jsme po roce 1989 učinili určitý transformační krok. V podstatě celých už skoro devětadvacet let tuto transformační linii nějak hájíme a je prostě faktem, že ta původní energie se poněkud vyčerpala a my jsme nebyli schopni učinit další krok.

A to jaký?

No, jsme v jedenadvacátém století, a tak bychom měli víc hledět dopředu, a nikoli dozadu. To zaprvé. A za druhé si musíme ujasnit, jaká je podstata radikální levice v současných podmínkách. Zkrátka a dobře, těžko si můžeme hrát na avantgardu na základě toho, že budeme vést minulé války.

Může se stát, že se zpět do čela strany vrátí lidé, kteří vyrůstali v éře Brežněva, lidé, kteří za sebou mají dlouhý normalizační život a tudíž jsou v podstatě uvyklí jistým myšlenkovým schématům. Přitom žijeme v jedenadvacátém století, Rusko je už více než dvě desetiletí kapitalistická velmoc a uvažovat v takové situaci v kategoriích sedmdesátých let minulého století je prostě mimo realitu.

Za vašimi slovy cítím kritiku Josefa Skály, který se uchází o post předsedy. Je to tak?

Nechci to adresovat jen na jednoho člověka.

Je to vnitrostranický proud?

Je to určitý proud. Zároveň je třeba říct, že je to do jisté míry pochopitelné. Jsou to lidé šedesáti- a sedmdesátiletí. A je fakt, že jsme s nimi vždy koexistovali. Problém by byl, pokud by ovládli situaci ve straně, a tudíž by retardační prvky – a já to skutečně vnímám jako retardační prvky – zaváděli do programu a do praxe strany.

Koexistence je s nimi ale nutná, je nás okolo 37 tisíc a z toho je téměř 20 tisíc starších lidí a část z nich byla zkrátka formována tím, o čem jsem mluvil, tudíž se to logicky musí projevit. Avšak jak říkám, pokud by stranu ovládli, byl by to problém.

Pokud jste zmínil potřebu posunu k podstatě nebo identitě radikální levice v současných podmínkách, jak by podle vás měla vypadat?

Tak, byly doby, kdy se radikální levice identifikovala s tzv. „leninskými“ principy, které byly v podstatě aplikací jakéhosi – řekl bych – autoritářského stylu prosazování sovětského modelu socialismu.

A dneska?

Dneska jsme se rozešli s praxí minulého režimu, sázíme na nezbytnost politické a ekonomické plurality. Musíme si proto vyhodnotit, že pokud chceme měnit svět ve smyslu nějaké postkapitalistické realitě, jaké cesty k tomuto cíli vedou. Podle mého názoru mají být současně demokratické a přitom erodovat koncentraci ekonomické moci. A pokud už strana není předvoj vojáků a drží se demokratického postupu, znamená to, že je spíše nástrojem komunikace s různými proudy a s různými názory.

Současně si musíme uvědomit, že nelze opisovat cizí model, ať už ruský nebo čínský, a naopak je třeba výrazně pružněji reagovat na naši realitu. A její součástí je mimo jiné požadavek ekonomické demokracie nebo požadavek informační demokracie, řešení ekologických hrozeb, anebo vědomí, že žijeme v éře globální ekonomiky a globálního světa.

Používat v takové situaci nacionální stereotypy z časů 19. století je prostě anachronismus. To všechno jsou věci, které bychom si měli nějak vyjasnit a vyříkat.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1