Pojem rasa je zastaralý nesmysl. Všichni pocházíme z Afriky, říká bioarcheolog Beneš | info.cz

Články odjinud

Pojem rasa je zastaralý nesmysl. Všichni pocházíme z Afriky, říká bioarcheolog Beneš

Německé opoziční strany navrhují po protirasistických protestech v USA a dalších zemích vypuštění slova rasa z německé ústavy. Podle nich jde o vědecky nepodložené a dávno překonané dělení lidí podle barvy kůže. I když návrh může znít mnoha lidem podivně, i podle českých odborníků má reálný základ. „Lidé z černé Afriky jsou si geneticky často navzájem mnohem vzdálenější než mnozí bílí Evropané navzájem,“ řekl v rozhovoru s INFO.CZ Jaromír Beneš, vedoucí Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity.

V německé ústavě se píše, že nikdo nesmí být diskriminován kvůli rase, což Zelení a další opoziční strany chtějí z ústavy vypustit. Dělení lidí podle ras podle nich neodpovídá současným vědeckým poznatkům. Je to tak?

Ano, je to tak. Ve vědě se dnes pojem rasa používá velmi málo, takřka vůbec. A to z jednoduchého důvodu. Už totiž víme, že vyvozovat pouze z barvy kůže závěry o příslušnosti konkrétného člověka k určité genetické skupině prostě nelze. To je dávno překonaný mýtus.

Čili byste souhlasil s tím, aby se s pojmem rasa přestalo operovat, byť třeba i v bohulibé snaze bojovat proti rasismu?

Ano. Pojem rasa vznikl  již v 17. století, v první polovině 18. století byl pojem významově přenesen na některé dominantní fyziologické znaky. Jeho používání gradovalo na počátku 20. století, kdy měl tento pojem při tehdejší úrovni poznání své opodstatnění, dokonce byl zneužit, jak je dobře známo, nacistickými antropology. Dnes, v době „genetické“ nemá pojem rasa smysl. Výrazně pokročila zejména archeogenetika a další vědecké obory, které dřívější rasové teorie nepotvrzují.

V jakém smyslu?

Být černochem nebo bělochem automaticky neznamená, že jste geneticky zařazen do skupiny bělochů či černochů se stejným genetickým původem, vlastnostmi a vzhledem. Zjistilo se, že výrazné rozlišovací znaky jsou často způsobeny malým počtem genů a že naopak uvnitř populační skupiny, označované kdysi za rasu, existuje velká genetická pestrost. Barva kůže je pouze jeden vnější znak, který nemusí vypovídat o tom, z jaké populace pocházíte a jak jste geneticky vybaven. Vysokou genetickou pestrost nalezneme třeba i uvnitř populace Francouzů nebo Japonců.

Tomu úplně nerozumím. Běžně se třeba i v USA, dnes velmi háklivých na rasismus, užívá úsloví, že bílí muži neumějí skákat, což má evokovat výhody tělesné konstituce černé rasy při sportech jako je basketbal. Není to tak?

To, že v basketbalové NBA hraje většina černochů, nevypovídá o tom, že černá barva kůže někoho automaticky předurčuje k nějakým fyzickým či duševním vlastnostem. Příklad za všechny. V černé Africe jsou dnes genetické rozdíly mezi černochy z různých oblastí mnohem větší než třeba rozdíly uvnitř naší bělošské populace v Evropě. Lovci sportovních talentů vytrvalého štíhlého běžce z Etiopské vysočiny do NBA jistě nekoupí.

Říkáte, že prostě není černoch jako černoch?

Ano. Stejně jako není běloch jako běloch. To není nic divného, každý se o tom může přesvědčit. Jsou černoši z černé Afriky malého či naopak velkého vzrůstu, jiné stavby těla i lebky. Mnoho rozdílných vlastností Afričanů vyplývá z dlouhodobého selekčního tlaku, vyvolaného místním klimatem a typem stravy. Vůbec největší rozdíly pozorujeme v Africe v oblasti Čadského jezera – k tomuto poznatku došel mimochodem český výzkum kolegy Viktora Černého - odkud, jak už dnes víme, pochází většina lidské populace. V širší centrální a východní Africe to všechno z hlediska lidského rodu začalo.

Kolem Čadského jezera, kdysi mnohonásobně většího než dnes, žijí na poměrně malém prostoru lidé, kteří sice mají všichni černou či hnědou barvu pleti, ale jinak si jsou geneticky velmi vzdálení. Mluvit o nějaké jednotné rase s danými vlastnostmi a předpoklady je opravdu nesmysl. Jen barva pleti o tom nerozhoduje. Může se i stát, že lidé s rozdílnou barvou kůže jsou si v určitých případech geneticky bližší než lidé uvnitř jedné takzvané rasy. A mimochodem, barva kůže je znak, který se evolučně poměrně rychle mění především v závislosti na intenzitě slunečního záření.

Dobře, pokud ale nebudeme dělit lidstvo na rasy podle barvy kůže, má vůbec smysl jakékoliv jiné dělení tohoto druhu?

Na základě současných poznatků je smysluplnější dělit lidstvo jednak podle genetických haplotypů, tedy podle toho, jak sledujeme genetické linie v čase a prostoru, a za druhé podle převažující obživy a materiální kultury. Bioarcheologie lidských populací nám dává možnost sledovat genetickou linii, tradiční archeologie pak dává obrázek o tom, kde a jak ti lidé v minulosti žili. A když ty poznatky dáme dohromady, můžeme pak třeba mluvit o afrických usedlých zemědělcích nebo o pastevcích dobytka nebo o lovcích a sběračích. K tomu nám přibudou obyvatelé afrických velkých měst, jejichž původ a genetický profil je afroasijský nebo  afroasijský s podílem evropského obyvatelstva.

Vždy záleží na tom, v jakém geografickém prostoru populaci pozorujeme a v jak dlouhém časovém měřítku místní lidi popisujeme. Archeologie k tomu navíc přináší i vazbu na typicky místní materiální projev, to znamená jak lidé žijí, kde bydlí, co pěstují a produkují, jak se oblékají a jak pohřbívají své mrtvé. Lidskou populaci lze popisovat i na základě věcí, které používá. Pokud pestrost lidí popisujeme vědeckými nástroji jednadvacátého století, pak je nejúčinnější třídění fylogenetické, tedy podle vývoje genetických skupin lidské populace. Je dostatečně jemné a dostatečně dynamické z hlediska evoluce lidského druhu.

Znovu se ale ptám, k čemu je vlastně takové dělení dobré, když stejně nelze, jak říkáte, vyvozovat ani z příslušnosti k určitému haplotypu závěry o vlastnostech člověka?

Snaha mnoha dnešních lidí někam se zařadit, získat jakési potvrzení toho, že jsem původně byl třeba Keltem nebo ve mně koluje germánská či římská krev, je mánií současné doby. Pokud jde o zábavu historických spolků, tak to podporuji. Kdo si hraje, tak nezlobí. Ale pokud tomu někdo začne věřit, pak je to problém. Jemné členění světové lidské populace – a v tom učinila archeologie, genetika a antropologie obrovský skok – je dobré k detailnímu sledování pravěkých migrací, výživy, nemocí. Genetika živých lidí i lidských koster z archeologických výzkumů především ukazuje dějiny v jiném světle. Daleko detailněji známe osobní příběhy dávno zemřelých lidí, našich blízkých nebo hodně vzdálených příbuzných. Jsme nakonec příbuzní všichni se všemi. Odlišnosti, vzniklé dlouhodobým selekčním tlakem, jsou na první pohled velmi patrné. To bohužel zneužívá k různým rasistickým teoriím. Přesně, jak se to komu hodí.

K čemu ale tedy slouží haplotypy?

To, co zkoumá řada oborů jako bioarcheologie, archeogenetika a fylogenetika, není součást snahy o nějaké dělení lidstva na takzvaně cenné a méněcenné rasy. Takový přístup patří do minulosti. Příslušnost dnešního žijícího člověka k určitému haplotypu nám může dát společně s jinými poznatky poměrně věrný obrázek o migraci lidí, jejich prostředí a velkých přesunech obyvatel ve velmi vzdálené nebo i blízké minulosti. Poznávání haplotypových skupin má také ryze praktický význam, protože umožňují lépe pochopit zdravotní dispozice a rizika. Existuje také vztah mezi haplotypy a jazykovými rodinami. V tom je smysl výzkumu haplotypů, nikoliv v potvrzování teorií o vlastnostech či schopnostech člověka na základě jeho barvy kůže nebo jiných vnějších znacích.

Nemůžete ale popřít, že jednotlivé rasy, pokud budeme mluvit o rasách,  nebo dokonce národnosti, vykazují v obecném povědomí určité společné vlastnosti a schopnosti. Němci jsou spojováni například s přehnanou disciplínou a pečlivostí, jižní národy či rasy s temperamentem…

Ano, tyhle vlastnosti ale nevznikají automaticky na základě nějakých genetických, chcete-li rasových předpokladů, ale na základě hned mnoha dějinných a sociálních okolností, které formovaly identitu člověka a jeho skupin. Mluvíme nejen o biologické identitě, ale i o identitě jazykové, kulturní, o vlivu podnebí a prostředí, v kterém vyrůstali naši předci nebo předci dnešních Němců. Dnes je známo, že venkovské obyvatelstvo jižních Čech má geneticky, sociálně a vývojově blíže k venkovskému obyvatelstvu v Horních Rakousích a Dolním Bavorsku než k dnešním obyvatelům venkova východní Moravy. Přesto se ale venkovští Jihočeši identifikují s českým národem, s kterým mají společný jazyk i kulturní a historickou tradici. A je jim vcelku jedno, jaký je jejich genetický původ, pokud je to vysloveně nezajímá. Jsou to Češi.

Archeology tedy musí různé rasové teorie rozčilovat. Je to tak?

Rozčilovat je silné slovo. Posloucháte-li a čtete-li náhodou takové úvahy, je vám jasné, že vycházejí z mylných až naivních pozic. Jejich autoři, ať už záměrně či z neznalosti, nechápou složitost vývoje lidstva. Řeknu vám jeden příklad, který s oblibou a nadsázkou používám. Pokud to budeme brát do důsledků, jsme tady v Evropě všichni bílí Afričané, přesněji řečeno bývalí Afričané se světlou pletí. Lidé druhu Homo sapiens totiž přišli do Evropy během poslední doby ledové přes Levantu z Afriky. To, že nám původně černá kůže postupně zesvětlala, není dané naší „rasou“, ale tím, že se náš organismus přizpůsobil chladnějšímu prostředí Evropy. Za naší světlou kůži může nedostatek slunečního svitu, led a sníh, nikoliv nějaké rasové předurčenosti.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud